ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1245.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1245/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2012 o dovolání obviněného Š. N. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 6 To 209/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 13/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 38 T 13/2012, byl obviněný Š. N. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
si v blíže nezjištěné době, nejpozději dne 19. 8. 2011, na blíže nezjištěném místě, zřejmě na území P., neoprávněně, s vědomím, že se o takovou omamnou látku jedná a s úmyslem jí distribuovat dalším osobám s cílem získat finanční prospěch, opatřil přesně nezjištěným způsobem směs látky o celkové hmotnosti 501,15 gramů s obsahem 14,934 gramů heroinu, který je uveden v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná, kterou následně dne 19. 8. 2011 v době od 19.09 hodin do 19.18 hodin ve formě balíčku obdélníkového tvaru o rozměrech 12 x 12 x 5 cm zabaleného v alobalu konspirativně ukryl v P. v křovinatém prostoru v blízkosti drátěného oplocení u místní komunikace, která tvoří spojnici mezi ulicemi K V. a K L., kde byl tento balíček s obsahem heroinu nalezen policejním orgánem při sledování obviněného pod kamenem zakopaný v hlíně cca 5 cm pod zemí.
Za uvedené jednání byl obviněný Š. N. odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně, podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem, podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí podrobně specifikovaných ve výroku předmětného rozsudku a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu trvání pěti let.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 38 T 13/2012, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 6 To 209/2012, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 6 To 209/2012, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru jsou právní závěry rozhodujícího soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a navíc odvolací soud údajně přihlížel k důkazům, které nebyly opatřeny (provedeny) v souladu s procením právem. Dle obviněného z výpovědi svědka kpt. Bc. M. L. nevyplývá, že měl kdy v držení balíček obsahující drogu, z výpovědi zmíněného svědka je pouze zřejmé, že obviněný byl na místě samém a tam něco dělal. V podrobnostech pak svědek odkázal na úřední záznam, který je však dle obviněného jako důkaz nepoužitelný, neboť neobsahuje jméno a příjmení úředních osob, které se úkonu účastnily (§55, 55a tr. ř.) a ani svědek, který na základě tohoto úředního záznamu vypovídal, neměl být slyšen, neboť spis neobsahuje žádný důkaz, že tento svědek byl na místě samém přítomen. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že obhájce obviněného se měl domáhat opravy protokolu tak, jak to má na mysli ustanovení §57 odst. 2 tr. ř., k čemuž obviněný namítá, že pokud by tak obhájce učinil, jednal by v rozporu se zájmem svého klienta. Obviněný se domnívá, že není ničím objektivně podchyceno, kdo se konkrétně podílel na sledování jeho osoby a poukázal přitom na důkazní teorii tzv. ovoce otráveného stromu (je-li otráven strom, je otráven i jeho plod, je-li nezákonný důkaz, je nezákonný i důkaz z něho vycházející). Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný dodal, že za situace, kdy je protokol nepoužitelný, kdy svědek ani neviděl předmětný balíček v jeho ruce a kdy na balíčku byly zjištěny daktyloskopické stopy jiné osoby, je přesvědčen, že právní závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu zrušil a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitka obviněného o nepoužitelnosti záznamu o sledování osoby jako důkazu byla obviněným uplatněna již v řízení o odvolání, přičemž odvolací soud se s ní přesvědčivě vypořádal. V této souvislosti poukázala na ustálenou judikaturu, která vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v předchozím řízení, s nimiž se příslušný soud dostatečně a právně vypořádal, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. Pokud se týká námitky extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, k této státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podotkla, že skutková zjištění soudů mají obsahové zakotvení v provedených důkazech a jejich hodnocení odpovídá hlediskům vyžadovaným ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.
Z uvedených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. I pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu České republiky vyslovila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství souhlas s konáním neveřejného zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
K otázce zjištěného skutkového stavu věci Nejvyšší soud České republiky poznamenává, že zjištěný skutkový stav věci (§2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného trestního spisu shledal, že obviněný Š. N. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je třeba považovat jak tvrzení obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil, tak i jeho výtky, že z výpovědi svědka kpt. Bc. M. L. nevyplývá, že měl kdy v držení balíček obsahující drogu a že na balíčku nebyly zjištěny stopy jeho DNA. Obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K námitce obviněného, že úřední záznam o sledování jeho osoby z přípravného řízení nemá náležitosti požadované trestním řádem a nelze jej tedy použít jako důkaz, neboť protokol neobsahuje jména a příjmení úředních osob, které se úkonu zúčastnily, je nutno zdůraznit, že tato námitka byla uplatňována již v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a odvolací soud s s ní přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Předmětný protokol o sledování osob a věcí podle ustanovení §158d tr. ř. obsahuje datum, označení organizační složky policie, záznam průběhu sledování včetně fotografií i podpis osoby útvaru zvláštních činností služby kriminální policie a vyšetřování, který za správnost protokolu odpovídal. Jak uvedl již odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení, i při vědomí jistých formálních nedostatků příslušného protokolu je zřejmé, že tato vada nemůže mít vliv na správnost konečného rozhodnutí, neboť obviněný byl ze spáchání předmětného jednání usvědčen nejen na základě výpovědi svědka kpt. Bc. M. L., který sledoval obviněného mimo jiné i dne 19. 8. 2011 na místě, kde byl poté nalezen balíček s heroinem, ale i na základě dalších v řízení provedených důkazů, a to zejména obsahem telefonního hovoru obviněného s dosud neznámým mužem, který proběhl dne 19. 8. 2011 a ve kterém obviněný dosud neznámého muže ubezpečoval, že „je to u pomníku jak je ten kámen“, dále protokolem o ohledání místa činu či závěry znaleckého posudku z oboru chemie. Pokud jde o skutečnost, že na balíčku nebyly zjištěny stopy DNA obviněného, je třeba konstatovat, že se nejedná o důkaz, který by svědčil o nevině obviněného, protože se nepodařilo izolovat DNA v takovém množství a kvalitě, které je potřebné ke stanovení profilu DNA. Vina obviněného tak byla prokázána, a to bez ohledu na to, zda svědek kpt. Bc. M. L. viděl či neviděl, zda měl obviněný předmětný balíček s drogou v ruce.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky byla tedy zcela vyvrácena obhajoba obviněného v tom smyslu, že se vytýkaného jednání nedopustil. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku tvoří logický a uzavřený řetězec a jednoznačně prokazují jeho vinu. V daném případě se tedy nejedná o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy prvního a druhého stupně.
Je tak možno učinit závěr, že obviněnými uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného zákonného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. října 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á