ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.81.2012.1
sp. zn. 4 Tz 81/2012-16
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2012 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. J. , proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 2 T 86/2008 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 2 T 86/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 1, §56 odst. 3 a §65 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. J.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Praha-východ se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 4. 2008, sp. zn. 2 T 86/2008, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon), v souběhu s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona a v souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, za což byl podle §201 odst. 2 tr. zákona s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. řádu a za použití §35 odst. 1; §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěných prací ve výměře 400 hodin. Podle §45a odst. 1 tr. zákona byla obviněnému současně uložena povinnost, aby podle svých sil v průběhu lhůty stanovené pro výkon trestu obecně prospěšných prací nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil a podle §49 odst. 1 tr. zákona mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 3 let a 6 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 21. 6. 2008.
Dle zprávy Probační a mediační služby ze dne 20. 5. 2009 obviněný z uloženého trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin k tomuto dni odpracoval 86,5 hodin s tím, že dle poskytovatele prací Obecního úřadu H. nedodržuje sjednaný harmonogram prací.
Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 2 T 86/2008, byl obviněnému podle §419 tr. zákoníku zkrácen předmětný trest obecně prospěšných prací na 350 hodin a trest zákazu činnosti na dobu tří roků. Toto usnesení nabylo právní moci dne 5. 2. 2010.
Dle další zprávy Probační a mediační služby ze dne 25. 5. 2010 měl obviněný z uloženého trestu odpracováno k tomuto dni stále pouze 86,5 hodin, přičemž naposledy pracoval dne 7. 5. 2009 a od té doby s poskytovatelem prací nespolupracuje a není v kontaktu.
V návaznosti na tato sdělení Okresní soud Praha-východ nařídil na den 16. 6. 2010 veřejné zasedání, ve kterém rozhodl usnesením sp. zn. 2 T 86/2008, tak, že podle §65 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému přeměnil zbytek nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 214 dnů, přičemž tímto propočtem zohlednil nejvyšší přípustnou výměru příslušného druhu trestu stanovenou tr. zákoníkem v době rozhodování (tj. maximálně 300 hodin) a oproti nevykonaným 263,5 hodinám určil výměru pouze na 214 dnů.
Dne 28. 10. 2010 byl obviněný dodán do výkonu trestu odnětí svobody a usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 0 PP 43/2011, byl podle §88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §331 odst. 1 tr. řádu z výkonu trestu podmíněně propuštěn. Podle §89 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanovena zkušební doba v trvání tří roků. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dnem vyhlášení.
Proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 2 T 86/2008, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. J. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím zákon porušen v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. J.
Podle názoru stěžovatele Okresní soud Praha-východ při přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody v posuzované trestní věci chybně postupoval při hodnocení, která právní úprava je pro obviněného příznivější s tím, že pokud použil novou právní úpravu, porušil zákon v neprospěch obviněného. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 7 Tz 53/2011, 3 Tz 23/2011, řešící obdobnou právní problematiku spojenou s přeměnou trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 2 T 86/2008, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. J. ve vytýkaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu a věc přikázal Okresnímu soudu Praha-východ v potřebném rozsahu ji znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění novel), který v §2 stanoví podmínky trestnosti činu a dobu jeho spáchání, obdobně jako to upravoval trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 v ustanovení §16. Podle prvního odstavce obou citovaných zákonných ustanovení se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Trestností činu je nutno rozumět možnost, že pachatel je pro určitý trestný čin odsouzen, tj. po zažalování činu bude tímto trestným činem uznán vinným a uložen mu trest či jiná trestní sankce. Trestnost činu je tudíž charakteristikou činu jakožto činu soudně trestného, jehož druh, povaha i sankce musí být popsány v trestním zákoně. Jsou to tak všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i trestu (srov. Šámal Pavel a kol., Trestní zákoník I., Komentář, str. 39, 1. vydání 2009, C.H.Beck).
V projednávané věci je zásadní, že o vině a trestu obviněného P. J. bylo trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ rozhodnuto podle v té době platných a účinných ustanovení trestního zákona č. 140/1961 Sb. Byť výrok o případné přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody není součástí výroku o trestu původního odsuzujícího rozhodnutí, je třeba pro případ takovéto přeměny vycházet ze zákona, podle kterého bylo rozhodnuto o vině a trestu. Přepočet z hodin uložených obecně prospěšných prací na dny trestu odnětí svobody je ex lege zakotven v zákoně.
Jestliže tedy bylo v případě obviněného P. J. rozhodnuto o vině a trestu za účinnosti trestního zákona, pak na přepočet přeměny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací či jeho zbytku na trest odnětí svobody je nutno vztáhnout pravidla stanovená §45a odst. 4 tr. zákona. Podle tohoto zákonného ustanovení jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody. V konkrétním případě to znamená, že při správném použití zákona měl být obviněnému přeměněn nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 263,5 hodin na trest odnětí svobody v trvání 132 dnů.
Nebylo opodstatněné postupovat podle ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku, v němž takováto přeměna trestu s účinností od 1. 1. 2010 je upravena tak, že jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
Jak již Nejvyšší soud výše uvedl, přepočet trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je daný zákonem a je tak nedílnou součástí institutu trestnosti činu. Poměr přepočtu je tudíž zákonem stanoven již v okamžiku, kdy obviněnému byl soudem pravomocně uložen trest obecně prospěšných prací. Případné pozdější rozhodování o přeměně trestu proto již není posuzováním otázky trestnosti ohledně poměru, v jakém bude přepočet proveden, je tak mimo pochybnost, že v posuzovaném případě měl a musel být aplikován trestní zákon č. 140/1961, nikoli trestní zákoník č. 40/2009 Sb.
Rovněž pokud jde o zařazení obviněného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s dohledem podle §56 odst. 3 tr. zákoníku, jde o postup a rozhodnutí nesprávné, neboť aplikováno mělo být příslušné ustanovení §39a odst. 2 případně 3 tr. zákona. Ve vztahu k tomuto i předchozím právním závěrům tak byla vadně aplikována hlediska uvedená v ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud České republiky po provedeném řízení vzhledem k argumentaci výše uvedené vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že pravomocným usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 2 T 86/2008, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1, §56 odst. 3 a §65 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. J. Podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, současně zrušil i všechna na něj obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu Praha-východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při svém rozhodování bude vázán právním názorem, který Nejvyšší soud v posuzovaném případě vyslovil (§270 odst. 4 tr. řádu). Nadto v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. J., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná