ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.345.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 345/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně GE Money Auto , s.r.o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti žalované T. A. , zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 710/57, o 58.215,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 193/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2010, č.j. 51 Co 158/2007-189, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2010, č.j. 51 Co 158/2007-189, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 123.758,- Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalované předala na základě leasingové smlouvy ze dne 23. 4. 2003 označený automobil. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu GE Capital Leasing, a. s., verze 02/2003 (dále též jen „VOP“). Jelikož žalovaná nedodržovala dohodnuté podmínky, žalobkyně jednostranně leasingovou smlouvu dopisem ze dne 17. 12. 2003 ukončila. Žalovaná je v souladu s dojednanými podmínkami povinna žalobkyni zaplatit na smluvním úroku z prodlení a poplatcích z prodlení 5.330,- Kč, na nákladech spojených s opravou předmětu leasingu 116.441,- Kč a na smluvních pokutách 1.987,- Kč.
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 24. 10. 2006, č. j. 11 C 193/2005-79, žalované uložil zaplatit žalobkyni 92,- Kč, žalobu, jíž se žalobkyně domáhala 123.666,- Kč, zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastnice uzavřely platnou leasingovou smlouvu podle ustanovení §262 odst. 1 a §269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), jejíž nedílnou součástí byl i předávací protokol k předmětu leasingu, splátkový kalendář a Všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu GE Capital Leasing, a.s., verze 02/2003, že smlouvu a její „nedílné součásti“ nelze ve smyslu ustanovení §52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), hodnotit jako neplatné, s výjimkou jednotlivých smluvních ujednání Všeobecných obchodních podmínek finančního leasingu GE Capital Leasing, a.s. verze 02/2003. Za neplatné ve smyslu ustanovení §262 odst. 4 obch. zák. považoval ujednání čl. XI. bodu l. VOP v části týkající se výše úroků z prodlení (0,3% z dlužné částky za každý započatý den prodlení), neboť s ohledem na to, že žalovaná jako účastník smlouvy neměla postavení podnikatele, může se žalobkyně domáhat pouze zaplacení úroků z prodlení podle ustanovení §517 odst. 2 obč. zák. Žalobkyni proto přiznal pouze částku 92,- Kč, která je vyčíslením úroků z prodlení ve výši 2% ročně (dvojnásobek diskontní sazby České národní banky ke dni počátku prodlení žalované) z částky 11.643,- Kč za období 144 dní. Protože žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by žalovanou o zaplacení požadovaných částek upomínala způsobem ujednaným v čl. XI. bodu 1. VOP, nelze jí přiznat nárok na smluvní poplatky z prodlení. Požadavek na zaplacení částky 1.987,- Kč jako dosud nezaplacené části smluvní pokuty ve výši 5.000,- Kč považoval za nedůvodný, neboť smluvní pokutu moderoval ve smyslu §301 obch. zák. na částku 3.013,- Kč, která již byla žalovanou zaplacena. Nárok na zaplacení částky 116.441,- Kč jako náhradu nákladů spojených s opravou předmětu leasingu v důsledku havárie rovněž posoudil jako nedůvodný. Žalobkyně svůj nárok opřela výhradně o článek VIII. bod 3. VOP, který je však neplatný pro rozpor s §262 odst. 4 obch. zák., podle kterého lze odpovědnost za škodu u žalované dovozovat pouze podle příslušných ustanovení občanského zákoníku. Skutečnosti zakládající takovou odpovědnost žalované za škodu však žalobkyně ani netvrdila.
Krajský soud poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 12. 11. 2009, č.j. 21 Cdo 5318/2007-158, jeho dřívější rozsudek ze dne 14. 6. 2007, č.j. 51 Co 158/2007-129, ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 58.215,- Kč, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v uvedené části potvrdil. Krajský soud – vázán právním názorem vyjádřeným v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu – vyhodnotil ustanovení čl. XIII., poslední věty, VOP, podle kterého se „uživatel zavazuje za každý jeden započatý měsíc dalšího užívání PL po ukončení LS uhradit dodatečnou splátku jako formu vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním vozidla bez právního důvodu“ , jako neplatné pro rozpor se smyslem leasingové smlouvy i leasingu jako takového. Dohoda o tom, že uživatel bude platit leasingové splátky i po zániku leasingové smlouvy, je v rozporu s tím, že leasingové splátky se platí jen po dobu trvání leasingu. Žalobkyně si proto nemohla důvodně započíst pojistné plnění na dlužné leasingové splátky č. 7 až 11 splatné 3. 11. 2003 až 3. 3. 2004.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Odvolacímu soudu předně vytýká, že se v dřívějším rozsudku ze dne 14. 6. 2007, č.j. 51 Co 158/2007-129, odchýlil od žalobkyní správně provedeného započtení. Započítávaná částka nečinila 79.264,- Kč, ale 74.264,- Kč (skutečné pojistné plnění), na tuto si v souladu s článkem IX. odst. 2.4 VOP, který ani Nejvyšší soud nevyhodnotil jako neplatný, započetla dlužné splátky nikoli ve výši 58.215,- Kč, ale 54.999,- Kč (splátky 8 až 11 po 11.643,- Kč a neuhrazená část splátky 7 ve výši 8.427,- Kč) a smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuty celkem ve výši 19.265,- Kč, nikoli ve výši 21.049,- Kč. Činila-li skutečná škoda na vozidle 79.246,- Kč, měl soud rozhodnout o tomto nároku jako celku (nejedná se o dlužné splátky 58.215,- Kč + smluvní pokuty a úroky z prodlení 21.043,- Kč). Zejména však dovolatelka oponuje právnímu závěru odvolacího soudu, že neměla právo na zaplacení uvedených dodatečných splátek. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1127/2006 a obzvláště na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4356/2008, v nichž soud připustil možnost takové splátky požadovat a odůvodnil podstatu takového nároku. Dovolatelka má za to, že podle článku XII. bodu 6. VOP měla právo požadovat všechny splátky tak, jako by smlouva doběhla do řádného konce, nicméně pojistné plnění započetla jen na dlužné splátky, úroky z prodlení a smluvní pokuty do odebrání vozidla. Je proto přesvědčena, že její nárok je i co do částky 58.215,- Kč (která je předmětem tohoto dovolacího řízení) a částky 21.049,- Kč, o níž nebylo dosud rozhodnuto, po právu. Navrhla proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření označila dovolání za zjevně nepřípustné. Zpochybnění způsobu započtení není otázkou zásadního právního významu a závěry přijaté v rozhodnutích Nejvyššího soudu, na které dovolatelka odkazuje, na tuto věc s ohledem na odlišnosti ve skutkovém stavu nedopadají, navíc prvním z nich byly žalobci přiznány pouze splátky za dobu trvání leasingové smlouvy. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); ten je dán tím, že otázku nároku na leasingové splátky za užívání předmětu leasingu po ukončení leasingové smlouvy vyřešil odvolací soud v rozporu se sjednocující judikaturou Nejvyššího soudu.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že pochybil co do výše započítávaných pohledávek, jedná se o námitku vystihující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jehož užití je v případě dovolání přípustného pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vyloučeno. Nejvyšší soud se proto uvedenou výtkou nezabýval.
Námitka, že odvolací soud měl rozhodnout o nároku na náhradu škody jako celku, není opodstatněná. Odvolací soud shledal nárok ve výši skutečné škody důvodným; vzhledem k tomu, že žalobkyně obdržela pojistné plnění, zabýval se dále tím, zda toto pojistné plnění započítala oprávněně na jí uváděné pohledávky, jejichž důvodnost bylo třeba posuzovat samostatně.
Ke sjednocení rozhodovací praxe ve výše uvedené (právní) otázce došlo rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4356/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2011, na který poukazuje dovolatelka. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil podstatu finančního leasingu (o který se jedná i v souzené věci) a připustil – s ohledem na dispozitivnost ujednání v obchodních závazkových vztazích – i nárok na splátky splatné po odstoupení od leasingové smlouvy. Rozhodná jsou smluvní ujednání, která si strany sjednaly a o něž se předmětný nárok opírá (srov. také usnesení ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 682/2011). Uvedené závěry pak Nejvyšší soud rozvedl ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. 9. 2010 „K některým otázkám předčasného zániku závazků z leasingových smluv v případě finančního leasingu,“ sp. zn. Cpjn 204/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2011. V něm také vysvětlil, že v případě předčasného ukončení leasingové smlouvy ze strany leasingového pronajímatele se jedná o odstoupení od této smlouvy, byť je ve smlouvě (v obchodních podmínkách) označeno jako výpověď.
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. uplatnila dovolatelka po právu, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soud odvolací je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu