ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.69.2012.1
sp. zn. 4 Tz 69/2012-13
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 13. listopadu 2012 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného E. E. , proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 2 ZT 67/2011, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 2 ZT 67/2011, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §308 odst. 1 a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného E. E.
Napadené usnesení se zrušuje .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování – oddělení hospodářské kriminality, Územní odbor Teplice ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. KRPU-3296-14/TČ-2011-040981, bylo podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání obviněného E. E. pro přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se měl dopustit tím, že
dne 19. 8. 2010 v T. v autobazaru společnosti S Autoleasing, a.s., se sídlem P., ul. S., prostřednictvím společnosti Auto Centrum Teplice, s.r.o., se sídlem T., ul.P., podal žádost o poskytnutí úvěru ve výši 135.150,- Kč na nákup automobilu zn. VW Golf IV Diesel 1,9 Comfortline, přičemž při projednání úvěrové smlouvy v rozporu se skutečností uvedl, že pracuje jako kuchař u firmy M. Z. v M. s čistým měsíčním příjmem ze zaměstnání ve výši 16.000,- Kč, přestože u této firmy zaměstnán nebyl a úvěr mu proto poskytnut nebyl.
Dne 10. 2. 2011 vydala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích usnesení sp. zn. 2 ZT 67/2011, jímž trestní stíhání obviněného E. E. pro uvedený skutek bylo podle §307 odst. 1 tr. řádu podmíněně zastaveno, podle §307 odst. 2 tr. řádu se stanovenou zkušební dobou na dvanáct měsíců. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 3. 2011 v důsledku tzv. fikce doručení, když obviněnému bylo doručováno na adresu trvalého bydliště a ve stanovené lhůtě si zásilku nevyzvedl.
Usnesením ze dne 28. 3. 2012 sp. zn. 2 ZT 67/2011, rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích podle §308 odst. 1 tr. řádu o pokračování trestního stíhání obviněného, neboť podle jejího zjištění byl obviněný ve lhůtě podmíněného zastavení trestního stíhání pravomocně odsouzen pro typově stejnou trestnou činnost.
Obviněný podal proti tomuto usnesení stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 2 KZT 637/2012, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta jako opožděně podaná.
Proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 2 ZT 67/2011, o pokračování trestního stíhání obviněného, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného E. E. podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona. Namítl v ní, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §308 odst. 1 tr. řádu.
K porušení zákona došlo dle názoru stěžovatele v souvislosti s vadným vyhodnocením podmínek vylučujících vyslovení závěru, že se obviněný ve zkušební době osvědčil. Začátek běhu zkušební doby byl vyznačen dnem 1. 3. 2011, konec připadl na den 1. 3. 2012. Obviněný byl v této době odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích vydaným dne 2. 6. 2011, sp. zn. 6 T 67/2011, pro dva přečiny úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 8. 2011. Pokud státní zástupkyně z existence tohoto odsouzení dovodila, že obviněný nedostál podmínce řádně vedeného života ve zkušební době, nedostatečně vyhodnotila skutečnost, že trestná činnost, za níž byl obviněný v citované trestní věci Okresního soudu v Teplicích odsouzen, je z doby, která předcházela datu 1. 3. 2011, a tedy právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Pokud v rozhodnutí o pokračování trestního stíhání kromě citace pravomocného odsouzení neuvedla státní zástupkyně nic dalšího, proč by se obviněný ve zkušební době neosvědčil, pak stížností pro porušení zákona napadené usnesení je nezákonné.
V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 2 ZT 67/2011, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v namítaném rozsahu a aby toto usnesení podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil, včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §307 odst. 1 tr. řádu lze v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže se obviněný a) – k činu doznal, b) – nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Ustanovení §307 odst. 2 tr. řádu požaduje, aby v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání byla stanovena zkušební doba v rozmezí od šesti měsíců do dvou let. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
V posuzovaném případě rozhodnutí státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného E. E. ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 2 ZT 67/2011, nabylo právní moci dne 1. 3. 2011. Vzhledem ke stanovené zkušební době v trvání jednoho roku končila tato lhůta dne 1. 3. 2012.
O tom, zda se obviněný v průběhu zkušební doby osvědčil, nebo zda bude v trestním stíhání pokračováno, rozhoduje podle §308 odst. 1 tr. řádu orgán, který trestní stíhání v prvním stupni podmíněně zastavil. Předpokladem výroku, že se obviněný ve zkušební době osvědčil, je dle citovaného zákonného ustanovení vedení řádného života obviněným, uhrazení škody, případně vyhovění dalším uloženým omezením. Je přitom příznačné, že pro hodnocení, zda stanovená zákonná kriteria obviněným byla či nebyla splněna, jsou pouze okolnosti spadající do zkušební doby. Vedení řádného života předpokládá další úplnou bezúhonnost, tzn., že obviněný nebyl odsouzen za jiný trestný čin spáchaný ve zkušební době, případně že nebyl postižen za přestupek či jiný delikt. Kromě toho znamená i řádné plnění všech občanských, rodinných a pracovních povinností, tzn. musí jít o takové chování, které hodnotícímu orgánu umožní učinit závěr, že spáchaný trestný čin byl jen zcela mimořádným vybočením z mezí jinak řádně vedeného života.
V posuzovaném případě mimo stanovené zkušební doby a obecně vymezeného požadavku řádně vedeného života, nebyla obviněnému stanovena jiná další omezení, přičemž vzhledem k tomu, že vznik škody v daném případě pouze hrozil, avšak skutečná škoda nevznikla, nebyl uplatněn v zastavovacím usnesení ani požadavek na náhradu škody.
Z obsahu přiloženého trestního spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 6 T 67/2011 Nejvyšší soud zjistil, že tento soud vydal pod stejnou spisovou značkou dne 2. 6. 2011 trestní příkaz, jímž byl obviněný uznán vinným dvěma přečiny úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále byl učiněn výrok o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu. Tento trestní příkaz byl obviněnému do vlastních rukou doručen dne 27. 7. 2011, a právní moci nabyl dne 5. 8. 2011. Ze skutkových vět trestního příkazu je zřejmé, že obviněný trestnou činnost spáchal v bodě 1) výroku o vině dne 26. 11. 2007, v bodě 2) dne 4. 12. 2008 a v bodě 3) v rozmezí od 2. 10. 2009 do 22. 11. 2009. Z časového vymezení páchání trestné činnosti, za kterou byl obviněný v roce 2011 pravomocně odsouzen, je zřejmé, že předchází rozhodnému datu, jímž je 1. 3. 2011.
Státní zástupkyně pouze na základě zjištění, že obviněný byl pravomocně odsouzen výše citovaným trestním příkazem, vydala dne 28. 3. 2012 podle §308 odst. 1 tr. řádu rozhodnutí o pokračování v trestním stíhání obviněného, když tento procesní postup odůvodnila závěrem, že obviněný „v průběhu zkušební doby nevedl řádný život, kdy vedení řádného života předpokládá další úplnou bezúhonnost tzn. neodsouzení za jiný trestný čin a proto nevyhověl podmínkám podmíněného zastavení trestního stíhání“.
Z obsahu spisu Okresního státního zastupitelství v Teplicích, sp. zn. 2 ZT 67/2011 Nejvyšší soud nezjistil, že by státní zástupkyně činila jakákoli další zjištění o obviněném, např. dotaz na jeho chování v místě bydliště v průběhu zkušební doby a jeho občanskou pověst, zda a kde je obviněný zaměstnán, jaká je jeho pracovní morálka, zda byl postižen pro přestupek apod. Tato povinnost jí vyplývala ze zákonného znění ustanovení §308 odst. 1 tr. řádu, nadto byla podpořená procesními požadavky na zjišťování skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti v intencích ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu.
Nejvyšší soud nemohl přisvědčit právnímu závěru státní zástupkyně vyjádřenému v napadeném usnesení o pokračování trestního stíhání obviněného, že ve zkušební době nevedl řádný život. Tento závěr je opřen výlučně a pouze o zjištění, že obviněný byl ve zkušební době odsouzen výše citovaným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích pro úmyslnou trestnou činnost, avšak zcela pomíjí to, že spáchání této trestné činnosti obviněným časově výrazně předchází datu počátku běhu zkušební doby. Předchozí trestná činnost byla ukončena dne 22. 11. 2009, tedy patnáct měsíců před rozhodným datem 1. 3. 2011. Jak již výše uvedeno, vedení řádného života obviněným je zkoumáno ve zkušební dobou vymezeném časovém úseku, a v této době se obviněný trestné činnosti nedopustil, jeho postižení pro takovouto předchozí trestnou činnost nemůže být interpretováno v jeho neprospěch. V tomto směru je třeba konstatovat i vadnou aplikaci ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, týkající se hodnocení provedených důkazů.
V situaci, kdy státní zástupkyně neměla jiné relevantní podklady pro rozhodnutí, zda obviněný ve stanovené zkušební době vedl či nevedl řádný život a zda osvědčil, nebylo rozhodnutí o pokračování v trestním stíhání odůvodněné jen poukazem na vydání trestního příkazu sp. zn. 6 T 67/2011, v souladu se zákonem. Jak již Nejvyšší soud výše uvedl rozhodné bylo chování obviněného v průběhu stanovené zkušební doby a proto by bylo možno relevanci přiznat jen takovému pravomocnému odsouzení pro trestnou činnost, jíž by se obviněný dopustil po datu 1. 3. 2011. V opačném případě měla státní zástupkyně buďto s vydáním rozhodnutí vyčkat do doby, než si opatří všechny potřebné podklady pro rozhodnutí (viz lhůta stanovená §308 odst. 2 tr. řádu), nebo rozhodnout, že se obviněný ve zkušební době osvědčil.
Vzhledem k okolnostem výše uvedeným vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 2 ZT 67/2011, byl porušen zákon v ustanovení §308 odst. 1 tr. řádu a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného E. E. Podle §269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud toto usnesení zrušil, současně pak zrušil i všechna rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á