ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3721.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3721/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) J. Č. a b) J. Č. , zastoupených JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci III, 1. máje 535/50, proti žalované ACM Money Česká republika, a.s. se sídlem v Praze 8, Čimická 780/61, identifikační číslo 26158761, zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 302/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. března 2011, č. j. 30 Co 199/2010-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 17. září 2009, č. j. 27 C 302/2008-52, zrušil rozhodčí nález ze dne 5. 9. 2008, č.j. RD/201/08/ACM-23, vydaný JUDr. J. Č., CSc., rozhodcem ad hoc jmenovaným společností HONESTA, s.r.o. se sídlem v Liberci, Zeyerova 560/25. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 30 Co 199/2010-116, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaná zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že v daném případě nebyl důvod k zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle §33 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), neboť došlo-li k porušení směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (žalobcům se nedostalo poučení o procesních právech spotřebitele, konkrétně o právu namítat neplatnost rozhodčí smlouvy), nelze mít žalobce za stranu, která mohla uplatnit neplatnost rozhodčí smlouvy podle §31 písm. b/ zákona č. 216/1994 Sb. Žalovaná prosazuje názor, že i v případě, že by rozhodčí doložka byla neplatná, mělo být respektováno ustanovení §33 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, a žaloba měla být zamítnuta proto, že žalobci nedoložili, že v rozhodčím řízení namítli neplatnost rozhodčí doložky. Směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách nestanoví nepřípustnost arbitrability ve spotřebitelských věcech; její tzv. horizontální účinek, tedy účinek ve vztahu mezi jednotlivci umožňující dovolat se vzájemných práv z komunitárního práva, je odmítán. Jinak řečeno, existuje-li jednoznačná a opačná vnitrostátní úprava, není možné směrnici aplikovat.
Otázkou (ne)platnosti rozhodčí doložky se Nejvyšší soud zabýval ve skutkově zcela obdobné věci; v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dostupném veřejnosti na internetových stránkách www.nsoud.cz., formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva (absolutně) neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Absolutní neplatnost právního úkonu působí - s ohledem na to, že je zároveň stanovena ve veřejném (obecném) zájmu - přímo ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), a bez ohledu na to, zda se jí někdo dovolal. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s ní spojeny, vyjdou v řízení najevo. Již proto nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou zpochybněného právního závěru zásadně významné.
K výhradám žalované se sluší připomenout rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 26. října 2006, č. C-168/05 (věc Elisa María Mostaza Claro vs. Centro Móvil Milenium SL), ve které Evropský soudní dvůr formuloval závěr, že Směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládána v tom smyslu, že vyžaduje, aby vnitrostátní soud, kterému je předložena žaloba na neplatnost rozhodčího nálezu, posoudil neplatnost rozhodčí doložky a zrušil tento nález v důsledku toho, že uvedená dohoda obsahuje zneužívající klauzuli, i když spotřebitel neplatnost rozhodčí dohody uplatnil nikoli v rámci rozhodčího řízení, ale pouze v rámci žaloby na neplatnost.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání odmítl (243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobcům v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měly vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. února 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu