ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1456.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1456/2012-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2012 o dovolání obviněného Ing. F. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 8 To 241/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 185/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 3 T 185/2010, byl obviněný Ing. F. K. uznán vinným jednak trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákona), jednak přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1)
v přesně nezjištěnou dobu v květnu 2009 poskytl v P. Mgr. J. K., redaktoru společnosti VLTAVA - LABE – PRESS, a.s., vydavateli H. d., usnesení podle §160 odst. 1 tr. řádu ČTS: PJM-647-73/TČ-2007-03-DV ze dne 3. 4. 2009 o zahájení trestního stíhání Ing. J. V., pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zákona a zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 4 tr. zákona s úmyslem dosáhnout zveřejnění článku s nepravdivými informacemi o Ing. J. V. v tisku, čerpajícího údaje právě z tohoto usnesení, ačkoliv sám jako účastník trestního řízení vedeného pod shora citovaným č.j.: PJM-647/TČ-2007-03 věděl, že trestní věc byla policejním komisařem Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje, SKPV Brno, dvakrát odložena podle §159a odst. 1 tr. řádu s tím, že ve věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu a toto rozhodnutí bylo přezkoumáno a shledáno správným Krajským státním zastupitelstvím v Brně a Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci a že tedy usnesení o zahájení trestního stíhání Ing. J. V., které předložil Mgr. K., je nepravdivé, když sám dne 19. 6. 2009 podal na Policii ČR, Krajském ředitelství policie Jihomoravského kraje, SKPV v Brně, oznámení pro podezření z falzifikátu tohoto usnesení, na základě čehož dne 26. 6. 2009 v H. d. a dne 30. 6. 2009 v jeho příloze týdeníku S. byl zveřejněn článek, v němž Ing. J. V. sice nebyl jmenován, ale byl označen jako muž X stojící v čele představenstva společnosti se smyšleným názvem A. – B. coby největšího českého výrobce střešních krytin s odůvodněním, že redakce H. d. získala kopii usnesení, podle něhož je tento hodonínský podnikatel X obviněný z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku a trestného činu zneužívání informací v obchodním styku, kdy sám před zveřejněním článku poskytl v H. na smluvené schůzce rozhovor šéfredaktorce H. d. J. R. k usnesení o zahájení trestního stíhání a požadoval po ní uvedení celého názvu společnosti v připravovaném článku, což J. R. odmítla, proto po zveřejnění článku v H. d. a týdeníku S. s úmyslem dosažení zveřejnění celého jména Ing. J. V. v dalších periodikách v souvislosti se shora uvedeným usnesením o údajném zahájení jeho trestního stíhání požádal Mgr. V. . z PR agentury B. & R. P., který mu zprostředkoval již kontakt na Mgr. K., aby zkontaktoval ještě vydavatele deníku M. f. D. a poskytl mu předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání, což na základě jeho požadavku Mgr. Z. počátkem července 2009 učinil, aniž by věděl, že usnesení, které mu bylo předloženo, bylo falešné, ovšem ke zveřejnění článku nedošlo, neboť redaktorem periodika M. f. D. bylo zjištěno, že se jedná o podvrh, přičemž nepravdivé informace o údajném trestním stíhání Ing. J. V., zveřejněné v H. d. a posléze jeho příloze S., byly způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost Ing. J. V. u spoluobčanů a poškodit jej ve firmě KM Beta, a.s., jako jejího předsedu představenstva, jakož i u obchodních partnerů této společnosti,
2)
dne 10. 3. 2010 v úmyslu neoprávněně získat finanční prostředky prostřednictvím vyplacení nemocenských dávek od Českého státu zastoupeného Okresní správou sociálního zabezpečení v Hodoníně (dále jen OSSZ Hodonín) v souvislosti s rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti vystavené praktickým lékařem pro dospělé MUDr. P. H. dne 8. 3. 2010, přihlásil u OSSZ Hodonín zpětně ke dni 1. 1. 2010 obchodní firmu Group InterTex-CS Holding, a.s., se sídlem B., J. (dříve Ž.), do registru zaměstnavatelů a současně téhož dne oznámil OSSZ v Hodoníně nástup své osoby do zaměstnání v této společnosti ve funkci výkonného ředitele ode dne 1. 1. 2010, poté v Příloze k žádosti o nemocenské, doručené na OSSZ v Hodoníně dne 9. 4. 2010, nechal vykázat za rozhodné období od 1. 1. 2010 do 28. 2. 2010 vyměřovací základ pro výpočet nemocenské dávky měsíční příjem 40.000,- Kč, na základě čehož mu OSSZ v Hodoníně vypočetla denní dávku ve výši 600,- Kč a za období od 22. 3. 2010 do 30. 11. 2010 postupně vyplatila na nemocenských dávkách částku v celkové výši 152.400,- Kč, kdy takto jednal, ačkoliv si byl vědom toho, že k reálnému naplnění pracovního poměru nikdy nedošlo a že ekonomická situace obchodní firmy Group InterTex-CS Holding, a.s. ani neumožňovala vyplácet měsíční mzdu ve sjednané výši, kdy společnost žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjela ani nedisponovala prostředky pro realizaci podnikatelské činnosti, čímž uvedeným jednáním způsobil Českému státu zastoupeného Okresní správou sociálního zabezpečení v Hodoníně, N. t., H. škodu ve výši nejméně 152.400,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný Ing. F. K. odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti dvou měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému Ing. J. V. částku 106.480,- Kč jako náhradu za způsobenou škodu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 3 T 185/2010, podali obviněný Ing. F. K. a Okresní správa sociálního zabezpečení Hodonín odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 8 To 241/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené Okresní správě sociálního zabezpečení Hodonín škodu ve výši 152.400,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 8 To 241/2012, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Dle obviněného jednak napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jednak soud druhého stupně nerozhodl o celém obsahu jeho odvolání, kterým brojil proti výrokům o vině, trestu i náhradě škody, odvolací soud měl proto, pokud hodlal jeho odvolání v některé části zamítnout, postupovat podle §256 tr. řádu. Dovolatel je toho názoru, že ve výpovědích svědků existují značné rozpory, které nebyly rozhodujícími soudy odstraněny, proti svědeckým výpovědím navíc stojí jeho tvrzení. Důkazy nebyly dostatečně zhodnoceny a tím bylo řízení zatíženo vadou, která měla za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný poukazuje na neprovedené a neodůvodněné důkazy. Ke skutku uvedenému pod bodem 1) uvedl, že jeho předmětným jednáním nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zákona, a to jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní. Soud v této souvislosti vycházel ze svědecké výpovědi Mgr. J. K., který svoji výpověď několikrát měnil a navíc v rámci rekognice nikdy neoznačil obviněného za osobu, s níž měl jednat. Obviněný ve své výpovědi u odvolacího soudu výslovně uvedl, že v předmětném období v P. nebyl a tudíž nemohl s Mgr. K. jednat. Rovněž nikdy nežádal zveřejnění nepravdivých údajů o osobě Ing. J. V. v tisku. Podle přesvědčení obviněného soudy nesprávně hodnotily i výpověď svědků J. R., Mgr. V. Z., Ing. J. B. a Ing. P. S., ze kterých nevyplynul přímý úmysl – pokus obviněného šířit nepravdivý údaj o osobě Ing. J. V. Dovolatel se dále domnívá, že soudy prvního a druhého stupně nerespektovaly ustanovení §4 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ze kterého vyplývá, že za obsah periodického tisku odpovídá vydavatel.
Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 2) skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, obviněný totožně jako u skutku uvedeného pod bodem 1) uvádí, že žádnými právně relevantními důkazy nebylo doloženo, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Dodává, že nikdy neměl úmysl vylákat nemocenské dávky či uvést někoho v omyl, obžalobě se nepodařilo prokázat, že neexistoval pracovně právní vztah mezi obchodní společností Group InterTex-CS Holding, a.s., jako zaměstnavatelem na straně jedné a obviněným jako zaměstnancem na straně druhé. Taktéž obžaloba nedoložila žádnými listinnými důkazy, že by tato společnost nevykonávala žádnou podnikatelskou činnost, popř. neplnila daňové či odvodové povinnosti. Soudy prvního a druhého stupně se podle stěžovatele vůbec nezabývaly protokolem č. 221/12/776 ze dne 15. 2. 2012, vydaným Okresní správou sociálního zabezpečení Hodonín, ze kterého je zřejmé, že nebyly zjištěny žádné závady, které by svědčily o tom, že by předmětná společnost porušila právní či zákonné předpisy. Obviněný vytýká příslušným soudům také neprovedení důkazu usnesením policejního orgánu Slovenské republiky týkající se zahájení trestního stíhání vůči osobě Ing. J. V., čímž údajně došlo k nemožnosti prokázat jeho nevinnu.
S ohledem na shora uvedené obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně ve věci zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dva dovolací důvody, a to důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že obviněný Ing. F. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale výlučně napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a způsobu hodnocení provedeného dokazování je třeba považovat jak výhrady obviněného, že žádnými důkazy nebylo prokázáno, že se dopustil vytýkaného jednání, tak i jeho výtky ohledně údajných rozporů ve svědeckých výpovědích, nedostatečného hodnocení provedených důkazů či neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů.
Obviněný se tak svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní; současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně.
I přes tento závěr, v jehož důsledku není Nejvyšší soud povinen přezkoumávat napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející, pokládá za nutné ve stručnosti zmínit, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Ke skutku uvedenému pod bodem 1) skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu Nejvyšší soud uvádí, že v průběhu řízení bylo prokázáno (zejména výpověďmi svědků Ing. J. B., J. R. a Mgr. V. Z.), že obviněný na schůzce s Ing. J. B. a Mgr. V. Z. předložil těmto zfalšované usnesení o zahájení trestního stíhání Ing. J. V. s žádostí o medializaci kauzy, a to za situace, kdy věděl, že trestní oznámení na Ing. J. V. bylo usnesením policejního orgánu odloženo a stížnost, která byla proti tomuto usnesení podána, byla zamítnuta. Stejně tak věděl, že zástupcům tisku poskytl padělek usnesení o zahájení trestního stíhání Ing. J. V.
Trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zákona se dopustil ten, kdo o jiném sdělil nepravdivý údaj, který byl způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Odstavec 2 citovaného ustanovení dopadá na případy, kdy pachatel spáchá čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Podle Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že výše popsané jednání obviněného bylo způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost Ing. J. V. a poškodit jej nejen v zaměstnání (jako předsedu představenstva společnosti KM Beta, a.s.), ale i u obchodních partnerů. Obviněný tak svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zákona.
Pokud se týká skutku uvedeného pod bodem 2), i v tomto případě bylo v řízení provedenými důkazy prokázáno, že obviněný úmyslně vylákal od Českého státu, zastoupeného Okresní správou sociálního zabezpečení Hodonín, nemocenské dávky v maximální možné výši, a to způsobem podrobně rozvedeným jak ve výroku rozsudku nalézacího soudu, tak i v odůvodnění rozsudků soudů prvního i druhého stupně, čímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
K námitkám obviněného, že nebyly provedeny důkazy protokolem Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín č. 221/12/776 ze dne 15. 2. 2012 a usnesením policejního orgánu Slovenské republiky ohledně zahájení trestního stíhání Ing. J. V. je třeba připomenout, že Nejvyšší soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Průlomem do zmíněných zásad by mohl být toliko extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. zjištění, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, avšak o takový případ se v posuzované věci nejedná.
Je nepochybné, že obviněný svými v dovolání formulovanými výhradami ve skutečnosti popírá, že by spáchal čin tak, jak je ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku popsán, čímž vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními. Tímto postupem se domáhá, aby Nejvyšší soud uvěřil jeho verzi obhajoby (uplatňované již dříve v řízení před soudy nižších stupňů), ze které vyplývá, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil. Takto uplatněné výhrady však nejsou, jak již bylo výše podrobně specifikováno, námitkami právní povahy a pod označený dovolací důvod je nelze podřadit.
Obviněný ve svém dovolání deklaroval rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. řádu. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku.
Dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v tom, že soud druhého stupně nerozhodl o celém obsahu jeho odvolání, kterým brojil proti výrokům o vině, trestu i náhradě škody. Dle názoru obviněného měl odvolací soud, pokud hodlal jeho odvolání v některé části zamítnout, postupovat podle §256 tr. řádu.
Obviněný podal odvolání proti výrokům o vině, trestu i náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně. Z podnětu odvolání obviněného a poškozené Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín soud druhého stupně podle §254 tr. řádu přezkoumal napadený rozsudek ve všech jeho výrocích, což také v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil (viz str. 4 rozsudku odvolacího soudu). Jelikož výrok o vině shledal odvolací soud správným a protože vady zjistil toliko v oddělitelném výroku o náhradě škody, rozhodl tak, že k odvolání obviněného a poškozené Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o náhradě škody stanovícím povinnost nahradit poškozenému Ing. J. V. škodu ve výši 106.480,- Kč a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že uložil obviněnému povinnost podle §228 odst. 1 tr. řádu nahradit poškozené Okresní správě sociálního zabezpečení Hodonín škodu ve výši 152.400,- Kč, neboť poškozená Okresní správa sociálního zabezpečení Hodonín se k trestnímu řízení se svým nárokem řádně a včas připojila, specifikovala jeho výši, avšak soud prvního stupně takto uplatněný nárok zcela pominul.
Takový postup je zcela v souladu s ustanovením §258 odst. 2 tr. řádu, podle něhož když je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Protože odvolací soud zjistil vadu v dílčím, oddělitelném výroku o náhradě škody, zrušil správně pouze tuto oddělitelnou část napadeného rozsudku. To, že zbývající výroky shledal správnými, vyjádřil formulací „jinak zůstal napadený rozsudek beze změn“.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že soud druhého stupně nepochybil, pokud samostatným výrokem nerozhodl vedle rozhodnutí o výroku o náhradě škody navíc i o tom, že se v části výroků o vině a trestu odvolání obviněného zamítá podle §256 tr. řádu.
Podle §256 tr. řádu totiž odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže je odvolání nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu. V napadeném rozsudku odvolacího soudu proto žádný výrok nechybí a rozsudek tudíž není ani neúplný. Námitka obviněného je tak zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami a z tohoto důvodu dovolání obviněného Ing. F. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2012
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná