ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1397.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1397/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2012 dovolání, které podal obviněný M. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 61 To 271/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 28/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný M. B. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 5. 2012 sp. zn. 29 T 28/2012 uznán vinným pokračujícím zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (viz skutky popsané v bodu 1 a 2 skutkové věty tohoto rozsudku) v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (ad skutek popsaný pod bodem 1 rozsudku).
Za to byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň mu byl uložen trest vyhoštění ve výměře pěti let ve smyslu §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku a trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to nefunkční napodobeniny samonabíjecí pistole FN35 bez zásobníku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit škodu těmto poškozeným: I. V., ve výši 2600,- Kč, a D. B., ve výši 6657,75 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený D. B. odkázán se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 61 To 271/2012 podle §256 tr. ř. zamítl.
Citované usnesení odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Dovolatel namítá, že nebyl v hlavním líčení konaném dne 2. 5. 2012 před Obvodním soudem pro Prahu 10 náležitě zastoupen, neboť jemu ustanovená obhájkyně JUDr. Miroslava Kohoutová se k tomuto hlavnímu líčení nemohla dostavit, a místo ní se jej zúčastnil JUDr. Vratislav Kohout, který založil zplnomocnění JUDr. Kohoutovou do spisu. Obviněný tomuto obhájci poté do protokolu o hlavním líčení vyslovil nedůvěru a trval na tom, aby jej zastupoval slovenský právní zástupce JUDr. Štefan Lovrant, a v případě, že by takové zastoupení české zákony nepřipustily, ustanovená obhájkyně JUDr. Miroslava Kohoutová. Obviněný uvedl, že totožnou námitku uplatnil již v odvolacím řízení, ale i přesto má za to, že je rozdílná situace, kdy by si sám zvolil obhájce a musel by tak respektovat skutečnost, že by si takto zvolený obhájce za sebe zajistil substituci, narozdíl od situace, kdy je obviněnému obhájce ustanoven, s takovým postupem pak souhlasit nemusí.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 5. 2012 sp. zn. 29 T 28/2012 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 61 To 271/2012 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného podle §265h odst. 2 uvedl, že v dané věci byl dán důvod nutné obhajoby mimo jiné podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Z toho důvodu byla obviněnému podle §39 odst. 1 tr. ř. opatřením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 3. 2012 sp. zn. 1 Nt 1033/2012 ustanovena obhájkyně JUDr. Miroslava Kohoutová, advokátka se sídlem v P., B. Hlavního líčení se dne 2. 5. 2012 jmenovaná obhájkyně osobně neúčastnila, avšak z protokolu o tomto hlavním líčení plyne, že za sebe poslala substituta, a to JUDr. Kohouta. Taktéž z něj vyplývá, že obviněný vyslovil svému obhájci nedůvěru a vyjádřil se v tom směru, že chce, aby ho zastupoval jeho slovenský advokát JUDr. Štefan Lovrant. Žádný konkrétní důvod, proč ustanovenému obhájci nedůvěřuje, obviněný neuvedl. Soud zároveň obviněného poučil o existenci a smyslu §37 odst. 2 tr. ř.
Z uvedeného je podle státního zástupce patrné, že právo obviněného na obhajobu porušeno nebylo. Naplněn nebyl ani obviněným deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. V této věci byl sice dán důvod nutné obhajoby, nicméně obhájce byl obviněnému řádně ustanoven. Postup ustanovené obhájkyně spočívající ve vyslání substituta na předmětné hlavní líčení umožňuje ustanovení §26 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii”) a lze říci, že se jedná o běžnou praxi. Pokud vyslovil obviněný nesouhlas s osobou svého obhájce těsně před zahájením hlavního líčení, soud obviněného správně odkázal na §37 odst. 2 tr. ř., z něhož vyplývá, že obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je předtím ustanovený nebo zvolený obhájce, není-li z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme obhájce později zvolený.
K naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. proto podle státního zástupce nedošlo. Soudy postupovaly v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními a právo obviněného na obhajobu porušeno nebylo.
Státní zástupce proto shledal předmětné dovolání zjevně neopodstatněným a navrhl jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Zároveň vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného M. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 61 To 271/2012 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejprve je třeba připomenout, že shodnou námitku o zkrácení svého práva na obhajobu uplatnil obviněný již ve svém řádném opravném prostředku, proto se jí zabýval i odvolací soud, který v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že právo obviněného na obhajobu bylo od počátku zcela zachováno. Již nalézací soud řešil zájem obviněného na jeho zastupování obhájcem činným ve Slovenské republice a vysvětlil obviněnému, že jeho obhájcem může být pouze advokát zapsaný v seznamu advokátů České advokátní komory. Pokud se obhájkyně nechala u hlavního líčení zastoupit substitutem, jedná se o zákonný postup a nelze uvažovat o tom, že by byl uskutečněn na úkor práv obviněného.
Z obsahu spisu plyne, že opatřením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 3. 2012 sp. zn. 1 Nt 1033/2012 byla podle §39 odst. 1 tr. ř. obviněnému ustanovena obhájkyně JUDr. Miroslava Kohoutová (z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.), jež dále na základě plné moci ze dne 28. 4. 2012 pověřila zastupováním obviněného u hlavního líčení konaného dne 2. 5. 2012 substituta JUDr. Vratislava Kohouta, advokáta se sídlem P., B. Takto pověřenému obhájci vyslovil obviněný nedůvěru a v hlavním líčení dne 2. 5. 2012 trval na tom, aby jej zastupoval JUDr. Štefan Lovrant, neboť chtěl, aby jej zastupoval slovenský zástupce. Následně byl obviněný nalézacím soudem poučen ve smyslu §37 odst. 2 tr. ř. (viz protokol o hlavním líčení ze dne 2. 5. 2012, č. l. 199).
K tomu je třeba uvést, že obhájkyně JUDr. Kohoutová zmocnila JUDr. Kohouta v souladu s ustanovením §26 odst. 1 zákona o advokacii, které jí umožňuje se v rámci svého pověření nechat zastoupit jiným advokátem (substitutem). Poté, co obviněný vyslovil nesouhlas se svým zastupováním tímto substitutem, postupoval nalézací soud správně, pokud jej poučil ve smyslu §37 odst. 2 tr. ř., že si může zvolit jiného obhájce, avšak neoznámí-li jeho změnu tak, aby mohl být obhájce vyrozuměn o úkonu v zákonné lhůtě, je předtím ustanovený nebo zvolený obhájce povinen obhajobou vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce. Obviněný si v takto zákonem určené lhůtě jiného obhájce nezvolil. Z toho důvodu nelze než přisvědčit názoru odvolacího soudu i státního zástupce, že obviněnému nebylo upřeno právo na obhajobu, a jediná jím uplatněná námitka subsumovaná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je neopodstatněná, neboť byl v trestním řízení obhájcem řádně zastoupen.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. B., jako zjevně neopodstatněné podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c