ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1403.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1403/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2012 o dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 11 To 10/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 87/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 10 T 87/2011, byl obviněný P. K. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a jednak přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (spolu s obviněnou R. K.), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
I. 1. na základě plné moci jako zástupce nájemce hotelu M. S., firmy Citadel s.r.o. se sídlem Z. p., P. – P., která patří jeho manželce R. K., v úmyslu získat finanční prostředky přesvědčil A. S., v P., J., aby byla zprostředkovatelkou cateringových služeb v tomto hotelu a z tohoto důvodu vystavila za svou společnost FOCUS Prague, s.r.o., fakturu č. 111/010 ze dne 1. 11. 2010 na částku 23.000,- Kč jako zálohu na služby na akci v hotelu ve dnech 11. - 12. 11. 2010 pro ZO OS ECHO S., P. S. a dala mu dne 4. 11. 2010 plnou moc k převzetí této částky, kterou skutečně téhož dne v P. S. převzal, ačkoli neměl v úmyslu akci uspořádat a ani ji uspořádat nemohl, neboť věděl, že hotel je mimo provoz a je v něm odpojena elektrická energie, poté večer dne 10. 11. 2010 akci zrušil, peníze nevrátil a použil je pro svoji potřebu, čímž způsobil ZO odborového svazu ECHO, S., P., škodu ve výši 23.000,- Kč,
2. dne 8. 11. 2010 přesvědčil A. S., aby jako OSVČ, uzavřela s firmou Citadel, s.r.o., smlouvu o zprostředkování na akci výcvikové komunity ve dnech 23. - 28. 11. 2010 v hotelu M. S. pro 49 osob za celkovou částku 145.775,- Kč s tím, že jí jako zprostředkovatelce účastníci zaplatí jednotlivě na její účet nejpozději do 22. 11. 2010 a ona předá celkovou částku v hotovosti proti vystavené faktuře, ačkoli opět nechtěl a ani nemohl akci uspořádat, dne 19. 11. 2010 od A. S. ze zaslaných peněz na základě pokladního dokladu vylákal v P., J., částku 80.000,- Kč, přičemž získané finanční prostředky nepoužil pro sjednané ubytovací a cateringové účely, požadované služby nezajistil, neprovedl nákup potravin a dalšího potřebného zboží a opět večer před sjednaným příjezdem klientů ubytování zrušil údajně z provozních důvodů, zálohu ani po urgencích nevrátil, stal se nekontaktním a peníze použil pro svoji potřebu, čímž poté co A. S. vrátila finanční prostředky zaslané na její účet vyjma částky 80.000,- Kč vyplacených obžalovanému, způsobil občanskému sdružení E., se sídlem P., S., škodu ve výši 80.000,- Kč,
II. obviněný P. K. a obviněná R. K. společně jako zástupci podnikatelky R. K. – P., se dílem S., Ú. – N., v období od dubna do července 2010 na základě objednávek na dodávky plastových oken vyinkasovali zálohy na montáž oken, a to konkrétně:
- dne 23. 4. 2010 uzavřeli kupní smlouvu č. 10N1144 s E. H. a převzali prostřednictvím zaměstnance R. V., zálohu ve výši 28.000,- Kč,
- dne 4. 5. 2010 prostřednictvím zaměstnance J. A. uzavřeli kupní smlouvu č.
10N1056 s J. S. a převzali zálohu ve výši 11.000,- Kč,
- dne 13. 5. 2010 uzavřeli kupní smlouvu č. 10N1421 s R. N.,který zálohu ve výši 13.500,- Kč zaslal na účet,
- dne 21. 5. 2010 uzavřeli prostřednictvím J. A. kupní smlouvu č. 10N1510 s E. M., která zálohu 23.000,- Kč zaslala na výše uvedený účet,
- dne 21. 6. 2010 na základě předchozí cenové nabídky objednal 9 různých oken J.
J., který předal zálohu ve výši 93.000,- Kč na základě příjmového pokladního dokladu obviněnému K. v P.,
- dne 29. 6. 2010 uzavřeli prostřednictvím J. A. kupní smlouvu č. 10N2007
s M. Š., který zálohu ve výši 9.000,- Kč zaslal bankovním převodem na výše uvedených účet,
- dne 23. 7. 2010 uzavřeli prostřednictvím J. A. kupní smlouvu č. N006906
s I. K., a převzali zálohu ve výši 6.000,- Kč, avšak ani v jednom případě okna nedodali, v sídle firmy nebyl nikdo k zastižení a obvinění nebyli dostupní ani telefonicky, finanční prostředky na daný účel nepoužili, okna vyrobit nedali a získané peníze použili nezjištěným způsobem čímž způsobili škodu výše uvedeným poškozeným v celkové výši 183.500,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný P. K. odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit škodu způsobenou trestným činem a to pošk. ZO OS E. S. P. S. škodu ve výši 23.000,- Kč a pošk. Empiria o.s., se sídlem P., S., škodu ve výši 80.000,- Kč a dále byla obviněnému P. K. a obviněné R. K. uložena povinnost uhradit škodu společně a nerozdílně pošk. E. H. ve výši 28.000,- Kč, pošk. J. J. ve výši 93.000,- Kč, pošk. E. M. ve výši 23.000,- Kč, pošk. R. N. ve výši 13.500,- Kč, pošk. M. Š. ve výši 9.000,- Kč, pošk. I. K. ve výši 6.000,- Kč, pošk. J. S. ve výši 11.000,- Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození A. S. a M. V. s celým nárokem a podle §229 odst. 2 tr. řádu pošk. Empiria o.s. se zbytkem nároku odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 10 T 87/2011, podali obvinění odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 11 To 10/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil u obviněné R. K. v celém rozsahu a u obviněného P. K. ve výroku o vině přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve výroku o trestu a ve výroku o jeho povinnosti zaplatit solidárně s obviněnou R. K. náhradu škody poškozeným E. H. ve výši 28.000,- Kč, pošk. J. J. ve výši 93.000,- Kč, pošk. E. M. ve výši 23.000,- Kč, pošk. R. N. ve výši 13.500,- Kč, pošk. M. Š. ve výši 9.000,- Kč, pošk. I. K. ve výši 6.000,- Kč, pošk. J. S. ve výši 11.000,- Kč, a věc byla v tomto rozsahu podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 11 To 10/2012, podal následně obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že odvolací soud postavil své rozhodnutí na domněnce o nemožnosti výdělku obou akcí a nemožnosti zaplacení dluhu pomocí těchto akcí v hotelu M., která však nebyla prokázána, proto lze důvodně požadovat provedení důkazů, které by potvrdily nebo vyvrátily domněnku soudu. Dále obviněný v dovolání uvedl, že v napadeném usnesení chybí výrok o rozhodnutí o odvolání podaném i do bodu II. rozsudku soudu prvního stupně.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 17. 9. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný P. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného ohledně údajně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, kdy uvedl, že dokazování nebylo provedeno v dostatečném rozsahu, když soud neprovedl důkazy navržené obhajobou (výslech svědka J.), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Obviněný v dovolání namítl, že soudy postavily svá rozhodnutí na domněnce o nemožnosti výdělku obou akcí a nemožnosti zaplacení dluhu pomocí těchto akcí v hotelu M., která však nebyla prokázána. K uvedené námitce se vyjádřil jak nalézací soud, když v odůvodnění rozsudku přesvědčivě vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, když za základ pro rozhodnutí ve výše uvedené věci vzal především svědecké výpovědi svědků A. S., J. K., V. B. a J. H., emailovou korespondenci, dále listinné důkazy (viz s. 6-13 rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 10 T 87/2011), tak soud odvolací, když se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil s argumentací nalézacího soudu a odkázal na ni, a dále konstatoval, že neprovedení výslechu svědka J. je logické a správné, neboť jeho provedením by stejně nedošlo ke změně skutkových zjištění, a z téhož důvodu pak i odvolací soud nepřistoupil k provedení těchto úkonů ani v rámci odvolacího řízení, neboť pro samotné rozhodnutí o vině považoval tyto úkony za zcela nadbytečné (viz s. 2-3 usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 11 To 10/2012).
Z uvedeného je tedy zřejmé, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci. Nejvyšší soud České republiky souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že výše uvedené námitky vznesené obviněným nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil ve svém dovolání, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný.
Dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v tom, že v napadeném usnesení soudu druhého stupně chybí výrok o rozhodnutí o odvolání podaném i do bodu II. (mylně uveden bod II. místo bodu I.) rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že způsob rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s trestním řádem, neboť po přezkoumání všech výroků rozsudku soudu prvního stupně dospěl k závěru, že vadný je pouze ve výroku o vině přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve výroku o trestu a ve výroku o jeho povinnosti zaplatit solidárně s obviněnou R. K. náhradu škody poškozeným, postupoval podle §258 odst. 2 tr. ř. a zrušil pouze vadnou oddělitelnou část tohoto rozsudku. Pokud soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do zamítnutí neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. 17/2002, č. 20/2003 a č. 23/2003). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebyl ani tento dovolací důvod námitkami uplatněnými obviněným v dovolání naplněn.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. JIří Pácal