ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.92.2012.1
sp. zn. 4 Tz 92/2012-27
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona,kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. K. , proti výroku o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 42 T 106/2011, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 42 T 106/2011, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. K.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 42 T 106/2011, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním ze dne 6. 4. 2011 a ze dne 21. 5. 2011, za což byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému P. K. uložen podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 3 let. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 9. 2011.
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 15 T 29/2011, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním ze dne 27. 1. 2011, za což byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému P. K. uložen podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 roků. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 7. 2011.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 42 T 106/2011, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §43 odst. 2 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Mostě poté, co byly podány návrhy na potrestání státními zástupci Okresního státního zastupitelství v Mostě dne 18. 5. 2011 pod sp. zn. ZK 339/2011 a dne 8. 6. 2011 pod sp. zn. ZK 354/2011, obě trestní věci spojil ke společnému řízení usnesením ze dne 7. 7. 2011. Neprovedl však řádnou lustraci ke zjištění předchozích odsouzení obviněného, případně souběžně probíhajících trestních řízení. Neopatřil si výpis z centrální evidence stíhaných osob, z něhož by nepochybně zjistil, že obviněný P. K. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 15 T 29/2011, pro stejný přečin spáchaný dne 27. 1. 2011. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě měl být správně uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku k trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 15 T 29/2011, neboť trestná činnost ve věci, ve které bylo rozhodováno, byla spáchána dříve, než nastaly účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku za jiný trestný čin. V případě správného postupu soudu by byl souhrnný trest ukládán v trestní sazbě uvedené v ustanovení §337 odst. 1 tr. zákoníku, kdy lze uložit trest odnětí svobody až na 3 roky. V uvedených trestních věcech však byly obviněnému postupně uloženy tresty odnětí svobody v trvání 20 měsíců a 2 roků, tj. dohromady 3 roků a 8 měsíců, což je trest, který celkovou výměrou přesahuje horní hranici předmětné trestní sazby.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 42 T 106/2011, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §43 odst. 1 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Obviněný P. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 15 T 29/2011, uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním ze dne 27. 1. 2011, rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 42 T 106/2011, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním ze dne 6. 4. 2011 a ze dne 21. 5. 2011. Z uvedeného je zřejmé, že všechny uvedené trestné činy byly obviněným P. K. spáchány dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu.
Za této situace měl být obviněnému P. K. rozhodnutím Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 42 T 106/2011, správně uložen souhrnný trest za všechny uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 15 T 29/2011, podle zásad uvedených v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že v případě projednávané trestní věci byl obviněný P. K. nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 15 T 29/2011, k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců a poté byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 42 T 106/2011, k dalšímu trestu odnětí svobody, tentokrát ve výměře 2 let.
Za této situace je zřejmé, že trest odnětí svobody uložený obviněnému P. K. rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 42 T 106/2011, ve výměře 2 let spolu s dříve uloženým trestem odnětí svobody, přesahoval o 8 měsíců horní hranici trestní sazby stanovenou trestním zákonem pro trest odnětí svobody, která je u přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na 3 roky.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá především v tom, že určují, jakým trestem může být pachatel postižen. Horní a dolní hranice zákonných trestních sazeb může být překročena pouze u trestních sazeb odnětí svobody uvedených ve zvláštní části trestního zákona, a to pouze ve výjimečných případech popsaných v zákoně. Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný (příp. souhrnný) trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný (§43 odst. 1 tr. zákoníku). Přísnost trestní sazby je třeba posuzovat především podle horní hranice trestu odnětí svobody a jsou-li horní hranice stejné, pak podle hranice dolní. Souhrnný trest musí být v každém případě přísnější, než byl trest uložený předchozím rozhodnutím. Uložit jako souhrnný trest trest mírnější, zákon výslovně zakazuje (§43 odst. 2 tr. zákoníku). V daném případě byl trestným činem nejpřísněji trestným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, u něhož horní hranice trestu odnětí svobody činí 3 roky, proto mohl být uložen souhrnný trest odnětí svobody maximálně ve výměře 3 roků.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné také v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 42 T 106/2011 dále vyplývá, že Okresní soud v Mostě v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména další trestní spis Okresního soudu v Lounech týkající se předchozí trestné činnosti obviněného P. K. Okresní soud v Mostě věděl, a to z policejní lustrace stíhaných, podezřelých a prověřovaných osob (č.l. 22 spisu), že je obviněný P. K. veden v policejní lustraci jako stíhaná-podezřelá osoba, ale neučinil potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se věc nachází a zda již ve věci bylo vydáno rozhodnutí. Okresní soud v Mostě tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí o trestu, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. K.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 42 T 106/2011, byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. K., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Mostě přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného P. K. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. K., tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal