ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.13.2012.1
sp. zn. 4 Tz 13/2012-22
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. února 2012 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného A. S. , proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 24 T 16/2009, a podle 268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 24 T 16/2009, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného A. S.
Napadené usnesení se zrušuje .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Litoměřicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 24 T 16/2009, byl A. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon) pro skutek spočívající v tom, že
dne 28. 2. 2009 v 11.10 hod. v obchodním domě K. v L. v ul. Č. odcizil krém značky Dove v hodnotě 90,- Kč, který si dal do levé vnější kapsy, prošel bez zaplacení pokladnou a následně byl zadržen hlídací službou OD K., kdy krém dobrovolně vydal, a to přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 9. 2005 sp. zn. 2 T 65/2003, který nabyl právní moci dne 3. 10. 2005, odsouzen mj. i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) tr. zákona k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, z jehož výkonu byl rozhodnutím Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 31 PP 315/2006, podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání dvou let, kdy toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 8. 2006.
Za to mu byl v sazbě §247 odst. 1 za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zákona uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 5. 2009.
Dne 11. 5. 2011 rozhodl Okresní soud v Litoměřicích usnesením sp. zn. 24 T 16/2009, tak, že podle §340b odst. 1 tr. řádu za použití §65 odst. 2 tr. zákoníku se přeměňuje zbytek nevykonaného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 205 hodin v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 205 dnů. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 5. 2011.
Proti posledně citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. S. Podle názoru stěžovatele byl zákon napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku.
Ministr spravedlnosti poukázal na existující judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (srov. 4 Tz 76/2010), řešící shodnou právní problematiku, tj. zásady přepočtu nevykonaného trestu či jeho zbytku obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody. Podle jeho názoru okresní soud vadně aplikoval jednak ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku a z toho se odvíjelo i nesprávné užití ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku. Podle odůvodnění stížnosti pro porušení zákona měl Okresní soud v Litoměřicích postupovat podle zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009, a při přeměně nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací postupovat podle klíče pro přepočet trestu tak, jak je stanoven v §45a odst. 4 tr. zákona. Podle zde stanovených zásad by nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací v trvání 205 hodin byl přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 103 dnů. Přepočtem stanoveným §65 odst. 2 tr. zákoníku v poměru 1:1, který použil okresní soud, byl obviněnému výsledně stanoven trest odnětí svobody v trvání 205 dnů, v čemž stěžovatel spatřuje porušení zákona v neprospěch obviněného.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením byl zákon porušen v neprospěch obviněného v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu bylo napadené usnesení Okresního soudu v Litoměřicích zrušeno a aby Nejvyšší soud České republiky buďto věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Litoměřicích, nebo aby případně sám podle §271 odst. 1 tr. řádu ve věci v intencích stížnostních námitek rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb. ve znění novel), který stanoví v §2 podmínky trestnosti činu a dobu jeho spáchání, obdobně jako to v zákoně č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 upravovalo ustanovení §16 tr. zákona. Podle odstavce 1 obou citovaných zákonných ustanovení se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Trestností činu je nutno rozumět možnost, že pachatel je pro určitý trestný čin odsouzen, tj. po zažalování činu bude pro tento trestný čin uznán vinným a uložen mu trest či jiná trestní sankce. Trestnost činu je tedy charakteristikou činu jako činu soudně trestného, jehož druh, povaha a sankce musí být popsána v trestním zákoně. Jsou to tedy všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i trestu ( srov. Śámal, P. a kol.,Trestní zákoník I., Komentář, str. 39, vydání 2009, C.H.Beck).
V posuzované trestní věci je zapotřebí akcentovat, že o vině a trestu obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 24 T 16/2009, tudíž byl aplikován tehdy platný trestní zákon č. 140/1961 Sb. Byť výrok o případné přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody není součástí výroku o trestu v odsuzujícím rozhodnutí, jako je tomu např. u peněžitého trestu, kdy soud musí spolu s peněžitým trestem stanovit i náhradní trest odnětí svobody (pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán), přesto je nutno pro případ přeměny trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody vycházet ze zákona, podle něhož bylo rozhodnuto o vině a trestu. Přepočet hodin nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na dny trestu odnětí svobody je zakotven přímo v zákoně (ex lege). Naproti tomu o náhradním trestu odnětí svobody v případě uložení peněžitého trestu musí soud rozhodnout bezprostředně v rámci vysloveného výroku o trestu. Je tomu tak proto, aby obviněnému bylo zřejmé, jaká sankce mu hrozí pro případ, kdyby peněžitý trest ve stanovení lhůtě nezaplatil. U trestu obecně prospěšných prací je tomu tak, že pohrůžka přeměny tohoto trestu a současně i příslušný přepočet na trest odnětí svobody vyplývá obviněnému přímo ze zákona.
V situaci, kdy je přepočet trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody dán zákonem, není pochyb o tom, že je tudíž nedílnou součástí institutu trestnosti činu. Z této premisy vyplývá, že poměr, v jakém bude eventuelně zapotřebí přepočítat nevykonaný trest (či jeho zbytek) obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, je zákonem stanoven už v okamžiku, kdy je obviněnému soudem pravomocně uložen trest obecně prospěšných prací. Případné pozdější rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody již proto není posuzováním otázky trestnosti ohledně poměru, v jakém bude první z trestů přepočten v druhý, a to proto, že v konkrétním případě bude namístě aplikovat trestní zákon nikoli trestní zákoník.
Pokud pak za účinnosti trestního zákona bylo v případě obviněného A. S. rozhodnuto o vině a trestu, pak nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody bylo třeba přeměňovat dle zásad stanovených v §45a odst. 4 tr. zákona, podle něhož se každé, i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací, počítají za jeden den trestu odnětí svobody. V konkrétním případě to znamená, že za nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací v trvání 205 hodin měl být obviněnému uložen trest odnětí svobody v poloviční výměře, tj. 103 dny.
Okresní soud v Litoměřicích pochybil, pokud postupoval podle ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož je přeměna trestu obecně prospěšných prací v současné době upravena. Podle tohoto zákonného ustanovení se každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody.
Stanovením výměry 205 dnů trestu odnětí svobody přeměnou nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací v téže výši, byl v neprospěch obviněného A. S. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud poté podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 24 T 16/2009, byl porušen zákon v §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud napadené usnesením zrušil, současně zrušil i všechna na něj obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací bude Okresní soud v Litoměřicích postupovat v intencích výše uvedeného právního názoru Nejvyššího soudu, jímž bude podle §270 odst. 4 tr. řádu vázán.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á