ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1055.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1055/2012-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2012 o dovolání, které podal obviněný Bc. P. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 6 To 11/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 7/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Bc. P. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 54 T 7/2011, uznán vinným pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem blíže popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
K odvolání státního zástupce podanému v neprospěch obviněného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 6 To 11/2012, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud rozhodl znovu tak, že při nedotčeném výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně odsoudil obviněného podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, zabývajících se nákupem zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodejem, a to v trvání 4 let. Podle §256 tr. řádu pak odvolací soud zamítl odvolání obviněného, neboť ho neshledal důvodným.
Obviněný Bc. P. P. podal dne 11. 7. 2012 proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle obviněného soudy obou stupňů posoudily skutek v rozporu s hmotným právem, neboť obviněný nejednal v úmyslu vylákat výhodu na dani, takže právní závěry týkající se subjektivní stránky pokusu zmíněného zločinu jsou údajně v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Pokud jde o otázku zavinění, obviněný je přesvědčen, že nárok na vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty uplatnil u finančního úřadu v dobré víře, neboť již došlo k částečnému plnění z uzavřené smlouvy a učinil tak po konzultaci se svou účetní. V uvedených souvislostech obviněný odkázal na judikaturu týkající se posuzování subjektivní stránky trestného činu, podle níž závěr o subjektivní stránce lze opřít i o skutečnosti, jež se staly po spáchání projednávaného činu. Jak dále obviněný zdůraznil, i po podání daňového přiznání a po uplatnění nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty činil kroky k realizaci projektu fotovoltaické elektrárny, což nesvědčí o jeho úmyslném zavinění. Nedostatek svého úmyslného zavinění spatřuje obviněný též v okolnosti, že činnost obchodních společností zúčastněných ve věci byla propojena v osobách jednatelů, přičemž obchodní společnost, jejímž jménem jednal svědek S. P., by v tomto případě musela jím nárokovanou daň z přidané hodnoty odvést státu.
Závěrem podaného dovolání obviněný Bc. P. P. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a dále aby podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Bc. P. P. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají takové námitky obviněného, jimiž zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů. Pokud jde o námitky obviněného vytýkající nesprávné posouzení subjektivní stránky pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, státní zástupce je přesvědčen, že obviněný je založil především na zpochybnění důkazů a z nich vyplývajících skutkových závěrů. Přitom soudy obou stupňů se řádně vypořádaly se subjektivní stránkou zmíněného pokusu a státní zástupce zde odkázal na příslušné části odůvodnění rozsudků těchto soudů. Pokud jde o tvrzení obviněného ohledně příbuzenského poměru mezi jednateli dotčených obchodních společností a daňovou povinnost jedné z nich vůči státu, pak obchodní společnost SOLAR PRIK, s. r. o., by zřejmě nebyla schopna uhradit daňový dluh, neboť šlo o krátce založenou společnost s nedostatečným finančním zázemím. Podle názoru státního zástupce skutečným úmyslem obviněného bylo vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty formou skrytého úvěrování svého investičního záměru. Státní zástupce nesouhlasí ani s názorem obviněného, jestliže ten označil svůj záměr výstavby fotovoltaické elektrárny za vážně míněný a vylučující úmyslné zavinění. Jak dále státní zástupce v této souvislosti zdůraznil, z hlediska trestní odpovědnosti za pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku je podstatné jen to, zda skutečně došlo ke zdanitelnému plnění či zda toto plnění bylo jen fiktivní. Napadené rozhodnutí není podle státního zástupce zatíženo vytýkanou vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, proto nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě. Závěrem svého vyjádření tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Bc. P. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Bc. P. P. opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že může být dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku přichází v úvahu i za situace, když rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze v případě, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný Bc. P. P. však především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy, zejména pokud jde o výpovědi některých svědků (např. svědkyně J. T.) a listinné důkazy (např. e-mailovou korespondenci). Tím obviněný zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného činu tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možné podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Bc. P. P., přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávné použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě též z námitek zaměřených proti hodnocení provedených důkazů a z odlišné verze skutkového stavu, pak nevytýkal soudům nižších stupňů vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného Bc. P. P. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými a právními závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl Nejvyšší soud učinit odlišné právní posouzení tohoto skutku, jak se toho obviněný domáhá ve svém dovolání, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Pokud jde o námitku obviněného Bc. P. P., podle které mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy existuje tzv. extrémní nesoulad, odkazuje Nejvyšší soud na shora uvedenou argumentaci k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ani zmíněné tvrzení obviněného totiž neodpovídá hmotně právní povaze dovolacího důvodu vymezeného v citovaném ustanovení. V tomto směru lze rovněž poukázat na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu a použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298, Sb. rozh. tr. nebo v četných dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Takový výklad byl potvrzen i řadou rozhodnutí Ústavního soudu (např. jeho usnesením ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04, uveřejněným pod č. 45 ve svazku 34 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v nichž se Ústavní soud ztotožnil s dosavadní praxí Nejvyššího soudu při interpretaci citovaného dovolacího důvodu, takže zde není důvodu odchylovat se od této ustálené soudní judikatury. Navíc tvrzení o tzv. extrémním nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy používá Ústavní soud k odůvodnění své vlastní rozhodovací praxe, v rámci které z podnětu ústavních stížností výjimečně zasahuje do rozhodnutí obecných soudů, pokud má jejich nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu (viz souhrnně zejména nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikovaný pod č. 172 ve svazku 35 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nejde tedy o žádný dovolací důvod podle §265b tr. řádu, jímž by byl Nejvyšší soud vázán.
V návaznosti na popsané okolnosti je potom nutné posuzovat i zbývající část argumentace obviněného Bc. P. P., v jejímž rámci zpochybnil naplnění subjektivní stránky pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Uvedené námitky sice již formálně odpovídají citovanému dovolacímu důvodu, avšak nejsou opodstatněné.
K subjektivní stránce zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku Nejvyšší soud nejdříve obecně připomíná, že k jeho spáchání se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§15 tr. zákoníku) a postačuje zde i nepřímý (eventuální) úmysl [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Stejně tak pokus ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele směřující k dokonání trestného činu.
Podle názoru Nejvyššího soudu rozhodné skutkové okolnosti, které soud prvního stupně vyjádřil ve skutkové větě k pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve výroku o vině ve svém rozsudku, svědčí o existenci zavinění obviněného Bc. P. P. ve formě přímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak správně konstatovaly soud prvního stupně i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí (viz s. 16 rozsudku soudu prvního stupně a s. 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Zmíněná forma zavinění pak vyplývá zejména ze způsobu jednání obviněného obsaženého v popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a vyjádřeného zejména formulacemi, podle kterých obviněný „… vědom si účelového založení společnosti SOLAR PRIK, s. r. o., ... v úmyslu neoprávněného získání majetkového prospěchu velkého rozsahu vylákáním výhody na dani z přidané hodnoty …, ačkoli si byl vědom, že nedošlo k realizaci přijatého zdanitelného plnění“. Jak je tedy patrné z uvedeného popisu a z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů, obviněný chtěl [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] ve velkém rozsahu vylákat od příslušného správce výhodu na dani z přidané hodnoty ve výši 47 120 000,- Kč, avšak k dokonání tohoto činu nedošlo.
Ostatně obviněný Bc. P. P. ve svém dovolání nijak blíže nekonkretizoval, zda v případě tvrzeného nedostatku jeho úmyslného zavinění chybí vědomostní složka úmyslu (tj. není zde znalost všech relevantních skutečností), nebo volní složka úmyslu (tj. chybí vůle chtít způsobit následek nebo zde není alespoň srozumění s jeho způsobením) či obě tyto složky zároveň. Proto Nejvyšší soud nemohl akceptovat jeho poněkud obecné tvrzení zpochybňující naplnění subjektivní stránky posuzovaného pokusu zločinu spáchaného skutkem popsaným výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
Přitom závěr o naplnění subjektivní stránky pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku zde vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání obviněného Bc. P. P. popsaného ve skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména pak z neodvratnosti následku v podobě porušení zájmu státu na správném vyměření daně, s nímž obviněný musel počítat jako s následkem, který mohl snadno nastat, ale nenastal jen z důvodu obezřetnosti příslušného finančního úřadu, který včas odhalil podezřelé okolnosti uplatnění nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty.
Tento závěr nemůže být zpochybněn ani tvrzením obviněného Bc. P. P., podle něhož vylučují jeho úmyslné zavinění kroky, které podnikl pro uskutečnění uvedeného podnikatelského záměru, zejména když jménem obchodní společnosti SOLAR PRIK, s. r. o., jednal jeho bratr, který by byl odpovědný za odvedení daně z přidané hodnoty. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů posuzovaly způsob, jakým se obviněný snažil získat finanční prostředky na své podnikání, přičemž ho shledaly nezákonným a vykazujícím kriminální povahu. Proto zde není podstatné, zda obviněný měl skutečný zájem na podnikání ve formě vybudování a provozu fotovoltaické elektrárny, anebo jen předstíral takový zájem v úmyslu vylákat výhodu na dani z přidané hodnoty. Podstatná je totiž skutečnost, že obviněný se pokusil vylákat tuto výhodu od státu bez ohledu na dodržení příslušných daňových předpisů, a pro závěr o úmyslném zavinění obviněného je bez významu, zda bratr obviněného by nakonec musel řešit otázku splnění daňové povinnosti vůči státu ohledně daně z přidané hodnoty. Jednak se zde šlo o dva rozdílné subjekty s vlastními daňovými povinnostmi a navíc obchodní společnost SOLAR PRIK, s. r. o., jejímž jménem jednal bratr obviněného, byla založena jen několik dnů před fiktivní realizací předmětu smlouvy o dílo se základním kapitálem ve výši 200 000,- Kč, což vyvolává důvodné pochybnosti o jejích skutečných možnostech splnit daňové povinnosti vůči státu v takovém rozsahu, jaký by zde přicházel v úvahu s ohledem na výši nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, který chtěl obviněný získat.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud považuje za nedůvodnou námitku obviněného Bc. P. P., v které popřel naplnění subjektivní stránky pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným.
Obviněný Bc. P. P. dále uplatnil ve svém dovolání důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn ve dvou alternativách. V případě první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných předpokladů odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán některý jiný důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný Bc. P. P. pak namítl v předcházejícím řízení existenci dovolacího důvodu obsaženého v již zmíněném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomuto důvodu se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše a neshledal opodstatněným tvrzení obviněného o jeho naplnění, protože soudy obou stupňů správně dovodily všechny znaky pokusu zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to včetně úmyslného zavinění obviněného.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Bc. P. P. podal své dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Protože však jeho dovolání se částečně opírá o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody uvedenými v citovaných ustanoveních, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného Bc. P. P. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 10. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y