ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1423.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1423/2012-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2012 o dovolání obviněného T. D. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 6 To 264/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 196/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 2 T 196/2011, byl obviněný T. D. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
dne 2. 11. 2011 v 15:45 hod. v P. nejméně po K. ulici řídil osobní motorové vozidlo Volkswagen, typ Polo, přičemž byl kontrolován hlídkou PČR, a řídil přesto, že trestním příkazem Okresního soud Plzeň-město ze dne 30. 12. 2005, sp. zn. 9 T 122/2005, který nabyl právní moci dne 21. 1. 2006, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř roků, přičemž výkon uvedeného trestu zahájil v souvislosti s výkonem přechodního obdobného trestu až 25. 10. 2008.
Za uvedený přečin byl obviněný T. D. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 2 T 196/2011, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 6 To 264/2012, tak že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 6 To 264/2012, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace obviněný namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby hlavní líčení dne 28. 3. 2012 bylo konáno v jeho nepřítomnosti, neboť byl od 26. 3. 2012 v pracovní neschopnosti, tuto skutečnost soudu řádně a včas oznámil a písemně doložil. K tomuto jednání se hodlal dostavit, během cesty k soudu však byl nucen podrobit se akutnímu lékařskému vyšetření a poté byl lékařem odeslán k dalšímu akutnímu odbornému vyšetření do Fakultní nemocnice Plzeň s tím, že tyto skutečnosti řádně doložil listinami připojenými k odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Se zmíněnými důkazy se však odvolací soud dle mínění dovolatele nevypořádal. Obviněný je proto toho názoru, že vzhledem ke skutečnosti, že se z vážných důvodů nemohl hlavního líčení zúčastnit, neměl možnost se náležitě obhajovat, čímž došlo k flagrantnímu porušení jeho zákonných práv garantovaných Ústavou a Listinou základních práv a svobod.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že bez ohledu na příslušná ustanovení trestního řádu nelze v předmětné trestní věci v žádném případě hovořit o tom, že by obviněný svoji nepřítomnost u hlavního líčení řádně omluvil. Obviněný totiž opakovaně zmařil hlavní líčení nařízená na dny 28. 12. 2011, 25. 1. 2012 a 27. 2. 2012 tím způsobem, že se vždy těsně před konáním hlavního líčení z účasti na něm omluvil ze zdravotních důvodů. Minimálně v případě hlavních líčení konaných ve dnech 28. 12. 2011 a 27. 2. 2012 přitom soud následně zjistil, že zdravotní stav obviněnému v účasti u hlavního líčení nebránil. Z uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uzavřel, že provedením hlavního líčení dne 28. 3. 2012 v nepřítomnosti obviněného nebylo porušeno žádné výslovné ustanovení trestního řádu upravující podmínky pro takovýto postup a že porušení procesních práv obviněného nelze dovodit ani z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby případně i jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky bylo učiněno v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu/.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu a v souladu s §265d odst. 2 tr. řádu, přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. řádu zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Dovolatel ve svém dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
Námitku obviněného, že nalézací soud neakceptoval jeho omluvu z účasti v hlavním líčení konaném dne 28. 3. 2012 doloženou potvrzením o pracovní neschopnosti, čímž došlo k porušení jeho procesních práv, je tak možno formálně podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Nejvyšší soud dospěl po prostudování předmětného trestního spisu k závěru, že uplatněnou námitku nelze považovat za důvodnou, navíc se jedná o námitku užitou již v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, se kterou se odvolací soud přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného T. D.
Podle ustanovení §202 odst. 2 tr. řádu v nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1).
Další případy konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného upravuje §202 odst. 4, odst. 5 tr. řádu, avšak tato ustanovení na předmětnou trestní věc nedopadají.
Je třeba zdůraznit, že podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou vázány na to, zda obviněný svou neúčast u hlavního líčení řádně omluvil a jaké důvody nepřítomnosti ve své omluvě uváděl. Dle údajů obsažených ve spise však navíc omluvy obviněného nelze v žádném případě považovat za řádné.
V případě projednávané věci bylo první hlavní líčení nařízeno na den 14. 12. 2011 od 13.00 hodin. Dne 13. 12. 2011 se obviněný telefonicky omluvil s tím, že je v pracovní neschopnosti a žádal o odročení jednání. Nalézací soud poté jednání odročil, avšak z později doručeného dokladu o pracovní neschopnosti zjistil, že obviněný měl povolené vycházky od 12.00 do 16.00 hodin, tedy že se k hlavnímu líčení mohl bez potíží dostavit. Přípisem soudu bylo pak obviněnému sděleno, že podobná omluva nebude již příště akceptována. Další hlavní líčení bylo nařízeno na den 25. 1. 2012, těsně před jeho konáním však byla soudu opět doručena omluva obviněného, že je v pracovní neschopnosti. Hlavní líčení bylo proto odročeno na 27. 2. 2012, těsně před jeho konáním však soudu manželka obviněného telefonicky sdělila, že se obviněný jednání nemůže zúčastnit, neboť byl hospitalizován v nemocnici v Domažlicích. Následně Okresní soud Plzeň-město odročil hlavní líčení na den 28. 3. 2012 ve 13.00 hodin. Dne 27. 3. 2012 byla znovu ze strany obviněného nalézacímu soudu doručena omluva jeho účasti u tohoto hlavního líčení, ke které bylo přiloženo potvrzení o jeho pracovní neschopnosti od 26. 3. 2012. V návaznosti na tuto skutečnost samosoudkyně Okresního soudu Plzeň-město téhož dne (tj. 27. 3. 2012) telefonicky kontaktovala ošetřující lékařku obviněného MUDr. D. J., která soudu potvrdila, že obviněný je schopen účasti u hlavního líčení konaného dne 28. 3. 2012. Ani z doložených lékařských zpráv nevyplynulo, že by byly u obviněného zjištěny závažné zdravotní problémy, které by jeho přítomnost u jednání vylučovaly či znemožňovaly. Soudkyně Okresního soudu Plzeň-město poté telefonicky kontaktovala obviněného (ač to nebylo její zákonnou povinností) na jeho mobilním telefonním čísle a sdělila mu, že hlavní líčení nařízené na den 28. 3. 2012 konáno bude s tím, že podle ošetřující lékařky je schopen účasti u hlavního líčení. Obviněný podle záznamu ve spise na toto sdělení reagoval zavěšením telefonu.
Z popsaných skutečností je zřejmé, že nebyla dána žádná zákonná překážka k tomu, aby hlavní líčení nařízené na den 28. 3. 2012 nemohlo být konáno v nepřítomnosti obviněného T. D.
Pokud se týká tvrzení obviněného, že se k hlavním líčení nařízenému na den 28. 3. 2012 hodlal dostavit, ale během cesty k soudu byl nucen podrobit se akutnímu lékařskému vyšetření a poté byl lékařem odeslán k dalšímu akutnímu odbornému vyšetření do Fakultní nemocnice Plzeň s tím, že tyto skutečnosti řádně doložil listinami připojenými k odvolání (tedy až s několikatýdenním odstupem), k tomu Nejvyšší soud podotýká, že ani tuto skutečnost nelze považovat za řádnou omluvu účasti u hlavního líčení, navíc s přihlédnutím ke shora popsaným skutečnostem je i tuto omluvu třeba hodnotit jako omluvu ryze účelovou. Obviněný se opakovaně pokoušel mařit nařízené hlavní líčení ve věci tím způsobem, že se vždy těsně před konáním hlavního líčení z účasti na něm omluvil ze zdravotních důvodů, i když k tomu neměl relevantní důvod, tj. ve většině případů mu jeho zdravotní stav v účasti u příslušného hlavního líčení nebránil. Odůvodněné závěry soudů obou stupňů o přípustnosti aplikace ustanovení §202 odst. 2 tr. řádu umožňujícímu projednání věci před soudem bez přítomnosti obviněného pokládá Nejvyšší soud za správné a plně se s nimi ztotožnil. Procesní práva obviněného nebyla postupem nalézacího ani odvolacího soudu porušena a bylo pouze na obviněném, zda jich plně využije či zda uplatněním důkazně doložené obstrukční taktiky se jich vzdá a nevyužije jich. Nelze tak proto nic namítat proti rozhodnutí rozhodujících soudů v tom, že tvrzení obviněného ohledně jeho špatného zdravotního stavu hodnotily jako nevěrohodné, tj. učiněné se snahou vyhnout se účasti u soudního jednání.
Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami a z tohoto důvodu dovolání obviněného T. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná