ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1128.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1128/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 10. 2012 o dovolání obviněného Z. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 42 To 125/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 274/2010, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 42 To 125/2012.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně – pobočka v Jihlavě přikazuje , aby věc obviněného Z. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 2 T 274/2010, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil tím, že dne 12. 1. 2007 ve V. M. , okr. Ž. n. S. , jako jednatel a jediný společník společnosti TROZA, s. r. o., Velké Meziříčí, K Buči 883/22, v účetnictví společnosti zaúčtoval fiktivní doklad o likvidaci 26 tun použitého fasádního rámového pozinkovaného lešení SPRINT v hodnotě 1.562.400,- Kč, kterou měla zajistit společnost REECO, s. r. o., Brno, Údolní 12 (nyní Cejl 79), ačkoli ve skutečnosti tato společnost a ani žádná jiná předmětné lešení nezlikvidovala, čímž fiktivně bez protihodnoty zmenšil objem majetku této společnosti, a tohoto jednání se dopustil za tíživé finanční situace společnosti, která k 12. 1. 2007 měla v pokladní knize vykázanou hotovost ve výši pouze 59.180,- Kč a jinak neměla žádný jiný majetek, z něhož by mohly být uspokojeny splatné pohledávky jejích věřitelů, jimž takto způsobil škodu v celkové výši 1.562.400,- Kč, neboť společnost TROZA, s. r. o., Velké Meziříčí, K Buči 883/22, dlužila ke dni 12. 1. 2007 nejméně:
- společnosti PERI, spol. s r. o., Jesenice u Prahy, Průmyslová 392, částku 1.275.980,80 Kč,
- České podnikatelské pojišťovně, a. s., Budějovická 5, Praha 4, částku 3.611,- Kč,
- Městské správě sociálního zabezpečení Brno, Veveří 5, částku 84.612,- Kč,
- společnosti Harsco Infrastructure CZ, s. r. o., Praha 10, Bečovská 939, částku 236.277,34 Kč,
- Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 79.298,- Kč,
přičemž v důsledku narůstajících dluhů byla společnost TROZA, s. r. o., Velké Meziříčí, K Buči 883/22, zrušena s likvidací ke dni 14. 11. 2007.
Za tento trestný čin byl obviněný Z. S. odsouzen podle §256 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody na 3 (tři) měsíce.
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, který projednal odvolání obviněného jako soud odvolací, rozhodl usnesením ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 42 To 125/2012, tak, že podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného Z. S. zamítl jako podané opožděně.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 42 To 125/2012, podal obviněný Z. S. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Sofie Pondikasové dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V podrobnostech dovolatel uvedl, že zamítnutí odvolání soudem druhého stupně není procesně správné, protože neuplynula lhůta pro podání odvolání. Obhájci nebyl rozsudek nalézacího soudu řádně doručen. Jak vyplývá ze soudního spisu, rozsudek nalézacího soudu byl do kanceláře obhájce doručen dne 2. 4. 2012, kdy na dodejce je uvedeno, že zásilku převzala T. N. jako oprávněná osoba, zmocněnec, k převzetí zásilky. Rozsudek byl adresován, jak vyplývá z dodejky, Mgr. Sofii Pondikasové, advokátce, Vrchlického sad 4, 602 00 Brno. T. N. nebyla a není zaměstnancem obhájce, ani osobou oprávněnou poštovní zásilky za advokáta přijmout. V době doručení rozsudku byla v kanceláři obhájce na bezplatné povinné školní praxi. Existuje „Průkaz příjemce“ vystavený Českou poštou, platný do 18. 3. 2013, na základě kterého je sl. N. oprávněna přebírat poštovní zásilky. Nikoli však pro Mgr. Sofii Pondikasovou, advokátku, při výkonu činnosti advokacie, ale pro Mgr. Sofii Pondikasovou jako fyzickou osobu, občana. Na „Průkazu příjemce“ není uvedeno, že zastoupeným adresátem je advokát, ale pouze fyzická osoba. Navíc je na daném zmocnění jiná adresa „Křenová 64, 602 00 Brno“, ačkoli místem pro doručení je Vrchlického sad 4, 602 00 Brno. Výše uvedený „Průkaz zmocněnce“ byl vyhotoven právě za účelem přebírání osobní pošty Mgr. Sofie Pondikasové mimo její výkon advokacie. Obhájce má v rámci výkonu advokacie vyhotoven „Průkaz příjemce“ na přijímání pošty v rámci výkonu advokacie, a to „Průkaz příjemce“, platný do 2. 3. 2013, kde zmocněncem na průkazu uvedeným je mj. zaměstnanec a advokátní koncipient advokátky. V konečném důsledku tak došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, které je nutné napravit v zájmu zachování práva obviněného na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Jak vyplývá i ze soudního spisu, bylo i přesto odvolání ke Krajskému soudu v Brně – pobočka v Jihlavě obhájcem vyhotoveno a soudu zasláno. Obhajoba tak ovšem učinila na základě podkladů, které obhájci dne 4. 4. 2012 doručil obviněný. Dovolatel dále uplatnil věcné námitky, kterými se však Nejvyšší soud s ohledem na důvody zrušení rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval.
Na základě výše uvedeného obviněný Z. S. prostřednictvím své obhájkyně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon rozsudku nalézacího soudu, a aby dále zrušil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 42 To 125/2012, a témuž soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného Z. S. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila tak, že obviněným uplatněné dovolací námitky je možné podřadit pod jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V předmětné trestní věci obviněný namítá, že k pochybení v postupu soudu došlo při doručování. Doručováním se rozumí úkon, jehož cílem je zajistit, aby písemnost, která pochází zpravidla od orgánů činných v trestním řízení, se dostala, nebo alespoň mohla dostat, do rukou adresáta. Právní účinky, které zákon spojuje s doručením písemností, mohou nastat jen tehdy, pokud byla písemnost doručena způsobem přikázaným nebo předvídaným zákonem (srov. č. 3/1972 Sb. rozh. tr.). V posuzované trestní věci byl rozsudek nalézacího soudu obviněnému i jeho obhájci doručován poštou. Komu musí být rozsudek doručen stanovuje §130 tr. ř. Teprve od doručení opisu rozsudku počíná lhůta pro podání odvolání (§248 tr. ř.), nebo dovolání (§265e) tr. ř., ať byla strana přítomna vyhlášení rozsudku či nebyla, ať žádala o doručení opisu či nežádala. Tím je zdůrazněn význam písemného vyhotovení rozsudku. Obhájce obviněného obecně nelze považovat za osobu oprávněnou podat proti rozhodnutí opravný prostředek ve smyslu ustanovení §63 odst. 1 písm. b) tr. ř., a zpravidla mu proto stačí doručit opis rozsudku způsobem uvedeným v §62 odst. 3 tr. ř. V posuzované trestní věci měla opis rozsudku nalézacího soudu převzít T. N. , která byla oprávněna pouze k přebírání osobní pošty advokátky Mgr. Sofie Pondikasové mimo její výkon advokacie. Jestliže byla Českou poštou předána zásilka pro Mgr. Sofii Pondikasovou, advokátku se sídlem advokátní kanceláře v Brně, Vrchlického sad 4, T. N. , která byla oprávněna přebírat pouze její osobní zásilky, došlo k pochybení při doručování, kdy advokátce nebyl rozsudek řádně doručen. Nebyl proto dán zákonný podklad k tomu, aby Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě odvolání obviněného jako opožděně podané zamítl, neboť advokátce obviněného nebyl řádně doručen rozsudek nalézacího soudu. Nebylo tudíž zřejmé, od kterého data má být počítána lhůta k podání odvolání, neboť ta se počítá od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 42 To 125/2012, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným Z. S. vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal . Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Obviněný Z. S. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v té alternativě, podle níž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jedná se o situaci, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání podala oprávněná osoba nikoli opožděně, ale včas, odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení – viz §253 odst. 2 tr. ř.). Procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti vymezují příslušná ustanovení trestního řádu, a to §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání nebo stížnost). Smyslem tu tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona mělo být provedeno, takže dovolatel byl zkrácen ve svém právu na přístup k soudu druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 916/2002, publikované pod č. T 491 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve sv. 20/2003).
Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že obviněný se svým obhájcem byli přítomni u hlavního líčení, které se konalo dne 13. 3. 2012 u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, v němž byl vyhlášen odsuzující rozsudek, přičemž obviněný se svým obhájcem se na místě nevyjádřili k tomu, zda podají či nepodají opravný prostředek a k takovému rozhodnutí si ponechali zákonnou lhůtu. Odvolací soud nadto uvedl, že rozsudek byl obviněnému i jeho obhájci soudem doručen dne 2. 4. 2012, takže lhůta k podání odvolání obviněnému uplynula dnem 10. 4. 2012, neboť podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku odvolání směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Jelikož obviněný prostřednictvím svého obhájce předal odvolání k poštovní přepravě až dne 11. 4. 2012, tedy po uplynutí zákonné lhůty k podání odvolání, odvolací soud podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného jako opožděně podané zamítl.
Nejvyšší soud poté, co mu bylo poprvé předloženo dovolání obviněného Z. S. , požádal Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, aby zajistil od České pošty údaje o zmocnění („Průkazech příjemce“) Mgr. Sofie Pondikasové, kopie všech „Průkazů příjemce“ Mgr. Sofie Pondikasové a údaje o doručení rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 2 T 274/2010. Nalézací soud poté znovu předložil Nejvyššímu soudu dovolání obviněného spolu s doplněným procesním spisem o vyjádření České pošty ze dne 3. 9. 2012, a to včetně pěti kopií žádostí o vydání „Průkazu příjemce“ na jméno Sofie Pondikasová (srov. č. l. 638 a násl. spisu). Česká pošta ve své odpovědi uvedla, že zásilka Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, jíž byl doručován rozsudek jmenovaného soudu obhájkyni dovolatele, byla doručena dne 2. 4. 2012 na základě předloženého průkazu příjemce. Tento průkaz byl vydán dne 19. 3. 2010 a dne 22. 6. 2012 byl vrácen jako neplatný. Tímto průkazem zmocnila Mgr. Sofie Pondikasová k přebírání zásilek a poštovních poukázek tři zmocněnce, a to K. G. , A. Š. a T. N. Zásilka byla doručena na adrese V. , B. Zásilku převzala T. N. , která se prokázala výše uvedeným „Průkazem příjemce“ a občanským průkazem. Průkaz příjemce však byl vydán pro dodávání zásilek určených fyzické osobě a na jinou adresu (průkaz byl vydán pro dodávání zásilek došlých na adresu K. , B. ) – v podrobnostech srov. č. l. 638 spisu. K tomu je dále prokázáno, že doručenka nacházející se na č. l. 596 spisu je skutečně adresována na V. s. , B. Podle veřejně přístupného seznamu advokátů vedeného na webových stránkách České advokátní komory je na adrese http://vyhledavac.cak.cz/Units/_Search/Details/detailAdvokat.aspx?id=eb8053d9-d250-4252-a5ef-fc99dd3a7b7a ověřitelné, že Mgr. Sofie Pondikasová má sídlo advokátní kanceláře na adrese Vrchlického sad 1894/4, 602 00 Brno. Konečně také z přílohového materiálu od České pošty je zřejmé, že T. N. byla uvedena jako zmocněnec pro přijímání zásilek pro fyzickou osobu Sofii Pondikasovou s uvedenou adresou Křenová 64, 602 00 Brno (srov. č. l. 640 spisu). Ze všech předestřených skutečností je tak zřejmé, že obhájkyni obviněného skutečně nebyl rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 2 T 274/2010, řádně doručen, a proto nemohlo dojít k opožděnému podání odvolání.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání věci shledal, že je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku – odvolání obviněného Z. S. – proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud k podanému dovolání obviněného podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 42 To 125/2012, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočka v Jihlavě, aby věc obviněného Z. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknuté vady je zřejmé, že ji nelze odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě napraví shora uvedenou vadu, která byla Nejvyšším soudem zjištěna a shora v podrobnostech popsána. Jelikož podle ustanovení §130 odst. 2 tr. ř. se opis rozsudku doručuje také obhájci obžalovaného a podle ustanovení §248 odst. 2 tr. ř. jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta pro podání odvolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději, je nezbytné, aby byl rozsudek nalézacího soudu řádně doručen obhájkyni obviněného Mgr. Sofii Pondikasové (což měl učinit především Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, který to může vykonat na základě příp. pokynu odvolacího soudu), neboť jí dosud rozsudek řádně doručen nebyl. Jak již zmínila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, obhájce obviněného obecně nelze považovat za osobu samostatně oprávněnou podat proti rozhodnutí opravný prostředek ve smyslu ustanovení §64 odst. 1 písm. b) tr. ř., a zpravidla mu proto stačí doručit opis rozsudku způsobem uvedeným v §63 odst. 1 tr. ř. Poté Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě znovu projedná odvolání obviněného Z. S. podané proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 2 T 274/2010.
Nejvyšší soud již jen připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je odvolací soud, vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě bylo zrušeno jen v důsledku dovolání obviněného, podaného samozřejmě v jeho prospěch, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (zákaz reformationis in peius). Vzhledem k tomu, že samosoudce nenavrhl odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, nebylo možno postupovat podle §265h odst. 3 tr. ř. Pro navrhovaný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. v dovolání neshledal předseda senátu Nejvyššího soudu důvody s ohledem na přednostní projednání dovolání obviněného a rozhodnutí Nejvyššího soudu o něm po jeho opětovném předložení (dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu dne 12. 9. 2010).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2012
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.