ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.48.2012.1
sp. zn. 4 Tz 48/2012-35
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. května 2012 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 9 To 79/2010, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §271 odst. 2 tr. řádu za použití §265 tr. řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 9 To 79/2010, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n ve výroku o náhradě škody učiněném podle §228 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k poškozeným obchodním společnostem Advantage Consulting, s.r.o., B., P. a RenoCart, s.r.o., B., M. a §43 odst. 3 tr. řádu v neprospěch obviněného J. Š.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu podle §228 odst. 1 tr. řádu poškozeným obchodním společnostem Advantage Consulting, s.r.o., B., P. a RenoCart, s.r.o., B., M., a ve výroku, jímž byla podle §229 odst. 2 tr. řádu poškozená společnost RenoCart, s.r.o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně se zrušuje výrok o povinnosti nahradit škodu podle §228 odst. 1 tr. řádu poškozeným obchodním společnostem Advantage Consulting, s.r.o. a RenoCart, s.r.o. (adresy shora) v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 47 T 9/2008, stejně jako výrok učiněný podle §229 odst. 2 tr. řádu ve vztahu k obchodní společnosti RenoCart, s.r.o.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu se poškozená obchodní společnost RenoCart, s.r.o., B., M. odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 47 T 9/2008, že podle §37a trestního zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon) zrušil výrok o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 5 To 392/2008, výrok o trestu a náhradě škody. Obviněného svým rozsudkem uznal vinným pod body I/1 – 41 pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, pod bodem II/ 1 – 3 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, pod bodem III/1 – 5 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, pod bodem IV/1 – 6 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona a pod bodem V. trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona.
Za to byl v sazbě §250 odst. 4 tr. zákona za použití §37a, §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Soud učinil podle §228 odst. 1 tr. řádu výrok o povinnosti obviněného nahradit škodu třiceti jednomu poškozenému, mezi nimiž výslovně uvedl i povinnost zaplatit poškozené organizaci Advantage Consulting, s.r.o., se sídlem P., B. částku 940.600,- Kč; RenoCart, s.r.o., se sídlem B., M. škodu ve výši 711.564,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázal dva poškozené a rovněž společnost RenoCart, s.r.o. se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný v zákonné osmidenní lhůtě odvolání, přičemž tento opravný prostředek podal i státní zástupce v neprospěch obviněného, a zaměřil je do výroku o trestu.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl ve věci ve veřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2010 rozsudkem sp. zn. 9 To 79/2010. Podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněného i státního zástupce napadený rozsudek nalézacího soudu částečně zrušil, a to ve výrocích o vině pod body I. a III,, ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným Compuco, a.s., VIKO Plzeň s.r.o., MIPE, s.r.o., C.S.Interiér, s.r.o., E-PRO s.r.o., Patio EUROPE s.r.o., Z. B., Petra Computers, s.r.o., VDI Meta, Maxwell, s.r.o., DATART INTERNATIONAL, a.s., COMES, s.r.o., RenoCart, s.r.o., Reba International, s.r.o., Advantage Consulkting, s.r.o., C. a Z. G., Ing. L. a J. M., Ing. O. T., Ing. S. M.-S., Ing. E. R., Mgr. L. Ř., L. S., Ing. Z. T., Bc. T. V., a Ing. V. K.
Vrchní soud sám ve věci rozhodl podle §259 odst. 3 tr. řádu tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 tr. zákona (bod II. napadeného rozsudku), trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona (bod IV.) a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona ( bod V.), zrušil podle §45 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku výrok o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 5 To 392/2008, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 6 Tdo 886/2009, celý výrok o trestu a náhradě škody, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích svůj podklad, a obviněného nově uznal vinným pod body A/1 – 14 zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb. (dále jen tr. zákoník) a B/1 – 5 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona.
Za tyto trestné činy, jakož za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona (bod II. napadeného rozsudku), trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona (bod IV.), trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona (bod V.), a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, byl obviněnému v sazbě §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 a §45 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců. Pro výkon trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Dále učinil Vrchní soud v Praze výrok o povinnosti obviněného podle §228 odst. 1 tr. řádu nahradit škodu poškozeným, kteří jsou ve výroku jednotlivě specifikováni, a tento výrok učinil i ve vztahu k poškozeným společnostem Advantage Consulting, s.r.o. B. (částka 940.600,- Kč) a RenoCart, s.r.o. B. (částka 711.564,- Kč). Posledně jmenovaná společnost byla podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 9 To 79/2010, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Š. Podle jeho názoru byl tímto rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu, pokud byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit škodu poškozeným společnostem Advantage Consulting, s.r.o. a RenoCart, s.r.o., a v řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo, v ustanovení §43 odst. 3 tr. řádu.
Oba stížností pro porušení zákona napadené výroky o náhradě škody se vztahují ke skutkům ad I/2), 6) výroku o vině rozsudku učiněného Městským soudem v Praze, do kterého byly začleněny z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 5 To 392/2008, a to v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračující trestnou činnost podle §37a tr. zákona. Ze stavu řízení zjištěného ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 5 T 30/2007, je zřejmé, že obchodní společnost Advantage Consulting, s.r.o., se se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení řádně a včas nepřipojila. Obchodní společnost RenoCart, s.r.o. tak naopak včas učinila, byla rovněž jako poškozená připuštěna k trestnímu řízení v postavení poškozeného, avšak s ohledem na postupně dokládané a uplatňované další nároky, byla tato společnost se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1 tr. řádu, neboť dokazování vedené tímto směrem by překročilo rámec a potřebu probíhajícího trestního řízení.
Při rozhodování o společném trestu za všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu nemohlo dojít v souvislosti se zrušením výroku o vině ad II/1), 4) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 5 To 392/2008, ke zrušení výroků podle §228 odst. 1 tr. řádu, neboť citovanými rozhodnutími nebyly adhezní výroky ve vztahu k oněm dvěma obchodním společnostem učiněny.
Při neexistenci procesních podmínek stanovených §43 odst. 3 tr. řádu ve vztahu ke společnosti Advantage Consulting, s.r.o. a podmínek stanovených §228 odst. 1 tr. řádu pro obě společnosti, byl zákon a jemu předcházející řízení porušen v těchto ustanoveních v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 9 To 79/2010, byl porušen zákon ve výrocích, kterými byly podle §228 odst. 1 tr. řádu přiznány nároky na náhradu škody poškozeným obchodním společnostem Advantage Consulting, s.r.o. a RenoCart, s.r.o. v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu a v řízení předcházejícím také v ustanovení §43 odst. 3 tr. řádu v neprospěch obviněného J. Š. Dále navrhl, aby napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze byl v napadených výrocích a v napadeném rozsahu podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušen, a aby podle §271 odst. 2 tr. řádu za použití §265 tr. řádu byla obchodní společnost RenoCart, s.r.o., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Z obsahu přiloženého trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 5 T 30/2007, bylo zjištěno, že tento soud vydal dne 12. 5. 2008 rozsudek, jímž byl obviněný J. Š. uznán vinným pod bodem I. výroku rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, pod bodem II./1 – 6 pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 a §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, v bodě III. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona. Za to mu byl v bodech ad II/1 – 6 a ad. III. uložen v sazbě §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Pro skutek uvedený pod bodem ad. I. výroku rozsudku soud podle §37 tr. zákona upustil od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 4 T 434/2004. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě škody specifikovaným poškozeným konkrétně určené částky, přičemž pro účely tohoto zjištění považuje Nejvyšší soud za podstatné uvést, že mezi těmito poškozenými nebyla obchodní společnost Advantage Consulting, s.r.o. se sídlem v B., P. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost RenoCart, s.r.o., se sídlem Ú. u B., okres B., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. Š. odvolání, o němž rozhodoval Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2008. Rozsudkem sp. zn. 5 To 392/2008, zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu, a při nezměněném výroku o vině pod body ad. II/ a III/, výroku o trestu za tyto útoky a v této souvislosti učiněných výrocích o náhradě škody, obviněného podle §226 písm. b) tr. řádu pro útok popsaný pod bodem ad I./ výroku rozsudku, kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona, zprostil.
Pro úplnost je třeba specifikovat, že v bodě ad II/1 citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 byl uznán vinným skutkem spočívajícím v tom, že
jako předseda správní rady občanského sdružení Česká účetní rada se sídlem P., O., dne 13. 1. 2006 v P., a V., přestože věděl, že tato organizace nemá dostatek finančních prostředků na řádné hrazení svých závazků, uzavřel se společností Advantage Consulting, s.r.o., se sídlem B., P., smlouvu o poskytování personálně zprostředkovatelských služeb, avšak vystavené faktury za poskytnuté služby neuhradil, čímž poškozené společnosti Advantage Consulting, s.r.o., se sídlem B., P., způsobil škodu ve výši 940.600,- Kč,
a v bodě ad II/4 byl uznán vinným skutkem spočívajícím v tom, že
jako předseda správní rady občanského sdružení Česká účetní rada se sídlem P., O., dne 19. 4. 2006, přestože věděl, že tato organizace nemá dostatek finančních prostředků na řádné uhrazení zboží a pod záminkou, že bude čerpat finanční prostředky z grantu Evropské unie, uzavřel v B., okres B., se společností RenoCart, s.r.o. se sídlem Ú. u B., okres B., kupní smlouvu na dodávku kancelářské techniky, na základě které pak odebral od této společnosti ve dnech 25. 4. 2006, 15. 5. 2006 a 16. 5. 2006 kancelářskou techniku a kancelářské potřeby, kterou vybavil kanceláře a pobočky občanského sdružení Česká účetní rada, přičemž ve sjednané lhůtě neuhradil vystavené faktury č. 260100942 ze dne 25. 4. 2006 v částce 118.594,- Kč, č. 260100946 ze dne 25. 4. 2006 v částce 118.594,- Kč, č. 260100950 ze dne 25. 4. 2006 v částce 118.594,- Kč, č. 260100951 ze dne 25. 4. 2006 v částce 118.594,- Kč, č. 260101089 ze dne 15. 5. 2006 v částce 118.594,- Kč a č. 260101105 ze dne 16. 5. 2006 v částce 118.594,- Kč, čímž poškozené společnosti RenoCart, s.r.o., se sídlem Ú. u B., okres B. způsobil škodu ve výši 711.564,- Kč.
Ustanovení §43 odst. 3 tr. řádu opravňuje poškozeného žádat, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§206 odst. 2 tr. řádu). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 5 T 30/2007, je patrno, že obchodní společnost Advantage Consulting, s.r.o. byla Policií České republiky, místní oddělení K., P., dne 6. 6. 2006 poučena v intencích citovaného ustanovení §43 odst. 3 tr. řádu, což téhož dne vzal zástupce společnosti na vědomí (čl. 125 spisu), avšak po tomto poučení se obchodní společnost v rámci přípravného řízení s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení nepřipojila. Za řádné připojení se k trestnímu řízení s uplatňovaným nárokem v souladu se zákonnými požadavky §43 odst. 3 tr. řádu nelze v žádném případě považovat pouhé vyčíslení škody svědkem D. B. (čl. 99 spisu). Obchodní společnost tak neučinila ani poté, co ve věci bylo nařízeno hlavní líčení, o jehož konání byla vyrozuměna dne 11. 9. 2007, přičemž přípisem předsedkyně senátu byla poškozená znovu upozorněna na nutnost nárok řádně vyčíslit a k trestnímu řízení se s ním řádně a včas připojit (čl. 868 spisu). Za tohoto stavu věci neměla společnost Advantage Consulting, s.r.o., v tomto trestním řízení postavení poškozeného ve smyslu §43 odst. 3 tr. řádu a nalézací soud, stejně jako soud odvolací ve vztahu k ní výrok o povinnosti obviněného hradit způsobenou škodu podle §228 odst. 1 tr. řádu důvodně nevyslovily.
Jinak tomu bylo v případě obchodní společnosti RenoCart, s.r.o., která uplatňované nároky na náhradu škody vyčíslila, k trestnímu řízení se jako poškozená řádně a včas připojila, a v hlavním líčení jí tudíž náleželo procesní postavení poškozeného podle §43 odst. 3 tr. řádu.
V ustanovení §228 odst.1 tr. řádu je mj. uvedeno, že odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok uplatněn včas.
Toto zákonné ustanovení mohlo být v posuzované trestní věci aplikováno při existenci odsuzujícího rozsudku pouze tehdy, pokud by měl nalézací soud nároky poškozeného za jednoznačně zjištěné. V průběhu řízení před soudem prvního stupně sice o celkové výši škody, způsobené protiprávním zaviněným jednáním obviněného pochybnost nevznikla, což se důvodně promítlo do výroku o vině, avšak z výpovědi svědka M. Š. soud zjistil, že část dodaných a nezaplacených přístrojů a kancelářských potřeb byla společnosti RenoCart, s.r.o. vrácena dílem v původním balení, dílem již sice používaná, ale nepoškozená. Z uvedeného vyplývá, že vrácením věcí byl původně uplatňovaný nárok na náhradu škody snížen, avšak neměl podklady o skutečné škodě, která společnosti vznikla a kterou uplatňuje v adhezním řízení. Nalézací soud by tak pro zjištění skutečně existující výše škody musel provádět další dokazování, jež by přesáhlo potřeby tohoto řízení a podstatně by je protáhlo, a proto užil ustanovení §229 odst. 1 tr. řádu a poškozenou společnost s nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Toto shrnutí průběhu a stavu rozhodování v trestní věci obviněného vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 5 T 30/2007, činí Nejvyšší soud proto, že je pokládá za podstatné z hlediska ministrem spravedlnosti uplatněných stížnostních námitek. Na výše uvedených zjištěních ničeho nemění okolnost, že k odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, rozhodoval ve věci ve druhém stupni Městský soud v Praze již citovaným rozsudkem ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. 5 To 392/2008, neboť jeho rozsudek se výroku o vině ve vztahu k oběma poškozeným společnostem a výroku podle §229 odst. 1 tr. řádu nedotkl. Obdobně je třeba konstatovat, že těchto výroků se nedotklo ani usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 6 Tdo 886/2009, kterým byly podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušeny v rozsudcích soudů obou stupňů výroky o náhradě škody, avšak výlučně ve vztahu k poškozené obchodní společnosti COMES, P., V., a tato společnost byla podle §265m odst. 2 tr. řádu odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Městský soud v Praze při rozhodování ve věci sp. zn. 47 T 9/2008, musel aplikovat ustanovení §45 odst. 1 tr. zákoníku. Podle tohoto zákonného ustanovení odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§116 tr. zákoníku), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaným s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případě i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Městský soud v Praze poté, co v intencích citovaného ustanovení §45 odst. 1 tr. zákoníku takto zrušil příslušné výroky o vině, trestu a náhradě škody v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 T 30/2007, nově vyslovil výrok o vině pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 a §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, jakož rozhodoval i o trestu a upuštění od souhrnného trestu tak, jak je již výše podrobně specifikováno. Za daných procesních podmínek, které jsou v předchozích pasážích rovněž podrobně rozebrány, neměl Městský soud v Praze vytvořeny zákonné předpoklady k tomu, aby obviněného zavázal k povinnosti podle §228 odst. 1 tr. řádu oběma poškozeným společnostem zaplatit specifikované částky na náhradě škody. Ve stejné situaci byl i Vrchní soud v Praze v postavení odvolacího soudu, který ve výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu a v odkazu učiněném podle §229 odst. 2 tr. řádu vadu soudu prvního stupně nenapravil a do svého rozhodnutí převzal. V tomto směru byly soudy obou stupňů vázány procesním stavem ve věci sp. zn. 5 T 30/2007, který se v době jejich rozhodování nikterak oproti původnímu rozhodnutí nezměnil. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů je možno zjistit, že uplatněné nároky obou obchodních společností na náhradu škody „byly učiněny řádně a včas“, což však skutečně zjištěnému stavu neodpovídá.
Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů došlo k porušení zákona, jímž je třeba rozumět vážnější nesoulad výroků o náhradě škody s ustanoveními trestního řádu (§266 odst. 1 tr. řádu).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání věci vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 9 To 79/2010, byl ve výroku o náhradě škody, který byl učiněn podle §228 odst. 1 tr. řádu, jímž byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozeným obchodním společnostem Advantage Consulting, s.r.o. a RenoCart, s.r.o. porušen zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu, a ve výroku, jímž byla společnost RenoCart, s.r.o. podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, byl porušen zákon v těchto ustanoveních, a v předcházejícím řízení též v ustanovení §43 odst. 3 tr. řádu v neprospěch obviněného J. Š. V této části byl podle §269 odst. 2 tr. řád označený rozsudek Vrchního soudu zrušen, stejně tak shodný výrok učiněný v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 47 T 9/2008. Dále byla zrušena všechna další rozhodnutí, na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Zrušení předcházejících rozhodnutí bylo učiněno ve větším rozsahu než navrhoval ministr spravedlnosti, neboť při navrhovaném zrušení toliko výroku o náhradě škody, jež učinil Vrchní soud v Praze, by zůstal v platnosti stejný výrok učiněný soudem prvního stupně, avšak i tím byl porušen zákon ve shora uvedeném rozsahu. Proto Nejvyšší soud zrušil i výrok z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 47 T 9/2008.
Podle §271 odst. 3, za použití §265 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost RenoCart, s.r.o., se sídlem Boskovice, Mladkov 109, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á