ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1029.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1029/2012-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2012 o dovolání, které podal obviněný Mgr. O. C. proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 42 To 39/2012 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 156/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. Otty Cahy odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 2. 12. 2011, sp. zn. 1 T 156/2011, byl obviněný Mgr. O. C. uznán vinným přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle §225 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustil tím, že jako společník se 40% podílem a bývalý jednatel (od 10. 4. 2000 do 15. 10. 2009) společnosti CHOC TECHNOLOGY, spol. s r.o., IČ: 25596322, se sídlem Koželužská 1012, Třebíč, v insolvenčním řízení zahájeném dne 21. 1. 2011 na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. KSBR 30 INS 938/2011, přes výzvy insolvenční správkyně Mgr. Dany Hanákové, učiněné nejméně ve dnech 28. 3. 2011, 26. 4. 2011, 4. 5. 2011 a 30. 5. 2011, nevydal vozidlo zn. VW MULTIVAN 7HM, RZ ..., VIN: ..., v hodnotě 535.000,- Kč patřící do majetkové podstaty, které tak nemohlo být neprodleně zpeněženo a použito k poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §225 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 42 To 39/2012, tak, že ho podle §256 tr.ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný Mgr. O. C. napadl usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě dovoláním prostřednictvím svého obhájce Mgr. Karla Neuberta, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1. písm. g) tr. řádu, tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný vyslovil názor, že rozhodnutí soudu druhého stupně trpí vadami, které způsobují jeho nezákonnost. Poukázal na to, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. V rozporu se skutečným stavem vycházely soudy z tendenčních výpovědí svědků Ing. J. Š. a Mgr. D. H. a z faktu, že obviněný nepodal žalobu na vyloučení vozidla z majetkové podstaty dlužníka. Upozornil na to, že insolvenční správkyně Mgr. Dana Hanáková jej nevyzvala k vydání vozidla, její tvrzení o čtyřikrát opakované výzvě nebylo podle obviněného nijak prokázáno. Při osobním jednání s insolvenční správkyní se podle tvrzení obviněného pouze pokoušel dojednat užívání a odkoupení předmětného vozidla. Skutečnost, že nepodal žalobu na vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka, nepovažuje obviněný Mgr. O. C. za jakkoli podstatnou a v podstatě trval na tom, že vozidlo považoval za svůj majetek, splácel půjčku, za níž bylo pořízeno. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal „rozhodujícímu soudu“ k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího přesvědčení nelze obhajobu obviněného akceptovat. Jako hlavní námitku Mgr. O. C. uvedl, že společnosti CHOC TECHNOLOGY, spol. s r. o. dne 14. 11. 2007 zapůjčil finanční prostředky ve výši 1.000.000,- Kč, a to na základě smlouvy o půjčce, kdy její součástí byla zástavní smlouva na předmětné vozidlo. Tuto námitku ale nelze podle státní zástupkyně brát v potaz, neboť tato skutečnost nebyla evidována v účetnictví společnosti a zástavní smlouva musí být považována za neplatnou, protože její uzavření je v rozporu s úvěrovými podmínkami společnosti GE MONEY Multiservis, která poskytla úvěr na koupi předmětného vozu. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství tedy přisvědčila závěrům soudů, že obviněný jednal v přímém úmyslu, neboť věděl o probíhajícím insolvenčním řízení. Vozidlo, které užíval, insolvenční správkyni nevydal, přestože si byl vědom toho, že je majetkem společnosti CHOC TECHNOLOGY, spol. s r. o., a bylo zapsáno do její majetkové podstaty. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že obviněný Mgr. O. C. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Svůj mimořádný opravný prostředek opřel obviněný o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem úspěšného uplatnění tohoto dovolacího důvodu je námitka nesprávné aplikace hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jak byl soudy zjištěn, nebo vadu jiného hmotně právního posouzení. V rámci dovolacích námitek proto nelze mít výhrady proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, ale pouze k jejich právnímu posouzení. To znamená, že dovolatel může tvrdit, že skutek není trestným činem, za který jej soudy označily, nýbrž je nutné jej právně posoudit podle jiného ustanovení trestního zákona, event. na jinou skutkovou okolnost aplikovat jiný hmotně právní předpis, a dále může namítat, že skutek nenaplňuje znaky žádného z trestných činů. V této souvislosti je nutné připomenout, že odvolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž je možné zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudů. Jeho uplatnění proto není možné v tak široké míře, jako řádný opravný prostředek - odvolání. Těžiště dokazování je soustředěno v řízení před soudem prvního stupně a právě již z důvodu omezené možnosti provádět či opakovat důkazy podle zásad ústnosti a bezprostřednosti (srov. §267r odst. 7 tr. ř.) nemá Nejvyšší soud možnost bez dalšího přehodnocovat důkazy provedené před soudy nižších stupňů, a je vázán skutkovým zjištěním, k němuž tyto soudy dospěly.
Obviněný Mgr. O. C. sice v úvodu svého podání formuloval námitku, která by za jiných podmínek mohla naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když odmítl existenci subjektivní stránky přečinu, jímž byl uznán vinným. Obsahem jeho konkrétních výhrad, jimiž se snažil svůj názor prosadit, však byly výhradně skutkové vady, které nespadají pod žádný z dovolacích důvodů.
Přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle §225 tr. zák. se dopustí ten, kdo v insolvenčním řízení maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce, a tím ohrozí účel insolvenčního řízení. Účel insolvenčního řízení lze dovodit zejména z ustanovení §1 zákona č. 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, (insolvenční zákon), podle něhož jde o řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, nebo aby bylo dosaženo oddlužení dlužníka. Tento účel je třeba vykládat v souvislosti se zásadami insolvenčního řízení stanovenými v §5 citovaného zákona. Po subjektivní stránce je vyžadováno zavinění formou úmyslu, přičemž postačí i úmysl nepřímý. (Viz Novotný, O., Vokoun, R. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 228; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 06. 2012, sp. zn. 5 Tdo 541/2012).
Především je nutné poukázat na to, že obviněný svoji obhajobu založil na vlastním pojetí skutkového stavu, který je ale odlišný od zjištění, k němuž dopěly soudy obou stupňů. První z námitek obviněného se týkala absence subjektivní stránky daného přečinu, kdy obviněný odmítl, že by u něj byl soudy skutečně prokázán přímý úmysl předmětné vozidlo neodevzdat. Upozornil na to, že tento závěr soud získal „pouze“ z výpovědí svědků Ing. J. Š. a Mgr. D. H., jež obviněný označil za účelové a tendenční. Na tomto místě je však nutné zdůraznit, že totožné námitky tvořily součást jeho obhajoby již od počátku trestního stíhání a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Z obsahu všech provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že obviněný věděl o prohlášení úpadku dlužníka, společnosti CHOC TECHNOLOGY, spol. s r.o., v níž obviněný vykonával funkci jednatele do října 2009 a v době spáchaného skutku byl jedním ze společníků. Přestože byl opakovaně vyzván insolvenční správkyní k vydání vozidla, které správkyně důvodně zahrnula do majetkové podstaty dlužníka, a které obviněný užíval, odmítl je vydat a učinil tak až po podání trestního oznámení a to policejnímu orgánu.
Nejvyšší soud stejně jako soudy obou stupňů nemá žádné pochybnosti o dostatečném objasnění základních otázek, které jsou významné pro právní posouzení skutkových okolností a to včetně úmyslu obviněného neuposlechnout výzvy insolvenční správkyně s vědomím ohrožení účelu insolvenčního řízení. Podle zprávy insolvenční správkyně ze dne 3. 6. 2011 činí totiž výše pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení více jak 15 milionů Kč, přičemž několikanásobně převyšují majetek dlužníka, jehož přesná výše nebyla v době rozhodování soudů přesně známa z důvodu probíhajících soudních řízení. Nezpochybnitelné je však zjištění, že s ohledem na hodnotu předmětného vozidla a zájem na jeho rychlém zpeněžení tak, aby bylo možné dosáhnout co nejvyšší ceny, je nutné posoudit jednání obviněného jako mařící činnost insolvenční správkyně a současně ohrožující účel insolvenčního řízení. Obviněný nerespektoval povinnosti stanovené v §213 insolvenčního zákona a ohrozil tím dosažení co nejvyššího uspokojení věřitelů. Všechny uvedené skutečnosti a způsob jednání svědčí o tom, že obviněný se přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle §225 tr. zák. dopustil v přímém úmyslu podle §15 písm. a) tr. zák. Nakonec i v dovolání setrvává na svém názoru, že vozidlo v podstatě patřilo jemu a nemělo být tudíž zahrnuto do majetkové podstaty úpadce. Tím nepřímo potvrzuje, že odmítá respektovat postup insolvenční správkyně, přestože jsou mu známy všechny pro posouzení otázky vlastnictví vozidla i povinností stanovených v insolvenčním zákoně, významné okolnosti.
Nad rámec dovolacího přezkumu tak Nejvyšší soud konstatuje, že soudy ve věci rozhodující správně právně posoudily provedené důkazy, jež bez jakýchkoli pochybností vyvrátily tvrzení obviněného, jímž se snažil zbavit obvinění a to včetně předkládané verze obhajoby se smlouvou o půjčce a s ní spojenou zástavní smlouvou předmětného vozidla. I soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř., se dostatečným způsobem vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Podle názoru Nejvyššího soudu spatřoval obviněný existenci dovolacího důvodu v chybném procesním postupu soudů při hodnocení důkazů, z čehož vyvodil nesprávnost skutkových zjištění. V souladu s podmínkami ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, však obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by směřovala proti vadnému užití hmotného práva a jeho výtky tak nejsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než zákonného důvodu, aniž mohl přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícímu řízení. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová