ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.88.2012.1
sp. zn. 4 Tz 88/2012-21
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2012 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. N. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 23. 3. 2011 sp. zn. 14 To 106/2011, ve věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 161/2009 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 23. 3. 2011 sp. zn. 14 To 106/2011 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného Z. N.
Napadené usnesení, jakož i usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. 1. 2011 sp. zn. 2 T 161/2009 se zrušují .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chrudimi se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného Z. N. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 23. 3. 2011 sp. zn. 14 To 106/2011.
V této poukázal, že vydání napadeného usnesení krajského soudu nejdříve předcházelo vydání trestního příkazu Okresním soudem v Chrudimi ze dne 15. 9. 2009 sp. zn. 2 T 161/2009, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2009. Tímto trestním příkazem byl obviněný Z. N. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil skutkem ze dne 15. 6. 2007 v Ch. Za to byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací (dále jen OPP) ve výměře 250 hodin a dále mu byla stanovena povinnost zaplatit manželům J. a P. J. na náhradě škody částku 20 000,- Kč.
Úkony spojené s výkonem trestu OPP u obviněného započal realizovat Okresní soud v Pardubicích, neboť v jeho obvodu se tehdy zdržoval. Tento soud opatřením ze dne 12. 10. 2009 pověřil výkonem probačního dohledu Středisko Probační a mediační služby ČR v Pardubicích (dále jen PMS Pardubice), a to za účelem předvolání a poučení obviněného před nařízením výkonu trestu OPP a zjištění, u kterého poskytovatele lze výkon trestu nařídit včetně druhu práce.
Po zákonné změně příslušnosti soudu k výkonu tohoto druhu trestu, účinné od 1. 1. 2010, pokračoval v realizaci úkonů spojených s výkonem trestu OPP Okresní soud v Chrudimi. Ze zprávy PMS Pardubice ze dne 25. 1. 2010, která byla Okresnímu soudu v Chrudimi doručena dne 26. 1. 2010, vyplynulo, že obviněný se nedostavil dne 20. 1. 2010 k vypracování písemného projednání podmínek výkonu trestu OPP a z tohoto důvodu bylo navrženo soudu, aby obviněnému nařídil výkon trestu OPP bez předchozího projednání podmínek.
Okresní soud v Chrudimi opatřením ze dne 1. 2. 2010 vyzval obviněného, aby se ve lhůtě 15 dnů od převzetí výzvy dostavil k projednání podmínek výkonu trestu na PMS Pardubice s tím, že jinak mu bude výkon trestu nařízen k Úřadu městského obvodu Pardubice V. Odsouzenému byla výzva soudu doručena dne 10. 2. 2010. Ze zprávy PMS Pardubice ze dne 2. 3. 2010 vyplynulo, že obviněný na výzvu soudu nereagoval a středisko PMS nekontaktoval.
Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 3. 3. 2010 č.j. 2 T 161/2009-62, byl podle §336 odst. 2 tr. ř. obviněnému nařízen výkon trestu OPP ve výměře 250 hodin u Městského obvodu Pardubice V, s druhem práce: úklid a údržba veřejných prostranství, budov, komunikací a zeleně a pomocné práce. Současně mu byla stanovena povinnost dostavit se do 14 dnů od oznámení tohoto usnesení k projednání podmínek výkonu tohoto trestu na PMS Pardubice a dále povinnost dostavit se v den určený probačním úředníkem na Úřad městského obvodu Pardubice V, kontaktní osoba pan J. M., za účelem nástupu výkonu tohoto trestu. Obviněný byl rovněž poučen o následcích nevykonání trestu OPP ve stanovené lhůtě do jednoho roku od jeho nařízení, tj. do 3. 3. 2011. Citované usnesení bylo obviněnému doručeno dne 11. 3. 2010.
Opatřením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 3. 3. 2010 č.j. 2 T 161/2009-64, bylo podle §336 odst. 4 tr. ř. středisko PMS Pardubice pověřeno kontrolou nad výkonem trestu OPP obviněným N. Ze zprávy PMS Pardubice ze dne 21. 4. 2010 vyplynulo, že obviněný kontaktoval PMS i poskytovatele, sepsal s ním dohodu o realizaci výkonu trestu OPP a zavázal se zahájit výkon trestu dne 25. 4. 2010.
Z následných zpráv střediska PMS Pardubice vyplynulo, že obviněný bez omluvy nedodržel termín zahájení výkonu trestu, který fakticky započal vykonávat až dne 16. 5. 2010. Ve zprávě PMS Pardubice ze dne 27. 10. 2010 je mimo jiné uvedeno, že v době od 16. 5. 2010 do 23. 5. 2010 vykonal z uloženého trestu pouze 31 hodin, poté již trest nevykonával, nepřijímal telefonní hovory od PMS ani od poskytovatele. Z tohoto důvodu poskytovatel rozvázal s obviněným dne 23. 10. 2010 dohodu o výkonu trestu OPP. S ohledem na tyto skutečnosti PMS Pardubice navrhlo soudu rozhodnout o přeměně nevykonaného zbytku trestu OPP v trest odnětí svobody, neboť obviněný se výkonu trestu bez vážných důvodů vyhýbá. Okresnímu soudu v Chrudimi byla zpráva PMS Pardubice ze dne 27. 10. 2010 s návrhem na rozhodnutí o přeměně trestu OPP v trest odnětí svobody doručena dne 29. 10. 2010.
Okresní soud v Chrudimi na základě návrhu PMS Pardubice nařídil dne 8. 11. 2010 veřejné zasedání o návrhu na přeměnu trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody na termín 5. 1. 2011. Předvolání k veřejnému zasedání bylo obviněnému doručeno dne 10. 11. 2010. Okresní soud v Chrudimi konal veřejné zasedání dne 5. 1. 2011 v nepřítomnosti obviněného N. Po provedení potřebných důkazů veřejné zasedání vyústilo ve vyhlášení usnesení ze dne 5. 1. 2011 č.j. 2 T 161/2009-80, kterým soud podle §340b odst. 1 tr. ř. a podle §45a odst. 4 tr. zák. přeměnil nevykonaný zbytek trestu OPP ve výměře 219 hodin, který byl obviněnému uložen trestním příkazem téhož soudu ze dne 15. 9. 2009 č.j. 2 T 161/2009-43, v trest odnětí svobody v trvání 110 dnů a současně podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Soud odůvodnil své rozhodnutí poukazem na návrh PMS Pardubice na přeměnu trestu OPP v trest odnětí svobody a připojenou zprávu Úřadu městského obvodu Pardubice V ze dne 23. 10. 2010, ze které vyplynulo, že obviněný vykonal z uloženého trestu pouze 31 hodin, když naposledy pracoval dne 23. 5. 2010 a poté již nebyl kontaktní, ačkoli měl práci domluvenou a připravenou. Počet hodin vykonaného trestu OPP byl doložen harmonogramem výkonu trestu OPP. Soud z těchto skutečností dovodil, že obviněný v době od nařízení výkonu trestu OPP nevedl řádný život, neboť nedodržel předepsaný harmonogram pro výkon uloženého trestu a tak zaviněně nevykonal zbytek trestu. Tím naplnil podmínky pro rozhodnutí soudu o přeměně zbytku nevykonaného trestu OPP v nepodmíněný trest odnětí svobody. Citované usnesení okresního soudu bylo doručeno obviněnému dne 24. 2. 2011.
Obviněný podal proti usnesení o přeměně trestu stížnost, v níž zejména namítl, že všechny hodiny veřejných prací odpracoval do začátku února 2011 a odpracované hodiny byly zaslány na Úřad města Pardubice.
O stížnosti obviněného proti usnesení okresního soudu o přeměně trestu OPP v trest odnětí svobody rozhodl v neveřejném zasedání Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, který usnesením ze dne 23. 3. 2011 č.j. 14 To 106/2011-93, stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že okresní soud důvodně rozhodl o přeměně trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť pro takové rozhodnutí měl potřebné podklady, především zprávy PMS Pardubice. Krajský soud si sám ověřil telefonickým dotazem u PMS Pardubice, že obviněný odpracoval z uloženého trestu OPP pouze 31 hodin a žádné další již neodpracoval. Tím byl podle krajského soudu vyvrácen zásadní stížnostní argument obviněného, že celý trest OPP odpracoval. Krajský soud shledal za správnou aplikaci §45a odst. 4 tr. zák., včetně přepočtu nevykonaného zbytku trestu OPP v trest odnětí svobody a zařazení obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Usnesení krajského soudu spolu s výzvou k nástupu trestu odnětí svobody ve lhůtě do 5 pracovních dnů od doručení výzvy, bylo doručeno obviněnému dne 14. 4. 2011. Obviněný se dostavil dne 18. 4. 2011 k Okresnímu soudu v Chrudimi a do protokolu uvedl, že celý trest OPP ke dni 21. 2. 2011 již odpracoval u sportovního klubu H. SKP Pardubice a předložil harmonogram výkonu trestu OPP a výkaz práce opatřený razítkem této organizace a podpisem jejího předsedy P. S. Z harmonogramu výkonu trestu OPP vyplynulo, že obviněný odpracoval v období od 25. 4. 2010 do 21. 2. 2011 celkem 252,5 hodin.
Druhou výzvu soudu k nástupu výkonu trestu ze dne 5. 12. 2011 obviněný převzal dne 8. 12. 2011. O jeho žádosti o odklad výkonu trestu ze dne 9. 12. 2011, doručené Okresnímu soudu v Chrudimi dne 15. 12. 2011, soud dosud nerozhodl.
Stěžovatel poukázal na znění ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a vyjádřil názor, že se jimi krajský soud při svém rozhodování o stížnosti obviněného N. důsledně neřídil.
Obviněný svou včas podanou stížnost proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. 1. 2011 č.j. 2 T 161/2009-80, opřel o argument, že uložený trest OPP ve stanovené lhůtě již zcela vykonal s tím, že přehled odpracovaných hodin pan S., který na práci dohlížel, poslal na úřad města Pardubice a na probační úřad. Krajský soud následně, v rámci stížnostního řízení, tvrzení obviněného ověřil telefonickým dotazem u pracovnice střediska PMS Pardubice, která potvrdila, že jmenovaný z celkového počtu 250 hodin OPP odpracoval pouze 31 hodin, a současně vyloučila, že by obviněný měl celý trest OPP vykonán. Takový způsob verifikace skutečnosti, jež mohla mít zásadní vliv na rozhodnutí stížnostního soudu, lze označit za nedostatečný. Krajský soud se neměl spokojit pouze s telefonickou informací probační úřednice PMS Pardubice, ale měl a mohl tvrzení obviněného o vykonání trestu OPP ověřit jiným vhodným způsobem, např. vyžádáním podrobné zprávy PMS Pardubice, v níž by bylo zahrnuto i vyjádření poskytovatele a odpovědné kontaktní osoby Úřadu městského obvodu Pardubice V k tomu, zda údaje obviněného o vykonání trestu OPP odpovídají skutečnému stavu věci. Teprve po obstarání důkazů k tvrzení obviněného a jejich vyhodnocení postupem podle §2 odst. 6 tr. ř., tedy i v kontextu s důkazy provedenými již soudem prvního stupně, mohl krajský soud o stížnosti obviněného spolehlivě rozhodnout.
Jak vyplývá z dokumentů založených ve spise Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 2 T 161/2009, obviněný následně soudu i PMS Pardubice doložil své tvrzení vyplněným a potvrzeným harmonogramem výkonu trestu OPP, a to na předepsaném tiskopisu. Ze zprávy PMS Pardubice se podává, že středisko PMS nebylo ze strany poskytovale informováno o tom, že klient práce vykonává, a vzhledem k těmto komplikacím se vede jednání o rozvázání spolupráce s tímto poskytovatelem. Je tedy zřejmé, že rozpor skutečností s formálně zjištěným stavem z větší části zavinil poskytovatel. Z předloženého harmonogramu prací dále vyplývá, že povaha prací odpovídá druhu práce, který byl obviněnému nařízen usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 3. 3. 2010 č.j. 2 T 161/2009-62. Uvedený tiskopis podepsal předseda sportovního klubu H. SKP Pardubice, což je sice statutární orgán subjektu odlišného od poskytovatele, obviněný si však této odlišnosti nemusel být vědom, když pracoval na stadionu ve vlastnictví poskytovatele, který sportovní klub jen spravuje.
Pokud se Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v usnesení č.j. 14 To 106/2011-93 spokojil se skutkovými a právními závěry obsaženými v usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. 1. 2011 č.j. 2 T 161/2009-80, informací PMS Pardubice o nevykonání trestu OPP obviněným, a neobstaral si další podklady pro své rozhodnutí a poté stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl, porušil zákon v jeho neprospěch. Uvedenou vadu nelze napravit cestou obnovy řízení, neboť nové skutečnosti (nova) již obviněný uvedl v rámci své stížnosti, což zákon umožňuje (§145 odst. 2 tr. ř.), avšak stížnostní soud tyto skutečnosti spolehlivě neověřil.
Vzhledem ke shora uvedenému ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 23. 3. 2011 č.j. 14 To 106/2011-93, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Z. N. v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, také v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak aby toto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích zrušil, dále aby zrušil i usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. 1. 2011 č.j. 2 T 161/2009-80, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z výše konstatovaného obsahu spisu je zjevné, že krajský soud v postavení soudu stížnostního v daném případě nepostupoval zcela v souladu s citovanými ustanoveními trestního řádu. Na podkladě podané stížnosti obviněného Z. N. byl povinen přezkoumat všechny výroky napadeného usnesení soudu prvního stupně, stejně jako správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo. Pojmem správnost je pak třeba rozumět jejich zákonnost a odůvodněnost.
Lze souhlasit s ministrem spravedlnosti, že v daném případě nepostačovalo pouhé telefonické ověření otázky, kolik hodin obviněný vykonal z uloženého trestu OPP, na PMS Pardubice. Krajský soud měl tvrzení obviněného obsažené v jím podaném opravném prostředku, že celý trest OPP ve stanovené době řádně vykonal, prověřit i jiným způsobem. Např. vyžádat si u PMS Pardubice podrobnou zprávu ohledně výkonu trestu OPP ze strany obviněného, případně se obdobným způsobem dotázat na Úřadu městského obvodu Pardubice V. Mohl taktéž vyzvat obviněného, aby své tvrzení doložil. Na druhé straně je pravdou, že soud standardně o těchto záležitostech primárně jedná s příslušným střediskem PMS, a nikoli se subjekty jinými. V daném případě však došlo k situaci, kdy obviněný měl uložený trest OPP v soudem uložené výměře 250 hodin vykonat a to na pracovišti, kde mu byla práce původně oficiálně přidělena, o čemž se objevily i písemné doklady. Tyto ale nebyly dány k dispozici PMS Pardubice a v důsledku toho pak ani rozhodujícím soudům.
S ohledem na výše uvedené se jeví jako nezbytné prověřit, zda obviněný Z. N. uložený trest OPP skutečně vykonal, a to výslechem všech zainteresovaných osob, zejména obviněného, dále svědků P. S., P. H., J. M., A. S., případně dalších. Zjištěné poznatky přitom konfrontovat s obsahem písemných dokladů, které o výkonu trestu OPP obviněným jsou založeny v trestním spise.
Jelikož se Nejvyšší soud po přezkoumání předmětného spisového materiálu ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona v tom, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích při projednávání stížnosti obviněného Z. N., proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi nepostupoval v souladu se zákonem, když stížnost obviněného bez předchozího potřebného zjištění skutkového stavu věci a opatření stěžejních důkazů, jako nedůvodnou zamítl, proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením stížnostního soudu ze dne 23. 3. 2011 sp. zn. 14 To 106/2011 a v předcházejícím řízení byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak toto usnesení stížnostního soudu zrušil, ale zrušil i předchozí usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. 1. 2011 sp. zn. 2 T 161/2009 včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Učinil tak proto, že bude nezbytné v rámci nového veřejného zasedání konaného u soudu prvního stupně vyslechnout výše jmenované osoby, shromážděné důkazy znovu vyhodnotit a následně rozhodnout, zda obviněný skutečně uložený trest OPP vykonal. Pokud soud dospěje ke kladnému závěru, dalšího rozhodnutí nebude zapotřebí, jelikož v takovém případě bude na obviněného automaticky stran tohoto trestu třeba hledět, jako by nebyl odsouzen (§45a odst. 5 tr. zák.). V opačném případě bude nezbytné rozhodnout o přeměně nevykonaného trestu OPP v trest odnětí svobody. Nejvyšší soud proto z těchto důvodů podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Chrudimi, aby věc v naznačených intencích v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c