ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4324.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4324/2010
ROZSUDEK
N ejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) F. Ch. a b) M. Ch. , zastoupených JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem se sídlem v Praze 4, Přímětická 1185, proti žalované M. D. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Holým, advokátem se sídlem v Praze 10, Za Zahradami 407, o zaplacení 105.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 373/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2010, č. j. 28 Co 148/2010-187, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2010, č. j. 28 Co 148/2010-187, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. ledna 2010, č. j. 16 C 373/2006-175, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 26. ledna 2010, č. j. 16 C 373/2006-177, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 27. března 2007, č. j. 16 C 373/2006-81, zamítl žalobu o zaplacení částky 105.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení se závěrem, že uznání závazku ze dne 30. 5. 2002 je neplatné, a navíc mělo zajistit půjčku do hry.
Usnesením ze dne 4. června 2008, č. j. 28 Co 416/2007-124, Městský soud v Praze zrušil shora citovaný rozsudek a vyslovil závazný právní názor, podle něhož je uznání ze dne 3. 5. 2002 platným právním úkonem, a nemůže tak obstát námitka promlčení vznesená žalovanou. Akcentoval přitom, že na základě dosud zjištěného skutkového stavu věci nelze přijmout závěr, že peníze byly poskytnuty do hry, a že takto vzniklou pohledávku nelze platně zajistit.
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. ledna 2010, č. j. 16 C 373/2006-175, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 26. ledna 2010, č. j. 16 C 373/2006-177, žalobu opět zamítl.
Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že dne 20. 10. 1999 uzavřeli žalobci s Českou spořitelnou, a. s., smlouvu o úvěru ve výši 80.000,- Kč, který jim byl poskytnut převodem z účtu na účet; za jeho návratnost se jako ručitelka zaručila žalovaná. Téhož dne si žalovaná u stejného bankovního ústavu zřídila vlastní běžný účet, na který byla vložena částka 49.500,- Kč, tj. v přepočtu 1.430,50 USD, a ještě téhož dne byla, na základě platebního příkazu vyhotoveného žalobkyní, tato částka z účtu žalované převedena na účet s názvem Skyline International s účelem platby „poplatek kurzu“ do Tuber Kanibal Bank. Jelikož úvěr nebyl řádně splácen, bylo žalobcům jako dlužníkům a žalované jako ručitelce uloženo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. listopadu 2002, č. j. 20 C 280/2002-45, zaplatit částku 87.114,10 Kč. Dne 30. 5. 2002 žalovaná uznala písemně závazek vůči žalobkyni ve výši 105.000,- Kč a zavázala se tuto částku žalobcům zaplatit včetně 17,5% ročního úroku do 31. 12. 2002. Tomu předcházela účast žalované na „party Skyline“, na kterou byla pozvána žalobkyní. Soud prvního stupně dovodil, že pohnutkou jednání byla účast žalované v „pyramidové hře“, kterou iniciovali žalobci. Zdůraznil, že žalovaná nikdy částku získanou úvěrem žalobců nepřevzala. Cituje §845 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), uzavřel, že pohledávky z půjček do her a sázek, poskytnutých za účelem účasti ve hře nebo sázce, nelze vymáhat a nelze je ani platně zajistit. Převod peněz získaných úvěrem žalobců prokazuje, že peníze byly vloženy do hry typu „letadlo“.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. června 2010, č. j. 28 Co 148/2010-187, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela převzal závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci; zcela odkázal na odůvodnění jeho rozsudku. Zdůraznil, že smlouva o úvěru byla uzavřena proto, aby žalovaná mohla složit vstupní poplatek ve výši 1.900,- USD pro zahájení spolupráce se společností Skyline International; nabídku takové spolupráce jí předložila manželka žalobce. Bez bližší argumentace odvolací soud přijal závěr, že činnost společnosti Skyline International je hrou, která nespadá pod režim zákona č. 202/1999 Sb., což znamená, že právo na zaplacení pohledávky vzniklé v souvislosti s poskytnutím vkladu do takové hry nelze úspěšně soudně vymáhat ani je nelze platně zajistit. Jakákoli „zajišťovací“ smlouva je tak neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem.
V dovolání, jehož přípustnost žalobci (dále jen „dovolatelé“) opírají o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolacímu soudu prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. vytýkají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejsou srozuměni se závěry, že model fungování společnosti Skyline International je založen na provozování (pyramidové) hry a že peníze poskytnuté žalobci žalované na vklad do této společnosti představují půjčku do hry, a nelze je proto soudně vymáhat. Obchodní schéma společnosti je založeno na systému, který slibuje výdělek především za získávání dalších členů takového schématu. Každý nový účastník musí za vstup do schématu zaplatit poplatek a za to získá právo vybírat poplatek od dalších účastníků, které sám získá. Jde o formu podnikání založeného na individuálních schopnostech jednotlivce. Systém fungování společnosti Skyline International nelze považovat za provozování hry, nýbrž za výdělečnou činnost, a půjčku na vstupní vklad za nevymahatelnou ve smyslu §845 obč. zák. Odvolací soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nesprávně rozložil důkazní břemeno, dospěl k chybnému závěru, že žalovaná unesla důkazní břemeno o účelu, na který jí byly peníze poskytnuty, rozhodnutí zejména soudu prvního stupně bylo pro žalobce nepředvídatelné, v průběhu řízení došlo k porušení zásady rovnosti stran a rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatky v odůvodnění. Žalobci proto navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu kvalifikoval činnost společnosti Skyline International jako provozování hry.
Podle §845 odst. 1 obč. zák. výhry ze sázek a her nelze vymáhat; vymáhat nelze ani pohledávky z půjček, poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a pohledávky nelze ani platně zajistit.
Principem fungování společnosti Skyline International a tím, zda částka určená na vstupní vklad do systému této společnosti má charakter půjčky do hry podle §845 obč. zák., se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1238/2006, na který navázal rozsudkem ze dne 14. června 2010, sp. zn. 33 Cdo 2323/2008. V nich, na základě závěrů právní teorie (Hendrych, D., a kol. Právnický slovník, 2. rozšířené vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M., a kol. Občanský zákoník II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, a Dvořák, T., Právník č. 1/2001, str. 60) a výkladu §845 obč. zák. uzavřel, že nelze dovodit, že vztah vzniklý mezi společností (rozuměj Skyline International) a žalovaným, na základě něhož žalovaný společnosti uhradil částku získanou půjčkou od žalobce, je hrou . Je tomu tak již proto, že činnost, kterou žalovaný mohl (po zaplacení částky, odpovídající výši žalobcem poskytnuté půjčky, společnosti) vykonávat a za kterou mu od společnosti náležela dohodnutá odměna, za účast na hře považovat nelze.
V posuzovaném případě odvolací soud z výše uvedených závěrů nevycházel.
S přihlédnutím k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolatelům se prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu nezbylo než rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Protože zbývající výhrady dovolatelů byly - s přihlédnutím k důvodu, pro který bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno - bezvýznamné, jejich podstatou se dovolací soud nezabýval.
Sluší se poznamenat, že odvolací soud v souladu se závěry právní teorie i praxe vycházel z toho, že uznání dluhu je samostatným zajišťovacím institutem, přičemž zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. K tomu ovšem nutno dodat, že uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznání dluhu není tedy novým právním důvodem závazku, nýbrž pouze usnadňuje věřiteli procesní situaci v případě sporu, neboť věřitel nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Naopak dlužník, pokud by namítal, že dluh nevznikl (zcela nebo zčásti), že byl splněn nebo že jinak zanikl, musel by to prokázat. Uznáním dluhu tedy přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka, ale jen ohledně dluhu v té výši, v jaké byl uznán. Nejde proto jen o pouhý důkazní prostředek sloužící k prokázání nároku věřitele v soudním řízení, nýbrž přímo ze zákona je s ním spojena právní domněnka o existujícím dluhu ke dni, kdy bylo vydáno. Platí přitom, že i právní domněnku existence dluhu uznaného písemně co do důvodu a výše lze vyvrátit důkazem, že dluh vůbec nevznikl (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004).
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta prvá a druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu