ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4927.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4927/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. S. C. , zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů 1599/31, proti žalované Ing. H. P. , zastoupené JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Jandova 8, o vrácení daru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 145/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2009, č.j. 22 Co 221/2009-261, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým městský soud potvrdil rozsudek ze dne 11. 12. 2008, č.j. 21 C 145/2000-223, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal „vrácení“ podílu specifikovaných nemovitostí, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a přípustnost nelze dovodit ani z §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím dne 31. 12. 2012). O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody (pokud jsou způsobilé) včetně jejich obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Výtkou, že soudy obou stupňů „dostatečně objektivně nezohlednily ... chování žalované“ v kontextu celkového soužití účastníků, „které bylo více než napjaté,“ zpochybnil žalobce hodnocení důkazů odvolacím soudem. To však v dovolání již nelze úspěšně napadnout, a to ani prostřednictvím – v daném případě nezpůsobilého – dovolacího důvodů podle §241a odst. 3 o.s.ř.
Nesouhlas s postupem soudu prvního stupně, který podle názoru dovolatele znemožnil rozšíření žaloby o nové skutky, které byly hrubým porušením dobrých mravů, je podřaditelný dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., k němuž se – jak vyplývá z výkladu shora – rovněž nepřihlíží.
K přezkumu předestřenou právní otázku, zda jednání žalované vykazuje znaky hrubého porušení dobrých mravů (§630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona ve znění pozdějších předpisů), vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu; ten se ve svých rozhodnutích vyjádřil obecně k aplikovatelnosti uvedeného ustanovení tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o kolizi s dobrými mravy (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98). Námitka žalobce, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, proto opodstatněná není.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalované, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu