ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.514.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 514/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně STAY ACTIVE INC. se sídlem Capital City, Independence Avenue, P. O. BOX 1312, Victoria, Mahé, Republic of Seychelles, identifikační číslo 000093237, zastoupené JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem v Praze 4, Voráčovská 14, proti žalovanému K. P. , o zaplacení 13.305,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 EC 258/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2011, č. j. 14 Co 404/2011-13, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2011, č. j. 14 Co 404/2011-13, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. října 2011, č. j. 6 EC 258/2011-6, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 31. 8. 2011 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 12.305,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč. Uváděla, že pohledávka z titulu smlouvy o finančním pronájmu, ve které se žalovaný zavázal jako ručitel, jí byla postoupena Moravskou leasingovou a obchodní společností s. r. o.
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. října 2011, č. j. 6 EC 258/2011-6, odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vykazuje vady, které brání pokračovat v řízení. Neobsahuje skutková tvrzení o tom, kdy se dlužník dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, respektive z čeho se žalovaná částka skládá, zda a kdy byl k plnění namísto dlužníka vyzván žalovaný jako ručitel. Není zde uvedeno, z čeho žalobkyně dovozuje nárok na zaplacení smluvní pokuty, ani zda žalovaného vyzvala k její úhradě. Lustrací v centrální evidenci osob bylo navíc zjištěno, že osoba shodující se rodným číslem, které uvedla žalobkyně ve svém podání, se nejmenuje K. P., nýbrž K. P. Vzhledem k tomu, že zákon č. 218/2011 Sb., který s účinností od 1. 9. 2011 novelizoval ustanovení §174a občanského soudního řádu, neobsahuje žádná přechodná ustanovení, rozhodoval soud podle právní úpravy platné a účinné v den vydání rozhodnutí a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítl, aniž by žalobkyni vyzýval k odstranění vad tohoto podání.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. listopadu 2011, č. j. 14 Co 404/2011-13, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že je namístě postupovat podle ustanovení §174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 9. 2011.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě jí nebylo možné - s ohledem na ustanovení §174a odst. 3 občanského soudního řádu účinného v době rozhodování soudů (tj. ve znění účinném od 1. 9. 2011) vyzvat, aby podání opravila nebo doplnila. Má za to, že bylo-li řízení zahájeno podáním návrhu dne 31. 8. 2011, tedy před účinností zmíněné novely občanského soudního řádu, měly soudy postupovat podle dosavadních právních předpisů. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně, zastoupena advokátem, včas. Dovolání je – bez dalšího – přípustné podle §239 odst. 3 části věty před středníkem občanského soudního řádu; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití §237 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu), lze mít za obsoletní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 str. 1903-1904.
Žalobkyně zpochybnila závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže s odkazem na ustanovení §174a odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 9. 2011 odmítl její návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahoval vylíčení rozhodujících skutečností, respektive správné označení žalovaného, aniž by ji vyzval k odstranění vad podání podle §43 občanského soudního řádu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Problematikou časových mezí procesních zákonů se Nejvyšší soud zabýval již ve svém stanovisku k výkladu některých ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52/1998. V něm přijal a odůvodnil závěr, že z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější procesní úprava, však zůstávají zachovány. Jestliže tedy před účinností zákona č. 218/2011 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád tak, že jeho ustanovení §174a bylo doplněno o odstavec 3, bylo povinností soudu vyzvat účastníka řízení, aby opravil nebo doplnil své podání, neobsahuje-li všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelné či neurčité, pak právě tento účinek zůstává zachován a soud se nemůže této povinnosti zbavit dodatečně. Platí proto, že ustanovení §174a odst. 3 občanského soudního řádu se užije jen u těch návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, které byly podány za účinnosti občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 218/2011 Sb. Opačný závěr by byl porušením právní jistoty účastníků řízení a jejich legitimního očekávání.
Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal ve shora uvedeném stanovisku, neobstojí; dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil rovněž toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá občanského soudního řádu). Vzhledem k důvodu, který vedl dovolací soud ke zrušení napadeného rozhodnutí, již bylo nadbytečné zabývat se dalšími námitkami, které žalobkyně ve svém dovolání uplatnila.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. dubna 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu