ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3925.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3925/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. A. K. , CSc. , zastoupeného Mgr. Jakubem Vepřkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Tyršova 1714/27, proti žalovanému J. T. , zastoupenému Mgr. Václavem Erbanem, v době podání dovolání advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská 21, o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 110/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2009, č.j. 57 Co 372/2009-141, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 4. 2009, č.j. 57 C 110/2008-116, kterým Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu, jíž se žalovaný domáhal obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 57 C 105/97, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení; v nákladových výrocích bylo usnesení soudu prvního stupně rovněž potvrzeno („změna“ reflektovala jen to, že účastníci si zachovávají v řízení o obnovu stejné procesní postavení jako v řízení původním). Soudy obou stupňů shledaly žalobu nedůvodnou proto, že výslech svědka D. Ch. a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 6. 2007, č.j. 7 C 153/2000-282, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, č.j. 57 Co 748/2007-317, nejsou důkazem a rozhodnutím, které mohou přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci, jejíž obnovy se domáhá (§228 odst. 1 písm. a/ in fine zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž – podle obsahu – uplatnil dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a/ (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). V rámci prvního z uvedených důvodů namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu a vytýká, že v řízení před soudem prvního stupně nebyli účastníci v procesním postavení, které měli v řízení, jehož se žaloba na obnovu týká. Nesouhlas se závěrem, podle něhož není splněno očekávání příznivějšího rozhodnutí ve věci, jejíž obnovy se domáhá, je podřaditelný druhému z uplatněných dovolacích důvodů. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, §238 odst. 1 písm. a/, odst. 3 o.s.ř.). Ten je dán tím, že k otázce, zda skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl účastník použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211 též před odvolacím soudem, jsou způsobilé přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, se Nejvyšší soud dosud neměl možnost vyjádřit.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §228 odst. 1 o.s.ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé :
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Z hlediska skutkového stavu, který nebyl zpochybněn, vycházel odvolací soud z toho, že rozsudkem ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 57 C 105/97, Okresní soud v Ostravě uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.500.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení); žaloba vůči R. P., po němž žalobce požadoval tutéž částku s tím, že oba žalovaní jsou povinni plnit společně a nerozdílně, byla zamítnuta (pravomocným se tento výrok, který nebyl napaden odvoláním, stal 13. 6. 2002). Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 57 Co 586/2004, rozhodnutí okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným, potvrdil (rozsudek nabyl právní moci 18. 4. 2005). Soudy obou stupňů v řízení, jehož obnovy se žalovaný domáhá, zjistily, že žalobce půjčil žalovanému 19. 10. 1995 částku 800.000,- Kč a 15. 12. 1996 částku 700.000,- Kč s tím, že podle písemně uzavřené smlouvy o půjčce si účastníci sjednali úroky ve výši 24% ročně. Žalovaný částky, které od žalobce převzal, půjčil R. P., s nímž se dohodl na úrocích ve výši 36% ročně. I když žalobce uzavřel s R. P. smlouvu o půjčce 1.500.000,- Kč (antidatovanou 15. 12. 1995), žádné peníze mu nepředal; tento dvoustranný právní úkon okresní soud kvalifikoval jako smlouvu žalobce (věřitele) s R. P. o převzetí dluhu z půjčky poskytnuté žalovanému, na jejímž základě se R. P. stal dlužníkem vedle žalovaného (§41a odst. 2, §531 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Protože žalovaný ani v dodatečné lhůtě dluh neuhradil, odstoupil žalobce dopisem z 3. 4. 1997 od smlouvy o půjčce (§517 odst. 1 obč. zák.). Zrušení smlouvy ex tunc (§48 odst. 2 obč. zák.) mělo za následek, že závazek R. P. ze smlouvy o převzetí dluhu z půjčky zanikl, a že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a je proto povinen 1.500.000,- Kč žalobci vrátit (§451 odst. 2, §457 obč. zák.). Rozsudkem ze dne 22. 6. 2007, č.j. 7 C 153/2000-282 (potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, č.j. 57 Co 748/2007-317) Okresní soud v Novém Jičíně určil, že dohoda žalovaného a M. T. o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 12. 2. 1997, na jejímž základě se M. T. stala výlučnou vlastnicí nemovitostí, je vůči žalobci neúčinná, a uložil jí povinnost zaplatit žalobci pohledávku přiznanou mu pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 57 C 105/97.
Z výpovědi svědka D. Ch. soudy obou stupňů zjistily, že důvodem neuskutečnění jeho obchodu s R. P. v roce 1997 byla okolnost, že R. P. musel uhradit své závazky věřitelům, k nimž patřil i žalobce.
Výklad ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. je v právní teorii i praxi (srov. Občanský soudní řád, Komentář, C.H.Beck, 1. vydání 2009, II. díl, str. 1802, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003) ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně; žalobou na obnovu řízení se přitom nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesních vad, kterých se v původním řízení soud dopustil.
Pro vyhovění žalobě na obnovu řízení postačuje pravděpodobnost, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, a to buď samy o sobě, nebo v souvislosti s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy. Žalovaný tento předpoklad spojuje s důkazem, který nemohl bez své viny navrhnout v původním řízení před soudy obou stupňů, a s rozhodnutím vydaným po pravomocném skončení řízení, jehož obnovy se domáhá. Svědek D. Ch. může podle žalovaného verifikovat skutečnost, že R. P. žalobci zaplatil 1.500.000,- Kč, a rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 6. 2007, č.j. 7 C 153/2000-282 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, č.j. 57 Co 748/2007-317), žalobce „docílil rozsudků dvou soudů, kterými byla přiznána jeho domnělá pohledávka dvakrát proti dvěma různým účastníkům.“
V první řadě je třeba zdůraznit, že vystupuje-li v řízení na jedné straně více účastníků, kteří mají postavení samostatných společníků (§91 odst. 1 o.s.ř.), je každý z nich oprávněn žalobou na obnovu řízení napadnout jen tu část rozhodnutí, která se ho týká. Jestliže Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 57 C 105/97, zamítl žalobu o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím proti R. P., žalobou na obnovu řízení, kterou podal žalovaný (samostatný společník), nemůže být rozhodnutí v tomto rozsahu dotčeno. Jinak vyjádřeno, žalovaný není účastníkem legitimovaným k tomuto mimořádnému opravnému prostředku, protože okresní soud zmíněným výrokem o jeho subjektivních právech nebo povinnostech nerozhodl (pravomocný rozsudek v této části není vůči žalovanému ve smyslu §159a odst. 1 o.s.ř. závazný).
Ze shora uvedeného vyplývá, že závěr týkající se právního poměru žalobce k R. P. vyjádřený v odůvodnění rozsudku ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 57 C 105/97, není v řízení, jehož obnovy se žalovaný domáhá, zpochybnitelný; závazek, který vznikl převzetím dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, zanikl zrušením této smlouvy, a to od počátku (§48 odst. 2 obč. zák.). I kdyby výpovědí svědka D. Ch. bylo najisto postaveno, že R. P. předal žalobci 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, dluh žalovaného vůči žalobci z titulu vydání bezdůvodného obohacení po platném odstoupení od smlouvy o půjčce by zanikl jen, byly-li by splněny podmínky ustanovení §454 obč. zák. Skutková podstata tohoto ustanovení je (obecně) naplněna, pokud postižený subjekt, který k plnění nebyl povinen, poskytl třetí osobě plnění majetkové hodnoty namísto toho, kdy byl k plnění povinen (tj. dlužníka), a pokud mezi tím, kdo plnil, a tím, komu bylo plněno, bylo zřejmé, že je plněno za jiného. Předpoklad vědomosti toho, kdo plnil (R. P.), a toho, kdo plnění přijal (žalobce), že je plněno za dlužníka (žalovaného), byl vyloučen výpovědí svědka D. Ch. (viz výše).
Odvolací soud přiléhavě vysvětlil, proč se dovolatel mýlí, dovozuje-li, že k úhradě dluhu 1.500.000,- Kč s příslušenstvím byla (opětovně) odsouzena i M. T. Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 6. 2007, č.j. 7 C 153/2000-282 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2008, č.j. 57 Co 748/2007-317), kterým bylo vyhověno odpůrčí žalobě, představuje podklad k tomu, že se žalobce může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti žalovanému, domáhat nařízení nebo provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným (právně neúčinným) právním úkonem (zde dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví) ušlo z jeho majetku, a to nikoliv proti žalovanému, ale vůči osobě, s níž nebo v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn (M. T.). V případě, že uspokojení žalobce z tohoto majetku není dobře možné, musí se – místo určení neúčinnosti právního úkonu – domáhat, aby mu ten, komu z odporovatelného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch, vydal takto získané plnění. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení), a to postižením věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním úkonem ušly z dlužníkova majetku, popřípadě vymožením peněžité náhrady ve výši odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu. Žaloba o zaplacení peněžité náhrady je opodstatněná – jak plyne z ustanovení §42a odst. 4 obč. zák. – tehdy, není-li dobře možné uspokojení věřitele z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku (např. proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporovaný právní úkon učinil, již takto nabyté věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty nepatří); pasivně věcně legitimovanou je osoba, které vznikl z odporovatelného právního úkonu dlužníka prospěch. Výše citovaným rozhodnutím byla M. T. zavázána zaplatit žalobci 1.500.000,- Kč s příslušenstvím právě proto, že žalobce nemůže uspokojit pohledávku za žalovaným z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z jeho majetku, resp. z majetku spadajícího do bezpodílového spoluvlastnictví, neboť M. T. nemovitosti převedla na PRO TANEX s.r.o.
Lze uzavřít, že závěr odvolacího soudu o nezpůsobilosti označeného důkazu a rozhodnutí o odpůrčí žalobě přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 C 105/97 je správný.
Protože vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, z obsahu spisu nevyplývají (žalovaným tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu je zjevně nedůvodná a pochybení v označení procesního postavení účastníků odstranil odvolací soud), Nejvyšší soud dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalobci, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu