ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4412.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4412/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Bohdalecké obchodní s. r. o. se sídlem v Praze 7, Tusarova 1548/39, identifikační číslo 27078698, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 6, proti žalovanému městu Domažlice , se sídlem městského úřadu v Domažlicích, náměstí Míru 1, zastoupenému Mgr. Jiřinou Endrštovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Poštovní 18, o určení neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 4 C 152/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. června 2010, č. j. 18 Co 75/2010-255, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Moniky Linhartové, advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Domažlicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. listopadu 2009, č. j. 4 C 152/2008-221, určil, že odstoupení žalovaného od kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 15. 2. 2007 ve znění jejího dodatku č. II ze dne 21. 6. 2007, jejímž předmětem je prodej nemovitostí, a to stavební parcely č. 498/11, stavební parcely č. 498/10, parcely č. 5407/1, parcely č. 5408/1, budovy bez č. p. na stavební parcele č. 498/11 a budovy bez č. p. na stavební parcele č. 498/10, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Domažlice, na LV č. 1, pro k. ú. a obec D. (dále jen „smlouva“), učiněné přípisem žalovaného ze dne 27. 6. 2008, je neplatné; současně rozhodl o nákladech řízení. Výkladem čl. III. bodu 6. smlouvy ve spojení s čl. II dodatku č. II. ze dne 21. 6. 2007 dovodil, že odstoupení od kupní smlouvy provedené dopisem ze dne 27. 6. 2008 je neplatné, neboť je neplatné smluvní ujednání o možnosti žalovaného odstoupit od smlouvy podle čl. III. bodu 6. Navíc žalobkyně svou povinnost, nejpozději do 30. 6. 2008 podat žádost o vydání stavebního povolení, splnila.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. června 2010, č. j. 18 Co 75/2010-255, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně závazek podat žádost o vydání stavebního povolení do 30. 6. 2008 dodržela. Odstoupení žalovaného od kupní smlouvy je tedy nedůvodné a představuje neplatný právní úkon; není přitom podstatné, že následně vydané stavební povolení na výstavbu předmětného areálu bylo ve správním řízení zrušeno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není přípustné.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu není - přes jeho očekávání - přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není významné, jak odvolací soud formálně rozhodl; rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (srov. blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod č. R 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, publikované v časopisu Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7). Oba soudy posoudily práva a povinnosti účastníků řízení v právních vztazích shodně, neboť žalobě o určení, že odstoupení žalovaného od kupní smlouvy je neplatné, vyhověly; jejich rozhodnutí jsou souhlasná a nikoliv odlišná, a rozsudek odvolacího soud není proto obsahově měnícím, nýbrž potvrzujícím.
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v mezích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel otázce výkladu čl. III. bodu 6. kupní smlouvy ze dne 15. 2. 2007 ve spojení s čl. II dodatku č. II. ze dne 21. 6. 2007, která byla určující pro závěr, v jaké lhůtě se žalobkyně zavázala podat žádost o vydání stavebního povolení, a zda žalovaný platně od smlouvy odstoupil.
Už v rozsudku ze dne 29. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 73/2000, vyslovil Nejvyšší soud názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl dovolací soud, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci. Z pohledu této judikatury, od níž nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v tomto případě, se jeví výhrady žalovaného ke způsobu, jakým odvolací soud vyložil obsah kupní smlouvy včetně jejího dodatku č. II. a zjišťovaly tak, jaká práva a povinnosti si v ní účastníci ujednali (tj. dokdy měla žalobkyně podat žádost o vydání stavebního povolení), nikoli jako námitka zpochybňující právní posouzení věci, nýbrž jako uplatnění dovolacího důvodu, který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, čili dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o. s. ř., jehož užití je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučeno (srovnej §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.). Je-li nezpochybnitelný skutkový závěr odvolacího soudu, že se žalobkyně zavázala podat žádost o stavební povolení nejpozději do 30. 6. 2008 a že tento závazek splnila, pak je správný právní závěr, že odstoupení od smlouvy pro nedodržení této podmínky je neplatné.
Je namístě poznamenat, že výklad dotčeného článku smlouvy provedený odvolacím soudem je zcela v souladu s ustanovením §35 odst. 2 obč. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření žalované k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §5 písm. d), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.) částkou 2.500,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20 % DPH ve výši 560,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 31. října 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu