ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1352.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1352/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2012 o dovolání obviněného D. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 68 To 441/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 114/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 5 T 114/2011, byl obviněný D. B. uznán vinným ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
1) přesně nezjištěného dne v měsíci květnu 2009 v P., H., okres P., od poškozené E. P., vylákal finanční hotovost ve výši 1.000 EURO pod nepravdivou záminkou, že tyto finanční prostředky uloží za účelem jejich zhodnocení na účet poškozené zřízený v některém z arabských států, což však neučinil, peníze si ponechal pro vlastní potřebu, žádný účet ve prospěch poškozené nezaložil a od samého počátku jednal s vědomím, že tak učiní, tedy že peníze si nechá a nepodnikne žádné kroky vedoucí k jejich zhodnocení ve prospěch poškozené, čímž poškozené E. P. způsobil škodu ve výši 27.025,- Kč.
2) dne 28. 7. 2009 v P., H., okres P., pod nepravdivou záminkou založení účtu na jméno poškozené E. P. a dalšího zhodnocení jejích finančních prostředků převzal od této finanční hotovost ve výši 80.000,- Kč a dále ji přiměl k tomu, aby převedla ze svého prémiového účtu vedeného u České spořitelny, a.s., pod číslem částku 100.939,65 Kč a z účtu Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., vedeného pod č. částku ve výši 125.169,40 Kč na účet vedený u GE Money Bank, a.s., jehož majitelem a oprávněným disponentem byl on sám, přičemž poškozená E. P. uvedené převody realizovala, neboť se domnívala, že předmětné finanční prostředky převádí na svůj vlastní účet, na němž budou lépe zhodnoceny, když na svém účtu peníze ponechal, ve prospěch poškozené žádný nový bankovní účet nezaložil a rovněž částku ve výši 80.000,- Kč použil pro vlastní potřebu, tohoto jednání se od samotného počátku dopustil s tím, že ve prospěch poškozené žádný účet nezaložil, že tato finanční prostředky převedla na jeho vlastní účet a že také hotovost 80.000,- Kč si ponechá, což jí však zamlčel a naopak ji přesvědčil o nepravdivých skutečnostech, že její peníze zhodnotí a v případě cílového účtu se jedná o účet její, a tímto svým jednáním způsobil poškozené E. P. škodu ve výši 306.109,05 Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný D. B. odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 2 let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil a možností zaplatil způsobenou škodu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené E. P., na náhradě škody částku 306.109,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 5 T 114/2011, podal obviněný D. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 68 To 441/2011, tak, že ho jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 68 To 441/2011, podal následně obviněný D. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání namítl, že byl odsouzen toliko na základě výpovědi jediné osoby, o jejíž věrohodnosti jsou značné pochybnosti, a proto jsou dle jeho názoru důvodné pochybnosti o jeho vině. Dále uvedl, že soudy nevzaly v úvahu důkazy, kterými se snažil prokázat svou nevinu a neposuzovaly subjektivní stránku trestného činu, proto dospěly k nesprávnému závěru, když dovodily naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 25. 7. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný D. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného ohledně hodnocení výpovědí svědků, kdy uvádí, že byl odsouzen na základě svědecké výpovědi jediné osoby (poškozené), a dále ohledně zamítnutí návrhu na vypracování znaleckého posudku a hodnocení listinných důkazů, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pouze tím, že uvedl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Při posouzení uplatněné právní námitky Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. byla naplněna.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obviněný D. B. spáchal trestný čin tím, že 1. přesně nezjištěného dne v měsíci květnu 2009 v P., H., okres P. od poškozené E. P., vylákal finanční hotovost ve výši 1.000 EURO pod nepravdivou záminkou, že tyto finanční prostředky uloží za účelem jejich zhodnocení na účet poškozené zřízený v některém z arabských států, což však neučinil, peníze si ponechal pro vlastní potřebu, žádný účet ve prospěch poškozené nezaložil a od samého počátku jednal s vědomím, že tak učiní, tedy že peníze si nechá a nepodnikne žádné kroky vedoucí k jejich zhodnocení ve prospěch poškozené, čímž poškozené E. P. způsobil škodu ve výši 27.025,- Kč a 2. dne 28. 7. 2009 v P., H., okres P., pod nepravdivou záminkou založení účtu na jméno poškozené E. P. a dalšího zhodnocení jejích finančních prostředků převzal od této finanční hotovost ve výši 80.000,- Kč a dále ji přiměl k tomu, aby převedla ze svého prémiového účtu vedeného u České spořitelny, a.s., pod číslem částku 100.939,65 Kč a z účtu Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., vedeného pod č. částku ve výši 125.169,40 Kč na účet vedený u GE Money Bank, a.s., č. , jehož majitelem a oprávněným disponentem byl on sám, přičemž poškozená E. P. uvedené převody realizovala, neboť se domnívala, že předmětné finanční prostředky převádí na svůj vlastní účet, na němž budou lépe zhodnoceny, když na svém účtu peníze ponechal, ve prospěch poškozené žádný nový bankovní účet nezaložil a rovněž částku ve výši 80.000,- Kč použil pro vlastní potřebu, tohoto jednání se od samotného počátku dopustil s tím, že ve prospěch poškozené žádný účet nezaložil, že tato finanční prostředky převedla na jeho vlastní účet a že také hotovost 80.000,- Kč si ponechá, což jí však zamlčel a naopak ji přesvědčil o nepravdivých skutečnostech, že její peníze zhodnotí a v případě cílového účtu se jedná o účet její, a tímto svým jednáním způsobil poškozené E. P. škodu ve výši 306.109,05 Kč.
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku rozsudku vyplývá, že nelze pochybovat o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný D. B. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného D. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal