ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.268.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 268/2012-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2012 o dovolání obviněného Ing. I. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 5 To 85/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 8/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. I. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 35 T 8/2010, byl obviněný Ing. I. M. uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zák.“) a trestným činem porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil tím, že
I.
v Ostravě dne 31. 1. 2006 jako předseda představenstva obchodní společnosti VÍTKOVICE ARÉNA, a. s., se sídlem Ostrava-Zábřeh, Ruská 3077/135, (dále jen Vítkovice aréna, a. s.) a současně jako jednatel obchodní společnosti Sportovní a rekreační zařízení města Ostravy, s. r. o., tehdy se sídlem Ostrava-Poruba, Gen. Sochora 1378, nyní se sídlem Ostrava-Poruba, Čkalovova 6144/20 (dále jen SAREZA, s. r. o.) a jako předseda výkonného výboru občanského sdružení Hokejový klub Sareza Ostrava, se sídlem Zimní stadion Ostrava-Poruba, Čkalovova 6144/20, Ostrava-Poruba, (dále jen občanské sdružení SAREZA), kdy toto občanské sdružení Sareza bylo v uvedené době jediným společníkem obchodní společnosti HC Sareza Ostrava, s. r. o., se sídlem Ostrava-Poruba, Čkalovova 6144/20, (dále jen HC SAREZA Ostrava, s. r. o.) a v uvedené době Ing. I. M. fakticky řídil činnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., přičemž tyto obchodní společnosti měly totožný předmět činnosti spočívající zejména v provozování tělovýchovných a sportovních zařízení sloužících k regeneraci a rekondici, reklamní činnosti a marketingu,
tak jako předseda představenstva Vítkovice aréna, a. s., jménem této společnosti uzavřel se společností Coca-Cola Beverages Česká republika, spol. s r. o., se sídlem Českobrodská 1329, Praha 9 – Kyje, (dále jen Coca-Cola) smlouvu o obchodní spolupráci v oblasti podpory prodeje a propagace výrobků Coca-Cola v prostorách Vítkovice aréna, a. s., dle které náležela společnosti Vítkovice aréna, a. s., za propagaci a podporu prodeje výrobků společnosti Coca-Cola čtvrtletní naturální odměna ve výši 7.000,- Kč a současně téhož dne uzavřel jako jednatel SAREZA, s. r. o., se společností Coca-Cola smlouvu s totožným obsahem a předmětem plnění, na základě které náležela společnosti SAREZA, s. r. o., odměna za řádné plnění ve výši 18.000,- Kč čtvrtletně (bez DPH) ve formě produktů Coca-Cola, kdy současně s uzavřením těchto smluv dal jako prezident občanského sdružení SAREZA jednateli HC SAREZA Ostrava, s. r. o., Mgr. P. T. podnět k uzavření totožné smlouvy s Coca-Cola, kterou předtím připravil, kdy Mgr. P. T. skutečně dne 30. 1. 2006 uzavřel s Coca-Colou smlouvu o obchodní spolupráci v oblasti podpory prodeje a propagace výrobků Coca-Cola s výší plnění 350.000,- Kč bez DPH ročně pro HC SAREZU Ostrava, s. r. o., za předmětnou propagaci a podporu prodeje výrobků Coca-Cola,
přičemž uvedené smlouvy byly nevýhodné pro společnosti Vítkovice aréna, a. s., a SAREZA, s. r. o., neboť přestože k prodeji a propagaci výrobků Coca-Cola docházelo v prostorách Vítkovice arény, a. s., a SAREZY, s. r. o., které taktéž potřebnou propagaci a prodej výrobků Coca-Cola byly schopny reálně uskutečnit, tak za tyto služby získaly toliko symbolické plnění, kdy plnění, které měly tyto společnosti s ohledem na rozsah poskytovaných služeb od Coca-Coly obdržet, získala společnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., která tak získala neoprávněně vysoké protiplnění od společnosti Coca-Cola na úkor SAREZY, s. r. o., a Vítkovice arény, a. s., neboť reálně nedisponovala prostorami a zařízeními, ve kterých by byla schopna potřebnou propagaci a prodej výrobků Coca-Cola uskutečňovat, kdy uvedeným jednáním získala společnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., na úkor společností Vítkovice aréna, a. s., a SAREZA, s. r. o., za období od 30. 1. 2006 do 29. 7. 2007 blíže neupřesněný majetkový prospěch,
přičemž tyto smlouvy jménem SAREZY, s. r. o., a Vítkovice arény, a. s., uzavřel Ing. I. M. v úmyslu získat pro společnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., na úkor obchodních společností Vítkovice aréna, a. s., a SAREZA, s. r. o., neoprávněný majetkový prospěch spočívající ve finančním plnění od společnosti Coca-Cola, a. s., které by společnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., nezískala bez uzavření již zmíněných nevýhodných smluv pro SAREZU, s. r. o., a Vítkovice arénu, a. s.,
II.
jako jednatel společnosti SAREZA, s. r. o., a zároveň předseda výkonného výboru občanského sdružení Hokejový klub Sareza Ostrava, se sídlem Zimní stadion Ostrava-Poruba, Čkalovova 6144/20, Ostrava-Poruba, (dále jen občanské sdružení SAREZA), přičemž toto občanské sdružení Sareza bylo jediným společníkem obchodní společnosti HC Sareza Ostrava, s. r. o., se sídlem Ostrava-Poruba, Čkalovova 6144/20, (dále jen HC SAREZA Ostrava, s. r. o.), kdy v níže uvedené době Ing. I. M. fakticky řídil činnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o.,
přestože si byl vědom toho, že jako jednatel obchodní společnosti SAREZA, s. r. o., má podle §135 odst. 2 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením §194 odst. 5 obchodního zákoníku povinnost vykonávat činnost jednatele s péčí řádného hospodáře, tak porušil tuto zákonem stanovenou povinnost řádně spravovat majetek SAREZA, s. r. o., neboť v rozporu s touto svou povinností v úmyslu zvýhodnit společnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., a získat pro tuto níže popsaný neoprávněný majetkový prospěch ke škodě SAREZA, s. r. o.,
v období od 1. 1. 2005 do 31. 1. 2007 rozhodl ve třech případech o nevýhodném přidělení zaměstnanců společnosti SAREZA, s. r. o., k výkonu práce pro společnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., kdy tito pro společnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., vykonávali ve své pracovní době práce, přestože v uvedené době dostávali mzdu od SAREZA, s. r. o., a obviněný dal k tomuto převedení zaměstnanců pokyn, aniž by od HC SAREZA Ostrava, s. r. o., požadoval pro SAREZU, s. r. o., kompenzaci vyplacených mezd za práci níže uvedených zaměstnanců pro HC SAREZU Ostrava, s. r. o., kdy taktéž SAREZA, s. r. o., za níže uvedené zaměstnance hradila i sociální a zdravotní pojištění, opět bez jakékoliv kompenzace ze strany HC SAREZA Ostrava, s. r. o., čímž společnosti SAREZA, s. r. o., způsobil škodu v celkové výši 923.213,- Kč, přičemž se jednalo o následující zaměstnance:
1) M. O., který byl na základě pracovní smlouvy z 20. 5. 2002 zaměstnán ve společnosti SAREZA, s. r. o., jako strojník technologického zařízení, ale na základě požadavků Ing. I. M. nejméně v období od 1. 1. 2005 do 22. 12. 2006 pro společnost SAREZA, s. r. o., nevykonával práce, přestože od této společnosti nadále pobíral mzdu a Ing. I. M. byl uvolněn pro činnost profesionálního hokejisty společnosti HC SAREZA Ostrava, s. r. o., která však nekompenzovala náklady na mzdu a sociální a zdravotní pojištění společnosti SAREZA, s. r. o., čímž vznikla společnosti SAREZA, s. r. o., škoda ve výši 503.281,- Kč a společnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., získala v téže výši prospěch,
2) L. Z., který byl na základě pracovní smlouvy z 1. 2. 2002 zaměstnán ve společnosti SAREZA, s. r. o., jako strojník technologického zařízení a na základě dodatku pracovní smlouvy č. 2 pak od 14. 8. 2006 jako servisní technik, ale ve skutečnosti na základě požadavků Ing. I. M. nejméně v období od 14. 8. 2006 do 31. 1. 2007 pro společnost SAREZA, s. r. o., nevykonával práce, přestože od této společnosti nadále pobíral mzdu a Ing. I. M. byl uvolněn pro činnost kustoda a strojníka hokejového týmu společnosti HC SAREZA Ostrava, s. r. o., která však nekompenzovala náklady na mzdu a sociální a zdravotní pojištění společnosti SAREZA, s. r. o., čímž vznikla společnosti SAREZA, s. r. o., škoda ve výši 209.360,- Kč a společnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., získala v téže výši prospěch,
3) Ing. P. S., který byl na základě pracovní smlouvy z 1. 8. 1999 zaměstnán ve společnosti SAREZA, s. r. o., jako mistr a na základě dodatku pracovní smlouvy č. 2 pak od 11. 9. 2006 v rozporu s organizačním řádem společnosti jako manažer tělesné kultury, ale ve skutečnosti na základě požadavků Ing. I. M. nejméně v období od 11. 9. 2006 do 31. 12. 2006 pro společnost SAREZA, s. r. o., nevykonával práce, přestože od této společnosti nadále pobíral mzdu a Ing. I. M. byl uvolněn pro činnost generálního manažera hokejového týmu společnosti HC SAREZA Ostrava, s. r. o., která však nekompenzovala náklady na mzdu a sociální a zdravotní pojištění společnosti SAREZA, s. r. o., čímž vznikla společnosti SAREZA, s. r. o., škoda ve výši 210.572,- Kč a společnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., získala v téže výši prospěch.
Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. byl obviněný Ing. I. M. odsouzen podle §255 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 40.000,- Kč (čtyřicettisíc korun). Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 30 (třiceti) měsíců. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 9 T 257/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit Sportovním a rekreačním zařízením města Ostravy, s. r. o., Čkalovova 6144/20, Ostrava-Poruba škodu ve výši 923.213,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla Sportovní a rekreační zařízení města Ostravy, s. r. o., Čkalovova 6144/20, Ostrava-Poruba, odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla Vítkovice aréna, a. s., Ostrava-Zábřeh, Ruská čp. 3077/135, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvoláních státního zástupce a obviněného Ing. I. M., rozhodl rozsudkem ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 5 To 85/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Ing. I. M. odsoudil podle §255 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. za trestné činy, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, a za sbíhající se trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2008, č. j. 9 T 257/2008-37, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč (sto tisíc korun). Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 30 (třiceti) měsíců a v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo jeho člena v obchodních společnostech a družstvech na dobu 3 (tří) let. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2008, č. j. 9 T 257/2008-37, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Ing. I. M. zamítnuto.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 5 To 85/2011, podal obviněný Ing. I. M. prostřednictvím obhájce JUDr. Miloslava Kijase dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V podrobnostech dovolatel uvedl, že soudy při hodnocení a posuzování jeho jednání zaměňovaly existenci a odlišnosti všech zainteresovaných subjektů obdobných názvů, což mělo dopad i na posuzování majetkoprávních vztahů mezi těmito subjekty. Následně vymezil jednotlivé subjekty, a to Sportovní a rekreační zařízení města Ostravy, s. r. o. (tato společnost vykonávala správu a údržbu veškerých sportovních zařízení na území města Ostrava, která byla v majetku Statutárního města Ostravy, z rozhodnutí Rady města Ostravy se stala i nositelem práv k Hokejovému klubu HC SAREZA Ostrava, ev. č. 80711), Hokejový klub HC SAREZA Ostrava, ev. č. ČSLH80711 (Sportovní a rekreační zařízení města Ostravy, s. r. o. odkoupilo provozovací právo k hokejovým soutěžím od HK Poruba, následně podalo přihlášku u Českého svazu ledního hokeje a přihlásilo k členství ve svazu svůj hokejový klub HC SAREZA Ostrava, práva k hokejovému klubu HC SAREZA Ostrava tedy od počátku členství tohoto hokejového klubu v Českém svazu ledního hokeje přísluší výlučně Sportovnímu a rekreačnímu zařízení města Ostravy, s. r. o.), Hokejový klub SAREZA Ostrava, občanské sdružení (občanské sdružení Hokejový klub SAREZA Ostrava nemělo nikdy žádný vlastnický vztah k právům v Hokejovém klubu HC SAREZA Ostrava), a HC Sareza Ostrava, s. r. o., (založena zakladatelem občanské sdružení Hokejový klub HC SAREZA Ostrava, v pozdějším období byl zamýšlen převod práv k Hokejovému klubu HC SAREZA Ostrava ze Sportovního a rekreačního zařízení města Ostravy, s. r. o., na tento subjekt, avšak k naplnění tohoto úmyslu nikdy nedošlo). Společnost Sportovní a rekreační zařízení města Ostravy, s. r. o. zaměstnávala desítky osob, které měly v pracovní náplni péči a údržbu o jednotlivá sportovní zařízení a zajišťování provozování sportovních a kulturních zařízení. M. O., L. Z. a Ing. P. S. nevykonávali žádnou činnost pro HC Sareza Ostrava, s. r. o., neboť tato společnost neměla ke sportovnímu zařízení zimní stadion Ostrava-Poruba ani k Hokejovému klubu HC SAREZA Ostrava žádná majetková ani jiná práva. Tato práva měla výlučně Sportovní a rekreační zařízení města Ostravy, s. r. o. Jestliže pracovníci Sportovního a rekreačního zařízení města Ostravy, s. r. o., mohli například vykonávat činnost plavčíků na koupalištích, správců sportovních hal atd., mohli vykonávat funkci strojníka na zimním stadionu, kustoda či hráče Hokejového klubu HC SAREZA Ostrava.
Práva k Hokejovému klubu HC SAREZA Ostrava od počátku členství tohoto hokejového klubu v Českém svazu ledního hokeje a rovněž v předmětném období příslušelo výlučně a pouze Sportovnímu a rekreačnímu zařízení města Ostravy, s. r. o., tato skutečnost je prokázána rozhodnutím Rady města Ostravy ze dne 25. 8. 1998 a obsahem přihlášky k členství v Českém svazu ledního hokeje z 1. 5. 1999. Za právní situace, kdy citovaná práva k Hokejovému klubu HC SAREZA Ostrava vlastní Sportovní a rekreační zařízení města Ostravy, s. r. o., je podle §194 odst. 5 obchodního zákoníku s odkazem na ustanovení §135 odst. 2 obchodního zákoníku povinností jednatele Sportovního a rekreačního zařízení města Ostravy, s. r. o., o citovaný hokejový klub jako majetek uvedené společnosti s ručením omezeným řádně pečovat. Této péče lze dosáhnout jak osobní činností statutárního zástupce – jednatele, tak z jeho rozhodnutí též zaměstnanci společnosti s ručením omezeným.
V závěru dovolání proto obviněný Ing. I. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ve smyslu ustanovení §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí ve vztahu ke skutku pod bodem II. a na něj obsahově navazující výroky a aby přikázal příslušnému soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného Ing. I. M. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila tak, že ze skutkových zjištění a argumentace nalézacího soudu obsažené v odůvodnění rozsudku, kterou vzal za svou také soud odvolací, vyplývá na rozdíl od tvrzení dovolatele, že soudy obou stupňů si ohledně postavení a činnosti jednotlivých zainteresovaných subjektů učinily jasný a přesný obrázek. Především nalézací soud se v odůvodnění svého rozsudku pečlivě věnoval vztahům mezi všemi zúčastněnými a správně od sebe odlišil sféru činností samostatných obchodních společností SAREZA, s. r. o., a HC Sareza Ostrava, s. r. o., se zaměřením na výkon pracovní činnosti tří zaměstnanců, kteří ačkoliv měli uzavřenou pracovní smlouvu se společností SAREZA, s. r. o., a pobírali od ní mzdu, sjednanou práci pro ni nevykonávali, neboť ve skutečnosti byli činní pro společnost HC Sareza Ostrava, s. r. o. Společnosti SAREZA, s. r. o., přitom nebyly kompenzovány ani vyplacené mzdy, ani uhrazené sociální a zdravotní pojištění. Nalézací soud návazně dospěl k nepochybnému závěru, že obviněný Ing. I. M. porušil zákonem stanovenou povinnost spravovat cizí majetek a způsobil takovým činem značnou škodu.
Argumentuje-li dovolatel absencí protiprávnosti popsaného jednání s odkazem na práva k Hokejovému klubu HC SAREZA Ostrava, jedná se o argumentaci, se kterou se podrobně vypořádal již nalézací soud. Dovolatel soudům vyčítá špatnou orientaci v postavení subjektů obdobných názvů a jejich majetkoprávních vztazích, přitom sám poukazuje na „nepochopení faktického majetkoprávního vztahu k právům k Hokejovému klubu HC SAREZA Ostrava, s. r. o., a zimnímu stadionu v Ostravě-Porubě“, kde zjevně nemíní práva dané společnosti s ručením omezeným, nýbrž hokejová práva evidovaná u Českého svazu ledního hokeje pod evidenčním číslem ČSLH80711 (srov. str. 4 předposlední odstavec podaného dovolání). K těmto právům se vyjádřil Český svaz ledního hokeje dne 14. 6. 2010 s tím, že oprávnění hrát I. ligu ledního hokeje náleželo společnosti HC Sareza Ostrava, s. r. o. Z listinných důkazů v tomto směru je nutné dále podtrhnout smlouvu o spolupráci mezi společností SAREZA, s. r. o., zastoupené jednatelem Ing. I. M., a HC Sareza Ostrava, s. r. o., zastoupené jednatelem Mgr. V. S., ze dne 2. 1. 2003. Smlouva uzavřená na období roku 2003 až 2015 řeší vztahy těchto společností, jejichž předmět podnikání se v určitých bodech shodoval. Také tato smlouva poukazuje na skutečnost, že společnost HC Sareza Ostrava, s. r. o., vlastnila výlučná práva k hráčům a účasti družstva mužů v soutěži. Společnost SAREZA, s. r. o., poskytovala mimo jiné za úplatu k trvalému užívání vymezené prostory včetně reklamních ploch a plochy zimního stadionu. Došlo k úpravě otázek spojených s reklamními a marketingovými službami. Ze smlouvy ani jiného listinného důkazu nevyplývá, že by společnost SAREZA, s. r. o., měla zajišťovat činnost společnosti HC Sareza Ostrava, s. r. o., jiným než dohodnutým způsobem a již vůbec ne na svůj úkor, bez poskytnutého odpovídajícího protiplnění. Obviněný Ing. I. M. nebyl za daných podmínek oprávněn k uvolnění M. O., L. Z. a Ing. P. S. pro činnost, kterou lze nepochybně označit jako činnost pro společnost HC Sareza Ostrava, s. r. o. Jak vyplývá z výpovědí svědků a dalších důkazů zejména zprávy o provedení rozboru hospodaření a forenzního šetření účetního období roku 2006 a 2005 byli tito zaměstnanci u společnosti SAREZA, s. r. o., zaměstnáni pouze fiktivně a z prostředků této společnosti byly jejich mzdy vypláceny neoprávněně. Obhajobu obviněného, který nejprve popřel, že by tři dotčené zaměstnance vůbec uvolňoval, a poté argumentoval tím, že dotyční vlastně po uvolnění vykonávali činnost pro společnost SAREZA, s. r. o., je nutné ve světle provedených důkazů odmítnout, jak učinil v rámci podrobného odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně, jehož závěry ohledně hodnocení důkazů v této otázce jednoznačně podpořil také soud odvolací.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. byly uplatněny alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný Ing. I. M. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Uvedené závěry však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech. Řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.), anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tuto posledně uvedenou okolnost uplatnil ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný Ing. I. M.. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej, a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a způsobí-li takovým činem značnou škodu. Podstatou trestného činu podle §255 tr. zák. je jednání (konání nebo opomenutí), kterým vzniká škoda na cizím majetku, a nevyžaduje se, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Škodou se rozumí jakékoli zmenšení hodnoty (užitné i směnné) opatrovaného nebo spravovaného majetku, k němuž by nedošlo, kdyby byl majetek spravován nebo opatrován řádně. Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tj. porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek musí být alespoň jednou z příčin, bez nichž by škoda nevznikla buď vůbec, nebo v takové výši, v jaké k tomu došlo. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou. Přitom nemusí být výslovně nazvána jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatné je, že jejím obsahem je to, co se opatrováním a správou majetku rozumí. Povinnost může být formulována též jako péče, péče řádného hospodáře, obhospodařování, nakládání, hospodaření, právo činit úkony s majetkem, převádět ho, obchodovat s ním atd. Vznik uvedené povinnosti, zejména nastává-li přímo ze zákona, není podmíněn svěřením majetku zvláštním aktem do péče pachatele, byť při vzniku povinnosti na základě smlouvy může tato obsahovat i ujednání o způsobu převzetí opatrovaného (spravovaného) majetku. Značnou škodou ve smyslu §255 odst. 2 písm. b) tr. zák. se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč (srov. §89 odst. 11 tr. zák.). Při zjišťování výše škody způsobené na věci se vychází z obecných kritérií podle §89 odst. 12 tr. zák. Byla-li škoda způsobena na jiném majetku, než jsou věci, popřípadě na některých specifických věcech (např. nemovitostech, cenných papírech), vychází se rovněž z ceny majetku v době a místě činu, přičemž tato cena se určí podle zvláštních předpisů, zejména podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, a podle jeho prováděcí vyhlášky č. 540/2002 Sb. Z hlediska subjektivní stránky postačí způsobení těžšího následku uvedeného v §255 odst. 2 tr. zák. z nedbalosti [§6 písm. a) tr. zák.], protože zákon zde nevyžaduje zavinění úmyslné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozsudky soudů nižších stupňů včetně předloženého spisového materiálu a došel k následujícím zjištěním. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nemohl akceptovat obhajobu obviněného, jejíž podstata spočívala v tom, že společnosti VÍTKOVICE ARÉNA, a. s., SAREZA Ostrava, s. r. o., a HC SAREZA Ostrava, s. r. o., chápal jako totožnou, tedy jednu společnost ve vlastnictví či pod kontrolou města. Obviněný Ing. M. dlouhodobě působil jako člen statutárních orgánů různých subjektů. Již z této skutečnosti se dovozuje spolehlivý závěr o tom, že obviněný Ing. M. musel vědět, že všechny společnosti, tedy VÍTKOVICE ARÉNA, a. s., SAREZA Ostrava, s. r. o., HC SAREZA Ostrava, s. r. o., i občanské sdružení HC SAREZA Ostrava jsou odlišné právní subjekty. To je konec konců zřejmé jak z výpisu z obchodních rejstříků tak i z dalších materiálů, zejména stanov. Společnost SAREZA Ostrava, s. r. o., ani VÍTKOVICE ARÉNA, a. s., objektivně neměly žádnou majetkovou účast v HC SAREZA Ostrava, s. r. o., a tuto nemělo v hokejovém klubu ani Statutární město Ostrava. Jediným společníkem této společnosti bylo občanské sdružení HC SAREZA Ostrava. I když Statutární město Ostrava bylo členem tohoto občanského sdružení, tak postavení člena občanského sdružení není možno srovnat s postavením společníka, obchodní společnosti či akcionáře. Členové občanského sdružení nejsou držiteli podílů na majetku v občanském sdružení a nemají ani jiná majetková práva. Ze stanov nevyplývá, že by Statutární město Ostrava mělo výsadní postavení mezi členy a členy se mohly stát i jiné osoby než zakladatelé. Není tedy možno tvrdit, že by HC SAREZA Ostrava, s. r. o., byla společností „ve vlastnictví“ Statutárního města Ostrava. Navíc ze zprávy Statutárního města Ostrava jednoznačně vyplývá, že SAREZU Ostrava, s. r. o., HC SAREZU Ostrava, s. r. o., i stejnojmenné občanské sdružení město financovalo formou dotací. Ing. M. rozhodně neměl od města jakýkoliv pokyn či souhlas, aby z prostředků SAREZY Ostrava, s. r. o., či VÍTKOVICE ARÉNY, a. s., financoval činnost HC SAREZY Ostrava, s. r. o. Taktéž nebyl oprávněn k tomu, aby bez řádně uzavřené smlouvy převáděl zaměstnance SAREZY Ostrava, s. r. o., na práce pro HC SAREZU, s. r. o. Dále lze poukázat i na to, že mezi SAREZOU Ostrava, s. r. o., a HC SAREZA Ostrava, s. r. o., byla uzavřena smlouva, která jednoznačně upravovala práva a povinnosti obou stran a ani z ní rozhodně nevyplývá možnost obviněného Ing. M. svévolným rozhodováním zvýhodňovat jeden subjekt na úkor druhého. K argumentaci obviněného hokejovými právy nalézací soud zdůraznil zprávu Českého svazu ledního hokeje z 14. 6. 2010, ze které je zřejmé, že oprávnění hrát I. ligu v ledním hokeji měla HC SAREZA Ostrava, s. r. o. (srov. str. 29 až 30 rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud v reakci na odvolací námitky obviněného Ing. M. v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že soudu prvního stupně v žádném případě nelze vytknout, že by se nezabýval majetkoprávním stavem jednotlivých společností, jak to na svoji obhajobu uvedl obviněný v opravném prostředku. V tomto směru lze podle odvolacího soudu odkázat nejen na celou řadu svědeckých výpovědí, které se objasněním této otázky zabývaly, ale i na množství listinných důkazů, vyjmenovaných zejména na str. 21 až 26 napadeného rozsudku nalézacího soudu. Odvolací soud proto na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku nalézacího soudu v plném rozsahu odkázal, neboť se s nimi plně ztotožnil (srov. str. 10 rozsudku odvolacího soudu). K tomu dodal, že při koncipování skutkových zjištění v bodě II. výrokové části o vině napadeného rozsudku soud prvního stupně vycházel zejména z výpovědí svědků M. O., L. Z. a Ing. P. S., kteří potvrdili, že na základě pokynů obviněného Ing. I. M. vykonávali práce pro jiné subjekty, než u kterých měli uzavřené pracovní smlouvy. Výpovědi jmenovaných svědků jsou zcela v souladu s výpověďmi svědků J. B. a M. B., O. B., H. O., L. C., R. T., L. Z., M. M. a důkazů listinných. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, podle kterého zaměstnanci společnosti SAREZA, s. r. o., M. O., L. Z. a Ing. P. S. pro tuto společnost nepracovali, přesto jim byly vykazovány směny a byli těmito subjekty placeni. M. O. byl obviněným uvolněn pro činnost profesionálního hokejisty společnosti HC SAREZA Ostrava, s. r. o., L. Z. pro činnost kustoda a strojníka hokejového týmu společnosti HC SAREZA Ostrava, s. r. o., a Ing. P. S. pro činnost generálního manažera hokejového týmu společnosti HC SAREZA Ostrava, s. r. o. (srov. str. 11 rozsudku odvolacího soudu).
Závěrům soudů nižších stupňů odpovídají listinné důkazy založené v předloženém spisovém materiálu. Usnesením č. 6017/88 ze dne 25. 8. 1998 souhlasila Rada města Ostravy s uzavřením smlouvy s hokejovým klubem HK Poruba, kterou se měla převést práva provozovat soutěže mládežnických kategorií ledního hokeje včetně celoročního organizování přípravy dětí a provozování mládežnických hokejových družstev na SAREZU, s. r. o., neboť tato měla za HK Poruba pohledávku a z ní vzniklé penále (srov. č. l. 1007 spisu). SAREZA, s. r. o., tedy převzala od HK Poruba sportovní aktivity mládeže a pokračování v soutěži (srov. také č. l. 1011 spisu). Přihlášku k členství v Českém svazu ledního hokeje podala podle razítka za oddíl ledního hokeje HC SAREZA OSTRAVA společnost Sportovní a rekreační zařízení města Ostrava, s. r. o., HC SAREZA OSTRAVA (tedy SAREZA, s. r. o.) dne 10. 5. 1999 (srov. č. l. 1001 spisu). Následně dne 24. 5. 1999 Český svaz ledního hokeje sdělil, že oddíl (klub) ledního hokeje HC SAREZA je od 20. 5. 1999 členem Českého svazu ledního hokeje pod evidenčním číslem 80711 (srov. č. l. 1000 spisu) – v tomto směru je tedy tvrzení obviněného Ing. I. M. v dovolání pravdivé. Dále však obviněný v odůvodnění dovolání nebere v úvahu další v řízení provedené důkazy.
Především podle sdělení Českého svazu ledního hokeje měla však oprávnění pro sezónu 2005/2006 hrát 1. ligu HC SAREZA Ostrava, s. r. o., pod registračním číslem ČSLH 80711 (srov. č. l. 974 spisu). Podle zápisu z Dozorčí rady SAREZY, s. r. o., ze dne 18. 10. 1999 byla dozorčí rada jmenované společnosti informována jejím jednatelem o situaci zabezpečování provozu hokejového klubu HC SAREZA Ostrava, který společnost provozovala. Vzhledem k tomu, že SAREZA, s. r. o., nemohla od Českého svazu ledního hokeje dostávat finanční dotace na dokrývání rozpočtu oddílu, byl jednatel společnosti pověřen navrhnout valné hromadě založení občanského sdružení za účasti dvou subjektů, a to SAREZY, s. r. o., a fyzické osoby (srov. č. l. 1033 spisu). O účasti SAREZA, s. r. o., v občanském sdružení Hokejový klub SAREZA Ostrava (občanské sdružení SAREZA) rozhodla Rada města usnesením č. 1977/26 ze dne 7. 12. 1999 (srov. č. l. 1019 spisu). Podle důvodové zprávy hlavním cílem a posláním občanského sdružení SAREZA mělo být provozování a organizování sportovní činnosti – výkonnostního ledního hokeje v Ostravě (srov. č. l. 1021 spisu). Občanskému sdružení SAREZA a HC SAREZA Ostrava, s. r. o., byly poskytovány pouze dotace na realizaci projektů schválených zastupitelstvem Statutárního města Ostravy (srov. č. l. 1008 spisu). Tomu odpovídá přehled dotací poskytnutých v letech 2004 – 2006 občanskému sdružení SAREZA a HC SAREZA Ostrava, s. r. o. (srov. č. l. 1035 spisu).
Podle výpisu z obchodního rejstříku je jediným společníkem společnosti Sportovní a rekreační zařízení města Ostravy, s. r. o. (SAREZA, s. r. o.), Statutární město Ostrava (srov. č. l. 369 a násl. spisu). Obchodní společnost HC Sareza Ostrava, s. r. o. (HC SAREZA Ostrava, s. r. o.), má také jediného společníka, a to Hokejový klub SAREZA Ostrava (občanské sdružení SAREZA, srov. č. l. 374 spisu). Tato skutečnost je také potvrzována notářským zápisem ze dne 18. 6. 2001 (č. l. 379 až 381 spisu), z něhož vyplývá, že Sdružení Hokejový klub SAREZA (občanské sdružení SAREZA) založilo jako jediný společník společnost HC Sareza Ostrava (HC SAREZA Ostrava, s. r. o.). Ve spise jsou založeny také stanovy Hokejového klubu SAREZA Ostrava (občanského sdružení SAREZA, č. l. 391 až 396 spisu) podle nichž je občanské sdružení SAREZA samostatnou právnickou osobou, konkrétně samostatným a nezávislým sdružením s právní subjektivitou – právnickou osobou, která může svým jménem nabývat práv, zavazovat se a má samostatnou majetkovou odpovědnost. Může též k plnění svých úkolů používat majetku, který jí byl smluvně předán do užívání s právem hospodařit s ním jako s vlastním, s výjimkou práva zcizení (č. l. 395 spisu). Podle sdělení Magistrátu města Ostravy občanské sdružení SAREZA je nyní Hokejovým klubem VOKD Poruba, občanské sdružení (č. l. 1007 spisu). Hokejový klub VOKD Poruba, občanské sdružení, vzniklo 1. 3. 2000 a jeho ekonomickou činností jsou činnosti sportovních klubů (srov. č. l. 529 spisu). SAREZA, s. r. o., a HC SAREZA Ostrava, s. r. o., uzavřely dne 2. 1. 2003 Smlouvu o spolupráci (č. l. 541 až 544 spisu), jejímž účelem bylo vymezení rozsahu a pravidel užívání sportovišť a areálu zimního stadionu smluvními stranami souvisejících se zajišťováním, organizací a realizací činnosti – ledního hokeje. Podle čl. 2 Smlouvy HC SAREZA Ostrava, s. r. o., vlastní výlučná práva k hráčům a účasti družstva mužů v soutěži II. liga ČR, SAREZA, s. r. o., je povinna zajistit provoz zimního stadionu pro potřeby a činnost HC SAREZY Ostrava, s. r. o., v oblasti ledního hokeje. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 2. 1. 2003 do 30. 4. 2015.
Nalézací soud tedy správně poukázal na to, že Ing. I. M. musel vědět a také věděl, že společnosti SAREZA, s. r. o., HC SAREZA Ostrava, s. r. o., a občanské sdružení SAREZA jsou odlišné subjekty, kdy SAREZA, s. r. o., neměla žádnou účast v HC SAREZA Ostrava, s. r. o., a tuto nemělo v hokejovém klubu ani Statutární město Ostrava. Jediným společníkem této společnosti bylo občanské sdružení SAREZA. Uvedený závěr nalézacího soudu odpovídá listinným důkazům, kterými se Nejvyšší soud zabýval v předchozích odstavcích, a z nichž zejména vyplynulo, že z rozhodnutí Rady města Ostravy ze dne 25. 8. 1998 převzala SAREZA, s. r. o., od HK Poruba sportovní aktivity mládeže a pokračování v soutěži. Přihlášku k členství v Českém svazu ledního hokeje potom podala právě SAREZA, s. r. o. Oddíl (klub) ledního hokeje HC SAREZA se stal od 20. 5. 1999 členem Českého svazu ledního hokeje pod evidenčním číslem 80711. Vzhledem k tomu, že SAREZA, s. r. o., nemohla od Českého svazu ledního hokeje dostávat finanční dotace na dokrývání rozpočtu oddílu, byl jednatel společnosti (Ing. I. M.) pověřen navrhnout valné hromadě založení občanského sdružení za účasti dvou subjektů, a to SAREZY, s. r. o., a fyzické osoby. O účasti SAREZA, s. r. o., v občanském sdružení SAREZA potom rozhodla Rada města usnesením dne 7. 12. 1999. Podle důvodové zprávy hlavním cílem a posláním občanského sdružení SAREZA mělo být provozování a organizování sportovní činnosti – výkonnostního ledního hokeje v Ostravě. Společnosti občanské sdružení SAREZA a HC SAREZA Ostrava, s. r. o., byly v letech 2004 – 2006 dotovány jednotlivě. Výpisy z obchodního rejstříku je potvrzováno, že jediným společníkem SAREZA, s. r. o., je Statutární město Ostrava, HC SAREZA Ostrava, s. r. o., má také jediného společníka, a to občanské sdružení SAREZA. Podle stanov občanského sdružení SAREZA se jedná o samostatné a nezávislé sdružení s právní subjektivitou – právnickou osobou, která může svým jménem nabývat práv, zavazovat se a má samostatnou majetkovou odpovědnost. Nejvyšší soud na základě těchto prokázaných skutečností považuje za správné shora uvedené navazující úvahy nalézacího soudu a odvolacího soudu.
Na protiprávnost jednání obviněného Ing. I. M. ukazují také další opatřené důkazy, a to Smlouva o spolupráci uzavřená dne 2. 1. 2003 mezi SAREZA, s. r. o., a HC SAREZA Ostrava, s. r. o. Podle čl. 2 Smlouvy HC SAREZA Ostrava, s. r. o., vlastní výlučná práva k hráčům a účasti družstva mužů v soutěži II. liga ČR, SAREZA, s. r. o., je povinna zajistit provoz zimního stadionu pro potřeby a činnost HC SAREZY Ostrava, s. r. o., v oblasti ledního hokeje. Podle sdělení Českého svazu ledního hokeje měla oprávnění pro sezónu 2005/2006 hrát I. ligu HC SAREZA Ostrava, s. r. o., pod registračním číslem ČSLH 80711, byť původně toto oprávnění bylo získáno na základě přihlášky k členství v Českém svazu ledního hokeje podané právě SAREZA, s. r. o., kdy oddíl (klub) ledního hokeje HC SAREZA se stal od 20. 5. 1999 členem Českého svazu ledního hokeje pod stejným evidenčním číslem. Navíc legislativní a právní odbor Statutárního města Ostravy nepotvrdil, že by obviněný Ing. I. M. měl pokyn, resp. souhlas, aby z prostředků SAREZY, s. r. o., podporoval činnost HC SAREZA Ostrava, s. r. o., který v rozhodné době vlastnil výlučná práva k hráčům a účasti družstva mužů v soutěži II. liga ČR, či občanského sdružení SAREZA (srov. č. l. 1008 spisu). Obviněný Ing. I. M. je dále usvědčován výpověďmi slyšených svědků. Svědek M. O., který pracoval v SAREZA, s. r. o., jako strojník, u hlavního líčení vypověděl, že když hrál hokej v I. lize, tak nepracoval. Asi Ing. M. rozhodl, že nebude chodit do práce a bude hrát hokej. Když hrál hokej a zároveň byl zaměstnán jako strojník, dostával mzdu jako strojník. Pokud by mzdu strojníka v té době nepobíral, požadoval by po HC SAREZA větší odměny (č. l. 1167 až 1168 spisu). L. Z. u hlavního líčení potvrdil, že pracoval pro HC SAREZA, když udržoval šatny, podílel se na výrobě ledu, dělal všechno, co bylo pro hokej na zimním stadionu třeba. Pokud jde o činnost kustoda, tak to dělal, ale nikoliv pro SAREZU, s. r. o. Dělal to prý však spíše dobrovolně a dostal se k tomu proto, že tuto činnost nikdo nevykonával. Potvrdil, že měl být technikem a strojníkem, avšak toto nevykonával. Práci kustoda se věnoval 4 až 6 hodin denně a mzdu pobíral od SAREZY, s. r. o. (srov. č. l. 1168 až 1171 spisu). Ing. P. S. vypověděl, že byl od září 2006 generálním manažerem hokejového klubu HC SAREZA Ostrava, s. r. o., a poté se stal jednatelem klubu. Někdy se hokeji věnoval 8 až 12 hodin denně. Potvrdil, že v té době jej hokejový klub neplatil. Zejména uvedl, že práci generálního manažera hokeje by zadarmo nedělal, tedy ne za situace, kdy by neměl příjem ze SAREZY, s. r. o. (srov. č. l. 1171 až 1174 spisu). Z těchto důkazů jednoznačně vyplývá správnost závěrů obou nižších soudů a nedůvodnost dovolání obviněného Ing. I. M..
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 5 To 85/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 35 T 8/2010, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Ing. I. M. odsoudil podle §255 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. za trestné činy, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, a za sbíhající se trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Dále mu podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. uložil peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. mu stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. rovněž uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 30 měsíců a v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo jeho člena v obchodních společnostech a družstvech na dobu 3 let. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. pak současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2008, č. j. 9 T 257/2008-37, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného Ing. I. M. zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného Ing. I. M. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.