ECLI:CZ:NS:2012:4.ND.355.2011.1
sp. zn. 4 Nd 355/2011 -14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: I. R., proti žalovanému: H. H. , o určení otcovství, vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 4 Nd 355/2011, o určení věcné příslušnosti podle §104a odst. 4 o. s. ř. takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Klatovech.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala k Nejvyššímu soudu „návrh na určení otcovství k nezletilé A. R., a na úpravu její výchovy a výživy“, jímž se domáhá určení, že otcem nezletilé A. R. je žalovaný, že nezletilá A. se svěřuje do výchovy žalobkyně a že žalovaný je povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 500,- EUR měsíčně splatnou k rukám žalobkyně, a to vždy do 10. dne v měsíci předem, počínaje dnem 5. 3. 2011, s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §40 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním určil místně příslušný soud, který by měl předmětnou žalobu projednat a rozhodnout o ní. Žalobkyně ve svém návrhu označila jako žalovaného H. H.
Z návrhu žalobkyně a jeho příloh vyplývá, že žalobkyně je běloruskou státní občankou. Dne 18. 11. 2006 uzavřela manželství s českým státním občanem K. K., a za trvání manželství se jí dne 5. 3. 2011 narodila dcera A. R. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že za trvání manželství navázala intimní známost se žalovaným (německým státním občanem), je proto podle jejího tvrzení otcem nezletilé žalovaný.
Podle §2 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním se ustanovení tohoto zákona použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
Podle §40 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním lze návrh na určení otcovství (zjištění a popření) podat u českého obecného soudu navrhovatele, nemá-li odpůrce v České republice obecný soud. Nemá-li ani navrhovatel v České republice obecný soud, ale jeden z rodičů nebo dítě je českým občanem, lze návrh podat u soudu, který určí Nejvyšší soud.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §104a odst. 4 o. s. .ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
Podle §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle §9 odst. 2, 3, 4 o. s. ř. krajské soudy rozhodují ve věcech zde taxativně uvedených.
Podle §9 odst. 5 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhoduje jako soud prvého stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
Podle §85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
Žalobkyně (běloruská státní občanka) jako matka nezletilé A. R. (česká státní občanka) se v podané žalobě domáhá určení, že otcem nezletilé je žalovaný (německý státní občan). Nejvyšší soud z výpisu z centrální evidence obyvatel ze dne 5. 12. 2011 zjistil, že nezletilá A. má od 5. 3. 2011 veden trvalý pobyt na adrese B., B. a žalobkyně má evidován trvalý pobyt na adrese J., Ž. R.
V daném případě věc patří do pravomoci soudů České republiky. Jelikož Českou republiku neváže ve vztahu ke Spolkové republice Německo, jejímž občanem je žalovaný, žádná dvoustranná mezinárodní smlouva, která by upravovala pravomoc soudu v řízeních o určení otcovství, je zde na místě užití příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle §40 tohoto zákona návrh na určení otcovství lze podat u českého obecného soudu navrhovatele, nemá-li odpůrce v České republice obecný soud. Nemá-li ani navrhovatel v České republice obecný soud, ale jeden z rodičů nebo dítě je českým občanem, lze návrh podat u soudu, který určí Nejvyšší soud.
Jak je patrno z výše uvedeného, v daném případě jsou podle §9 odst. 1 o. s. ř. k projednání a rozhodnutí o podaném návrhu věcně příslušné okresní soudy, neboť není dána věcná příslušnost krajských soudů, ani věcná příslušnost Nejvyššího soudu. Vlastní žalobní návrh tak byl k Nejvyššímu soudu podán jako k soudu nepříslušnému.
S odkazem na ustanovení §104a odst. 6 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhodl, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Klatovech, neboť pro určení soudu podle §104a odst. 4 o. s. ř., který o návrhu žalobkyně rozhodne, považuje podle §40 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním Nejvyšší soud za rozhodné, že žalobkyně (i její nezletilá dcera A.) v době podání předmětné žaloby bydlela v České republice v obvodu Okresního soudu v Klatovech.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c