ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4781.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4781/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) A. K. , a b) F. K. , zastoupených JUDr. Vladimírem Fockem, advokátem se sídlem v Brně, Pellicova 2c, proti žalovanému A. B. , zastoupenému JUDr. Liborem Konečným, advokátem se sídlem v Brně, Ptašínského 4, o určení vlastnictví a o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 504/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2010, č.j. 49 Co 371/2008-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 6. 2010, č.j. 49 Co 371/2008-203, potvrdil rozsudek ze dne 25. 6. 2008, č.j. 3 C 504/2000-166, kterým Okresní soud ve Vyškově zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení vlastnictví a vyklizení označených nemovitostí, a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému; v návaznosti na rozhodnutí o odvolání rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – vyšel zejména z toho, že 23. 7. 1997 žalobci převzali na základě smlouvy o půjčce uzavřené s Ing. Z. Č. 1.339.000,- Kč a zavázali se peníze věřiteli vrátit nejpozději do 23. 10. 1997. Převzatou částku žalobci půjčili R. M. Zástavní smlouvou z 23. 7. 1997 (na jejímž základě povolil Katastrální úřad ve Vyškově vklad zástavního práva s právními účinky k 23. 7. 1997), kterou Ing. Z. Č. uzavřel s žalobci, byla pohledávka z půjčky zajištěna zástavním právem na budově č.p. 160-objekt bydlení na parc.č.st. 298 a na pozemcích parc.č.st 298-zastavěná plocha a parc.č. 600/322-zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Vyškov, na listu vlastnictví č. 1211 pro katastrální území a obec O., tj. nemovitostech, které žalobci prodali smlouvou z 8. 12. 1998 žalovanému za sjednanou kupní cenu 1.340.000,- Kč (vklad vlastnického práva povolil Katastrální úřad ve Vyškově rozhodnutím z 1. 3. 1999, č.j. V 11-2939/98, s právními účinky vkladu k 23. 12. 1996). Žalovaný (kupující) zaplatil podle dohody s prodávajícími část kupní ceny ve výši 950.000,- Kč k rukám Ing. Z. Č. (jako úhradu dluhu žalobců zajištěného zástavním právem na nemovitostech) a 39.000,- Kč bývalému Okresnímu úřadu ve Vyškově (jako úhradu poskytnutého státního příspěvku zajištěného omezením převodu nemovitostí) a zůstal dlužen 351.000,- Kč. Dopis z 20. 6. 2000, kterým žalobci vyzvali žalovaného, aby zaplatil zbytek kupní ceny ve výši 840.000,- Kč „nejpozději do 15. 7. 2000,“ byl žalovanému doručen 7. 8. 2000, takže odstoupení od kupní smlouvy obsažené v dopise ze 17. 7. 2000 nepředcházelo poskytnutí dodatečné lhůty ke splnění povinnosti. V právním posouzení věci se odvolací soud rovněž ztotožnil se soudem prvního stupně. Protože žalobci nejednali pod psychickým nátlakem, měl kupní smlouvu z 8. 12. 1998 za platný právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem nepříčí dobrým mravům (§37 odst. 1, §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Odstoupení od kupní smlouvy je neúčinné, neboť – jak vyplynulo z provedeného dokazování – žalobci v rozporu s ustanovením §517 odst. 1 obč. zák. neposkytli žalovanému žádnou lhůtu k zaplacení zbytku kupní ceny.
Dovolání žalobců proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), jelikož v pořadí druhým rozsudkem soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém dřívějším, odvolacím soudem zrušeném, rozsudku, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012), neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Ten je ve smyslu §237 odst. 3, části věty před středníkem, o.s.ř. dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z toho plyne, že dovolání lze odůvodnit jen nesprávným právním posouzením věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Zásadní právní význam napadenému rozsudku nelze přiznat pro řešení otázky, zda hrozba exekuční dražbou (prodejem zástavy v dražbě) je protiprávní výhrůžkou. Odvolací soud, který upozornění Ing. Z. Č. na možnost prodeje nemovitostí, které byly v době uzavření kupní smlouvy zastaveny k zajištění jeho pohledávky z půjčky, nepokládal za bezprávnou výhrůžku, a skutečnosti, že se žalobci svou platební neschopnost rozhodli řešit zcizením nemovitostí třetí osobě (nikoliv zástavnímu věřiteli), nepřikládal z hlediska svobody jejich vůle relevanci, vycházel z konstantní soudní praxe. V rozsudcích ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 808/2005, ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 Cdo 135/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3-4/2010 pod č. 28, ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3606/2007, a ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 31 Cdo 3620/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2011 pod č. 70 Nejvyšší soud vysvětlil, že nejde o bezprávnou výhrůžku, hrozí-li někdo tím, co je oprávněn provést a čím je oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k určitému jednání; takový nátlak je oprávněný a nemůže být důvodem neplatnosti právního úkonu uzavřeného pod jeho vlivem (§37 odst. 1 obč. zák.).
Otázky, zda má věřitel právo odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li nesprávně uvedena dlužná částka ve výzvě podle §517 odst. 1 obč. zák. a zda desetidenní lhůta poskytnutá ke splnění je ve smyslu téhož ustanovení přiměřenou, nemají zásadní právní význam proto, že právní posouzení věci na jejich řešení založeno není.
Ve zbytku je argumentace žalobců podřaditelná dovolacím důvodům podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (neprovedení důkazů), resp. §241a odst. 3 o.s.ř., k nimž – jak vyplývá z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, části věty za středníkem, o.s.ř. – přihlížet nelze. Dovolatelé formulují vlastní skutková zjištění, jejichž prostřednictvím teprve uplatňují námitku nesprávného právního posouzení věci. Na rozdíl od skutku, který odvolací soud poměřoval ustanoveními §37 odst. 1, §39 a §517 odst. 1 obč. zák., prosazují verzi, podle níž dlužníkem z půjčky uzavřené s Ing. Z. Č. dne 23. 7. 1997 byl R. M., jehož plnění věřiteli bylo spojeno s příslibem zpětného převodu nemovitostí na žalobce daným před uzavřením kupní smlouvy, že kupní cena nemovitostí byla téměř o polovinu nižší než cena podle znaleckého posudku a že dopis z 20. 6. 2000 (výzva k úhradě zbytku kupní ceny do 15. 7. 2000) se ocitl ve sféře dispozice žalovaného již 7. 7. 2000. Správnost napadeného rozhodnutí z hlediska těchto výtek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zpochybnit; pro dovolací soud je závazný (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2012
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu