ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1324.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1324/2012-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2012 o dovolání obviněného J. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 11 To 193/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 37 T 91/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 37 T 91/2011, byl obviněný J. T. (vedle obviněných J. B., T. K., M. N. a M. Ř.) uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle bodů 4), 5), 7), 8), 9) 10), 11), 12), 13), 14), 15) 18), 20) a 27) skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
4)
v době kolem 06:30 hodin dne 23. 7. 2010 na M. n. v B. n. L. – S. B., okres P.-v., v dílně v domě vzal a ponechal si tam uložený mobilní telefon zn. HTC v hodnotě 5.200,- Kč majitele poškozeného B. M.,
5) s obviněným T. K.
v přesněji nezjištěné době v noci ze dne 22. 8. 2010 na 23. 8. 2010 ve V. ulici v B. n. L. – S. B., okres P.-v., po překonání oplocení vnikl obžalovaný T. na pozemek rodinného domu a zde pootevřeným oknem do garáže, odkud za asistence obžalovaného T. K., který čekal vně pozemku a hlídal okolí s cílem zabránit náhlému přistižení, vzal a ponechal si plátěný stan, dvě jízdní kola značky Superior a Author v celkové hodnotě 17.600,- Kč majitelů poškozených M. C. a J. C.,
7) s obviněným M. N.
v přesněji nezjištěné době v polovině měsíce září roku 2010 v obci S., okres M. B., po překonání oplocení vnikli na pozemek tvořící součást rekreační chaty majitele poškozeného Ing. J. M., a zde do neuzavřené kůlny, z níž vzali a ponechali si travní sekačku značky Bosch a strunovou sekačku, dále rozbili skleněnou výplň okna, jímž vnikli do chaty, odkud vzali a ponechali si přesněji nezjištěné množství elektroinstalačních kabelů, dva kovové svícny, měděný reliéf, skleněnou vázu a keramickou vázu v celkové hodnotě 9.900,- Kč a poškozením zařízení chaty způsobili škodu ve výši 250,- Kč,
8) s obviněným M. N.
v přesněji nezjištěné době v polovině měsíce září roku 2010 v obci S., okres M. B., po překonání oplocení vnikli na pozemek tvořící součást rekreační chaty majitele poškozeného P. V., a zde po vytržení petlice dveří vnikli do kůlny, z níž vzali a ponechali si motorovou sekačku značky Mountfield, elektrickou řetězovou pilu zn. Oregon, příklepovou vrtačku značky Narex s příslušenstvím, AKU vrtačku značky Asist, plastový box s ručním nářadím, dále rozbili skleněnou výplň okna, jímž vnikli do chaty, odkud vzali a ponechali si sadu reproduktorů k osobnímu počítači, chladící přístroj na víno, vodní dýmku a zábavní předmět v celkové hodnotě 13.750,- Kč a poškozením objektu způsobili škodu ve výši 365,- Kč,
9) s obviněným T. K.
v přesněji nezjištěné době ve dnech 2. 10. 2010 a 3. 10. 2010 v ulici V O. v B. n. L. – S. B., okres P. – v., v bytovém domě vzali a ponechali si dvě jízdní kola zn. Olpran v celkové hodnotě 4.400,- Kč majitelky poškozené J. Š.,
10)
v přesněji nezjištěné době v polovině měsíce října roku 2010 v obci S., okres M. B., po překonání oplocení vnikl na pozemek tvořící součást rekreační chaty majitele poškozeného M. H., a zde po vypáčení dveří vnikl do kůlny, z níž vzal a ponechal si elektrickou řetězovou pilu, 2 sekyry a mačetu, dále po vypáčení okenice a okna vnikl do zmíněné chaty, z níž vzal a ponechal si sekyru značky Fiskars, 3 dárkové sady sklenic s láhví likéru fernet, vodky, whisky, láhev likéru zn. Campari, láhev rumu, láhev fernetu, to vše v celkové hodnotě 5.430,- Kč a poškozením objektu způsobili škodu ve výši 85,- Kč,
11)
v přesněji nezjištěné době na konci měsíce října roku 2010 v obci S., okres M. B., po přelezení oplocení vnikl za použití přistaveného žebříku přes střešní okno do objektu novostavby situované na pozemku, odkud vzal a ponechal si vrtačku značky Bosch, řezačku na obklady a ruční míchačku lepidla majitele poškozené obchodní společnosti Wokrman Realiz, s.r.o. v celkové hodnotě 8.700,- Kč,
12) s obviněným T. K.
v době kolem 16:00 hodin dne 28. 10. 2010 v B. ulici v B. n. L. – S. B., okres P.-v., v místě před tamní prodejnou N. vzali a ponechali si jízdní kolo zn. Merida v hodnotě 2.700,- Kč majitele poškozeného R. S.,
13) s obviněným M. N.
v přesněji nezjištěné době v měsíci listopadu roku 2010 v katastrálním území obce T., okres M. B., rozbili skleněnou výplň okna rekreační chaty majitele poškozeného L. D., odkud vzali a ponechali si 5 prázdných tonerů v hodnotě 200,- Kč a poškozením objektu způsobili škodu ve výši 750,- Kč,
14) s obviněným M. N.
v přesněji nezjištěné době v měsíci listopadu roku 2010 v katastrálním území obce S., okres M. B., překonali oplocení a vnikli na pozemek tvořící součást rekreační chaty majitele poškozeného J. G., a zde vypáčili vstupní dveře, jimiž vnikli do kůlny, odkud vzali a ponechali si motorovou sekačku značky Mountfield, úhlovou brusku, prodlužovací kabel a také přívodní kabel odříznutý jimi od kalového čerpadla v celkové hodnotě 3.200,- Kč a poškozením objektu a čerpadla způsobili škodu ve výši 1.320,- Kč,
15) s obviněným T. K.
v přesněji nezjištěné době ve dnech 25. 11. 2010 až 26. 11. 2010 v ulici M. M. v B. n. L. – S. B., okres P. – v., po vytržení části oplocení vnikli na pozemek rodinného domu užívaného poškozeným A. E. S., a poté do kůlny, z níž vzali a ponechali si motocykl zn. Cross v hodnotě 10.000,- Kč, poté se obžalovaný na místo činu vrátil a již bez vědomí obžalovaného K. společně s další nezjištěnou osobou z kůlny vzali a ponechali si jízdní kolo zn. Taifun a motocykl zn. Honda, v celkové hodnotě 55.500,- Kč,
18) s obviněným J. B.
v 06:30 hodin dne 21. 1. 2011 v Č., okres P.-v., u tamní benzinové čerpací stanice načerpal J. B. do jimi tehdy užívaného automobilu tovární značky Ford, registrační značky, řízeného J. T. motorovou naftu v množství 28,08 l a v hodnotě 700,- Kč, a následně předstíral odchod k pokladně, zatímco J. T. v souladu s jejich domluvou z místa s vozem odjel, aniž by odběr pohonné hmoty zaplatili, čímž způsobili škodu v uvedené výši obchodní společnosti Benzina s.r.o.
20) s obviněným M. Ř.
v časných ranních hodinách dne 3. 2. 2011 v Z. ulici v B. n. L. – S. B., okres P.-v., po překonání oplocení vnikli na pozemek tvořící součást rodinného domu majitele poškozeného M. P., a zde po vypáčení vstupních dveří vnikli do kůlny a dále po rozbití skleněné výplně okna do garáže, odkud vzali a ponechali si křovinořez zn. Oleo Mac, řetězovou pilu, plastový kanystr, motocyklistickou přilbu, cestovní tašku, pár sportovních bot, motocyklistickou bundu, šedé triko, sportovní kalhoty, motocyklistické kalhoty, baterii do motocyklu zn. BMW, akumulátor zn. Yuasa, minikompresor se svítilnou, dva černé plastové vaky, klíč k motocyklu, sedlové brašny, soupravu kabelů, vysokotlaký čistič zn. Kärcher, dva výsuvné montážní stojany, dvě dětská jízdní kola, elektrický kompresor, vše v celkové hodnotě 42.900,- Kč a poškozením domu způsobili škodu ve výši 1.500,- Kč, přičemž odcizené věci byly zajištěny a vráceny zpět poškozenému,
27)
v pozdních večerních hodinách dne 27. 2. 2011 v ulici J. T. ve S. B., okres P.-v., po překonání oplocení vnikl na pozemek tvořící součást rodinného domu, po vypáčení vstupních dveří též do zmíněného domu majitelky poškozené A. B., odkud – včetně dalších objektů nacházejících se na pozemku zmíněného rodinného domu – vzal a ponechal si izolační pásku, šroubovák, kleště, vzduchovou pistoli zn. ČZ, hvězdářský dalekohled zn. Carina, pager zn. Jablotron, autonabíječku, kapesní váhu, kapesní svítilnu, sekáč, 3 kabelové cívky a pilový list v celkové hodnotě 3.250,- Kč a poškozením domu způsobil škodu ve výši 1.455,- Kč, přičemž odcizené věci byly zajištěny a vráceny zpět poškozené,
to vše poté, co byl J. T. rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 4. 2008 pod spisovou značkou 2 T 35/2007, uznán vinným jednáním spočívajícím v přisvojení si cizí věci zmocněním a způsobením nikoli nepatrné škody, to jest posouzeným mimo jiné dle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který vykonal dne 28. 1. 2010.
Za skutky pod body 4), 5), 7), 8), 9), 10), 11), 12), 13), 14), 15) i za sbíhající se přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 1 T 147/2010, byl obviněný J. T. odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 1 T 147/2010 ze dne 6. 1. 2011, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutky pod body 18), 20), 27) soud u obviněného J. T. podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku k rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 35 T 28/2011, s odůvodněním, že trest uložený tímto rozhodnutím je dostatečný.
Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému B. M. částku 5.200,- Kč, společně a nerozdílně se spoluobviněným K. poškozenému J. C. částku 17.600,- Kč, poškozené J. Š. částku 4.400,- Kč a společně a nerozdílně se spoluobviněným N. poškozenému J. G. částku 2.270,- Kč. Podle §229 odst. 1, 2 tr. řádu byli poškození specifikovaní v rozsudku odkázáni s uplatněnými nároky (příp. zbytky svých uplatněných nároků) na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Stejným rozsudkem byl obviněný J. T. podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pod bodem 19), kde mu bylo kladeno za vinu, že
společně s obžalovaným J. B. v přesněji nezjištěné době ve dnech 16. 1. 2011 až 22. 1. 2011 v osadě V. v katastru obce K., okres P.-v., vypáčili okno rekreační chaty číslo majitele poškozené H. S., vnikli dovnitř a tam vzali a ponechali si deku s květinovým vzorem, bundu, dvoje pánské kalhoty, dvoje plátěné kalhoty, svetr a nezjištěný počet trik s krátkým rukávem, dále z přilehlé kůlny po překonání jejího uzamčení vzali motorovou pilu značky Homelite a sekyru, vše v celkové hodnotě 6.490,- Kč a poškozením objektu způsobili škodu ve výši 1.245,- Kč, dále pod bodem 24), kde mu bylo kladeno za vinu, že společně s obžalovaným J. B. v přesněji nezjištěné době v období od 1. 2. 2011 do 13. 2. 2011 v ulici S. v B. n. L. – S. B., okres P.-v., v bytovém domě vypáčili petlici dveří sklepní kóje tvořící součást bytu poškozeného Z. Š., odkud vzali a ponechali si 15 sklenic konzervovaného ovoce a zeleniny v hodnotě 150,- Kč, a dále pod bodem 25), kde mu bylo kladeno za vinu, že společně s obžalovaným J. B. v přesněji nezjištěné době v průběhu období od 17. 1. do 17. 2. 2011 po překonání oplocení vnikli na pozemek tvořící součást rekreační chaty číslo majitele poškozeného J. P., a zde po vypáčení vstupních dveří vnikli do dvou objektů, z nichž vzali a ponechali si elektrickou sekačku značky Mountfield, elektrickou pilu značky Narex, elektrický motor s čerpadlem, zastřihávač dřevin, dva vysavače listí, tlakový čistič značky Kärcher, čerpadlo s filtrem, kultivátor a drtič na větve v celkové hodnotě 10.400,- Kč a poškozením zařízení chaty způsobili škodu ve výši 470,- Kč,
čímž měl spáchat jednak přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a jednak přečin porušování domovní svobody dle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Zprošťující výrok byl odůvodněn závěrem, že nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 37 T 91/2011, podali odvolání obviněný J. T., další spoluobvinění a poškozený A. E. S. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 11 To 193/2012, tak, že rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání podaného poškozeným doplnil v intencích ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu o výrok o náhradě škody, kdy obviněným J. T. a T. K. byla nově podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit rukou společnou a nerozdílnou poškozenému Ing. A. E. S. částku 10.000,- Kč a obviněnému J. T. samotnému byla uložena povinnost zaplatit témuž poškozenému částku 55.500,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Odvolání obviněného J. T. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 11 To 193/2012, podal obviněný J. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), g), h) a l) tr. řádu. Obviněný v dovolání uvedl, že usnesení o zahájení jeho trestního stíhání ze dne 28. 2. 2011 ve vztahu ke skutku ad 27) obžaloby – viz skutek ze dne 27. 2. 2011 (poškozená A. B.), kdy bylo jeho trestní stíhání zahájeno po jeho zadržení a po vzetí do vazby (což bylo také důvodem nutné obhajoby a ustanovení obhájce), nebylo doručeno jeho obhájci před nabytím právní moci tohoto usnesení. Domnívá se proto, že jeho trestní stíhání nebylo v daném případě zahájeno řádně a je tedy na místě zprostit jej obžaloby.
Dále namítl nezákonnost uloženého trestu, jakož i nesprávné právní posouzení nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. řádu. V této souvislosti poukázal na to, že za skutky pod body 4),5),7),8),9),10),11),12),13),14),15), jakož i za sbíhající se trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku z pravomocného odsuzujícího rozsudku ve věci Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 147/2010, mu byl uložen jak souhrnný, tak i úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody. Má za to, že mu měl být uložen pouze souhrnný trest, neboť šlo o pokračující trestný čin. Dle jeho názoru nelze v případě pokračujícího trestného činu posuzovat vztah souhrnnosti ohledně některých dílčích útoků k jednomu rozsudku a ohledně zbývajících dílčích útoků k jinému rozsudku, přičemž rozhodující je doba spáchání posledního dílčího útoku jediného pokračujícího trestného činu. Na základě uvedeného je dovolatel přesvědčen, že vztah souhrnnosti neměl být posuzován ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Trutnov pod sp. zn. 1 T 147/2010, nýbrž pouze k rozsudku Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 35 T 28/2011, ve vztahu k němuž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu.
Dále podle obviněného došlo k pochybení soudu prvního stupně v tom směru, že ve vztahu k němu měly být skutky pod body 20) a 27) posouzeny již jako samostatné trestné činy. Odvolacímu soudu vytýká, že pokud se necítil oprávněn přezkoumávat výrok o vině, pak měl vycházet ze zjištění, že v daném případě šlo o pokračující trestný čin, kdy je rozhodující doba spáchání jeho posledního dílčího útoku. Obviněný je proto toho názoru, že mu měl být uložen souhrnný trest pouze ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 35 T 28/2011, kde upustil od uložení souhrnného trestu. V rámci aplikace zásady zákazu reformace in peius měl tedy odvolací soud zrušit celý výrok o trestu v rozsudku soudu I. stupně a sám rozhodnout rozsudkem tak, že se upouští od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 35 T 28/2011. Tím, že tak neučinil, si dle stěžovatele nesprávně vyložil zákaz reformace in peius a výsledkem je uložení nezákonného trestu, tj. trestu, který zákon za dané situace nepřipouští.
Na základě zmíněných skutečností obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadený rozsudek ve výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, zrušil a aby přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, příp. aby ve věci rozhodl sám Nejvyšší soud České republiky.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněnému nelze přisvědčit v tom, že usnesení o zahájení jeho trestního stíhání nebylo doručeno jeho obhájci před nabytím právní moci, neboť k zahájení trestního stíhání obviněného došlo již usnesením ze dne 3. 2. 2011, a to bez nutnosti zajištění jeho práva na obhajobu. Důvod nutné obhajoby u obviněného byl založen až dne 2. 3. 2011, kdy bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby. Dle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství je rovněž zřejmé, že dovolatel neuvedl žádnou skutečnost, která by konvenovala účelovému zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a k jeho námitce ohledně způsobu, jakým bylo rozhodnuto o úhrnném a souhrnném trestu, podotkla, že pokud byl dovolatel v daném případě uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pak se tak stalo za splněných podmínek §43 odst. 1 tr. zákoníku o trestu úhrnném. Současně se jednalo o pokračující trestnou činnost, proto obviněnému měly být za daného stavu věci uloženy dva souhrnné tresty, ale náprava takového pochybení by ve svých důsledcích pro obviněného znamenala porušení zákazu reformace in peius v odvolacím řízení. Postup odvolacího soudu, který z důvodu uvedené formální překážky ponechal napadené výroky o trestech beze změn, tak státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství považuje za akceptovatelný.
Z uvedených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. řádu /§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu/.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu a v souladu s §265d odst. 2 tr. řádu, přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. řádu zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil čtyři důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), g), h) a l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Citované ustanovení dopadá na případy porušení ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě podle §36 tr. řádu. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, tak i ústavními předpisy. Proto se též porušení práva na obhajobu považuje za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu a §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu je ovšem užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu, takže pokud např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck 2084 s.).
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že k zahájení trestního stíhání obviněného J. T. došlo usnesením policejního orgánu ze dne 3. 2. 2011, č. j. KRPS-7328-17/TČ-2011-011571, a to pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Z uvedeného je zřejmé, že ve smyslu ustanovení §36 tr. řádu v době zahájení trestního stíhání nebyl u dovolatele dán důvod nutné obhajoby. Ten byl naopak založen až dne 2. 3. 2011, kdy bylo usnesením Okresního soudu Praha – východ, sp. zn. Nt 508/2011, rozhodnuto o vzetí obviněného do vazby z vazebních důvodů podle §67 písm. a), c) tr. řádu. Do té doby u obviněného důvod nutné obhajoby nevyvstal.
Pokud se týká jednání uvedeného pod bodem 27) vůči poškozené A. B., ohledně tohoto skutku došlo k zahájení (resp. rozšíření) trestního stíhání obviněného usnesením policejního orgánu ze dne 28. 2. 2011, č. j. KRPS-3728-25/TČ-2011-011571, a to rovněž pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Ani v případě zahájení tohoto trestního stíhání u obviněného nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. řádu.
V návaznosti na shora citované rozhodnutí Okresního soudu Praha – východ ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. Nt 508/2011, byl obviněný poučen o důvodech nutné obhajoby a v této souvislosti požádal o ustanovení obhájce. Poté byl obviněnému opatřením soudce Okresního soudu Praha – východ ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. Nt 508/2011, z důvodů nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. řádu obhájcem ustanoven Mgr. Jiří Prokop, jehož prostřednictvím obviněný odůvodnil svoji stížnost proti rozhodnutí o vzetí do vazby.
Nejvyšší soud je toho názoru, že i kdyby bylo shora specifikované usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného ze dne 28. 2. 2011, č. j. KRPS-3728-25/TČ-2011-011571 [pro skutek uvedený pod bodem 27)], doručeno jeho obhájci v rozporu s ustanovením §160 odst. 2 tr. řádu (tj. až po pořádkové lhůtě 48 hodin od data jeho ustanovení), lhůta pro podání stížnosti by se i tak odvíjela od data, kdy bylo usnesení doručeno obhájci obviněného jakožto poslednímu oprávněnému subjektu (§143 odst. 1 tr. ř.). Ani takovým vadným postupem by tedy nemohlo dojít ke zpravomocnění příslušného usnesení, aniž by dovolateli byla poskytnuta možnost uplatnění opravného prostředku prostřednictvím jeho obhájce. Důvodnosti předmětné námitky obviněného proto v tomto směru přisvědčit nelze.
Dovolatel v dovolání dále uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, v rámci kterých namítá nezákonnost uloženého trestu a nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti, jak již bylo uvedeno výše, poukázal na to, že za skutky pod body 4), 5), 7), 8), 9), 10), 11), 12), 13), 14), 15), jakož i za sbíhající se trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku z pravomocného odsuzujícího rozsudku ve věci Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 147/2010, mu byl uložen jak souhrnný, tak i úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody. Má za to, že mu měl být uložen pouze souhrnný trest (neboť šlo o pokračující trestný čin) a že vztah souhrnnosti neměl být posuzován ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Trutnov pod sp. zn. 1 T 147/2010, nýbrž pouze k rozsudku Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 35 T 28/2011, ve vztahu k němuž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu. Dále obviněný poukázal na zjištěné pochybení soudu prvního stupně v tom směru, že skutky pod body 20) a 27) měly být posouzeny již jako samostatné trestné činy. Odvolacímu soudu vytýká, že pokud uvedl, že není oprávněn přezkoumávat výrok o vině, pak musí vycházet ze stavu, že šlo v daném případě o pokračující trestný čin, kdy je rozhodující doba spáchání jeho posledního dílčího útoku. Obviněný je proto toho názoru, že mu měl být uložen souhrnný trest pouze k rozsudku Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 35 T 28/2011, kde upustil od uložení souhrnného trestu. V rámci zákazu reformace in peius měl tedy odvolací soud zrušit celý výrok o trestu v rozsudku soudu I. stupně a sám rozhodnout rozsudkem tak, že se upouští od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 35 T 28/2011. Tím, že tak neučinil, si dle stěžovatele nesprávně vyložil zákaz reformace in peius a výsledkem je uložení nezákonného trestu, tj. trestu, který zákon za dané situace nepřipouští.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Námitky dovolatele proti způsobu, jakým bylo rozhodnuto o úhrnném a zejména o souhrnném trestu je tak možno z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu považovat za právně relevantní.
V projednávané věci byl obviněný uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a v tomto směru nelze nic namítat proti uložení úhrnného trestu ve smyslu §43 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň je třeba jednání obviněného označit jako pokračující trestnou činnost, a to včetně skutků uvedených pod body 20) a 27), jejichž samostatnému posouzení z hlediska §12 odst. 11 tr. řádu bránila odvolacímu soudu aplikace zásady zákazu změny k horšímu, jak uvedla již státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání.
Pokračující trestná činnost obviněného byla započata jeho útokem ze dne 23. 7. 2010 [skutek uvedený pod bodem 4)] a pokračovala dalšími útoky páchanými až do 26. 11. 2010 [skutek uvedený pod bodem 15)], kterými byl naplněn vztah souhrnnosti v poměru k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 1 T 147/2010. Dalšími útoky uvedenými pod bodem 18) až 27) skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu pak byl naplněn vztah souhrnnosti v poměru k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 35 T 28/2011.
Na základě těchto zjištění není pochyb o tom, že obviněnému měly být uloženy dva souhrnné tresty. Nalézací soud však pochybil a obviněnému uložil pouze jeden souhrnný trest s tím, že od druhého z nich bylo ve smyslu §44 tr. zákoníku upuštěno. Na tomto místě je ale třeba zdůraznit, že nápravou naznačeného pochybení nalézacího soudu v rámci odvolacího řízení by došlo k porušení zásady zákazu reformace in peius. Uložením obou souhrnných trestů by totiž nepochybně došlo ke zhoršení postavení obviněného, což ustanovení procesního předpisu sice umožňuje (§259 ost. 4 tr. řádu), avšak pouze za situace, že odvolání v neprospěch obviněného podá také státní zástupce. V posuzovaném případě tato eventualita nenastala, takže odvolací soud jednající pouze z popudu opravného prostředku podaného obviněným, i přes znalost existence tohoto pochybení, nemohl vadu rozsudku soudu prvního stupně napravit, neboť v opačném případě by porušil výše citovanou zásadu zákazu reformace in peius. Za takto zjištěného stavu věci se Nejvyšší soud s právním názorem odvolacího soudu ztotožnil a jeho závěry v tomto směru plně akceptoval.
K deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Dovoláním napadené rozhodnutí však zjevně netrpí vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, navíc obviněný takové vady v dovolání ani nenamítá. Dovolací námitky obviněného proto nelze podřadit ani pod dovolací důvod uvedený ve výše citovaném ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
Poslední dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. řádu zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu a obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu by obviněný nemohl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v této první části žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byly uplatněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. řádu, a proto na tato odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Nejvyšší soud České republiky proto shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami a z tohoto důvodu dovolání obviněného J. T. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2012
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná