ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1166.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1166/2012-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2012 o dovolání, které podal obviněný MUDr. P. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 6 To 289/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 24/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 1 T 24/2007, byli obvinění MUDr. P. Š., B. Š. a M. B. uznáni vinnými trestným činem zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), kterého se dopustili ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento trestný čin byli obvinění MUDr. P. Š., B. Š. a M. B. odsouzeni podle §256a odst. 3 tr. zák. každý k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byli podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazeni do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. jim byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech, jejichž činnost souvisí s poskytováním zdravotnické péče, a ve společnostech poskytujících služby společnostem, jejichž činnost souvisí s poskytováním zdravotnické péče, a to na dobu 5 let.
K odvolání všech obviněných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 6 To 289/2010, podle §258 odst. 1 písm. b), d) a e) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými trestným činem zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustili skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu.
Za tento trestný čin byli obvinění odsouzeni podle §256a odst. 2 tr. zák. každý k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon jim byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněným uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech, jejichž činnost souvisí s poskytováním zdravotnické péče, a to na dobu 2 roků.
Proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali obvinění MUDr. P. Š., B. Š. a M. B. a v jejich neprospěch nejvyšší státní zástupkyně dovolání, o kterých rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 Tdo 214/2011, tak, že z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu v celém rozsahu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 6 To 289/2010. Podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud odmítl dovolání všech obviněných.
Na podkladě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu se Krajský soud v Ostravě znovu zabýval touto věcí a rozsudkem ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 6 To 289/2010, rozhodl podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. řádu tak, že z podnětu odvolání obviněných MUDr. P. Š., B. Š. a M. B. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 1 T 24/2007, v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. a) a b) tr. řádu poté odvolací soud znovu rozhodl ve věci tak, že všechny obviněné uznal vinnými trestným činem zvýhodňování věřitele §256a odst. 1, 3 tr. zák.
Tohoto trestného činu se obvinění dopustili jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. skutkem spočívajícím v tom, že v době od 22. 10. 2001 do 21. 6. 2004 v Bruntále jako členové představenstva obchodní společnosti Nemocnice Bruntál, a. s., se sídlem v Bruntále, ul. Nádražní č. 27, ačkoli si byli vědomi, že tato obchodní společnost je již delší dobu ve ztrátě, nemá dostatek finančních prostředků k tomu, aby mohla hradit své splatné závazky, a že její závazky tak rapidně narůstají a značně převyšují její majetek, což objektivně vyplynulo ze zprávy auditora, který dne 11. 7. 2001 konstatoval, že účetní jednotka (Nemocnice Bruntál, a. s.) vykazuje záporné vlastní jmění a předlužení, a tato zpráva byla projednána na zasedání představenstva jmenované obchodní společnosti dne 21. 10. 2001, přičemž ke dni 21. 6. 2004 byl její majetek včetně pohledávek v hodnotě 47 538 609,- Kč a její splatné závazky ve výši 83 572 638,- Kč, obvinění neučinili žádné opatření k poměrnému hrazení dluhů této obchodní společnosti všem věřitelům stejně, ale naopak obvinění ve vzájemné shodě nechali hradit závazky obchodní společnosti Nemocnice Bruntál, a. s., přednostně vůči obchodním společnostem LEMAK, s. r. o., a RENEBO, s. r. o., kterým byly takto uhrazeny jejich pohledávky vzniklé v letech 2002 až 2004 ve výši popsané ve výroku o vině, a takto byla uhrazena obchodní společnosti LEMAK, s. r. o., oproti podmínkám poměrného vypořádání navíc částka ve výši 12 459 835,40 Kč a obchodní společnosti RENEBO, s. r. o., pak navíc částka ve výši 3 473 760,70 Kč, zatímco ve stejné době nejméně 183 věřitelům, a to subjektům popsaným v označeném výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, neuhradili ani poměrně zde uvedené pohledávky, čímž jim způsobili škodu v celkové výši nejméně 15 915 596,10 Kč.
Za to byli obvinění odsouzeni podle §256a odst. 3 tr. zák. každý k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon jim byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněným uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech, jejichž činnost souvisí s poskytováním zdravotnické péče na dobu 3 roků.
Obviněný MUDr. P. Š. podal prostřednictvím svého obhájce dne 14. 2. 2012 proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu. Pokud jde o první dovolací důvod, podle obviněného dřívější dovolání podala v jeho neprospěch neoprávněná osoba, neboť ho v rozporu s ustanovením §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu podal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, nikoli samotný nejvyšší státní zástupce, který k tomu byl jedinou oprávněnou osobou. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku časové působnosti trestních zákonů. Podle názoru obviněného je pozdější právní úprava pro něj příznivější, protože obsahuje širší okruh okolností vylučujících protiprávnost. V této souvislosti se obviněný domnívá, že jednal za podmínek přípustného rizika.
Závěrem svého dovolání obviněný MUDr. P. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, aniž by však obviněný navrhl, jak je třeba dále postupovat.
K dovolání obviněného MUDr. P. Š. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o námitky obviněného k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, podle státního zástupce dřívější dovolání nepodal jen státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, ale v danou dobu určený první náměstek nejvyšší státní zástupkyně. Přitom státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011, a na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu v nyní posuzované věci, jímž v tomto směru nebylo zjištěno žádné pochybení. K námitkám, které obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, státní zástupce zejména uvedl, že byť trestní zákon neobsahoval výslovnou úpravu přípustného rizika jako okolnosti vylučující protiprávnost, nebylo v době jeho účinnosti vyloučeno použití tohoto institutu. Podle přesvědčení státního zástupce však jednání obviněného neodpovídá povaze přípustného rizika jako okolnosti vylučující protiprávnost, neboť nesplňuje v něm uvedené podmínky (viz nyní ustanovení §31 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpis, dále ve zkratce „tr. zákoník“). Obviněný totiž nevykonával společensky prospěšnou činnost (což je jediným znakem přípustného rizika, který obviněný zmiňuje ve svém dovolání), neboť se podílel na řízení nemocnice (a přitom zvýhodňoval určité věřitele na úkor jiných), avšak trestný čin nespáchal v souvislosti s léčbou pacientů.
Podle státního zástupce Krajský soud v Ostravě sice pochybil, pokud v právní větě ve výroku o vině ve svém rozsudku opětovně neuvedl zcela odpovídající formulaci, avšak jedná se o vadu, kterou obviněný nevytkl a jejíž náprava by navíc ani neměla žádný dopad na postavení obviněného [§265i odst. 1 písm. f) tr. řádu].
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného MUDr. P. Š., neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný MUDr. P. Š. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný MUDr. P. Š. opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu, tedy že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že trestní stíhání obviněného by nebylo přípustné, kdyby se vedlo v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1 písm. a) až j), odst. 4 a §11a tr. řádu, která obsahují uzavřený výčet důvodů, jejichž naplnění v konkrétní věci má vždy za následek, s výjimkami uvedenými v ustanoveních §11 odst. 3 a §257 odst. 3 tr. řádu, nepřípustnost trestního stíhání a v konečném důsledku buď nezahájení takového trestního stíhání (§159a odst. 2 tr. řádu), nebo jeho zastavení [§172 odst. 1 písm. d), §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2, §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu]. Námitky obviněného, kterými zpochybňoval osobu oprávněnou podat v jeho neprospěch dovolání [viz §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu], však nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod podle citovaného ustanovení, a Nejvyšší soud se jimi proto blíže nezabýval (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 38/2005 Sb. rozh. tr.).
Jak navíc vyplývá z usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011, které bylo publikované jako rozhodnutí č. 15/2012 Sb. rozh. tr., nejvyšší státní zástupce je sice jediným ze zákona oprávněným státním zástupcem v celé soustavě státního zastupitelství, který může ve smyslu §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu podat dovolání. To ovšem na druhé straně neznamená, že by toto ustanovení vylučovalo, aby za splnění zákonných podmínek stanovených v §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, podal dovolání v jeho zastoupení náměstek nejvyššího státního zástupce. Proto ani okolnost, že v posuzované věci podal dovolání v zastoupení nejvyšší státní zástupkyně její náměstek, není sama o sobě vadným procesním postupem a už vůbec nemůže zakládat existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, jak Nejvyšší soud již výše uvedl. Akceptováním názoru obviněného v tomto směru by pak Nejvyšší soud vlastně nepřípustným způsobem revidoval závěry svého dřívějšího rozhodnutí, jímž vyhověl dovolání nejvyšší státní zástupkyně podanému jejím náměstkem.
K výkladu druhého uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Citovaný dovolací důvod sice formálně naplňují dovolací námitky obviněného MUDr. P. Š., v nichž zpochybnil správnost posouzení časové působnosti trestních zákonů a domáhal se uplatnění přípustného rizika jako okolnosti vylučující protiprávnost jeho činu. Tyto námitky však nejsou důvodné.
K tomu je v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu uvedeno sice jen obecné konstatování, podle něhož nová trestněprávní úprava není pro obviněného MUDr. P. Š. příznivější ve smyslu §2 odst. 1 tr. zákoníku a §16 odst. 1 tr. zák., než jaká byla úprava platná v době spáchání posuzovaného činu. Nejvyšší soud však považuje takový závěr za správný a odpovídající zákonu. Za trestný čin zvýhodňování věřitele, jímž byl obviněný uznán vinným, zákon stanovil podle §256a odst. 1, 3 tr. zák. stejný trest odnětí svobody (2 roky až 8 let), jako je tomu nyní v případě trestného činu zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1, 3 tr. zákoníku (rovněž 2 roky až 8 let). Dřívější právní úprava je dokonce v určitém smyslu příznivější pro obviněného, protože výslovně vyžadovala u dlužníka pouze jednu z forem úpadku (platební neschopnost, insolvenci), zatímco nyní lze za zvýhodnění věřitele postihnout dlužníka, který je v jakémkoli úpadkovém stavu (tj. v insolvenci i předlužení). Při řešení otázky časové působnosti trestních zákonů navíc nelze vycházet jen ze srovnání trestních sazeb stanovených za trestné činy, které přicházejí v úvahu, ale použití dřívějšího nebo nového zákona je třeba posuzovat jako celek tak, aby konečný výsledek nebyl pro pachatele méně příznivý, resp. aby pozdější právní úprava byla použita jen tehdy, je-li to skutečně pro pachatele příznivější. Vždy se tedy musí hodnotit dřívější a pozdější zákon nejen z hlediska příslušných ustanovení zvláštní části trestního zákona, resp. trestního zákoníku, ale též se zřetelem k ustanovením jejich obecné části. Tyto zásady byly u obviněného dodrženy.
Pokud jde o uplatnění okolností vylučujících protiprávnost z hlediska časové působnosti trestních zákonů, Nejvyšší soud nemohl ani v tomto směru vyhovět námitkám obviněného MUDr. P. Š., který se domáhal své beztrestnosti s poukazem na přípustné riziko. Přípustné, resp. dovolené riziko jako jednu z okolností vylučujících protiprávnost činu akceptovala teorie trestního práva a soudní praxe i za účinnosti dřívějšího trestního zákona (viz např. Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. 5. vydání. Praha: ASPI, 2007, s. 286). Obviněný ovšem v době spáchání posuzovaného skutku nesplňoval podmínky stanovené k tomu, aby u něj bylo možné shledat přípustné riziko, zejména nevykonával takovou společensky prospěšnou činnost (nyní ve smyslu §31 odst. 1 tr. zákoníku), která je spojena s rizikem určitého charakteru, jež nelze vyloučit pro dosažení konkrétního společensky žádoucího cíle. Výkon řídící funkce v podnikatelském subjektu (u obchodní společnosti), v němž se sice uskutečňuje společensky prospěšná činnost, bez dalšího nenaplňuje zmíněné podmínky přípustného rizika. Ostatně obviněný nijak blíže nekonkretizoval, proč nebylo možné uspokojit pohledávky všech věřitelů obchodní společnosti Nemocnice Bruntál, a. s., jen poměrně a rovnoměrně, tj. bez rizika vyplývajícího ze zvýhodnění věřitelů – obchodních společností LEMAK, s. r. o., a RENEBO, s. r. o., a z poškození ostatních věřitelů dlužníka – obchodní společnosti Nemocnice Bruntál, a. s. Nejvyšší soud k tomu navíc zdůrazňuje, obvyklé podnikatelské riziko, jemuž je v konkurenčním tržním prostředí vystaven každý podnikatel [viz též §256c odst. 1 písm. e) tr. zák., §224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku], nelze ztotožňovat s přípustným rizikem jako okolností vylučující protiprávnost činu (nyní podle §31 odst. 1 tr. zákoníku).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud považuje námitku obviněného, kterou zpochybnil správnost řešení časové působnosti trestních zákonů, za neopodstatněnou.
Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný MUDr. P. Š. podal proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání, které sice částečně vycházelo z námitek, jež odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Navíc odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyhověl všem požadavkům předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, jak vyplývají z jeho usnesení ze dne ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 Tdo 214/2011.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného tímto způsobem v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 11. 2012
Předseda senátu
JUDr. František P ú r y