ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4553.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4553/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) P. M. , a b) P. M. , zastoupených JUDr. Jiřím Zelenkou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiřího z Poděbrad 583, proti žalovanému P. C. , zastoupenému JUDr. Leošem Lejskem, advokátem se sídlem v Praze - Podolí, Na Podkovce 171/16, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 C 50/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. 5. 2010, č.j. 35 Co 546/2009-72, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.200,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jiřího Zelenky, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení (s upřesněním, že žalovaný je povinen plnit žalobcům k jejich ruce společné a nerozdílné) v pořadí první rozsudek ze dne 29. 9. 2009, č.j. 8 C 50/2007-39, kterým Okresní soud v České Lípě uložil žalovanému zaplatit žalobcům 100.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci mají právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100.000,- Kč, kterou účastníci (platně) sjednali v kupní smlouvě ze 7. 4. 2006 pro případ porušení povinnosti žalovaným (prodávajícím) seznámit žalobce (kupující) se stavem nemovitosti a uvědomit je o skrytých vadách (§544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“).
Dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Přípustnost dovolání nevyplývá – jak se mylně žalovaný domnívá – z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. „Měnícím“ se napadený rozsudek nestává dodatkem, podle něhož je žalovaný povinen zaplatit 100.000,- Kč s příslušenstvím žalobcům oprávněným společně a nerozdílně (což ostatně dovolatel výslovně nenamítá), odlišným hodnocením vad stavby (na rozdíl od soudu prvního stupně, který měl vady septiku za faktické, odvolací soud počítal s právní vadou stavby) a ani závěrem jdoucím nad rámce právního posouzení věci soudem prvního stupně, že předmětem převodu nebyl septik jako příslušenství stavby. Platí, že rozdílností (nesouhlasností) rozhodnutí soudů obou stupňů není odlišné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků; v projednávané věci však soudy obou stupňů na stejném skutkovém základě dospěly k témuž právnímu závěru (o subjektivním právu žalobců na smluvní pokutu, která byla účastníky platně sjednána).
Zbývá posoudit přípustnost dovolání již jen podle – nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, uplynutím 31. 12. 2012 zrušeného, ale do té doby nadále použitelného (srov. nález Ústavního soudu z 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11) – ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Kdy jde o takový případ, vymezuje – demonstrativně – ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., přičemž výslovně stanoví, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží. Proto se dovolací soud nezabýval výtkou žalovaného stran porušení poučovací povinnosti soudu podle §118a o.s.ř. a tvrzeními, jimiž žalovaný prosazuje vlastní verzi skutku (že před uzavřením kupní smlouvy na menší velikost septiku žalobce upozornil, že pouhým pohledem museli žalobci sami zjistit, že septik není zhotoven v souladu s projektovou dokumentací, že závazek zaplatit smluvní pokutu se podle kupní smlouvy vázal jen „k vědomému zatajení ... skrytých vad nemovitosti“ a že v kupní smlouvě není obsaženo ujištění o souladu předmětu převodu s vydaným stavebním povolením.
Pokud žalovaný prostřednictví způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) předkládá k přezkumu otázku, zda lze smluvní pokutou zajistit pravdivost prohlášení či splnění jiné povinnosti prodávajícího, neváže-li se k předmětu prodeje, činí tak způsobem procesně neregulérním; formuluje totiž vlastní skutková zjištění, na jejichž základě teprve vznáší námitku nesprávného právního posouzení věci.
Odvolací soud vyšel ze skutkového základu zjištěného v řízení před soudem prvního stupně, podle něhož kupní smlouvou ze 7. 4. 2006 žalovaný (prodávající) převedl žalobcům (kupujícím) nezkolaudovanou rozestavěnou stavbu pro individuální rekreaci na parcele st. 179 o výměře 49 m² v katastrálním území Ž. (vklad práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Č. L., č.j. V-2853, 2006-501, s právními účinky vkladu 4. 7. 2006). Článek IV. smlouvy obsahuje prohlášení, podle něhož žalovaný seznámil žalobce „se stavem těchto nemovitostí a nejsou jemu známy žádné skryté vady,“ a v článku VI. smlouvy účastníci sjednali smluvní pokutu 100.000,- Kč pro případ „uvedení nepravdivých skutečností podle čl. IV této smlouvy.“ Předmětná stavba (rekreační chata) je v kupní smlouvě bezprostředně identifikována odkazem na (pravomocné) rozhodnutí Městského úřadu v České Lípě, stavebního úřadu, ze dne 4. 2. 2002, č.j. SÚ 771/2001-332/6, jímž úřad vydal žalovanému, který zahájil stavbu bez stavebního povolení, dodatečné povolení „stavby pro individuální rekreaci včetně přípojky vody, elektrické přípojky a žumpy na vyvážení, na částech pozemků : pozemkové parcely č. 336/1 a 936/2 v katastrálním území Ž., obec Č. L.“ Povinnost prodávajícího informovat o stavu nemovitosti a o případných skrytých vadách se proto vztahovala k převáděné chatě (předmětu prodeje), neboť pro nesplnění podmínek stavebního povolení, podle kterého musí mít septik objem 5 m³ (zatímco v době převodu měl pouze 1,8 m³), nemohla být nemovitost zkolaudována.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1, bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §18 odst. 1, věty první, a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v rozhodném znění, tj. částkou 7.900,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za dva úkony právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v rozhodném znění) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.700,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. dubna 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu