ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4687.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4687/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. P. , zastoupeného JUDr. Drahomírou Hudečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Budečská 16, proti žalovanému V. M. , zastoupenému Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 8, o 837.012,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 197/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2009, č.j. 55 Co 96/2009-95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž městský soud potvrdil rozsudek ze dne 21. 9. 2006, č.j. 33 C 197/2004-34, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 uložil žalovanému zaplatit žalobci 837.012,50 Kč a na náhradě nákladů řízení 67.124,- Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále též jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody, pokud jsou způsobilé, včetně jejich obsahového vymezení, vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. žalovaný oponuje závěru, že právo na zaplacení žalované částky není promlčeno. K tomu, že písemně uznal dluh z půjčky (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), a to jak jistinu, tak i její příslušenství (úroky z prodlení), nelze přihlížet, protože žalobce platně odstoupil od dohody o narovnání z 31. 1. 2005 (pro nesplácení dluhu podle sjednaného splátkového kalendáře), jejíž součástí uznání dluhu bylo; dohoda tedy zanikla od počátku (§48 odst. 1, 2 obč. zák.) a nemůže mít žádné právní účinky, včetně přetržení promlčecí doby.
Soudní praxe je jednotná v tom, že uznání práva je jednostranný, adresovaný, hmotněprávní úkon dlužníka, s nímž je spojen institut přetržení promlčecí doby, který je upraven v §110 odst. 1 obč. zák. Platné uznání práva z hlediska běhu a délky promlčecí doby zakládá běh nové promlčecí doby v důsledku jejího přetržení (přerušení). Namísto doposud uběhlé promlčecí doby počíná běžet nová desetiletá promlčecí doba ode dne, kdy dlužník právo uznal, resp. od uplynutí lhůty k plnění, je-li v uznávacím prohlášení uvedena. Uznání dluhu je i zajišťovacím institutem (§558 obč. zák.); jeho podstatou je založení právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo zanikl jinak, aby to prokázal. Uznáním dluhu tedy přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 948/2008).
Závěr, podle něhož zrušení dohody z 31. 1. 2005 (§48 odst. 2 obč. zák.), jíž účastníci – mimo jiné – sjednali plnění ve splátkách, nemá žádný vliv na písemné uznání práva (dluhu), se podává z toho, že uznání je jednostranným právním úkonem dlužníka a zůstává jím, i když je formálně součástí smlouvy, od níž smluvní strana odstoupila.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Takovými jsou námitka, že o tvrzeném nedostatku věcné příslušnosti neměl v průběhu odvolacího řízení rozhodnout odvolací soud, ale příslušný vrchní soud, a námitka nezpůsobilosti listiny (dohody z 31. 1. 2005) jako důkazního prostředku, z něhož soud prvního stupně učinil zjištění, že žalobce půjčil žalovanému v roce 1995 částku 500.000,- Kč. K výtce, že žalovanému byla nesprávným postupem v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem tím, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl o ní bez jeho účasti, aniž byly splněny podmínky §101 odst. 3 o.s.ř., by dovolací soud mohl přihlédnout, bylo-li by dovolání přípustné; tento předpoklad však naplněn není (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalobci, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu