ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.552.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 552/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2012 o dovolání obviněného M. S. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 13 To 509/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 135/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 2 T 135/2011, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zákoník“), který spáchal tím, že dne 16. 6. 2011 okolo 01:22 hodin řídil po předchozím požití alkoholu na pozemní komunikaci v obci H. B. v ulici S. před domem osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Escort, když v tomto místě nezvládl řízení, přejel z pohledu své jízdy vlevo částečně mimo komunikaci a levým předním rohem svého vozidla narazil do zděného oplocení domu majitelky M. H. , když při dopravní nehodě vznikla škoda na vozidle Ford Escort a oplocení domu a dále z místa nehody ujel, přičemž v době jízdy měl nejméně 1,95 g/kg alkoholu v krvi, když po dopravní nehodě byl dohledán ve svém bydlišti, kde se podrobil dechové zkoušce pomocí přístroje Dräger, a to v 03:42 hodin s výsledkem 1,54 promile alkoholu v dechu, v 03:47 hodin s výsledkem 1,54 promile alkoholu v dechu a v 03:52 hodin s výsledkem 1,50 promile alkoholu v dechu a následně se v 04:30 hodin, respektive 05:00 hodin podrobil lékařskému vyšetření spojeném s odběrem biologického materiálu v Nemocnici Havlíčkův Brod s výsledkem 1,57, respektive 1,45 promile alkoholu v krvi a na základě znaleckého výpočtu byla k době nehody stanovena hladina 1,95 promile alkoholu v krvi.
Za tento přečin byl obviněný M. S. odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti, a to řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 (dvou) let.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného M. S. , rozhodl usnesením ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 13 To 509/2011, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 13 To 509/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 2 T 135/2011, podal obviněný M. S. prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Košmidera dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V podrobnostech dovolatel uvedl, že oba soudy nižších stupňů zcela opomněly hmotně právní zásadu in dubio pro reo. Na nesprávném hmotně právním posouzení celé věci soudy obou stupňů stojí i nesprávné skutkové závěry, ke kterým soudy dospěly a vzaly je za zjištěné. Následně se dovolatel zabýval učiněnými závěry nalézacího soudu, pro něž však podle dovolatele neměl uvedený soud dostatečné důkazy. Poté dovolatel popsal námitky, které uplatnil ve svém odvolání a jak se s nimi vypořádal odvolací soud. V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítal, že před soudy nebylo zcela najisto prokázáno, že vozidlo v době způsobení dopravní nehody řídil právě obviněný, a že tuto nehodu způsobil pod vlivem alkoholu. Podle dovolatele je zde naopak celá řada důkazů, které podporují právě verzi obviněného, že vozidlo v době nehody neřídil, a že k požití alkoholu mohlo dojít až následně v pozdější době. Neexistuje žádný svědek, který by viděl obviněného řídit vozidlo v době nehody či před nehodou popíjet alkoholické nápoje. Též znalecký posudek vypracovaný Ing. Zikmundem potvrdil, že výpověď obviněného o požívání alkoholu se jeví jako reálná, a že k požívání alkoholických nápojů mohlo dojít i obviněným uváděným způsobem. Soudy obou stupňů vyšly při svém rozhodování pouze z nepřímých důkazů, z neprokázaných domněnek a tvrzení. Jestliže nelze jednoznačně určit, která z variant skutkového stavu odpovídá skutečnosti, je třeba při zachování zásady in dubio pro reo zvolit variantu pro obviněného nejpříznivější, avšak soudy takto nepostupovaly.
V závěru dovolání proto obviněný M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 13 To 509/2011, a zrušil také rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 2 T 135/2011, a dále postupoval podle §265 l tr. ř.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného M. S. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. byly uplatněny alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný M. S. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09 nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit.
Dovolatel také uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolacím důvodem zde je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech: řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což je varianta, kterou uplatnil také obviněný M. S. Tedy přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej, a to u odvolání podle §256 tr. ř., je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a způsobí-li takovým činem havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek. Toto ustanovení zakazuje vykonávat určité zaměstnání nebo činnost ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si pachatel přivodil vlivem návykové látky. Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat. Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával. Podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). Ohrožení znamená, že porucha, k níž by mohlo dojít, ještě nenastala, ale s ohledem na zjištěné okolnosti její vznik lze předpokládat. Při řízení motorového vozidla nastává již při zahájení jízdy a podobně je tomu i při ostatních činnostech. Dopravní nehodou v silničním provozu je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu (srov. §47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů – zákon o silničním provozu).
Především je třeba uvést, že obviněný v dovolání v podstatě opakuje svou obhajobu, kterou uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně a dále rozvedl v řízení před odvolacím soudem, a kterou se již odvolací soud v zásadě zabýval. Pokud navíc v dovolání uvádí, že princip in dubio pro reo je hmotně právní zásadou, neodpovídá to chápání tohoto principu v české právní nauce, ale i v praxi, kde je naopak považován za princip procesněprávní, neboť vyplývá z procesní zásady presumpce neviny (srov. §2 odst. 2 tr. ř.) a jde o princip, který se vztahuje k dokazování, jako postupu upravenému trestním řádem (srov. §89 a násl. tr. ř.). Z těchto hledisek nelze námitky uplatněné v dovolání podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto se Nejvyšší soud zabýval dovolacími námitkami obviněného jen z hlediska již shora zmíněného a v podstatě v dovolání tvrzenému extrémního nesouladu skutkových zjištění s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí. Nalézací soud se v odůvodnění svého rozsudku nejprve zabýval výpovědí obviněného M. S. a slyšených svědků. Dovolatel ve své výpovědi připustil, že policistům uvedl, že vozidlo řídil. Rovněž doznal, že i poškozené sdělil, že vozidlo řídil. Podle svědkyně M. H. se k ní kolem páté hodiny ranní dostavil obviněný a oznámil jí, že to byl on. Při rozhovoru se obviněný nezmiňoval, že by v autě byl někdo jiný. Svědkyně J. D. uvedla, že se nemůže vyjádřit, zda ve vozidle byla jedna nebo více osob. Sousedce následně říkala, že vozidlo řídil muž, ale řidiče přesně neviděla. Policista Jan Rebec vypověděl, že manželka obviněného řekla, že s vozidlem jel manžel a že ho opravoval, o jiné osobě nemluvila. Obviněný rovněž policii řekl, že s vozidlem jezdil a že ho opravoval. Nemluvil nic o tom, že se na opravě podílela jiná osoba či že by vozidlo řídil někdo jiný. Nalézací soud se také zabýval znaleckým posudkem MUDr. Petra Laciny. Obhajobu obviněného, že vozidlo řídila osoba blízká, považoval nalézací soud za účelovou, když bezprostředně po nehodě obviněný policistům i poškozené jednoznačně uváděl, že vozidlo řídil sám. Policista k tomu současně uvedl, že tuto informaci se dozvěděl od manželky obviněného. Nalézací soud považoval za vyvrácenou také obhajobu obviněného spočívající v tom, že po nehodě požil dva litry vína. Vypití takového množství vína by podle znalce znamenalo naměření jiných hodnot, než byly objektivně zjištěny. Z provedených zkoušek na alkohol je zřejmé, že tělo obviněného již bylo ve fázi odbourávání alkoholu, neboť naměřené hodnoty se snižovaly, a z toho je patrné, že k požití alkoholu došlo před dopravní nehodou, jak sám částečně obviněný i doznal. Obviněný v době jízdy nebyl schopen bezpečného provádění této činnosti, neboť na přehledném úseku komunikace vjel s vozidlem vlevo, kde narazil do oplocení domu. Hladina alkoholu byla určitě vyšší než jedno promile (srov. str. 2 až 4 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že provedl nové důkazy, neboť vyslechl jako svědka otce obviněného a přečetl další znalecký posudek z oboru zdravotnictví – odvětví toxikologie. Otec obviněného J. S. potvrdil obhajobu obviněného, podle níž po opravě řídil vozidlo on, nikoliv obviněný. Přesto odvolací soud vyhodnotil jeho výpověď jako nevěrohodnou. Za zcela nevěrohodné označil i další tvrzení obviněného, že teprve v pozdních hodinách po nehodě s vozidlem sám vypil téměř dva litry vína. Teoretický propočet znalce Ing. Zikmunda sice obecně takovou možnost připouští, podobné chování se však jeví jako nelogické, když podle vlastní výpovědi i výpovědi otce měl druhý den vézt rodinu na plánované lékařské vyšetření (srov. str. 3 usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud se zabýval jak rozhodnutími soudů nižších stupňů, tak i předloženým spisovým materiálem, z nějž zjistil následující skutečnosti. Ze znaleckého posudku MUDr. Petra Laciny vyplývá, že znalec vycházel z původní výpovědi obviněného, v níž tento uváděl, že po dopravní nehodě požil 2 litry vína. Podle znalce tak za předpokladu, že by obviněný vypil dne 16. 6. 2011 v době například od 1:30 hodin do 03:30 hodin dva litry přírodního vína, do doby prvního odběru krve v 04:30 hodin, by mohl být již všechen požitý etylalkohol ze zažívacího traktu úplně vstřebán. V době prvního odběru krve ve 4:30 hodin by pak měla být hladina alkoholu v krvi obviněného v rozmezí 1,97 až 2,21 g/kg. V krvi obviněného však byla zjištěna hladina objektivně nižší, což znamená, že obviněný by měl v uvedené době požít menší než uváděné množství etylalkoholu. K dosažení hladiny etylalkoholu v krvi v době prvního odběru v 04:30 v reálně zjištěné výši by tak musel požít v době od 01:30 hodin do 03:30 hodin nejméně jeden a půl litru vína (srov. č. l. 31 spisu). MUDr. Petr Lacina svůj znalecký posudek vyhotovil ke dni 14. 7. 2011. O tom, že obviněný M. S. ke dni dopravní nehody opakovaně udával jako množství požitého alkoholu po dopravní nehodě 2 litry vína s kolou, aniž by však dokázal určit dobu, po kterou alkohol požíval, svědčí úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy ze dne 16. 6. 2011 (srov. č. l. 36 spisu). Také podle protokolu o lékařském vyšetření ze dne 16. 6. 2011 měl obviněný vypít 2 litry vína po dopravní nehodě (srov. č. l. 38 spisu). V protokole o nehodě v silničním provozu ze dne 16. 6. 2011 je zaznamenáno, že obviněný M. S. k pozitivní dechové zkoušce uvedl, že po nehodě vypil 2 litry vína s kolou. V jakém časovém rozmezí toto vypil, nedokázal určit (srov. č. l. 21 p. v. a č. l. 22 spisu). Konečně také prap. Jan Rebec u hlavního líčení potvrdil, že mu obviněný po provedení dechové zkoušky přiznal, že vypil po dopravní nehodě dva litry vína s kolou s tím, že před nehodou nic nepil (srov. č. l. 66 p. v. spisu). Až u hlavního líčení dne 13. 10. 2011 obviněný M. S. vypověděl, že v průběhu opravy vozidla požil alkohol. Následně tuto informaci rozvedl uvedením, že během večera pil, měli tam kofolu, dolil si do ní víno. Jednalo se o červené víno ve dvoulitrové plastové láhvi. Do půlnoci vypil asi 2 dcl vína (srov. č. l. 65 p. v. spisu). Poté, co obviněný změnil svou výpověď na tvrzení, že již před dopravní nehodou požil kolem 2 dcl vína, předložil odvolacímu soudu nový znalecký posudek Ing. Jaroslava Zikmunda. Znalec Ing. Zikmund vyšel z výpovědi obviněného u hlavního líčení a spočítal, že pokud v době od 23.00 hodin předešlého dne (tj. 15. 6. 2011) vypil 2 dcl vína, potom v době dopravní nehody měl 0,00 g/kg alkoholu v krvi. Následně znalec vycházel z údaje, že obviněný S. po dopravní nehodě vypil 1,8 litru vína, přičemž dále vycházel z jiného časového rozmezí oproti MUDr. Lacinovi, když jako počátek pití alkoholu vymezil 1:30 hodin a jako počítaný čas 4:30 hodin. Na základě těchto údajů dospěl k výsledku 1,69 – 1,93 g/kg v době odběru vzorku krve. V krvi obviněného bylo zjištěno 1,57 g/kg. Výpočet počítal s eliminací 0,12 a 0,20 g/kg, ačkoliv v praxi je rychlost eliminace i 0,24 g/kg. Potom by se znalcem stanovená výsledná hladina již zcela shodovala s laboratorně stanovenou hodnotou (srov. č. l. 91 až 93 spisu). Nejvyšší soud upozorňuje, že znalcem Ing. Zikmundem použitý časový údaj 4:30 hodin však nelze považovat za správný, když obviněný již v 03:42 hodin alkohol nepil a naopak ukončil požívání alkoholu ještě před tímto časem, neboť v 03:42 již prováděl první dechovou zkoušku. Znalec Ing. Zikmund tedy vycházel jak z jiného množství požitého alkoholu, tak i z jiného časového úseku, kdy měl dovolatel víno požívat. Proto je nutné vyjít z výsledků znaleckého posudku MUDr. Laciny, který počítal se 2 litry vína a který správně určil, že dovolatel mohl alkohol požívat maximálně do 03:30 hodin. Kromě toho je také nutné vzít v úvahu, že výstupy z Drägeru jednoznačně ukázaly, že v době od 03:42 hodin do 03:52 hodin již u obviněného klesala hodnota naměřeného alkoholu, což je v rozporu s tím, že podle Ing. Zikmunda měl obviněný v této době alkohol ještě požívat, což by mělo naopak za následek vzestup podílu alkoholu v krvi dovolatele.
Jestliže dovolatel dále ve své výpovědi odkazoval na osobu blízkou, tedy na svého otce, který měl řídit jeho osobní automobil a způsobit dopravní nehodu, Nejvyšší soud v návaznosti na závěry soudů nižších stupňů, se kterými se plně ztotožnil, považuje za nutné uvést, že tato jeho obhajoba je vyvracena zejména slyšenými svědky. Svědkyně M. H. u hlavního líčení dne 13. 10. 2011 popsala, že obviněný jí přišel oznámit, že to byl on, kdo automobil v době nehody řídil, a to s tím, že opravoval auto, které šel vyzkoušet (srov. č. l. 66 spisu). Také prap. Jan Rebec vypověděl, že poté, co po oznámení dopravní nehody přijeli domů k obviněnému, tento mu potvrdil, že to byl on, kdo řídil vozidlo. Obviněný nic neříkal o tom, že by vozidlo řídil někdo jiný (srov. č. l. 66 spisu z druhé strany). Navíc z protokolu o nehodě je zřejmé, že k nehodě došlo na přímém úseku komunikace. Povrch komunikace byl suchý, neznečištěný a v dobrém stavu (srov. č. l. 22 spisu). Odvolací soud tak v souladu s nalézacím soudem správně zdůraznil, že okolnosti nehody nasvědčují tomu, že vozidlo řídila osoba, která nebyla schopna ani na prázdné ulici řízení vozidla zvládnout, což nasvědčuje možnosti, že byl řidič ovlivněn alkoholem. Otec dovolatele však vyloučil, že by při opravě automobilu popíjel alkohol (srov. č. l. 95 spisu). Není tedy žádných pochyb o tom, že pachatelem stíhaného trestného činu je právě obviněný M. S. , který se jen stále snaží přizpůsobit svou výpověď i jím navrhované či předkládané důkazy vývoji důkazní situace a okolnostem, se kterými se v této souvislosti seznamuje. Nepochybně je toto v rámci jeho obhajoby jeho právem, ale na druhé straně je pak právem soudů nižších stupňů tento způsob jeho obhajoby ve světle provedených důkazů posuzovat a hodnotit. Nejvyšší soud k tomu jen dodává, že i u odvolacího soudu při vyjádření k znaleckému posudku opět uvedl jiné údaje o požívání alkoholických nápojů v souvislosti s předmětnou nehodou, když uvedl, že víno pil až po nehodě, čímž se dokonce dostal do rozporu s předloženým znaleckým posudkem Ing. Jaroslava Zikmunda, kterého se jinak dovolává (srov. č. l. 96 a 91 p. v. spisu), který jinak správně ze shora uvedených důvodů odvolací soud odmítl vzít za podklad svého rozhodnutí.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 13 To 509/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 2 T 135/2011, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného M. S. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2012
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.