ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3432.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3432/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. B., zastoupeného JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem Pardubice, Sladkovského 484, proti žalovanému M. P., zastoupenému JUDr. Barborou Langerovou, advokátkou se sídlem Praha - Hlubočepy, Borského 664, pracoviště Mratín, Polerady 57, o zaplacení 323.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 6 C 49/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. října 2011, č. j. 29 Co 384/2011, 29 Co 385/2011-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 23. února 2011, č. j. 6 C 49/2009-159, ve spojení s usnesením ze dne 21. dubna 2011, č. j. 6 C 49/2009-173, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 323.000,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků a státu (výroky II., III., a IV.).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. října 2011, č. j. 29 Co 384/2011, 29 Co 385/2011-212, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., změnil jej ve výrocích II. III. a IV. včetně usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé zásadní právní význam (ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012; v nálezu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, Ústavní soud vyslovil, že do té doby je uvedené ustanovení nadále použitelné).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Bezcenná je proto námitka žalovaného, že k uzavření smlouvy o půjčce nedošlo, neboť žalobce mu částku 650.000,- Kč neposkytl. Odvolacímu soudu vytýká, že uvěřil žalobci jeho skutkovou verzi; tu sice podpořil svědek D. B., avšak vzhledem k tomu, že jde o syna žalobce, nelze jeho výpověď považovat za věrohodnou. Směnku nepodepsal nedopatřením, jak dovodily soudy, nýbrž záměrně. Brojí rovněž proti zjištění, že si účastníci dohodli splatnost půjčky. Tyto výhrady vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s .ř., který nelze v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalovaný tak přehlíží, že skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.
Obdobný (skutkový) charakter má i námitka směřující proti vyhodnocení věrohodnosti provedeného důkazu kopií listiny obsahující uznání dluhu ze dne 24. 9. 2008 odvolacím soudem (resp. soudem prvního stupně). K tomu lze jen poznamenat, že otázkou provádění a hodnocení důkazů fotokopiemi listin se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 3. 3. 1998, sp. zn. 1 Odon 53/97, a v rozsudku ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003, uveřejněných v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1998, pod číslem 64, a č. 8, ročník 2004, pod číslem 154, a v řadě dalších rozhodnutí - např. v rozsudku ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 801/2005. V nich formuloval a odůvodnil právní názor, že občanský soudní řád připouští možnost dokazování neověřenými fotokopiemi listin.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalovaný zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že právo žalobce na vrácení půjčky není promlčeno, neboť dluh z půjčky platně uznal (§558 obč. zák.). Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že listina ze dne 24. 9. 2008 nemá náležitosti uznání dluhu, jelikož z jejího textu nelze seznat důvod uznávaného dluhu (dluhů).
Oba soudy vyšly ze zjištění, že listina ze dne 24. 9. 2008, označená jako „Dohoda o uznání dluhu a splátek“, obsahuje prohlášení, že dlužník (žalovaný) vůči věřiteli (žalobci) uznává „co do důvodu a výše svůj dluh 306.500,- Kč“ „z titulu přijetí finanční půjčky od věřitele“; v bodě II. listiny se dále uvádí, že „dluh vznikl na základě půjčky, kterou měl dlužník věřiteli vrátit dne 27. 1. 2006.“ Jestliže odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu dovodil, že listina obsahuje uznávací projev žalovaného, jenž splňuje náležitosti uznání dluhu ve smyslu §558 obč. zák., neodchýlil se od ustálené judikatury (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4492/2008, a ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1126/2009).
Nebyl-li dovoláním úspěšně zpochybněn závěr, že došlo k platnému uznání dluhu, jsou bezpředmětné dovolací námitky proti posouzení důkazního břemene a promlčení práva na vrácení půjčky, které žalovaný dovozuje právě z neplatnosti uznání dluhu.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu