ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.960.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 960/2012-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 o dovolání obviněného R. T. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 7 To 59/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 17/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 3 T 17/2011, byl obviněný R. T. (vedle obviněného R. K.) uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, zčásti sám a z části ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se společně s obviněným R. K. podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v době od 21:30 hodin do 23:38 hodin dne 5. 1. 2011 po předchozí společné domluvě vnikli do objektu teplé a studené kuchyně firmy T. S. na ulici Z. M. v obci I., okr. B.-v., a to tak, že přelezli oplocení areálu a poté nezjištěným předmětem vypáčili vstupní dveře u nákladové rampy, kudy vnikli do objektu, kde postupně nezjištěným předmětem poškodili dvoje dveře vedoucí do skladu, držák bezpečnostní kamery, dveře od lednice a vylomili dveře vedoucí do kanceláře, přičemž z takto prohledaného prostoru odcizili LCD monitor zn. ASUS k PC se 3 ks kabeláže, sportovní boty zn. Sandic, 1 litrovou láhev alkoholu zn. Fernet, 3 láhve s obsahem alkoholu zn. Jelzin, 0,7 l, láhev vína Sovignonu, 1 ks krabice Bianco se 6 láhvemi alkoholu, 1 ks načaté láhve vodky zn. Božkov, 1 ks vrtačky zn. Skill, v. č. F 015230101, včetně dvou baterií a nabíječky v kufříku, 1 ks pneumatického příklepového kladiva zn. 5900, v šedém kufru vč. 7 ks nástavců, sadu nářadí Wisent v kufříku, 1 ks kufřík Bosh x70Ti, 1 ks pásma 30 m, 1 ks brnkačky 30 m, 16 ks plastových krytek zámků a 4 ks vložek do zámku, 1 ks balíčku kávy nezj. značky, 5 ks balíků kuřecího masa, 2 sáčky mletého masa, 3 balíčky oliv, když tyto věci vynesli ven, naložili do připravené kárky přičemž obviněný R. K. následně i s odcizenými věcmi prostory objektu opustil, obviněný R. T. v tomto dále setrval a z pokladny po jejím vypáčení vzal finanční hotovost ve výši 27.451,- Kč, čímž způsobili T. S., škodu odcizením oba obvinění společně ve výši 17.690,--Kč a obviněný T. dále ve výši 27.451,-Kč, tedy škodu odcizením v celkové výši 45.141,- Kč, oba obvinění dále škodu poškozením ve výši 5.573,- Kč, přičemž obviněný R. T. se uvedeného jednání dopustil poté, co byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2008, s nabytím právní moci dne 11. 4. 2008, sp. zn. 2 T 102/2007, odsouzen pro spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a který vykonal dne 12. 2. 2010.
Za uvedené jednání byl obviněný R. T. odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců a podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu poškozenému T. S. – Stravování a prodej smíšeného zboží (částku 27.451,- Kč sám a částku 5.573,- Kč společně a nerozdílně s obviněným R. K.), podle §229 odst. 2 tr. ř. byl uvedený poškozený odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 3 T 17/2011, podal obviněný R. T. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 7 To 59/2012, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný R. T. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 7 To 59/2012, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že se vytýkaného jednání nedopustil, v době spáchání činu byl v N. baru v O. a necítí se tedy být vinen v rozsahu podané obžaloby. Domnívá se, že jeho výpověď nebyla vyvrácena žádnými ve věci provedenými důkazy, a to ani výpovědí spoluobviněného K., jehož výpověď je údajně plná rozporů a nelogismů. Obviněný má za to, že rozhodující soud nedostatečně hodnotil osobu obviněného K., a to vzhledem k věrohodnosti jeho výpovědi. Rovněž svědek S. dle obviněného nevyvrátil jeho výpověď, naopak výpověď obviněného je v souladu s výpovědí svědkyně T. (servírky N. baru v O.), která nevyloučila, že by se dovolatel mohl v inkriminovaný den nacházet v N. baru v O. S ohledem na uvedené skutečnosti se obviněný domnívá, že není možno nade vší pochybnost dospět k závěru, že by měl svým jednáním naplnit všechny zákonné znaky shora označených trestných činů. Rovněž uložený trest považuje za velmi přísný a nepřiměřený a má za to, že účelu trestu by bylo dosaženo i trestem výrazně mírnějším. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby obviněného předmětné obžaloby zprostil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 20. 6. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Proto s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný R. T. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jak tvrzení obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil, tak i jeho výhrady ohledně údajného nesprávného hodnocení provedených důkazů (tj. věrohodnosti výpovědí svědka K. a svědka S.). Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výhradám obviněného vysloveným v dovolání tak přisvědčit nelze, navíc námitky uvedené v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení i v podaném odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a rozhodující soudy se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je možno beze zbytku odkázat.
Obviněný je ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčován především výpovědí spoluobviněného R. K., ale i dalších svědků (T. S., V. K., M. D.). Svědecké výpovědi pak korespondují s dalšími v řízení provedenými důkazy, a to protokolem o ohledání místa činu se zajištěním daktyloskopické stopy obviněného R. T. na vypáčené pokladně, protokolem o zadržení obviněného i s odcizenými věcmi, odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, prokazujícím přítomnost obviněného R. T. na místě činu, atd.
Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem rozhodujících soudů nižších stupňů v tom, že obhajobu obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil a že se v době spáchání činu nacházel v N. baru v O., je třeba považovat za ryze tendenční a účelovou, učiněnou ve snaze vyhnout se trestní odpovědnosti, která však byla zcela vyvrácena v řízení provedenými důkazy.
Na základě provedeného dokazování není tedy pochyb o tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, zčásti sám a z části ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Za právně irelevantní /a to jak z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak i z hlediska dovolacích důvodů ostatních, byť neuplatněných/ je nutno považovat i námitku obviněného ohledně údajné nepřiměřenosti uloženého trestu. Je třeba zdůraznit, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (§38 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Na základě výše specifikovaných skutečností je možno učinit závěr, že námitky vznesené obviněným nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného R. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř).
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal