ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1482.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1482/2012-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovolání obviněného PhDr. B. H., Ph.D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 9 To 15/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 172/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 95 T 172/2010, byl obviněný PhDr. B. H., Ph.D. uznán vinným ze spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v období od 10. 2. 2009 do 16. 4. 2009 z domácího počítače umístěného v bydlišti na ulici R. v B., přes doménu Seznam.cz z různých e-mailových adres zasílal svému kolegovi PhDr. J. H., CSc., na jemu přidělený pracovní počítač textové zprávy z výhružným obsahem, a to :
1. dne 10. 2. 2009 v 00:56:50 hod. z emailové adresy ve znění „ty vtipálku, proč jsi zatajil, že ti vloni málem praskla kýla? To je dobré znamení, začíná se tak často projevovat rakovina tlustého střeva. Jen neumři dřív, než si to s tebou vyřídíme, byla by to škoda. Právě jsme si četli tvůj geniální traktát Praxe a tradice - skvělé citáty do tisku a pro senát. Studenti asi budou dost radikální, co. No jo, šmejd který dneska poučuje o demokracii, to bude chuťovka. Neboj, nikam neutečeš, nemáš kam a všechno se ti vrátí, i N. smrt.“
2. dne 12. 2. 2009 v 01: 15:02 hod. z emailové adresy ve znění „už jsi prohrál všechno. I tyhle maily jsou falešné, jako ty a celý tvůj život. Budeš mít strach. Dívá se na tebe A. N. a ví, že se budeš kroutit strachem. Ostatní, kterým jsi způsobil zlé, na tebe kašlou, jsi směšný panák. Budeš se bát smrti, ale nezastavíš ji. Nic z toho co čteš, není pravda, bude to horší, než každá tvoje představa.“
3. dne 18. 2. 2009 v 01:10:26 hod. z emailové adresy ve znění „hajzlíku, ty si myslíš, že utečeš do O. ? Zapomeň na to, tam si na tebe počkají jiní, taky tě rádi uvidí, třeba ti změní diagnózu, z úplného magora na magora s rozbitou hubou, to by ti prospělo, pár ti jich naflákat, až budeš žrát chodník. Navrátil dopadl kvůli tobě hůř, svině práskačská, však z tebe poteče hnus.“
4. dne 20. 2. 2009 v 00:19:41 hod. z emailové adresy ve znění „myslíš si, že zalezeš a nebudeš vidět ? Ani omylem, fešáku, už to brzo začne, dočkáš se. Shniješ, než tě najdou.“
5. dne 12. 3. 2009 v 02:17:18 hod. z emailové adresy ve znění „nezapomínáme na práskače ještě budeš prosit Philip von Schoeler.“
6. dne 16. 3. 2009 v 02:07:33 hod. z emailové adresy ve znění „už ti hrabe ? Však seš taky za mogora, podělanče. Radši nechoď večer ven, ještě budeš těch svých keců litovat. Jenom nevíš, odkud to přijde, ale přijde to určitě. Dávej si pozor na přechodech, kamarádi se zlobí.“
7. dne 18. 3. 2009 v 01:27:13 hod. z emailové adresy ve znění „konci špatně. Ty a ta tvá familie. radši nechoď ven, nikdy nevíš, odkud to přijde - a že to přijde, to je nabeton. Nech se zavřít do blazince, kam patříš, všude jinde na tebe čekáme. Hřebík do žaludku, udavači.“
8. dne 19. 3. 2009 v 02:23:37 hod. z emailové adresy ve znění „tvuj fotr se chodil dívat na popravy stejných hajzlu, jako jsi ty, a ty si chces zachránit kůzi ? Jsem B., jestli ti to něco rika, me neunikl nikdo, ani ty neuteces. Staci jedna injekce v trolejbusu, celkové ochrnutí, shnijes za ziva. A vsichni budou radi, ze se zbavili magora, nemusis mít strach, ty mas jistotu. kamaraden o tobe ví, nemas kam bys utekl, nech se zavrit do blazince, tam te nechame na pokoji, mrtvolo.“
9. dne 16. 4. 2009 v 01:20:32 hod. z emailové adresy ve znění „tak, hrochu, všechno ma svuj konec. Pripravek, na ktery jsme cekali, je uz na miste. Nikdo si niceho nesimne, jsi posuk, budes jeste vetsi, misto hlavy ti naroste zeli. Pani hrochova souhlasila, dpst rychle, uz toho ma asi taky dost a financni odmena je celkem slusna. Na zrady se nezapomina, az do sedmeho pokoleni, tvuj fater byl svine a ty jsi jeste horsi. Chces videt materily ze sve prace na vyboru KSC v b. ? Ale brzo uz te to bolet nebude, budes mít pempersky a tri injekce sedativ denne. Bude za tebou chodit a. n., mas ho na svedomi.“
které zejména pro jejich četnost a gradaci závažnosti výhružného obsahu vzbudily obavy poškozeného z naplnění uskutečněných výhružek.
Za uvedené jednání byl obviněný PhDr. B. H., Ph.D. podle 197a odst. 1 tr. zák. za užití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 95 T 172/2010, podal obviněný PhDr. B. H., Ph.D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 9 To 15/2012, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný PhDr. B. H., Ph.D. prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 9 To 15/2012, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítl, že k jeho odsouzení došlo na základě nepřímých důkazů, které nikdy nevytvořily logický uzavřený a ničím nepřerušený řetězec jednoznačně prokazující vinu dovolatele. Spáchání skutku dovolatel vždy jednoznačně odmítal, nebyl u něho zjištěn žádný motiv trestné činnosti. Podle dovolatele existují další reálné verze, že pachatelem skutku je někdo jiný než nespravedlivě odsouzený dovolatel. „Pachatelem“ mohl být sám poškozený H. nebo mohly být na pozadí skutku kontroverzní veřejné aktivity poškozeného nebo konečně mohl být pachatelem někdo úplně jiný a čin mohl být motivován snahou o diskreditaci Filozofické fakulty Masarykovy univerzity či přímo dovolatele. Žádná z výše uvedených verzí však nebyla podle dovolatele nikdy orgány činnými v trestním řízení prověřována. Dále uvedl, že nebylo prokázáno, že se skutek vůbec stal; i kdyby se stal, nelze vzhledem k neúplně a nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu jednoznačně dovodit vinu dovolatele. Dále pak obviněný detailně ze svého hlediska rozebral a hodnotil důkazní situaci, zejména pokud šlo o e-mailovou komunikaci, přičemž mj. označuje za vadný a zmatečný postup znalce z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika se specializací na informační systém a ochranu dat Mgr. R. P. při zpracování jeho posudku. Současně namítl existenci extrémního nesouladu mezi důkazy a skutkovými zjištěními. Hypoteticky připustil prokázání posledního útoku ze dne 16. 4. 2009 a uvedl, že tento jediný útok by nemohl naplnit formální ani materiální znaky souzeného trestného činu. Mohlo by se jednat nanejvýše o přestupek proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. Na nesprávném právním posouzení skutku se podle dovolatele podílelo porušení zásad plynoucích z ustanovení §2 odst. 5 trestního řádu a zásady presumpce neviny. V závěru pak uvádí podatel výčet důkazů, které podle jeho názoru byly opomenuty nebo opatřeny nezákonným způsobem.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, a aby přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný ve svém dovolání brojí výlučně proti úplnosti provedeného dokazování a zejména proti hodnocení důkazů soudy a na základě této polemiky prosazuje vlastní skutkové verze, podle kterých se předmětný skutek vůbec nestal nebo byl spáchán jinou osobou. Dovolatel odmítá prakticky všechna skutková zjištění v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí uvedená a domáhá změny skutkového základu soudních rozhodnutí. Námitky směřující do oblasti skutkových zjištění ovšem dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu s ohledem na jeho výše vymezený rozsah neodpovídají. Za relevantně uplatněné rovněž nelze považovat ani námitky týkající se možné přestupkové právní kvalifikace dílčího útoku pod bodem 9. výroku o vině. Ani tyto námitky totiž nevycházejí ze skutkových zjištění učiněných soudy, ale ze skutkové verze, podle které se dovolatel dopustil nikoli devíti, ale jediného dílčího útoku. Dále uvedl, že z dovolacích námitek nevyplývá ani existence dovolatelem tvrzeného tzv. extrémního rozporu mezi vykonanými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Dovolatel se v tomto směru domáhá pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný PhDr. B. H., Ph.D. byl odsouzen pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně, s nimž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v období od 10. 2. 2009 do 16. 4. 2009 z domácího počítače umístěného v bydlišti na ulici R. v B., přes doménu Seznam.cz z různých e-mailových adres zasílal svému kolegovi PhDr. J. H., CSc., na jemu přidělený pracovní počítač devět textových zpráv s výhrůžným obsahem podrobně specifikovaným pod body 1. - 9. výroku o vině rozsudku Městského soudu v Brně, které zejména pro jejich četnost a gradaci závažnosti výhrůžného obsahu vzbudily obavy poškozeného z naplnění uskutečněných výhrůžek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný PhDr. B. H., Ph.D. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Obsáhlé námitky obviněného ohledně toho, že k odsouzení došlo na základě nepřímých důkazů, které nevytvořily logický, uzavřený a ničím nepřerušený řetězec, kdy dle jeho názoru nebylo v průběhu řízení jednoznačně prokázáno, že se dopustil vytýkaného jednání, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce týkající se IP adres a interpretace přístupových údajů. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný v rámci své obhajoby popřel spáchání činu s tvrzením, že nezakládal ani neužíval e-mailové adresy uvedené v návrhu na potrestání a není autorem předmětných zpráv, a již proto hodnotily důkazy velmi obezřetně. Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem odvolacího soudu v tom, že v předmětné věci byly shromážděny sice jen nepřímé důkazy, ale vzhledem k jejich množství a vzájemné provázanosti je vyloučeno, že by skutek tak, jak byl popsán soudem prvního stupně, mohl být proveden jinou osobou nebo jiným způsobem. Dokazováním bylo zjištěno, že autorem předmětných e-mailů byl právě obviněný, toto vyplynulo z elektronické podoby těchto e-mailů, které v tzv. hlavičce obsahují i IP adresu, ze které byly e-maily odesílány, z šetření týkajícího se subjektů, kterým byly jednotlivé IP adresy přiděleny a z šetření týkajícího se založení a užívání všech tří e-mailových adres. Ze znaleckého posudku Mgr. Pavlíka a dále z listinných důkazů pak vyplynula vazba mezi počítačem v domácnosti obviněného a počítačem na pracovišti obviněného (kterou měl obviněný přidělenu do 20. 12. 2008) a od tohoto data (20. 12. 2008) na jedné straně a zjištěnými e-mailovými schránkami: v bodech 1. až 6.), (bod 7.), (v bodech 8. a 9.) na straně druhé, přičemž provoz e-mailových schránek probíhal z uvedených počítačů. To koresponduje se zjištěním, že z IP adres počítače obviněného na pracovišti a na tyto adresy byl veden provoz v inkriminovaném období a to nejen předmětné e-maily uvedené pod body 1. až 9. rozsudku městského soudu, ale i obsáhlejší provoz, který by odpovídal pracovnímu nasazení obviněného. Současně bylo z tohoto počítače korespondováno uvedenými e-mailovými adresami, když zároveň v uvedeném časovém období e-mailové adresy, působí i z počítače a před datem 10. 2. 2009. Za tohoto stavu není nic nelogického na závěru soudů, že pachatelem činu byl obviněný. Soudy došly k tomuto závěru postupem, při kterém hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Pokud soudy považovaly za nejpádnější důkaz viny obviněného znalecký posudek Mgr. Pavlíka, přijatelně se vypořádaly i s obhajobou namítající vadnost postupu znalce Mgr. Pavlíka při zpracování znaleckého posudku, když byl proveden výslech svědků Doc. RNDr. V. R., CSc. a Mgr. R. P. ohledně získání předmětných e-mailů. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Pro úplnost zbývá dodat, že za relevantně uplatněnou nelze považovat ani námitku obviněného týkající se možné přestupkové právní kvalifikace dílčího útoku pod bodem 9. výroku o vině rozsudku Městského soudu v Brně. Jak správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, tyto námitky nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy, ale ze skutkové verze, podle které se dovolatel dopustil nikoli devíti, ale jediného dílčího útoku.
Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného PhDr. B. H., Ph.D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal