ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.121.2011.1
sp. zn. 4 Tz 121/2011-37
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. února 2012 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněné Ing. M. M. , proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 6. 2011 sp. zn. 13 T 254/2009 a podle §268 odst. 2 a §269 odst 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 6. 2011 sp. zn. 13 T 254/2009 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §30 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné Ing. M. M.
Napadené usnesení se zrušuje a zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné Ing. M. M. proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 6. 2011 č. j. 13 T 254/2009-1058, které nabylo právní moci dne 2. 7. 2011, jímž bylo rozhodnuto podle §31 odst. 1 tr. ř. tak, že předseda senátu Mgr. Jiří Přibyl je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci jmenovaného soudu sp. zn. 13 T 254/2009.
Stěžovatel v odůvodnění mimořádného opravného prostředku zastává názor, že napadeným usnesením byly nesprávně vyloženy a aplikovány čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a §30 odst. 1 tr. ř., na jejichž obsah poukázal.
Účelem citovaného ustanovení trestního řádu je podle stěžovatele upevnit důvěru účastníků řízení i veřejnosti v nestrannost postupu orgánů činných v trestním řízení. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Vyloučení orgánů činných v trestním řízení podle §30 tr. ř. není založeno pouze na existenci pochybnosti o jejich poměru k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly.
Zákon v citovaném ustanovení uvádí taxativně pouze tři důvody vyloučení soudce, a to poměr k projednávané věci, poměr k daným osobám a konečně poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Poměr k projednávané věci může spočívat např. v tom, že soudce sám nebo osoba jemu blízká byli poškozeni projednávanou trestnou činností, případně byli jinak této činnosti účastni (např. jako svědci), nebo v případech, kdy vzniká důvodná pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných příčin zájem na konkrétním výsledku trestního řízení. Z ustanovení §30 tr. ř. vyplývá, že projednávanou věcí je nutno rozumět všechny části skutku a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby musí mít konkrétní podobu, musí mít osobní charakter, aby mohl být dostatečným důvodem podmiňujícím vznik pochybností o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům trestního řízení nestranně a objektivně. Nemůže proto postačovat poměr abstraktního rázu.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že předseda senátu vyjadřuje svoji podjatost poukazem, že v předmětné trestní věci je jedním z poškozených Město Uherské Hradiště, kterému měla být jednáním obviněné způsobena škoda ve výši 3.584.058,35 Kč. Město Uherské Hradiště přitom podle vyjádření předsedy senátu, které však ve spise není doloženo žádnou písemností, mělo dne 16. 5. 2011 zahájit proti předsedovi senátu přestupkové řízení pro přestupek podle §22 odst. 1 písm. l ) a §47 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Jelikož předseda senátu se necítí být vinen, aktivně se účastní přestupkového řízení. Pokud je tedy poškozený (Město Uherské Hradiště) zároveň orgánem rozhodujícím o přestupku předsedy senátu, podle jeho názoru není možné, aby předmětnou věc projednával a rozhodoval. Jmenovaný předseda senátu se domnívá, že tu jsou pochybnosti o jeho nepodjatosti pro poměr k osobě poškozeného.
Napadené usnesení podle stěžovatele nemůže obstát z toho důvodu, že je založeno na skutečnostech, s nimiž zákon v §30 tr. ř. nespojuje vznik pochybností o způsobilosti předsedy senátu nestranně rozhodovat. Samotný subjektivní pocit soudce o vlastní podjatosti nelze akceptovat. Soudce je povinen vést řízení z úřední povinnosti a součástí jeho profesionálního chování musí být nestranné a zákonné provádění úkonů trestního řízení i za cenu potlačování osobních kladných či záporných pocitů. Ani z napadeného usnesení a nakonec ani z vylíčení okolností, v nichž předseda senátu spatřuje důvody podjatosti, nelze dovodit, že by předseda senátu zaujímal nějaký nepřátelský postoj vůči poškozenému, který by mu bránil v řádném projednání věci, a to i nároku poškozeného na náhradu škody vůči obviněné. Vyloučení z vykonávání úkonů v trestním řízení nelze odůvodňovat tím, že se soudce cítí být podjatým. Takový záměr je odůvodnitelný pouze objektivním zjištěním, že soudce má k vymezenému okruhu osob (v daném případě poškozenému) osobní vztah, jehož povaha je již způsobilá navenek vyvolávat rozumnou pochybnost o tom, zda je soudce schopen rozhodovat nestranně. Teprve poté by bylo možno podpůrně použít subjektivní názor soudce, zda se sám cítí, popř. necítí být podjatým v určité trestní věci.
Ministr spravedlnosti je toho názoru, že skutečnosti vyplývající z probíhajícího či proběhlého přestupkového řízení proti předsedovi senátu nejsou objektivně způsobilé vyvolat dojem, že předseda senátu by nemohl ve věci rozhodovat nestranně a nebyl tedy dán důvod pro jeho vyloučení. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že podle §52 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., v aktuálním znění, přestupky projednávají obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí. Pokud tedy proti Mgr. Přibylovi skutečně bylo vedeno řízení o přestupku, k jeho projednání byl příslušný orgán obce – obecní úřad, konkrétně tedy Městský úřad Uherské Hradiště, a to v oblasti přenesené působnosti. Naproti tomu v projednávané trestní věci je poškozeným Město Uherské Hradiště, které zde vystupuje v oblasti samostatné působnosti. Neexistuje-li v posuzovaném případě uvedený nežádoucí vztah předsedy senátu k poškozenému Městu Uherské Hradiště, bylo jeho povinností postupovat odpovědně a objektivně a pokračovat v řízení v intencích pokynu Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně.
Z uvedeného je tak zřejmé, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněné Ing. M., neboť předmětným rozhodnutím byla odňata svému zákonnému soudci v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces a toto pochybení nemůže být odstraněno jiným než mimořádným opravným prostředkem.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 6. 2011 č. j. 13 T 254/2009-1058 byl v neprospěch obviněné Ing. M. M. porušen zákon v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., s přihlédnutím k čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak aby citované usnesení zrušil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí předcházející, a zjistil, že zákon byl porušen.
Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že na obviněnou Ing. M. M. byla u Okresního soudu v Uherském Hradišti podána dne 9. 12. 2009 obžaloba pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), c) tr. zák., porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jichž se měla dopustit v obžalobě popsaným jednáním. Předmětná trestní věc byla u okresního soudu zaevidována pod sp. zn. 13 T 254/2009 a k projednání a rozhodnutí byla přidělena předsedovi senátu Mgr. Jiřímu Přibylovi. Ve věci pak byla nařízena a konána hlavní líčení ve dnech 22. 3. 2010 a 23. 9. 2010. Posléze bylo ve věci nařízeno neveřejné zasedání na den 24. 2. 2011, kdy usnesením z téhož dne sp. zn. 13 T 254/2009 bylo ve věci obviněné Ing. M. rozhodnuto podle §231 odst. 1, §223 odst. 2, §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., že se pro zde uvedené skutky pod body 1) a 2), v nichž byly spatřovány trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), c) tr. zák., porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (ad 1) a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (ad 2), trestní stíhání obviněné zastavuje. V odůvodnění usnesení je v podstatě konstatováno, že okresní soud pokládá trest odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, který byl obviněné mezitím uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 4. 5. 2010 sp. zn. 61 T 1/2010 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 6 To 48/2010 za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku za dostatečný, přičemž krajský soud bude ještě o zbylé, dosud nepravomocně rozhodnuté části trestné činnosti obviněné znovu rozhodovat. Tudíž trest, který by u obviněné přicházel v úvahu v okresním soudem projednávané věci, je vedle trestu již uloženého v jiné věci krajským soudem bez významu, přičemž bylo zároveň přihlédnuto též k zásadě procesní ekonomie.
Proti tomuto usnesení podal stížnost státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti a rozhodl o ní v neveřejném zasedání dne 21. 4. 2011 Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně usnesením sp. zn. 6 To 156/2011 tak, že napadené usnesení podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a Okresnímu soudu v Uherském Hradišti uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. V odůvodnění svého usnesení stížnostní soud nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně a uvádí, že nelze pokládat potenciálně hrozící trest za trestnou činnost obviněné projednávanou u Okresního soudu v Uherském Hradišti za zanedbatelný, ve srovnání s již uloženým trestem ve věci projednávané a částečně rozhodnuté krajským soudem, když lze naopak očekávat jeho významné zvýšení. Nařídil proto, aby okresní soud ve věci jednal a vedl další dokazování.
K dalšímu nařízení hlavního líčení ale již nedošlo, neboť dne 23. 6. 2011 bylo jmenovaným soudem vyhlášeno v neveřejném zasedání usnesení sp. zn. 13 T 254/2009, proti němuž směřuje podaná stížnost pro porušení zákona. Z odůvodnění usnesení lze pouze zjistit, že ve věci obviněné Ing. M. je jedním z poškozených Město Uherské Hradiště, kterému měla být obviněnou způsobena škoda ve výši 3.584.058,35 Kč. Dne 16. 5. 2011 Město Uherské Hradiště zahájilo přestupkové řízení proti předsedovi senátu Mgr. Přibylovi pro přestupek podle §22 odst. 1 písm. l ) a §47 odst. 1 písm. g) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Předseda senátu se necítí být vinen a jako strana se přestupkového řízení aktivně zúčastní. Jelikož poškozený je zároveň orgánem rozhodujícím o údajném přestupku předsedy senátu, není možné, aby jmenovaný předseda senátu nadále věc projednával a rozhodoval.
Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Z obsahu vyžádaného spisu Městského úřadu Uherské Hradiště odboru dopravy, konkrétně z přípisu ze dne 14. 12. 2011 č. j. MUUH-OD/48492/2011/9661/2011/ČubO vyplývá, že dne 15. 6. 2011 byly tomuto úřadu postoupeny úřední záznam – oznámení dopravního přestupku ( pod uvedenými č. j.). Tyto se týkaly přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. l) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 7. 2011. Těchto přestupků se dopustil dne 16. 5. 2011 a 2. 6. 2011 v obci U. H. řidič osobního motorového vozidla zn. Renault tím, že parkoval bez uhrazeného parkovacího poplatku. Dne 14. 12. 2011 se k podání vysvětlení dostavil provozovatel vozidla Mgr. J. P., který uvedl, že v uvedený den a čas vozidlo neřídil on, ale osoba jemu blízká, vůči které využívá svého práva nevypovídat. Vzhledem k tomu, že správní orgán nezjistil do šedesáti dnů ode dne, kdy se o přestupku dověděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, dochází podle §66 odst. 3 písm. g) zák. o přestupcích k odložení věci.
Ze stížností pro porušení zákona napadeného usnesení je patrné, že okresní soud učinil závěr, že předseda senátu je vyloučen z dalšího projednávání a rozhodování předmětné věci pro poměr k osobě poškozeného (Města Uherské Hradiště), jelikož se jej týkají další potenciální úkony, které musí tento soud ve věci provést.
Na tomto místě je třeba uvést, že pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, zde k osobě poškozeného, bude podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen soudce, který je zejména k uvedeným osobám v poměru příbuzenském nebo obdobném, ale též ve vztahu úzce přátelském či naopak nepřátelském.
Příbuzenský ani obdobný poměr k osobě poškozeného, ale ani vztah přátelský či vysloveně nepřátelský k tomuto subjektu nebyl usnesením okresního soudu konstatován, čili se nejednalo o žádný z těchto důvodů k vyloučení předsedy senátu Mgr. Přibyla z projednání a rozhodování předmětné trestní věci. Pouhá okolnost, že v mezidobí po zrušení usnesení, jímž bylo okresním soudem zastaveno trestní stíhání obviněné, bylo ze strany příslušného orgánu státní správy, zde Městského úřadu Uherské Hradiště, vedeno šetření k objasnění spáchání přestupku na úseku dopravy osobou řídící vozidlo, které je registrováno na Mgr. P., nemohlo být rozhodně důvodem k vyloučení jmenovaného soudce z dalšího projednávání a rozhodování trestní věci obviněné Ing. M.
Budou-li vynechány argumenty typu, že Město Uherské Hradiště (poškozený v projednávané trestní věci) a Městský úřad Uherské Hradiště (orgán příslušný k projednávání a rozhodování přestupků na úseku dopravy) nejsou po právní stránce identické subjekty, tak v dané věci bylo zásadní, že rozhodnutí o náhradě škody v trestním řízení, způsobené protiprávním jednáním obviněné poškozenému Městu Uherské Hradiště, záviselo na stavu dokazování a zjištění skutkového stavu, které je upraveno mj. příslušnými ustanoveními trestního řádu ( viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.). Pokud je v rámci odsuzujícího rozsudku obviněného konstatováno způsobení majetkové škody jinému, soud uloží zpravidla v rozsudku, aby ji obviněný poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn ...atd., soud uloží obviněnému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku ... (viz §228 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2011). Tedy soud, resp. soudce je povinen se primárně řídit zákonem a pouhá skutečnost, že bylo iniciováno řízení o případném přestupku, který může mít obecnou souvislost s jeho osobou a osobou poškozeného, se uplatnit nemůže a nesmí. (Rovněž orgán působící v oblasti přestupkového řízení je povinen postupovat v souladu se zákony, které ji upravují). Zde je též potřeba zdůraznit, že soudce si při provádění úkonů v trestním řízení zásadně nevytváří osobní vztah k věci či osobám , když apriorní platnost opačného názoru by znamenala zpochybnění profesionality soudce (viz rozhodnutí NS ČR z 30. 10. 2001 sp. zn. 4 Tz 270/2001). Tedy samotná profesionalita soudce zapovídá (vylučuje), aby do procesu rozhodování zahrnoval své subjektivní pocity, které navíc v daném případě ohledně rozhodujícího předsedy senátu Mgr. Přibyla nebyly v napadeném usnesení nikterak deklarovány a konkretizovány.
Rozhodující senát Nejvyššího soudu, byť není přesvědčen o správnosti zákonné úpravy, kdy soudci jsou podřízeni stran přestupkové agendy příslušným orgánům státní správy, přičemž zejména na obecní úrovni jsou tyto orgány ve své podstatě totožné s orgány místní samosprávy, v tomto konkrétním případě se ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti a podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 6. 2011 sp. zn. 13 T 254/2009 byl porušen zákon v neprospěch obviněné Ing. M. M. v ustanovení §30 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. ř. tím, že předseda senátu Mgr. Jiří Přibyl byl tímto rozhodnutím v rozporu se zákonem vyloučen z dalšího projednávání a rozhodování věci obviněné. Tím ve svém důsledku byla obviněná odňata svému zákonnému soudci. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud toto napadené usnesení zrušil včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Další rozhodnutí nebylo ze strany Nejvyššího soudu třeba učinit, jelikož ze zákona vyplývá, že další úkony ve věci obviněné bude i nadále činit senát Okresního soudu v Uherském Hradišti pod předsednictvím Mgr. Jiřího Přibyla.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c