ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.156.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 156/2012-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2012 o dovolání, které podal obviněný G. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 55 To 498/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 215/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný G. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 6 T 215/2008, uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), a za to byl odsouzen podle §201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Následně byl trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 3 T 196/2009, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10 000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Současně byl obviněnému uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků. Dále byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 3 T 168/2009, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za který byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému byl rovněž uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roků. Současně byl zrušen trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 3 T 196/2009, ve výrocích o trestech uložených obviněnému.
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 6 T 215/2008, podle §64 odst. 1 tr. zák. rozhodl o tom, že obviněný G. K. vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 6 T 215/2008, a jehož výkon mu byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. soud zařadil obviněného k výkonu tohoto trestu do věznice s dozorem.
Proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 6 T 215/2008, podal obviněný G. K. stížnost, z jejíhož podnětu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 55 To 498/2011, tak, že podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně a podle §60 odst. 1 tr. zák. rozhodl tak, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 6 T 215/2008, a jehož výkon mu byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. soud zařadil obviněného k výkonu tohoto trestu do věznice s dozorem. Důvodem k uvedenému postupu soudu druhého stupně byl jen nesprávný odkaz soudu prvního stupně na ustanovení §64 odst. 1 tr. zák., ačkoli měl použít ustanovení §60 odst. 1 tr. zák.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 55 To 498/2011, podal obviněný G. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. IV. ÚS 463/97, považuje nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody za projev exemplárního trestání. Podle názoru obviněného svým chováním již prokázal, že se napravil, neboť z výkonu později uloženého souhrnného trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 6 T 215/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 55 To 498/2011, a aby soudu prvního stupně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odložení vykonatelnosti citovaných usnesení do rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného G. K. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru není dovolání obviněného přípustné ve smyslu §265a odst. 1 tr. řádu, protože nesměřuje proti rozhodnutí ve věci samé. Výčet těchto rozhodnutí je uveden v ustanovení §265a odst. 2 tr. řádu a rozhodnutí o nařízení výkonu trestu odnětí svobody, který byl původně podmíněně odložen, mezi nimi není. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože je nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněného G. K. přípustné ve smyslu §265a tr. řádu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoli důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech tvrzených vad a každého rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí podle §265a odst. 1 tr. řádu splňovat kumulativně stanovené podmínky. Vyžaduje se, aby šlo o pravomocné rozhodnutí soudu, přičemž soud rozhodl ve druhém stupni a rozhodnutí bylo učiněno ve věci samé. Taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé a proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v ustanoveních §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Rozhodnutí soudu učiněné podle §60 odst. 1 tr. zák. o tom, že odsouzený pachatel vykoná uložený trest odnětí svobody, jehož výkon mu byl původně podmíněně odložen, nepatří do uvedeného okruhu rozhodnutí, a nelze ho proto považovat za rozhodnutí ve věci samé, které by bylo možno napadnout dovoláním.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný G. K. sice podal své dovolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně, které je pravomocné, ovšem nejedná se o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. řádu, a tudíž proti němu není dovolání přípustné. Proto bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně zda námitky obviněného je možné vůbec podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Pokud jde o podnět obviněného G. K., aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem k nepřípustnosti podaného dovolání a z toho vyplývajícího způsobu rozhodnutí o něm ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 2. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y