ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1380.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1380/2012-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2012 o dovolání obviněného A. R. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 39 To 52/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku–Místku pod sp. zn. 6 T 63/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 4. 2011, sp. zn. 6 T 63/2011, byl obviněný A. R. uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 29. 4. 2008 v době od 12.30 hodin do 12.45 hodin v katastru města Š., územním obvodu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, u krajnice rychlostní komunikace mezi O. a H., využil chvilkové nepozornosti osádky osobního motorového vozidla zn. VW Transporter, a z neuzamčené přihrádky levých předních dveří odcizil plastový obal s finanční hotovostí ve výši 300.000,- Kč, pečetí obchodní společnosti Ostravské montáže, s.r.o., cestovním pasem na jméno J. K., osvědčení o technickém průkazu osobního motorového vozidla zn. VW Transporter, osvědčení o technickém průkazu osobního motorového vozidla Škoda Forman, a zplnomocněním obchodní společnosti Ostravské montáže, s.r.o. a následně nožem probodl pneumatiku pravého zadního kola, přičemž tak způsobil obchodní společnosti Ostravské montáže, s.r.o. se sídlem v O., M. O. na ul. S. t., škodu odcizením ve výši nejméně 300.000,- Kč a škodu poškozením pneumatiky ve výši 1.800,- Kč.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců a podle §39 odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §57 odst. 1, 4 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu 3 roků, podle §35 odst. 2 tr. zák. byl u obviněného současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 3 T 211/2010, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému rovněž uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti Ostravské montáže, s.r.o., škodu ve výši 301.800,- Kč.
Vzhledem k tomu, že po vyhlášení rozsudku se obviněný i státní zástupce vzdali práva odvolání, byl vyhotoven pouze zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění, rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 24. 4. 2011. V písemném vyhotovení citovaného rozsudku však došlo k písařské chybě, když obviněný A. R. byl nesprávně označen jako A. R. Právní zástupkyně obviněného na tuto skutečnost upozornila nalézací soud přípisem ze dne 22. 9. 2011. Soud prvního stupně zareagoval vydáním opravného usnesení ze dne 27. 9. 2011. S odkazem na §131 odst. 1 tr. ř. zřejmou nesprávnost opravil, tedy správně uvedl příjmení obviněného jako R.
Dne 12. 10. 2011 obviněný přesto napadl předmětný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 4. 2011, sp. zn. 6 T 63/2011, odvoláním, které Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 39 To 52/2011, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, neboť dospěl k závěru, že se jedná o odvolání podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 39 To 52/2011, podal následně obviněný A. R. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že dle jeho názoru počala běžet lhůta k podání odvolání od doručení opisu opravného usnesení podle §131 odst. 1 tr. ř. ze dne 27. 9. 2011. Dle obviněného identifikace osoby, které se rozsudek týká, má podstatný vliv na obsah rozsudku, čímž vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že opravou příjmení obviněného nedošlo k dotčení obsahu žádného z výroků napadeného rozsudku a tudíž s jeho doručením není spojen vznik nové lhůty k podání řádného opravného prostředku. Svou argumentaci obviněný podpořil odkazem na rozhodnutí publikované pod č. 57/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek trestních Nejvyššího soudu České republiky a dále na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 5 To 66/2005, podle kterého jsou nesprávné údaje vážící se k identitě obžalovaného takovou vadou rozsudku, kterou lze odstranit pouze v řádném či mimořádném opravném řízení.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že daná písařská chyba, kdy příjmení obviněného bylo uvedeno nesprávně ve tvaru R., byla v souladu s §131 odst. 1 tr. ř. odstraněna opravným usnesením, které bylo dovolateli doručeno dne 6. 10. 2011 (ve vyjádření chybně uvedeno 6. 10. 2009) s tím, že v tomto datu dle jejího mínění nelze spatřovat počátek nové lhůty pro podání odvolání ve smyslu §133 tr. ř., neboť oprava písemného vyhotovení rozsudku se sice dotkla výroku rozsudku, avšak nedotkla se jej podstatným způsobem. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství je toho názoru, že v případě obviněného A. R. nenastal žádný problém s identifikací jeho osoby, rozsudek nalézacího soudu se od svého vyhlášení vztahoval jednoznačně k jeho osobě, nedošlo k žádnému označení údaji jiné nebo neexistující osoby a nesprávné označení obviněného v písemném vyhotovení rozsudku je zjevnou písařskou chybou, kterou lze (a to i podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. Tpjn 309/2011) řešit postupem podle §131 odst. 1 tr. ř. Oprava předmětné písařské chyby tedy nezakládá účinky uvedené v §133 tr. ř.
Z uvedených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. odst. 1 písm. l) tr. ř. ve své první alternativě, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že v případě obviněného A. R. došlo skutečně k zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž by na jeho podkladě byl napadený rozsudek přezkoumáván po věcné stránce, námitku obviněného lze proto podřadit pod uplatněný dovolací důvod, avšak jedná se o námitku zjevně neopodstatněnou.
Podle ustanovení §131 odst. 1 tr. ř. může předseda senátu zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen.
Podle ustanovení §133, věty první, tr. ř. jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku podstatně dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží státnímu zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti.
Je pravdou, že v písemném vyhotovení rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 4. 2011, sp. zn. 6 T 63/2011, došlo k písařské chybě, když příjmení obviněného bylo uvedeno nesprávně jako R. namísto R. Tato chyba byla však v souladu s ustanovením §131 odst. 1 tr. ř. odstraněna opravným usnesením ze dne 27. 9. 2011, které bylo obviněnému doručeno dne 5. 10. 2011 (viz č. l. 158 spisu). Jak správně uvedla již státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, v tomto datu nelze spatřovat počátek nové lhůty pro podání odvolání ve smyslu ustanovení §133 tr. ř., neboť oprava písemného vyhotovení rozsudku se sice dotkla výroku rozsudku, avšak nedotkla se jej podstatným způsobem.
Otázkou identifikace osoby v rozsudku se Nejvyšší soud České republiky již zabýval a při svém rozhodování dospěl k závěru, že vyjde-li na základě soudu dříve neznámých skutečností nebo důkazů po právní moci rozsudku najevo, že obžalovaný v něm byl nesprávně označen údaji jiné osoby (např. jménem a příjmením této osoby, datem jejího narození), popř. údaji neexistující osoby, přičemž k tomuto vadnému označení jeho osoby došlo již při vyhlášení rozsudku, pak jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení §278 odst. 1, větě první, tr. ř. pro podání návrhu na povolení obnovy řízení (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. Tpjn 309/2001).
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, však nedošlo k žádnému problému s identifikací osoby obviněného, nebyl označen údaji jiné nebo neexistující osoby, rozsudek nalézacího soudu se od svého vyhlášení vztahoval jednoznačně k jeho osobě. Z protokolu o hlavním líčení (č.l. 121) je patrné, že trestní věc projednávaná dne 24. 4. 2011 pod sp. zn. 6 T 63/2011 se týká obviněného A. R. a následné nesprávné označení obviněného v písemném vyhotovení rozsudku je proto nutno posoudit jako zjevnou písařskou chybu, kterou lze napravit postupem podle ustanovení §131 odst. 1 tr. ř.
Na základě uvedených skutečností lze proto uzavřít, že není pochyb o tom, že oprava předmětné písařské chyby nezakládá účinky uvedené v ustanovení §133 tr. ř. a že odvolací soud nepochybil, pokud odvolání obviněného A. R. zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. s odkazem na skutečnost, že bylo podáno osobou, která se odvolání výslovně vzdala.
Nejvyšší soud České republiky z výše rozvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného A. R. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal