ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3613.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3613/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Mexcafe Co. , Corp. Number C470-2003 se sídlem v USA, 4866 Nara Vista Way 202, Las Vegas, NV 89103, zastoupené Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti žalované E. P. , zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem ve Zbečně, Na Riviéře 123, o zaplacení 1,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 162/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2012, č. j. 64 Co 47/2012-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ladislava Košťála, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 14. června 2012, č. j. 64 Co 47/2012-212, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. října 2011, č. j. 32 C 162/2007-189, zamítající žalobu o zaplacení 1,500.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 29. července 2009, č. j. 32 C 162/2007-87, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 29. dubna 2010, č. j. 64 Co 513/2009-112. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (toto ustanovení bylo Nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné – srov. Nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV ÚS 1572/11), neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Přestože žalobkyně v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnila výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., který je - jak je již výše zmíněno - v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. výslovně zapovězen. Soudům totiž vytýká pouze nesprávně, resp. neúplně zjištěný skutkový stav věci, resp. vadné hodnocení provedených důkazů (zejména originálu příjmového pokladního dokladu, kterým podpořila své žalobní tvrzení), při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Oproti soudům nadále prosazuje názor, že v řízení prokázala, že smlouvu o půjčce s právním předchůdcem žalované uzavřela, že mu podle této smlouvy plnila, přičemž on půjčku nevrátil.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod. 8 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 12. prosince 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu