ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.77.2012.1
sp. zn. 4 Tz 77/2012-27
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné MUDr. I. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 7 To 49/2012, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 7 To 49/2012, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §259 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné MUDr. I. H.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 T 181/2010, byla obviněná MUDr. I. H. uznána vinnou ze spáchání přečinu neposkytnutí pomoci podle §150 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustila tím, že dne 18. 3. 2010 v 2.39 hod. ve F.-M., okr. F.-M., jako lékařka a vedoucí posádky RLP Územního střediska záchranné služby Moravskoslezského kraje ÚO F.-M. po příjezdu na Hotelový dům P. v pokoji, kam byla přivolána v 2.36 hod. k pacientovi jménem M. D. P., pro jeho chrčení, křeče a následné bezvědomí, nerespektovala informace podané spolubydlícím S. G., nesprávně subjektivně vyhodnotila barevné změny kůže a teplotu pacienta se závěrem jednoznačné smrti, velmi pozdě v 2:58:47 hod., tj. ve 20. minutě po příjezdu k pacientovi, provedla pouze 18 sekund trvající EKG vyšetření s nekvalitní křivkou artefaktů, s nimž se spokojila, nenapravila špatný postup řidiče RLP J. M., který svody před přiložením nenageloval vodivým EKG gelem, následně 25-27 minut od vzniku bezvědomí vyhodnotila pozitivně Tonelliho zkoušku a odstoupila od resuscitace, kterou měla provádět ihned po příchodu k pacientovi, tj. v době 5 - 6 minut od vzniku bezvědomí a v době probíhající klinické smrti, tedy neprováděla a nevedla svůj tým RLP směrem, kterým by se pokusila o obnovu životních funkcí pacienta v klinické smrti, čímž umožnila přechod v smrt biologickou, její postup nebyl v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a porušila tak čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, podle něhož jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví lidu je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy, dále ustanovení §11 odst. 1, §55 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ustanovení §9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, jakož i §2 odst. 1 Etického kodexu České lékařské komory, přičemž pacient M. D. P. dne 18. 3. 2010 zemřel, když příčinou smrti bylo selhání srdce při uzávěru obou hlavních ramen levé věnčité tepny arteriosklerotickým plátem a nelze jednoznačně uzavřít, že v případě poskytnutí odborné péče v počátečních fázích selhávání srdce při uzávěru věnčitých tepen by došlo ke stabilizaci stavu a odvrácení smrti.
Za výše uvedené jednání byla obviněná MUDr. I. H. odsouzena podle §150 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále byl obviněné MUDr. I. H. uložen podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu lékařského povolání, výkonu funkce urgentní lékařky na dobu 18 měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 T 181/2010, podaly jak obviněná MUDr. I. H., tak státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku v zákonné lhůtě odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 7 To 49/2012, rozhodl tak, že se z podnětu odvolání obviněné a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 7 To 49/2012, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněné MUDr. I. H.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, nepostupoval podle ustanovení §259 odst. 1 tr. ř. a o vrácení věci nalézacímu soudu rozhodl, aniž by pro takový postup byly stanoveny zákonné podmínky.
Stěžovatel své námitky shrnul do tří okruhů.
1) Dle odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě je odvolání obviněné důvodné ve vztahu k procesní použitelnosti znaleckých posudků, zejména znalecký posudek MUDr. Milana Brázdila, který byl vypracován ještě před zahájením trestního stíhání, proto nelze skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho právní závěry opírat o znalecký posudek vypracovaný znalcem MUDr. Milanem Brázdilem, kterému nebyly známy všechny skutečnosti zjištěné v průběhu trestního řízení a ke kterým by se takto mohl vyjádřit.
K bodu 1 pak stěžovatel uvedl, že po novele provedené zákonem č. 265/2001 Sb., lze již před zahájením trestního stíhání vyžadovat i znalecké posudky, a to s jediným zákonným omezením spočívajícím v tom, že toho je třeba pro posouzení věci. Dále rozebírá zákonná ustanovení §§105 až 111 tr. ř., a to s ohledem na znění ustanovení §105 odst. 1 věty druhé tr. ř., které váže přibrání znalce na okolnost, že pro složitost posuzované otázky není postačující postup spočívající ve vyžádání odborného vyjádření. Stěžovatel dále uvedl, že jediné zákonné omezení bylo v předmětné věci naplněno, neboť posouzení činnosti lékaře rychlé lékařské pomoci při zásahu u pacienta v ohrožení života je odbornou záležitostí, kterou nemohou posoudit orgány činné v trestním řízení, a nemohou pouze na základě svého, v oboru medicíny nekvalifikovaného, uvážení zahájit trestní stíhání lékaře. Pro složitost věci není dostačující ani odborné vyjádření, je tedy nutno již v této fázi trestního řízení přibrat znalce z oboru zdravotnictví.
2) V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že považuje za oprávněnou námitku obviněné ohledně znaleckého posudku ústavu vypracovaného Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze, neboť tento ústav nemá oprávnění ke znalecké činnosti v odvětví urgentní medicíny a nelze tedy argumentovat posudkem tohoto ústavu. Pro odvětví zdravotnictví, specializaci urgentní medicína má oprávnění pouze Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.
K bodu 2 stěžovatel konstatoval, že Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví byl soudem dle §110 odst. 1 tr. ř. přibrán k vypracování znaleckého posudku opatřením ze dne 7. 2. 2011, avšak tento ústav znalecký posudek odmítl zpracovat s odůvodněním, že se jako hlavní zpracovatel cítí podjatý. Vzhledem k tomu, že v seznamu znaleckých ústavů Ministerstva spravedlnosti ČR není zapsán žádný jiný ústav pro odvětví urgentní medicíny, byla po projednání soudem k vypracování revizního znaleckého posudku opatřením ze dne 27. 4. 2011 přibrána Všeobecná fakultní nemocnice Praha. Tento postup je dle názoru stěžovatele zcela zákonný, neboť v případech, kdy ústav zapsaný do seznamu Ministerstva spravedlnosti nemůže podat znalecký posudek nebo přezkoumat posudek podaný znalcem, není vyloučen postup dle §24 odst. 1 písm. b) zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
3) Krajský soud souhlasil i s další námitkou uvedenou v podaném odvolání, a to ohledně podrobnějšího ověření časového sledu událostí, přičemž na úvaze soudu ponechal doplnění dokazování výslechy dalších svědků a spolupracovníků zemřelého apod.
Podle názoru stěžovatele byly tyto okolnosti provedeným dokazováním objasněny dostatečně, a to časovými údaji vyplněnými obviněnou v záznamu o výjezdu RLP, časovým údajem zjištěným znalcem MUDr. Milanem Brázdilem při osobním projetí trasy sanitního vozu při daném výjezdu RLP, časovými údaji poskytnutými zaměstnavatelem poškozeného CARBOKOV, s.r.o.
Lze tedy mít za to, že odvolací soud postupoval nezákonně, když věc vrátil nalézacímu soudu, neboť k tomu nebyly důvody.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že zákon byl porušen ve prospěch obviněné MUDr. I. H. v ustanovení §259 odst. 1 tr. ř.
Obhájce obviněné MUDr. I. H. navrhl stížnost pro porušení zákona zamítnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl stížnosti pro porušení zákona vyhovět.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
1. V ustanovení §158 odst. 3 písm. b) tr. ř. je mimo jiné uvedeno, že k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je oprávněn zejména vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky.
Po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. lze již před zahájením trestního stíhání vyžadovat i znalecké posudky, a to s jediným zákonným omezením spočívajícím v tom, že toho je třeba pro posouzení věci. Tímto omezením zákon poukazuje na nové znění ustanovení §105 odst. 1 věty druhé tr. ř., která váže přibrání znalce na okolnost, že pro složitost posuzované otázky není postačující postup spočívající ve vyžádání odborného vyjádření. Podle novelizované úpravy je při dodržení zákonného postupu posudek znalce přibraného již v prověřování zásadně použitelný i v dalších stadiích řízení, a to bez zřetele na to, zda šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon. To vyplývá z charakteru tohoto důkazu, kdy znalec podává znalecký posudek na základě svých odborných znalostí, kdy jeho závěry při dostatečných skutkových podkladech nejsou závislé na zahájení trestního stíhání a obviněný, stejně jako ostatní strany v řízení, mohou své námitky ve smyslu §105 odst. 3 tr. ř. vznést kdykoli v dalším průběhu trestního řízení a příslušný orgán činný v trestním řízení je povinen se s nimi vypořádat. Vzhledem k tomu, že se na znalecký posudek vztahují obecná ustanovení §105 až §111 tr. ř. včetně výslechu znalce podle §108 tr. ř., nic nebrání tomu, aby byl již v tomto stadiu řízení, které je součástí přípravného řízení, znalec vyslechnut. To plyne i z ustanovení §107 odst. 3 tr. ř., podle něhož se sice zpravidla znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně, ale není vyloučeno, aby ho ústně nadiktoval do protokolu. Případy výslechu znalce v rámci postupu před zahájením trestního stíhání však budou zcela výjimečné, a to i s přihlédnutím k ustanovení §108 odst. 3 tr. ř., podle kterého v přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li policejní orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku pochybnosti. Znalec přibraný v rámci postupu před zahájením trestního stíhání může po novele provedené zákonem č. 265/2001 Sb. vycházet při zpracování znaleckého posudku samozřejmě jen z podkladů, které byly v rámci prověřování opatřeny, tedy i z úředních záznamů o podaných vysvětleních. Pokud by později došlo ke změně v podkladech pro vypracování znaleckého posudku (včetně zmíněných úředních záznamů), musí na tuto okolnost reagovat znalec stejně, jako když dojde ke změně svědecké výpovědi nebo v jiném v průběhu trestního řízení opatřeném důkazu (viz P. Šámal a kol.: Trestní řád, komentář-I. díl, 5. vydání, s.1139-1140).
Ze spisového materiálu vyplývá, že dne 28. 5. 2010 byl podle §105 odst. 1 tr. ř. opatřením policejního orgánu přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví urgentní medicína, MUDr. Milan Brázdil (čl. 88-90). Podle názoru Nejvyššího soudu je zjevné, že v posuzovaném případě bylo naplněno omezení dané ustanovením §158 odst. 3 písm. b) tr. ř., neboť posouzení činnosti posádky vozidla rychlé lékařské pomoci a především činnosti lékaře rychlé lékařské pomoci při zásahu u pacienta v ohrožení života je odbornou záležitostí, kterou nemohly posoudit orgány činné v trestním řízení, a nemohly pouze na základě svého, v oboru medicíny nekvalifikovaného, uvážení zahájit trestní stíhání lékaře. Pro složitost věci tedy nebylo dostačující ani odborné vyjádření, a bylo nutno již v této fázi trestního řízení přibrat znalce z oboru zdravotnictví. Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 181/2010 Nejvyšší soud zjistil, že znalec vypracoval znalecký posudek dne 30. 6. 2010 po prostudování spisového materiálu a po projetí trasy od záchranné služby ve F.-M. do Hotelového domu P., což vyplývá z vyúčtování znalečného (č.l.117) a z výslechu znalce u hlavního líčení dne 7. 2. 2011 (č.l. 177-178). Vzhledem k výše uvedenému pak lze souhlasit s názorem ministra spravedlnosti, že pokud byl znalec MUDr. Milan Brázdil v hlavním líčení vyslechnut a byl u hlavního líčení přítomen od samého počátku, přičemž slyšel výpovědi obviněné MUDr. I. H. a svědků M. B., J. M. i čtenou výpověď svědka S. G., a přesto při následném výslechu setrval na svých závěrech, tzn. že nedošlo ke změně podkladů pro vypracování znaleckého posudku a nebylo nutné závěry znaleckého posudku jakkoli upravovat či doplňovat.
2. Pokud v odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že považuje za oprávněnou námitku obviněné ohledně znaleckého posudku ústavu vypracovaného Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze, neboť tento ústav nemá oprávnění ke znalecké činnosti v odvětví urgentní medicíny a tedy není možné pro rozhodování použít posudek tohoto ústavu, nelze tento argument akceptovat. Podle seznamu znaleckých ústavů Ministerstva spravedlnosti ČR má pro odvětví zdravotnictví, specializaci urgentní medicína oprávnění pouze Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, se sídlem R., P. Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 181/2010 Nejvyšší soud zjistil, že nalézací soud přibral podle §110 odst. 1 tr. ř. opatřením ze dne 7. 2. 2011 k vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví urgentní medicína, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (č.l.185). Výše jmenovaný ústav však podáním ze dne 3. 3. 2011 sdělil, že se jako hlavní zpracovatel cítí být podjatý, neboť zpracovatel jednoho ze znaleckých posudků, které mají být revizním znaleckým posudkem posouzeny, MUDr. Jiří Knor působí v rámci katedry urgentní medicíny a medicíny katastrof jako pedagog (č.l. 189). Z trestního spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku se dále podává, že na základě výše uvedeného sdělení a vzhledem k tomu, že v seznamu znaleckých ústavů Ministerstva spravedlnosti ČR není zapsán žádný jiný ústav pro odvětví urgentní medicíny, byla k vypracování revizního znaleckého posudku opatřením ze dne 27. 4. 2011 přibrána Všeobecná fakultní nemocnice Praha (č.l. 203).
Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že základní otázkou je v daném případě posouzení možnosti přiměřené aplikace ustanovení §24 odst. 1 písm. b) zák. č. 36/1967 Sb.,
o znalcích a tlumočnících, dle §22 odst. 3 zák. č. 36/1967 Sb. v případě přivzetí vědeckého ústavu, vysoké školy nebo instituce specializované na znaleckou činnost k přezkoumání posudku podaného znalcem ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, dle §110 odst. 1 tr. ř. Explicitní zákonné zakotvení přiměřeného použití ustanovení o výkonu znalecké činnosti znalců zapsaných do seznamu pro výkon znalecké činnosti ústavů je příkladem výslovné zákonné úpravy analogie legis. Podmínkou analogie legis je srovnatelnost uvažovaných právních institutů, jejich účelů, jakož i situací, pro které je uvažována jejich aplikace. Účelem institutu ustanovení znalce ad hoc je dosažení účelů trestního řízení v situacích, kdy znalec zapsaný do seznamu úkon nemůže provést. Předpokladem takového postupu, jenž je pro pojmové vymezení znaleckého posudku předpokladem nutným, jsou odborné předpoklady pro podání posudku a souhlas ustanovené osoby. V případech, kdy ústav zapsaný do seznamu Ministerstva spravedlnosti ČR úkon dle §110 odst. 1 tr. ř. nemůže provést, by vyloučení analogického postupu dle §24 odst. 1 písm. b) zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, znemožnilo přezkoumání posudku podaného znalcem ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, a tím neumožnilo provedení důkazního řízení vedoucího k naplnění účelů trestního řízení. Podmínkou akceptace uvedené procesní analogie je naplnění předpokladů odborné kvalifikace ústavu a jeho souhlasu (§24 odst. 1 písm. b) zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících per analogiam) - viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1202/2010. Z korespondence mezi okresním soudem a Všeobecnou fakultní nemocnicí Praha (č.l. 201, 202, 208, 209, 210, 211) pak jednoznačně vyplývá, že Všeobecná fakultní nemocnice Praha sice není zaměřena na urgentní medicínu, je však schopna revizní posudek vypracovat, pouze má obavu, aby její znalecký posudek nebyl zpochybňován z důvodu, že nemají atestaci z oboru urgentní medicíny, které se vyčlenilo z odvětví anesteziologie a resuscitace. Co se týká podmínky odborné kvalifikace ústavu, o odborné kvalifikaci Všeobecné fakultní nemocnice Praha není pochyb, neboť má samostatnou Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Ústavní znalecký posudek byl vypracován dne 3. 10. 2011 po prostudování kompletního trestního spisu a zdravotnické dokumentace. Znalecký posudek byl vypracován předsedou komise MUDr. Jiřím Valentou a členy komise Prof. MUDr. Přemyslem Strejcem, DrSc. a MUDr. Janem Rulíškem, přičemž obhájením znaleckého posudku byl pověřen MUDr. Jan Rulíšek, který byl vyslechnut dne 14. 12. 2011 u hlavního líčení. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v posuzovaném případě byly splněny všechny uvedené podmínky přiměřeného použití §24 odst. 1 písm. b) zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, pro přivzetí ústavu ad hoc dle §110 odst. 1 tr. ř.
Pro úplnost je třeba dodat, že co se týká dokumentů uvedených v odůvodnění usnesení krajského soudu a v odvolání obviněné MUDr. I. H., je třeba přisvědčit stěžovateli, že zpracovatelé posudku jsou kvalifikovanými odborníky v daném oboru a jistě jim byly známy i doporučené postupy lékařských společností, včetně České lékařské společnosti J. E. Purkyně a dále, že tyto dokumenty mají pouze doporučující charakter.
3. Krajský soud přisvědčil i další námitce uvedené v odvolání obviněné, a to ohledně podrobnějšího ověření časového sledu událostí.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že časový sled událostí byl soudem prvního stupně objasněn záznamem o výjezdu rychlé lékařské pomoci zapsaným obviněnou MUDr. I. H. (č.l. 12), časovým údajem zjištěným znalcem MUDr. Milanem Brázdilem (č.l. 112,117,177-výpověď u hlavního líčení dne 7.2.2011), časovými údaji od zaměstnavatele zemřelého CARBOKOV, s.r.o., který poskytl přesný výpis z docházkového evidenčního systému (Automatizovaného systému evidence pracovníků, č.l. 87, 163) a dále časovým údajem uvedeným ve výpovědi svědka J. M. (č.l. 177-hlavní líčení).
Podle §259 odst. 1 tr. ř. je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, může odvolací soud věc vrátit soudu prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání, zejména jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování.
Z výše citovaného ustanovení lze dovodit, že odvolací soud zásadně doplní řízení provedením důkazů potřebných k tomu, aby mohl rozhodnout o odvolání, a to jen s výjimkou, pokud by šlo o rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazování činnosti soudu prvního stupně. V takovém případě pak výjimečně vrátí věc soudu prvního stupně, aby v potřebném rozsahu dokazování doplnil. Kasace spojená s vrácením věci soudu prvního stupně by tedy po provedení důkazů nutných k věcně správnému rozhodnutí o odvolání měla přicházet v úvahu jen tehdy, jestliže důkazy provedené před soudem prvního stupně nebudou vůbec dávat dostatečný obraz o skutkovém stavu případu nebo nové důkazy navrhované stranami by mohly zcela změnit zjištěný skutkový stav věci. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pak dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že krajský soud porušil zákon v ustanovení §259 odst. 1 tr. ř., neboť pro takový postup nebyl zákonný podklad.
Pro úplnost zbývá dodat, že pokud by odvolací soud zaujal názor, že bude třeba doplnit dokazování výslechy svědků, popř. znalce, může tak učinit sám ve veřejném zasedání.
Pokud není stížnost pro porušení zákona podána výlučně ve prospěch obviněného a Nejvyšší soud ji shledá důvodnou, vysloví pouze tzv. akademickým výrokem podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon.
Z výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tím způsobem, že vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 7 To 49/2012, byl porušen zákon v ustanovení §259 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné MUDr. I. H.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal