ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1107.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1107/2012-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2012 o dovoláních, která podali obvinění D. F. , a O. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 7 To 44/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 2/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných D. F. a O. B. odmítají.
Odůvodnění:
Obvinění D. F. a O. B. byli rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 3 T 2/2011, uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se společně s dalšími obviněnými dopustili skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byly obviněným uloženy následující tresty. Obviněný D. F. byl odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Obviněný O. B. byl odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 1 měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo dále uloženo ochranné opatření v podobě zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž výčet zabraných věcí je uveden ve výroku o tomto ochranném opatření. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu (resp. ochranném opatření) dalších spoluobviněných v této věci.
Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění D. F. a O. B. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 7 To 44/2012, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
Obvinění D. F. a O. B. podali proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svých obhájců dovolání, která opřeli o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný D. F. tak učinil dne 24. 5. 2012, přičemž má za to, že většina zajištěného lihu byl denaturovaný líh, který obsahoval celkem 4 018,84 litrů etanolu. Podle jeho názoru byl tento líh pouze skladován, a nikoli rozvezen do jednotlivých výroben, ani z něj nebylo vyrobeno žádné množství lihovin. Jak dále obviněný zdůraznil, ve věci nebylo učiněno žádné zjištění, které by prokazovalo zneužití celého uvedeného množství lihu ve smyslu §67 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, přičemž šlo o denaturovaný líh, který nepodléhal spotřební dani. Pokud by v řízení bylo prokázáno pouze částečné zneužití denaturovaného lihu, byl by podle tohoto obviněného celkový rozsah zkrácené daně nižší.
Závěrem svého dovolání proto obviněný D. F. navrhl, aby Nejvyšší soud
podle §265k tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby podle §265l tr. řádu přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný současně navrhl, aby bylo rozhodnuto o odkladu či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. řádu.
Obviněný O. B. podal dovolání dne 30. 5. 2012 a poukázal v něm zejména na existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými a provedenými důkazy. Jak dále obviněný zdůraznil, závěry soudů nižších stupňů nemají žádnou oporu v provedeném dokazování. Obviněný popírá, že by spolu s dalšími obviněnými páchal posuzovanou trestnou činnost. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby mu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných D. F. a O. B. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolání obviněného D. F. , podle státního zástupce v posuzované věci šlo o líh, který podléhal spotřební dani ve smyslu §67 odst. 1, odst. 3 věta před středníkem zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a proto obviněným vznikla daňová povinnost podle §68 písm. d) citovaného zákona. Přitom je státní zástupce přesvědčen, že spáchaným skutkem obviněný naplnil všechny znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Proto závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání tohoto obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné. Pokud jde o dovolání obviněného O. B. , podle názoru státního zástupce argumentace v dovolání tohoto obviněného neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, takže navrhl, aby ho Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obvinění D. F. a O. B. podali dovolání jako oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinili tak prostřednictvím svých obhájců (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obvinění D. F. a O. B. opírají jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byli obvinění stíháni a odsouzeni, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku přichází v úvahu i za situace, když rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze v případě, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obvinění D. F. a O. B. však především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy. Tím obvinění zpochybňují výsledky dokazování a shledávají existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného činu tedy obvinění dovozují nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněné příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možné podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnili obvinění D. F. a O. B. , přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávné použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obvinění namítali nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozovali v podstatě jen z námitek zaměřených proti hodnocení provedených důkazů a z odlišné verze skutkového stavu, pak nevytýkali soudům nižších stupňů vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněných D. F. a O. B. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle kterého se obvinění dopustili skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnil též odvolací soud. Kdyby měl Nejvyšší soud učinit odlišné právní posouzení tohoto skutku, jak se toho obvinění domáhají ve svých dovoláních, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Totéž platí o námitce obviněného O. B. , v níž poukazuje na existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Ani zmíněné tvrzení obviněného totiž neodpovídá hmotně právní povaze dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V tomto směru lze rovněž poukázat na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu a použití dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení, jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298, Sb. rozh. tr., nebo v četných dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu jeho trestního kolegia ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. Takový výklad byl potvrzen i řadou rozhodnutí Ústavního soudu (např. usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04, uveřejněným pod č. 45 ve svazku 34 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v nichž se Ústavní soud ztotožnil s dosavadní praxí Nejvyššího soudu při interpretaci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, takže zde není důvodu odchylovat se od této ustálené soudní judikatury. Navíc tvrzení o tzv. extrémním nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy používá Ústavní soud k odůvodnění své vlastní rozhodovací praxe, při které z podnětu ústavních stížností výjimečně zasahuje do rozhodnutí obecných soudů, pokud má jejich nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu (viz souhrnně zejména nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikovaný pod č. 172 ve svazku 35 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nejde tedy o žádný dovolací důvod podle §265b tr. řádu, jímž by byl Nejvyšší soud vázán.
Pouze nad rámec dovolacích námitek obviněného D. F. , v nichž zpochybnil spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve značném rozsahu ve smyslu §240 odst. 2 písm. a) a c) tr. zákoníku, Nejvyšší soud připomíná, že se pro jeho stanovení přiměřeně postupuje podle §138 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž jde o zkrácení daně či jiné povinné platby nejméně ve výši 500 000,- Kč. Jak přitom mimo jiné vyplývá ze skutkových zjištění, tento obviněný se jako spolupachatel podílel na zkrácení spotřební daně z lihu nejméně v částce 1 145 369,- Kč. Pro zjištění výše zkrácené daně bylo v posuzované věci rozhodující množství zajištěného etanolu, který je předmětem spotřební daně podle §67 odst. 1 zákona č. 353/2003, o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a nikoli to, jaká jeho část byla určena k výrobě alkoholických nápojů. Ve smyslu §70 citovaného zákona pak množství 4 018,84 litrů etanolu odpovídá zkrácená spotřební daň ve výši 1 145 369,- Kč. Nejvyšší soud tak považuje námitky jmenovaného obviněného směřující proti zjištěnému rozsahu zkrácení uvedeného druhu daně nejen za nesprávné, ale i za neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je obviněný založil na zpochybnění některých skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění D. F. a O. B. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podali dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněných, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovoláních obviněných D. F. a O. B. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Pokud jde o podnět obviněného D. F. , aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 10. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y