ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.741.2012.2
sp. zn. 5 Tdo 741/2012-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2012 o dovoláních, která podali obviněný Ing. M. Š., a v jeho prospěch i v neprospěch nejvyšší státní zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 To 14/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 11/2008, takto:
Z podnětu dovolání obviněného Ing. M. Š. a dovolání nejvyššího státního zástupce, který ho podal ve prospěch i v neprospěch tohoto obviněného, se podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu částečně zrušují jednak rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 To 14/2011, ve výroku pod bodem I., který se týká obviněného Ing. M. Š., a jednak ohledně téhož obviněného i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 2 T 11/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 To 14/2011, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 2 T 11/2008, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný Ing. M. Š. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 2 T 11/2008, uznán vinným dvěma trestnými činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), kterých se dopustil tím, že:
I.
1. jako jednatel a společník obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., poté, co byla na bankovní účet této společnosti, číslo účtu ...... (od 1. 3. 2004 vedený pod číslem ......) u Živnostenské banky, a. s., který do té doby vykazoval zůstatek ve výši 0,- EUR, převedena prostřednictvím obchodní společnosti Českomoravský průmysl kamene, a. s., Hradec Králové, dne 22. 1. 2004 peněžní částka ve výši 3 000 000,- EUR (v přepočtu ve výši 98 565 000,- Kč), jako nevyčerpaná část půjčky, poskytnuté obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., na základě smlouvy o půjčce, kterou obviněný uzavřel s obchodní společností MELDA Development Inc., Pasea Estate, Road Town, Tortola, British Virgin Islands (dále jen „MELDA Development Inc.“), v celkové výši 5 000 000,- EUR a určené na nákup podniku Českomoravský průmysl kamene, a. s., převedl dne 26. 1. 2004 část z těchto finančních prostředků ve výši 1 174 000,- EUR na bankovní účet obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., číslo účtu .......... vedený u Živnostenské banky, a. s., poté obviněný vybral peníze v hotovosti z těchto účtů jmenované obchodní společnosti nebo je bezhotovostně převedl na další bankovní účty mimo obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., přičemž tyto finanční prostředky použil v rozporu se shora citovanou smlouvou o půjčce, kterou uzavřel se společností MELDA Development Inc., a to tím způsobem, že:
a) z účtu č. ...... (později č. .......)
- dne 29. 1. 2004 převedl částku ve výši 170 000 EUR,- (v přepočtu ve výši 5 647 400,- Kč) na účet č. ............. vedený u MAGYAR KULKERESKEDELMI BANK RT. Budapešť, Turr István u. č. 9, Maďarsko, jako platbu za marketingovou studii, kterou měla vypracovat obchodní společnost Strident Marketing Limited, Ltd. Dublin, přičemž bylo zjištěno, že tato společnost zanikla, proto ke dni 18. 8. 2000 nemohla vypracovat studii ani její vypracování fakturovat,
- dne 20. 2. 2004 vybral v hotovosti 20061,14 EUR (v přepočtu 654 795,60 Kč),
- dne 22. 3. 2004 vybral v hotovosti 60060,28 EUR (v přepočtu 1 991 899,20 Kč),
- dne 1. 4. 2004 vybral v hotovosti 20060,92 EUR (v přepočtu 659 703,40 Kč),
b) z účtu č. ..........
- dne 27. 1. 2004 vybral v hotovosti 10 000 030,- Kč,
- dne 29. 1. 2004 vybral v hotovosti 1 500 030,- Kč,
- dne 30. 1. 2004 převedl částku ve výši 10 000 000,- Kč na účet č. ......... majitele L. T., jako vrácení půjčky ve výši 250 000,- USD, kterou L. T.na základě smlouvy ze dne 27. 11. 2000 půjčil obchodní společnosti ALLFIN GROUP CZ, s. r. o., jejímž jednatelem byl obviněný,
- dne 30. 1. 2004 převedl částku ve výši 4 700 000 Kč na účet č. ....... majitele P. M., jako vrácení půjčky ve stejné výši, kterou P. M. na základě smlouvy o půjčce ze dne 14. 1. 2002 poskytl obchodní společnosti ALLFIN GROUP CZ, s. r. o., jejímž jednatelem byl obviněný,
- dne 5. 2. 2004 vybral v hotovosti 2 000 030,- Kč,
- dne 10. 2. 2004 vybral v hotovosti 500 030,- Kč,
- dne 10. 2. 2004 vybral v hotovosti 30 000,- Kč,
- dne 16. 2. 2004 vybral v hotovosti 5 500 000,- Kč,
- dne 18. 2. 2004 vybral v hotovosti 600 030,- Kč,
- dne 25. 2. 2004 vybral v hotovosti dvakrát po 30 000,- Kč,
- dne 26. 2. 2004 vybral v hotovosti 30 000,- Kč,
- dne 5. 3. 2004 vybral v hotovosti 260 030,- Kč,
- dne 16. 3. 2004 vybral v hotovosti 60 030,- Kč,
- dne 5. 4. 2004 převedl částky ve výši 507479,50 Kč a 64 444,- Kč na účet č. ..... majitele P. M., jako úroky z půjčky poskytnuté P. M. obchodní společnosti ALLFIN GROUP CZ, s. r. o., jejímž jednatelem byl obviněný,
- dne 28. 4. 2004 vybral v hotovosti 2 000 000,- Kč,
- dne 29. 4. 2004 vybral v hotovosti 1 000 030,- Kč,
- dne 3. 6. 2004 vybral v hotovosti 250 030,- Kč,
- dne 9. 7. 2004 vybral v hotovosti částky ve výši 42 048,- Kč a 30 030,- Kč,
- dne 16. 9. 2004 vybral v hotovosti 100 030,- Kč,
- dne 28. 12. 2004 vybral v hotovosti 52 830,- Kč,
přičemž v účetnictví obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., nechal tyto hotovostní výběry peněz a převody peněz z bankovních účtů zaúčtovat proti účtu 261 – peníze na cestě místo toho, aby byly tyto pohyby finančních prostředků na účtu 261 dále zúčtovány jako příjem do pokladny nebo na účet banky, nechal je zúčtovat na MD účtu 378, na kterém se takto vynulovával původně zaúčtovaný závazek ve výši 3 000 000,- EUR, vyplývající z půjčky od obchodní společnosti MELDA Development Inc. a převod částky ve výši 170 000,- EUR nechal zaúčtovat přímo na účet 378, následkem čehož způsobil poškozené obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., škodu v celkové výši 48 240 929,70 Kč;
2.
a) obviněný jako jednatel obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., po předchozí dohodě s Ing. J. J., který si z toho důvodu dne 15. 1. 2004 založil v Živnostenské bance, a. s., soukromý účet č. ........., tomuto z bankovního účtu jmenované společnosti č. ........., vedeného u Živnostenské banky, a. s., poskytl půjčku, a to dne 22. 1. 2004 ve výši 415 000,- EUR (v přepočtu ve výši 13 634 825,- Kč) a dne 26. 1. 2004 ve výši 15 000,- EUR (v přepočtu ve výši 494 325,- Kč), kterou mu Ing. J. J. v průběhu února 2004 v hotovosti v celé výši vrátil a obviněný ji použil na úhradu závazku obchodní společnosti ALLFIN Group CZ, s. r. o., v níž byl jednatelem,
b) obviněný jako jednatel obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., vybral z bankovního účtu této společnosti č. ......, vedeného u Živnostenské banky, a. s., dne 23. 1. 2004 v hotovosti částku ve výši 26 237,91 EUR (v přepočtu ve výši 865 326,30 Kč) a dne 29. 1. 2004 ji použil na úhradu závazku, který měl k obchodní společnosti Silesia Air, s. r. o.,
přičemž v účetnictví obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., obviněný nechal zúčtovat hotovostní výběr částky ve výši 26 237,91 EUR proti účtu 261 – peníze na cestě, avšak namísto toho, aby byl tento pohyb na účtu 261 dále zúčtován jako příjem do pokladny nebo na účet banky, nechal jej dále zúčtovat na MD účtu 378, na kterém se takto vynulovával původně zaúčtovaný závazek ve výši 3 000 000,- EUR, vyplývající z půjčky od obchodní společnosti MELDA Development Inc., a současně převody částek ve výši 415 000,- EUR a 15 000,- EUR nechal zaúčtovat přímo proti účtu 378, a tím způsobil poškozené obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., škodu v celkové výši 14 994 476,30 Kč;
II.
dne 30. 5. 2005 obviněný jako jednatel obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., uzavřel s obchodní společností Clearing ICE, a. s., smlouvu č. ........4 o vstupu do této společnosti a současně smlouvu o poskytnutí ročního clearingového nákupního limitu ve výši 345 000 000,- Kč, který mohl být použit výhradně k úhradám ceny za zboží a služby v rámci sjednaného clearingu, přičemž si byl vědom toho, že podmínkou k přidělení tzv. ročního clearingového nákupního limitu (dále ve zkratce „RCNL“) bez ohledu na jeho čerpání je uhrazení poplatku za zpracování žádosti o RCNL ve výši 1 % z RCNL, tedy peněžní částky ve výši 4 105 500,- Kč, a garančního poplatku za RCNL ve výši 4 % z RCNL, tedy peněžní částky ve výši 16 422 000,- Kč, k čemuž téhož dne osobně převzal fakturu č. ..... na částku ve výši 4 105 500,- Kč splatnou dne 30. 5. 2005 a fakturu č. ..... na částku ve výši 16 422 000,- Kč splatnou dne 6. 6. 2005, přičemž podle smlouvy činil úrok z prodlení 0,5 % denně s tím, že obviněný si byl vědom toho, že obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., nedisponuje dostatečnými finančními prostředky na úhradu těchto faktur, a dále obviněný současně dne 30. 5. 2005 vystavil za obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., ve prospěch obchodní společnosti Clearing ICE, a. s., směnku na částku ve výši 345 000 000,- Kč splatnou dne 30. 5. 2006 a podepsal exekutorský zápis č. j. EZ 12/2005, kterým uznal závazek ve výši 345 000 000,- Kč vůči obchodní společnosti Clearing ICE, a. s., zavázal se jej uhradit do 13. 6. 2006 a pro případ, že tento závazek nebude uhrazen, souhlasil s tím, že zmíněný exekutorský zápis bude přímo vykonatelný, přičemž obviněný neuhradil faktury na úhradu poplatku za zpracování žádosti o RCNL ani garančního poplatku za RCNL, žádným způsobem nevyčerpal clearingový nákupní limit a ačkoliv z uzavřeného právního vztahu s obchodní společností Clearing ICE, a. s., neplynul obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., žádný prospěch, obviněný úmyslně zatížil majetek této společnosti závazkem ve výši 19 427 500,- Kč za neuhrazené faktury ke shora uvedeným poplatkům, a to přesto, že věděl, že obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., nedisponuje dostatečnými prostředky na jejich úhradu, přičemž Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 19. 6. 2006, č. j. Nc 4567/2006-5, nařídil na návrh obchodní společnosti Clearing ICE, a. s., exekuci podle vykonatelného exekutorského zápisu ze dne 30. 5. 2005, č. j. EZ 12/2005, a současně tato společnost přihlásila pohledávku v celkové výši 58 484 830 Kč do konkurzního řízení vedeného ohledně majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o.
Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. M. Š. odsouzen podle §255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu 5 let. Obviněnému byl podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. uložen též peněžitý trest ve výši 1 000 000,- Kč, přičemž podle §54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně soud prvního stupně zprostil obžaloby spoluobviněného Ing. J. J., jehož věc byla následně projednána v samostatném řízení.
K odvolání obviněného Ing. M. Š. a státní zástupkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 To 14/2011, podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněnému Ing. M. Š. uložil podle §255 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, který uplatnila poškozená obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o. K odvolání státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněného Ing. J. J. odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. řádu vrátil věc tohoto obviněného Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný Ing. M. Š. podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 To 14/2011, dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů v řízení před odvolacím soudem a shledává rozpory mezi neúplně provedenými důkazy, které měly vést k uplatnění zásady „in dubio pro reo“. Obviněný zpochybnil i naplnění subjektivní a objektivní stránky trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., přičemž v rozsudcích soudů nižších stupňů není specifikováno, jaké konkrétní zákonné nebo smluvní povinnosti měl porušit. Podle názoru obviněného popis skutků nezahrnuje jeho úmyslné zavinění a soudy nižších stupňů nezjistily ani přesnou výši škody. Jak dále v této souvislosti obviněný zdůraznil, z jeho jednání nelze dospět k závěru o minimálním volním vztahu k protiprávnímu následku a navíc postupoval s péčí řádného hospodáře, jelikož si zajistil odbornou pomoc k řešení otázek souvisejících s hospodařením obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o. Obviněný popírá svou trestní odpovědnost za zmíněné trestné činy, když posuzované skutky podle jeho názoru nemohou naplňovat ani znaky trestného činu zpronevěry, protože po určitou dobu byl oprávněn disponovat s peněžními prostředky a následně je vrátil oprávněné osobě. Podle obviněného zde ani nešlo o svěřené věci, neboť v době spáchání skutků nebylo možné považovat peníze na účtu za věc, přičemž konkrétní platby proběhly bezhotovostním převodem. V souvislosti s posouzením své trestné činnosti obviněný rovněž namítl nedostatky v provedených důkazech a uvedl vlastní verzi skutkového děje, zejména pokud jde o účel svěřených peněžních prostředků a nakládání s nimi. Podle jeho názoru mohl částečně jednat i v omylu, který sám nevyvolal.
Závěrem svého dovolání obviněný Ing. M. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu věc k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby podle §265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl rozsudkem.
Nejvyšší státní zástupce sdělil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, že se nebude věcně vyjadřovat k dovolání obviněného Ing. M. Š., a odkázal na dovolání podané nejvyšším státním zástupcem.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 To 14/2011, podal dne 3. 8. 2011 dovolání i nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného Ing. M. Š. Uplatnil v něm dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a napadl toliko výrok o vině obsažený pod bodem I. v rozsudku soudu prvního stupně. Podle názoru nejvyššího státního zástupce soudy nižších stupňů neučinily žádná skutková zjištění ohledně povinnosti obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., k úhradě dluhů obchodní společnosti ALLFIN GROUP, s. r. o., ani k existenci povinnosti prvně uvedené společnosti hradit osobní závazky obviněného. Proto obviněný si přisvojil svěřené finanční prostředky přinejmenším v rozsahu, v jakém je použil k úhradě dluhů personálně s ním propojené obchodní společnosti ALLFIN GROUP, s. r. o. I když obviněný nakládal se svěřenými finančními prostředky bezhotovostně, s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu to podle nejvyššího státního zástupce nevylučuje, aby bylo možné považovat i takové peněžní prostředky na účtu za věc ve smyslu §89 odst. 13 tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2006). Pokud jde o hotovostní výběry peněz z účtů uvedených v popisu skutku, toto skutkové zjištění odpovídá spíše trestnému činu zpronevěry. Jak dále nejvyšší státní zástupce uvedl, dosavadní skutková zjištění neumožňují učinit závěr o výši škody, která je zákonným znakem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. Navíc ve vztahu k této právní kvalifikaci není ve skutkových větách rozsudku soudu prvního stupně obsažena konkrétní smluvní ani zákonná povinnost, kterou měl obviněný v posuzované věci porušit.
Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu v části týkající se obviněného Ing. M. Š. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve výroku o vině pod bodem I., jímž byl tento obviněný uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., jakož i rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu. Dále nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil prostřednictvím svého obhájce obviněný Ing. M. Š., který nesouhlasí s jeho argumenty, protože v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že si nepřisvojil cizí věc. Obviněný tedy navrhl, aby Nejvyšší soud zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. M. Š. a nejvyšší státní zástupce podali svá dovolání jako oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. a), b) tr. řádu], obviněný tak učinil prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), oba dovolatelé podali dovolání včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. M. Š. a nejvyšší státní zástupce ho shledávají v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Protože dovolací námitky obviněného Ing. M. Š. a nejvyššího státního zástupce odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v ustanoveních §265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je zčásti důvodné a dovolání nejvyššího státního zástupce je zcela důvodné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ani žádný další dovolací důvod uvedený v §265b tr. řádu) však nejsou způsobilé naplnit ty dovolací námitky obviněného Ing. M. Š., jimiž zpochybňuje výsledky provedeného dokazování, úplnost dokazování a postup při provádění důkazů, zejména pokud soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a neprokázání existence znaků objektivní a subjektivní stránky žalovaných trestných činů. Totéž platí o tvrzení obviněného, jímž poukazuje na údajné rozpory mezi důkazy a domáhá se použití pravidla „in dubio pro reo“. Provádění důkazů, jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů totiž upravují předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6 a 7 tr. řádu, takže zde nejde o právní posouzení skutku ani o jiné otázky trestního práva hmotného.
Dále se Nejvyšší soud zabýval těmi dovolacími námitkami, které již odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Přitom shledal opodstatněnými výtky obviněného Ing. M. Š. a nejvyššího státního zástupce, které zaměřili proti správnosti posouzení objektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., a jimiž poukázali na nedostatečné vyjádření zákonné nebo smluvní povinnosti, kterou měl obviněný porušit svým protiprávním jednáním. Citovanému dovolacímu důvodu rovněž odpovídají námitky nejvyššího státního zástupce, v nichž zpochybnil právní kvalifikaci trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. spočívajícího v porušení smluvně převzaté povinnosti spravovat cizí majetek, který je popsán pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
K uvedenému trestnému činu Nejvyšší soud především připomíná, že se ho dopustil ten, kdo způsobil jinému škodu velkého rozsahu tím, že porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu §255 odst. 1 tr. zák. se v trestněprávní teorii a soudní praxi rozumí jednání pachatele, které je v rozporu s obecným nebo konkrétním vymezením obsahu takové povinnosti a jehož následkem (účinkem) je způsobení škody v určité výši na cizím majetku (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. Novotný, O., Vokoun, R. a kol. Trestní právo hmotné – II. Zvláštní část. 5. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 129; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1224/2006, publikované pod č. T 964. v sešitě 33 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2007).
Pokud jde o povinnost uloženou zákonem, kterou pachatel poruší svým zaviněným jednáním při opatrování nebo správě cizího majetku, Nejvyšší soud připomíná, že ustanovení §255 odst. 1 tr. zák. (nyní se jedná o téměř shodné ustanovení §220 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále ve zkratce „tr. zákoník“) obsahovalo skutkovou podstatu s tzv. blanketní dispozicí, protože ohledně povinnosti uložené pachateli zákonem se odvolávalo na mimotrestní právní normu a jejím porušením podmiňovalo trestní odpovědnost za zmíněný trestný čin. V odsuzujícím výroku o vině pro tento trestný čin proto musí být uvedeno příslušné ustanovení právního předpisu, které obviněný porušil svým jednáním při opatrování nebo správě cizího majetku. V popisu skutku obsaženém pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové však není uvedeno žádné zákonné ustanovení, z kterého by vyplývala konkrétní povinnost porušená obviněným Ing. M. Š. Soud prvního stupně zde sice dovozuje porušení smluvně převzaté (nikoli zákonem uložené) povinnosti tohoto obviněného spravovat cizí majetek, ovšem nekonkretizuje, jakou smlouvou byla obviněnému uložena uvedená povinnost. Tuto vadu neodstranil ani Vrchní soud v Praze, který ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem I. ve výroku o vině poněkud nesrozumitelně argumentuje (viz s. 6 odůvodnění jeho rozsudku) povinností obviněného jako statutárního orgánu vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře (§194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále ve zkratce „obch. zák.“), přestože mu v tomto případě nebylo vytýkáno porušení zákonem uložené povinnosti, ale jen povinnosti smluvní, jak ostatně vyplývá z právní věty uvedené ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. V případě výroku o vině pod bodem II. v rozsudku soudu prvního stupně pak rovněž není v popisu skutku odkaz na žádnou povinnost obviněného uloženou mu zákonem, přestože zde soud shledal právě porušení zákonem uložené povinnosti obviněného spravovat cizí majetek. Ani tuto vadu však neodstranil odvolací soud, který v odůvodnění svého rozsudku (viz s. 9) nekonkretizoval zákonné povinnosti, jež měl obviněný porušit.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou tedy založena na nesprávném posouzení povinností obviněného Ing. M. Š. jako statutárního orgánu (jednatele) obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., protože obviněný byl v době spáchání posuzovaného činu povinen při opatrování nebo správě majetku této obchodní společnosti postupovat s péčí řádného hospodáře a taková jeho povinnost vyplývala z ustanovení §135 odst. 2 a §194 odst. 5 obch. zák. Proto bylo třeba hodnotit porušení povinností obviněného, které pro něj vyplývaly z citované mimotrestní právní normy, zejména z toho hlediska, zda při opatrování nebo správě majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., jednal s péčí řádného hospodáře ve smyslu výše uvedených ustanovení. V povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře je totiž vyjádřen nepochybně i požadavek, aby statutární orgán nebo člen statutárního orgánu obchodní společnosti zamezil takovému jednání, z něhož by mohla vzejít škoda na majetku obchodní společnosti, který opatroval nebo spravoval. Přitom porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a způsobení škody na cizím opatrovaném nebo spravovaném majetku by v posuzovaném případě bylo možno shledávat i v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., svévolně použil peněžní prostředky z jejího majetku (byť je získala na podkladě půjčky) k úhradě svých osobních závazků nebo závazků dalších subjektů (zejména obchodní společnosti ALLFIN GROUP CZ, s. r. o.). Nejvyšší soud tudíž považuje námitky obviněného i nejvyššího státního zástupce za důvodné, protože soudy nižších stupňů náležitě nekonkretizovaly povinnost obviněného při opatrování nebo správě majetku jmenované obchodní společnosti.
Nejvyšší soud pokládá za opodstatněné i další námitky nejvyššího státního zástupce, jimiž zpochybnil právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem I. a posouzeného jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. Jak přitom vyplývá z popisu rozhodných skutkových okolností, obviněný Ing. M. Š. měl porušením smluvně převzaté povinnosti spravovat cizí majetek způsobit na majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., škodu velkého rozsahu, neboť − zkráceně vyjádřeno – z majetku této obchodní společnosti a v rozporu se smlouvou o půjčce, kterou uzavřela se zahraniční právnickou osobou – společností MELDA Development Inc., postupně vybral část peněz v hotovosti nebo převodem peněz uspokojoval závazky své i jiných subjektů vůči třetím osobám. Přitom za porušení smluvně převzaté povinnosti spravovat cizí majetek zde soudy nižších stupňů považovaly to, že obviněný jednal v rozporu s účelem zmíněné smlouvy o půjčce uzavřené mezi oběma jmenovanými společnostmi, protože z č. l. 455 trestního spisu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 11/2008 je zřejmé, že podle smlouvy o půjčce peněžní částky ve výši 5 000 000,- EUR byly tyto peníze vázány výhradně na nákup podniku Českomoravský průmysl kamene, a. s., přičemž nevyčerpanou část půjčené částky ve výši 3 000 000,- EUR obviněný nevrátil, jak byl povinen učinit, ale použil ji způsobem podrobně popsaným pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný tím sice porušil smluvní povinnost vyplývající ze shora uvedené smlouvy o půjčce uzavřené mezi společnostmi CZECH-TRADING, s. r. o., a MELDA Development Inc., ale v důsledku toho nemohla být způsobena škoda na majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., jak konstatoval soud prvního stupně (naopak tato společnost získala prospěch z peněz, které si půjčila), ale ke škodě mohlo dojít jen na majetku společnosti MELDA Development Inc. v důsledku nevrácení zbytku půjčené peněžní částky, což ovšem obviněnému nebylo kladeno za vinu.
Obviněný Ing. M. Š. pak mohl způsobit škodu i na majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., ovšem nikoli tím, že v rozporu se smlouvou o půjčce uzavřené se společností MELDA Development Inc. jí nevrátil zbytek půjčené peněžní částky ve výši 3 000 000,- EUR, ale tím, jak dále naložil s touto částkou. Je totiž nepochybné, že peníze, které získala obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., na podkladě zmíněné půjčky, přešly do jejího majetku, resp. do jejího vlastnictví. V takovém případě pak obviněnému jako statutárnímu orgánu (jednateli) posledně jmenované obchodní společnosti a nositeli povinnosti hospodařit s jejím majetkem s péčí řádného hospodáře (§135 odst. 2 a §194 odst. 5 obch. zák.) byly tyto peníze svěřeny, a jestliže si je jako cizí věc neoprávněně přisvojil, mohl tím spáchat trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák., jak důvodně namítl nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání.
K tomuto trestnému činu Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že se ho dopustil ten, kdo si přisvojil cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu alespoň nikoli nepatrnou. Za přisvojení věci nebo jiné majetkové hodnoty se považuje jednání, které je v rozporu s účelem svěření a které mělo za cíl trvale vyloučit vlastníka věci či oprávněného z jiné majetkové hodnoty z dispozice s nimi. Přitom není podstatné, zda pachatel zpronevěry obohatil sebe nebo jiného, neboť k naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje obstarání prospěchu. Pokud jde o naplnění zákonného znaku „cizí věc“ uvedeného ve skutkové podstatě trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., předmětem útoku zde byla cizí věc, kterou její vlastník nebo jiná osoba oprávněná nakládat s věcí svěřila pachateli, aby naložil s takovou věcí v souladu s účelem svěření. Trestní zákon, za jehož účinnosti se obviněný Ing. M. Š. dopustil posuzovaného skutku, ovšem neobsahoval legální definici toho, co bylo třeba pokládat za věc, resp. za cizí věc, byť ustanovení §89 odst. 13 tr. zák. částečně uvádělo, co se rovněž rozumělo věcí, a rozšiřovalo dosah ustanovení trestního zákona o věcech (tj. i ustanovení §248 odst. 1 tr. zák.) na další předměty ochrany. Po novele trestního zákona provedené zákonem č. 253/2006 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2006, se pak ustanovení o věcech vztahovala též – mimo jiné – na peněžní prostředky na účtu. Jak je tedy z uvedeného patrné, až do účinnosti citované novely (tj. do dne 1. 7. 2006) nebylo možné považovat za věc peněžní prostředky uložené v bezhotovostní podobě na účtu u banky nebo u jiné obdobné finanční instituce. Jestliže však peníze uložené na bankovním účtu získaly materializovanou podobu peněz v hotovosti (např. tím, že je pachatel vybral v hotovosti z tohoto účtu), mohlo jít o zpronevěru peněžních prostředků v podobě hotových peněz, které se již nenacházely na bankovním účtu, pokud je pachatel neoprávněně vybral z tohoto účtu a použil v rozporu s účelem svěření (např. též k úhradě závazků osob odlišných od jejich vlastníka).
Ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a obsažených pod bodem I./2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá, že obviněný Ing. M. Š. v pobočce Živnostenské banky, a. s., postupně vybral z bankovních účtů č. ..... a č. ........ peněžní částky v přepočtu v celkové výši 14 994 476,30 Kč a tyto peněžní prostředky použil k úhradě vlastních závazků vůči obchodní společnosti Silesia air, s. r. o., a závazků obchodní společnosti ALLFIN Group, s. r. o., v níž působil jako jednatel. Jak je tedy zřejmé z takového popisu skutku blíže rozvedeného v odůvodnění rozsudku soudů obou stupňů, obviněný disponoval s penězi původně uloženými na bankovním účtu a činil tak v rozporu s účelem jejich svěření, protože je měl vrátit společnosti MELDA Development Inc., ale nebyl oprávněn použít je k uspokojení svých vlastních závazků či závazků obchodní společnosti ALLFIN Group, s. r. o. Přitom peněžní částky, které měla poškozená obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., na svém bankovním účtu, z něj obviněný postupně vybral v podobě peněžní hotovosti na pokladně banky. Cizí svěřené peníze – původně uložené na účtu u banky – tedy v okamžiku jednotlivých výběrů získaly materializovanou podobu hotových peněz, a proto se staly věcí a mohly být předmětem útoku u trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., jak skutek kvalifikovala obžaloba. Soudy nižších stupňů pak uvedly, jakým způsobem obviněný naložil s těmito penězi; za nesprávný ovšem považuje Nejvyšší soud jejich závěr o tom, že posouzení skutku spáchaného obviněným jako trestného činu zpronevěry podle citovaného ustanovení neumožňoval nedostatek důkazů k otázce, kdo se popsaným jednáním obohatil. Jak již Nejvyšší soud uvedl výše, k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. postačovalo, jestliže si pachatel přisvojil cizí svěřenou věc, ale nebylo zapotřebí, aby pachatel jednal v úmyslu přisvojením si cizí svěřené věci obstarat sobě nebo jinému trvalý prospěch, tedy aby „obohatil sebe nebo jiného“, jak je tomu např. u trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu 16. 5. 2007, sp. zn. 3 Tdo 344/2007, publikované pod č. T 1000. v sešitě 36 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2007). Proto takové zjištění nebylo v posuzované věci rozhodné pro naplnění znaků trestného činu zpronevěry, který zde přicházel v úvahu.
Totéž obdobně platí ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem I./1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, a to pokud jde o výběry peněz v hotovosti z bankovních účtů obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., vedených u Živnostenské banky, a. s., pod č. ...... (později č. ........) a č. ......, ohledně nichž rovněž přichází v úvahu spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., jak ostatně i zde skutek kvalifikovala obžaloba. To se ovšem netýká dílčích útoků ze dne 29. 1. 2004 [bod I./1. a) výroku o vině], ze dne 30. 1. 2004 a ze dne 5. 4. 2004 [bod I./1. b) výroku o vině], v nichž měl obviněný činit převody peněz z uvedených účtů na bankovní účty jiných osob (patrně tedy bezhotovostně), tj. ve prospěch společnosti Strident Marketing Limited, Dublin, dále na účty L.T. a P. M.. V těchto případech – nebude-li zjištěn výběr peněz v hotovosti – s ohledem na ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. a na změnu ustanovení §89 odst. 13 tr. zák. provedenou až od 1. 7. 2006 nepřichází v úvahu posoudit jednání obviněného jako součást trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., ale lze v něm spatřovat případně jen trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák., avšak za respektování požadavků zmíněných již shora.
Vzhledem k možnosti právního posouzení skutků popsaných pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. pak Nejvyšší soud upozorňuje i na nutnost vypořádat se s otázkou časové působnosti trestních zákonů. Pokud by totiž soudy nižších stupňů v dalším řízení na podkladě tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěly k závěru o uvedené právní kvalifikaci, musely by respektovat ustanovení §16 odst. 1 tr. zák., resp. §2 odst. 1 tr. zákoníku, podle nichž se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. V tomto směru bude nezbytné uvážit, že ustanovení o trestném činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. umožňovalo uložit pachateli trest odnětí svobody od 5 let až do 12 let, přičemž za zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 tr. zákoníku lze nyní uložit trest odnětí svobody v rozmezí od 5 let až do 10 let. Při řešení otázky časové působnosti trestních zákonů ovšem nelze vycházet jen ze srovnání trestních sazeb stanovených za trestné činy, které přicházejí v úvahu, ale použití dřívějšího nebo nového zákona je třeba posuzovat jako celek tak, aby konečný výsledek nebyl pro pachatele méně příznivý, resp. aby pozdější právní úprava byla použita jen tehdy, je-li to skutečně pro pachatele příznivější.
Za opodstatněné považuje Nejvyšší soud i námitky nejvyššího státního zástupce a obviněného Ing. M. Š., jimiž tito dovolatelé zpochybnili výši škody u trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaného skutkem pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
Jak jednoznačně vyplývá z rozhodných skutkových zjištění (viz č. l. 455 trestního spisu), peněžní prostředky obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., které získala na podkladě smlouvy o půjčce od společnosti MELDA Development Inc., mohl obviněný Ing. M. Š. jako jednatel první jmenované společnosti použít jen na úhradu kupní ceny podniku Českomoravský průmysl kamene, a. s. Proto v zásadě obviněný nebyl oprávněn použít půjčené peníze jinak, např. ani k náhradě nákladů služebních cest nebo k úhradě existujících závazků obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., vůči jiným osobám, neboť takový účel nebyl sjednán ve smlouvě o půjčce, byť půjčené peníze přešly do vlastnictví, resp. do majetku posledně jmenované obchodní společnosti. Jestliže ovšem soud prvního stupně učinil skutkové zjištění (viz s. 21 odůvodnění jeho rozsudku), že obviněný použil část zmíněných peněz také k úhradě skutečných dluhů, které měla obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., vůči dalším osobám, mohl tím sice obviněný porušit povinnost vůči společnosti MELDA Development Inc. a jednat v rozporu s uzavřenou smlouvou o půjčce, ale takové počínání nemohlo vést ke způsobení škody na majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o. Kdyby totiž obviněný z majetku této společnosti umořil její vlastní dluh, v rozsahu jeho uspokojení by snížil závazky jmenované společnosti, resp. její zadlužení.
Proto k závěru o celkové výši škody způsobené trestným činem je nezbytné zjistit, v jakém rozsahu obviněný Ing. M. Š. uhradil závazky obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., jelikož soudy nižších stupňů nezaměřily dokazování k uvedené otázce, takže jejich závěr o výši škody je prozatím předčasný. Teprve poté, co soudy učiní jednoznačné skutkové zjištění o tom, které závazky jmenované obchodní společnosti a v jakém rozsahu obviněný uhradil, je možné zjistit i skutečnou výši způsobené škody. Za škodu zde pak bude možné považovat jen to, o co se skutečně zmenšil majetek uvedené obchodní společnosti. Jinými slovy vyjádřeno, za škodu lze v posuzované věci považovat jen peněžní částku, kterou obviněný získal výběrem peněz v hotovosti nebo vynaložil na zaplacení jiných dluhů než těch, které měla obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o. Pouze v takovém případě by totiž došlo k úbytku majetkových hodnot na jejím majetku v důsledku toho, že obviněný nepostupoval v souladu se zákonnými povinnostmi statutárního orgánu (§135 odst. 2 a §194 odst. 5 obch. zák.).
Protože se soudy nižších stupňů nezabývaly ze všech zmíněných hledisek právním posouzením skutků, jejichž spácháním byl obviněný Ing. M. Š. uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který ve svých dovoláních uplatnil obviněný Ing. M. Š. a nejvyšší státní zástupce. Po zjištění, že dovolání obou těchto dovolatelů jsou v uvedených směrech opodstatněná (byť u obviněného jen zčásti), Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5 To 14/2011, ve výrocích o trestu a o náhradě škody ohledně obviněného Ing. M. Š. a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 2 T 11/2008, v celém rozsahu týkajícím se tohoto obviněného. Podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části citovaných rozsudků, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Hradci Králové tak v uvedeném rozsahu opětovně projedná věc obviněného Ing. M. Š. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom si především náležitě ujasní, v jakém rozsahu skutky popsané pod bodem I. ve výroku o vině v jeho zrušeném rozsudku naplnily všechny znaky trestných činů zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. Ve skutkových zjištěních týkajících se výroku o vině pod bodem II. téhož rozsudku, která jinak odpovídala použité právní kvalifikaci podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., je nutné uvést odkaz na konkrétní zákonná ustanovení, jež měl obviněný porušit. Přitom všechny úvahy, které budou vést k novému rozhodnutí, musí krajský soud vyložit v odůvodnění nového rozhodnutí.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě důvodných dovolání obviněného Ing. M. Š. a nejvyššího státního zástupce nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl Nejvyšší soud o těchto dovoláních podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 10. 2012
Předseda senátu
JUDr. František P ú r y