ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.742.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 742/2012-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2012 o dovoláních, která podali obviněný Ing. J. J. , a v jeho neprospěch nejvyšší státní zástupce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 5 To 63/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 11/2008, takto:
I. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce, který ho podal v neprospěch obviněného Ing. J. J., se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 5 To 63/2011, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. 2 T 11/2008, v celém rozsahu.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. J. J. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. 2 T 11/2008, uznán vinným pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §10 odst. 1 písm. c) a §255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento trestný čin byl obviněný Ing. J. J. odsouzen podle §255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, který uplatnila poškozená obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o.
O odvoláních obviněného a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 5 To 63/2011, tak, že podle §256 tr. řádu zamítl obě odvolání, neboť je neshledal důvodnými.
Obviněný Ing. J. J. podal prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů v řízení před soudy nižších stupňů (zejména pokud se týká hodnocení výpovědi spoluobviněného Ing. M. Š.) a s dřívějším rozhodnutím odvolacího soudu týkajícím se tohoto dovolatele, přičemž zde shledává tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Jak dále obviněný zdůraznil, v době spáchání posuzovaného činu nebyl zaměstnancem obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., proto nelze dovozovat jeho úmysl poskytnout pomoc ke spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §10 odst. 1 písm. c) a §255 odst. 1, 3 tr. zák. Takový úmysl však podle obviněného nevyplývá ani z okolnosti, že v účetnictví jmenované obchodní společnosti nebyla řádně zaúčtována poskytnutá půjčka. Navíc podle přesvědčení obviněného nemohl být uznán vinným pomocí ke zmíněnému trestnému činu, jestliže již dříve soudy nižších stupňů dospěly k závěru, podle něhož se posuzovaného skutku dopustil sám spoluobviněný Ing. M. Š. Přitom jednání dovolatele je ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně popsáno odlišně od popisu skutku, jímž byl uznán vinným obviněný Ing. M. Š. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, obviněný (dovolatel) uvádí bez podrobnější argumentace obě jeho zákonné alternativy.
Závěrem svého dovolání obviněný Ing. J. J. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a aby přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby ho Nejvyšší soud zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Ing. J. J. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný uvedl jen takové námitky, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Státní zástupce pak nesouhlasí ani s námitkou, v níž obviněný zpochybnil existenci akcesority jeho účastenství, protože vina hlavního pachatele byla prokázána a v samostatných řízeních soudy zjistily takové okolnosti, které svědčí o účastenství dovolatele na trestném činu jiného pachatele. V otázce právní kvalifikace skutku jako trestného činu zpronevěry, která zde přicházela v úvahu, odkázal státní zástupce na argumenty obsažené v dovolání nejvyššího státního zástupce. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 5 To 63/2011, podal dne 19. 3. 2012 dovolání i nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Ing. J. J. a opřel ho o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce považuje za nesprávný závěr soudů nižších stupňů, pokud jde o zvolenou právní kvalifikaci skutku uvedeného ve výroku o vině jako pomoci k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §10 odst. 1 písm. c) a §255 odst. 1, 3 tr. zák. Podle jeho názoru totiž soudy neučinily žádný závěr o tom, že by obchodní společnost CZECH-TRADING, s. r. o., byla skutečně povinna uhradit závazky obchodní společnosti ALLFIN GROUP CZ, s. r. o., vůči jiným subjektům, anebo že by takovou povinnost měla vůči věřitelům obviněného Ing. M. Š. Jestliže tedy byly svěřené peněžní prostředky použity z majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., k úhradě cizích dluhů, obviněný Ing. J. J. naplnil skutkovou podstatu pomoci k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) a §248 odst. 1, 4 tr. zák., resp. pomoci k zločinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) a §206 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), včetně subjektivní stránky tohoto účastenství.
Závěrem svého dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jejich zrušením, pozbudou podkladu. Dále tento dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil prostřednictvím svého obhájce obviněný Ing. J. J., který nesouhlasí s argumenty nejvyššího státního zástupce, protože podle obviněného bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že si nepřisvojil cizí věc. Obviněný tedy navrhl, aby Nejvyšší soud zamítl dovolání nejvyššího státního zástupce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. J. J. a nejvyšší státní zástupce podali svá dovolání jako oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. a), b) tr. řádu], obviněný tak učinil prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), oba dovolatelé podali dovolání včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podaná dovolání obsahují stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Ing. J. J. a nejvyšší státní zástupce opírají své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dále oba dovolatelé uplatnili i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že může být dán zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku spočívá i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný Ing. J. J. přitom založil své dovolací námitky především na zpochybnění subjektivní stránky pomoci k trestnému činu, pro kterou byl stíhán a odsouzen. V podstatné části zde ovšem obviněný uplatnil výhrady proti hodnocení důkazů provedených soudy nižších stupňů a domáhal se zohlednění odlišných skutkových zjištění, než jaká se stala podkladem pro jejich rozhodnutí.
K tomu však Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná (odlišná, neúplná) skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, ani případné vady při provádění a hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých nejzávažnějších a výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možné podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže posuzovat samotnou správnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů, a není tedy oprávněn ani vycházet z jiných skutkových zjištění, na která dovolatel poukazuje.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. J. J., přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávné použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval ve výše uvedeném rozsahu z odlišné verze skutkového stavu, resp. z jiného hodnocení provedených důkazů, pak nevytýkal soudům nižších stupňů vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli ovšem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. J. J. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl Nejvyšší soud učinit takové odlišné posouzení skutku, kterého se obviněný domáhá ve svém dovolání, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
V návaznosti na popsané skutečnosti je potom nutné posuzovat i zbývající část argumentace obviněného Ing. J. J., v jejímž rámci zpochybnil naplnění subjektivní stránky pomoci k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §10 odst. 1 písm. c) a §255 odst. 1, 3 tr. zák. Uvedená námitka obviněného sice formálně odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, třebaže ji obviněný zčásti založil rovněž na polemice s hodnocením provedených důkazů, avšak Nejvyšší soud ji považuje za neopodstatněnou.
Z hlediska subjektivní stránky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. se zde vyžaduje zavinění ve formě úmyslu, přičemž postačí alespoň úmysl eventuální [§4 písm. b) tr. zák.]. O zavinění ve formě nepřímého (eventuálního) úmyslu se pak jedná i v případě, když cílem pachatelova jednání bylo dosažení jiného možného výsledku, třeba i z hlediska trestního práva nevýznamného, a eventualita vzniku následku uvedeného v trestním zákoně mu byla nepříjemná, pokud přesto jednal způsobem, který vedl k následku významnému pro trestní právo (viz rozhodnutí pod č. 3/2006 Sb. rozh. tr.). Na srozumění se způsobením škodlivého následku lze tedy usuzovat z toho, že pachatel nemohl počítat se žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit tomuto následku, jehož způsobení si představoval jako možné (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 52).
Nejvyšší soud k otázce zavinění u pomocníka [§10 odst. 1 písm. c) tr. zák.] dále připomíná, že nebylo třeba, aby obviněný Ing. J. J. měl konkrétní představu o všech detailech protiprávního jednání hlavního pachatele (v tomto případě obviněného Ing. M. Š.), zejména co se týče předmětu, rozsahu, místa a času trestného činu, který on páchal. Pokud jde o pomocníka (tj. obviněného Ing. J. J.), zcela totiž postačí, aby si uvědomoval trestný čin hlavního pachatele alespoň v podstatných rysech, resp. to, že osoba, jíž je nápomocen ke spáchání trestného činu, ohrožuje nebo porušuje zájem chráněný trestním zákonem (srov. přiměřeně rozhodnutí uveřejněné pod č. 4686/1933 ve Sbírce rozhodnutí trestních – Vážný a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 485/2006, publikované pod č. T 914. v sešitě 28 Souboru trestních rozhodnutí, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2006).
Jak již Nejvyšší soud konstatoval výše, v řízení o dovolání je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, a jen v návaznosti na jimi konstituovaný skutkový stav může zvažovat jeho hmotně právní posouzení. V nyní projednávané trestní věci se přitom Nejvyšší soud opíral nejen o skutkovou větu výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž i o odůvodnění tohoto rozsudku. Z těchto rozhodných skutkových zjištění je mimo jiné patrné, že obviněný Ing. J. J. z podnětu spoluobviněného Ing. M. Š. provedl výběry peněz nacházejících se v majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., a to z jejího bankovního účtu, a peníze vybrané v hotovosti použil k úhradě závazku obchodní společnosti ALLFIN GROUP CZ, s. r. o., v níž byl jmenovaný spoluobviněný jednatelem, a k úhradě závazku spoluobviněného Ing. M. Š. vůči obchodní společnosti SILESIA Air, s. r. o. Přitom naplnění subjektivní stránky pomoci zde bylo možné u obviněného (dovolatele) dovozovat ze skutkového zjištění, podle něhož hlavní pachatel, tj. obviněný Ing. M. Š., seznámil obviněného Ing. J. J. s původem zmíněných finančních prostředků i s jejich účelovým určením. Vzhledem k tomu je pak bez významu tvrzení druhého jmenovaného obviněného, že v rozhodné době nebyl zaměstnancem obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., protože trestní odpovědnost účastníka na trestném činu není podmíněna žádnou zákonem požadovanou vlastností, způsobilostí nebo postavením, a to ani u trestných činů s konkrétním nebo speciálním subjektem (viz §90 odst. 3 tr. zák.).
Popis zmíněných rozhodných skutkových okolností tak podle názoru Nejvyššího soudu odůvodňuje závěr o úmyslném zavinění obviněného Ing. J. J., pokud poskytl pomoc Ing. M. Š. jako hlavnímu pachateli ke spáchání trestného činu. Uvedený právní závěr nemůže zpochybnit ani námitka obviněného (dovolatele), v níž soudům nižších stupňů vytýká, že podle tzv. skutkové věty obsažené pod bodem I./2. a) ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 2 T 11/2008, kterým byl uznán vinným obviněný Ing. M. Š. trestným činem porušování povinnosti při správně cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák., existovala mezi ním a obchodní společností CZECH-TRADING, s. r. o., smlouva o půjčce, přičemž půjčené peníze v celé výši vrátil. Pro posouzení viny obviněného Ing. J. J. je zde podstatné, že umožnil hlavnímu pachateli (tj. obviněnému Ing. M. Š.) použít peněžní prostředky získané do majetku jmenované obchodní společnosti na podkladě smlouvy o půjčce, o jejichž účelovém určení tento obviněný předem věděl, k úhradě jiných závazků. Obviněný Ing. J. J. totiž v době před vznikem svého pracovního poměru k obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., (tj. v době přede dnem 1. 4. 2004) pomáhal obviněnému Ing. M. Š. při vyřizování půjčky získané od zahraniční společnosti MELDA Development Inc. Navíc obviněný Ing. J. J. nebyl stíhán a odsouzen za to, že pomohl hlavnímu pachateli vyvést z majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., peníze na základě smlouvy o půjčce, ale že umožnil obviněnému Ing. M. Š. uhradit z peněz jmenované obchodní společnosti získaných na podkladě účelové půjčky různé jiné závazky, takže tato obchodní společnost již nebyla schopna vrátit půjčené peněžní prostředky svému věřiteli, tj. společnosti MELDA Development Inc.
Nejvyšší soud tedy považuje námitku obviněného Ing. J. J., jejímž prostřednictvím zpochybnil naplnění subjektivní stránky pomoci ke spáchání trestného činu, za nedůvodnou. Jinou otázkou je však správnost použité právní kvalifikace, ke které dospěly soudy nižších stupňů, jak Nejvyšší soud uvádí níže v souvislosti s dovoláním nejvyššího státního zástupce.
Nejvyšší soud vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že obviněný Ing. J. J. podal proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, které sice částečně vycházelo z námitek, jež odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Tím nemohl být naplněn ani další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, protože jeho první alternativa zde nepřicházela v úvahu a druhá alternativa předpokládá vadu odpovídající některému jinému dovolacímu důvodu, která však v dřívějším řízení nebyla z podnětu dovolání tohoto dovolatele zjištěna. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž na jeho podkladě nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze podle obsahu spisu a podaného dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Pokud jde o dovolání nejvyššího státního zástupce, který ho podal v neprospěch obviněného Ing. J. J., Nejvyšší soud považuje za důvodné jeho námitky, jimiž zpochybnil správnost použité právní kvalifikace žalovaného skutku. Podle názoru Nejvyššího soudu lze v uvedeném skutku spatřovat znaky pomoci k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) a §248 odst. 1, 4 tr. zák., resp. podle §24 odst. 1 písm. c) a §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a to podle toho, která právní úprava bude v daném případě pro obviněného příznivější s ohledem na ustanovení §16 odst. 1 tr. zák., resp. §2 odst. 1 tr. zákoníku.
K trestnému činu zpronevěry Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že se ho dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu alespoň nikoli nepatrnou. Za přisvojení věci nebo jiné majetkové hodnoty se považuje jednání, které je v rozporu s účelem svěření a které mělo za cíl trvale vyloučit vlastníka věci či oprávněného z jiné majetkové hodnoty z dispozice s nimi. Přitom není podstatné, zda pachatel zpronevěry obohatil sebe nebo jiného, neboť k naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje obstarání prospěchu. Pokud jde o zákonný znak „cizí věc“ uvedený ve skutkové podstatě trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., předmětem útoku zde byla cizí věc, kterou její vlastník nebo jiná osoba oprávněná nakládat s věcí svěřila pachateli, aby naložil s takovou věcí v souladu s účelem svěření. Trestní zákon, za jehož účinnosti se obviněný Ing. J. J. dopustil posuzovaného skutku, ovšem neobsahoval legální definici toho, co bylo třeba pokládat za věc, resp. za cizí věc, byť ustanovení §89 odst. 13 tr. zák. částečně uvádělo, co se rovněž rozumělo věcí, a rozšiřovalo dosah ustanovení trestního zákona o věcech (tj. i ustanovení §248 odst. 1 tr. zák.) na další předměty ochrany. Po novele trestního zákona provedené zákonem č. 253/2006 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2006, se pak ustanovení o věcech vztahovala též – mimo jiné – na peněžní prostředky uložené na bankovním účtu. Jak je tedy z uvedeného patrné, až do účinnosti citované novely (tj. do dne 1. 7. 2006) nebylo možné považovat za věc peněžní prostředky uložené v bezhotovostní podobě na účtu u banky nebo u jiné obdobné finanční instituce. Jestliže však peníze uložené na bankovním účtu získaly materializovanou podobu peněz v hotovosti (např. tím, že je pachatel vybral v hotovosti z tohoto účtu), mohlo jít o zpronevěru peněžních prostředků v podobě hotových peněz, které se již nenacházely na bankovním účtu, pokud je pachatel neoprávněně vybral z tohoto účtu a použil v rozporu s účelem svěření (např. též k úhradě závazků osob odlišných od jejich vlastníka).
Jak v dané trestní věci vyplývá ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, obviněný Ing. J. J. poté, co byl ze strany spoluobviněného Ing. M. Š. seznámen s tím, že jde o finanční prostředky obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., které této obchodní společnosti poskytla společnost MELDA Development Inc. na konkrétní nákup podniku, a:
poté, co obviněný Ing. M. Š. jako jednatel obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., převedl na soukromý účet založený dne 15. 1. 2004 obviněným Ing. J. J. v Živnostenské bance, a. s., č. ......-....../.., z bankovního účtu obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., č. .....-...../..., vedeného rovněž u Živnostenské banky, a. s., dne 22. 1. 2004 peněžní částku ve výši 415 000,- EUR (v přepočtu ve výši 13 634 825,- Kč) a dne 26. 1. 2004 peněžní částku ve výši 15 000,- EUR (v přepočtu ve výši 494 325,- Kč), vybral tuto částku a za přítomnosti obviněného Ing. M. Š. ji použil na úhradu závazku obchodní společnosti ALLFIN GROUP CZ, s. r. o., v níž byl obviněný Ing. M. Š. jednatelem;
poté, co obviněný Ing. M. Š. jako jednatel obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., vybral z bankovního účtu této obchodní společnosti č. ......-....../... vedeného u Živnostenské banky, a. s., dne 23. 1. 2004 v hotovosti peněžní částku ve výši 26237,91 EUR (v přepočtu ve výši 865326,30 Kč), obviněný Ing. J. J. ji na přání obviněného Ing. M. Š. použil na úhradu závazku, který měl obviněný Ing. M. Š. vůči obchodní společnosti SILESIA Air, s. r. o.,
přičemž následně obviněný Ing. M. Š. v účetnictví obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., nechal hotovostní výběr částky ve výši 26 237,91 EUR zúčtovat proti účtu 261 – peníze na cestě, avšak namísto toho, aby byl tento pohyb na účtu 261 dále zúčtován jako příjem do pokladny nebo na účet banky, nechal jej dále zúčtovat na MD účtu 378, na kterém takto vynulovával původně zaúčtovaný závazek ve výši 3 000 000,- EUR, vyplývající z půjčky od společnosti MELDA Development Inc., a současně převody částek ve výši 415 000,- EUR a 15 000,- EUR nechal zaúčtovat přímo proti účtu 378, čímž vznikla poškozené obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o., škoda ve výši 14 994 476,30 Kč.
Z takového popisu skutku blíže rozvedeného v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v odůvodnění usnesení odvolacího soudu je tudíž zřejmé, že obviněný Ing. J. J. disponoval s penězi původně uloženými na bankovním účtu, o nichž věděl, že náleží do majetku obchodní společnosti CZECH-TRADING, s. r. o. Jestliže tento obviněný následně na pokyn hlavního pachatele (tj. obviněného Ing. M. Š.) vybral z bankovního účtu jmenované obchodní společnosti její peníze v hotovosti a v rozporu s účelem jejich svěření je použil k úhradě shora popsaných závazků jiných osob, svědčí takové jednání o naplnění znaků pomoci k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) a §248 odst. 1, 4 tr. zák., resp. podle §24 odst. 1 písm. c) a §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. K účastenství ve formě pomoci Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že pomocníkem ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je ten, kdo poskytl jinému pomoc ke spáchání trestného činu, a to zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu apod. K trestnosti účastníka na trestném činu jiného ve formě pomoci se však nevyžaduje, aby svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu spáchaného pachatelem, k němuž směřovala pomoc, protože v takovém případě by se jednalo o spolupachatele. Podstatné zde je, aby účastník (tj. i pomocník) přispěl ke spáchání úmyslného trestného činu (hlavního) pachatele a aby toto jednání účastníka porušilo nebo ohrozilo týž zájem chráněný trestním zákonem. V případě trestní odpovědnosti obviněného Ing. J. J. to pak znamená, že svým jednáním nemusel naplnit všechny zákonné znaky trestného činu, jehož spácháním byl uznán vinným spoluobviněný Ing. M. Š. jako jeho pachatel. Tyto závěry se uplatní i po účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů [viz §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku].
Vzhledem k možnosti posoudit skutek spáchaný obviněným Ing. J. J. jako pomoc k trestnému činu zpronevěry, je třeba upozornit i na nutnost vypořádat se s otázkou časové působnosti trestních zákonů. Pokud by totiž soudy nižších stupňů na podkladě tohoto usnesení Nejvyššího soudu dospěly k závěru o uvedené právní kvalifikaci, musely by respektovat též ustanovení §16 odst. 1 tr. zák., resp. §2 odst. 1 tr. zákoníku, podle nichž se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. V tomto směru bude nezbytné uvážit, že ustanovení o trestném činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. umožňovalo uložit pachateli (i účastníkovi – viz §10 odst. 2 tr. zák.) trest odnětí svobody od 5 let až do 12 let, přičemž za zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 tr. zákoníku lze nyní uložit (a to i účastníkovi – viz §24 odst. 2 tr. zákoníku) trest odnětí svobody v rozmezí od 5 let až do 10 let. Při řešení otázky časové působnosti trestních zákonů ovšem nelze vycházet jen ze srovnání trestních sazeb stanovených za trestné činy, které přicházejí v úvahu, ale použití dřívějšího nebo nového zákona je třeba posuzovat jako celek tak, aby konečný výsledek nebyl pro pachatele méně příznivý, resp. aby pozdější právní úprava byla použita jen tehdy, je-li to skutečně pro pachatele příznivější.
Nejvyšší státní zástupce dále uplatnil ve svém dovolání důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn ve dvou alternativách. Podle druhé z nich, která zde přichází v úvahu, je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl shledán některý jiný důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce pak spatřuje v předcházejícím řízení existenci dovolacího důvodu obsaženého v již zmíněném ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K tomuto důvodu se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše a shledal opodstatněným tvrzení nejvyššího státního zástupce o jeho naplnění, neboť vznikly pochybnosti o právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný Ing. J. J. uznán vinným.
Protože se soudy nižších stupňů nezabývaly ze všech zmíněných hledisek právním posouzením skutku, jehož spácháním byl obviněný Ing. J. J. uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, byly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, které uplatnil nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání. Po zjištění, že dovolání nejvyššího státního zástupce je v těchto směrech opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 5 To 63/2011, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. 2 T 11/2008, v celém rozsahu. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Hradci Králové tedy v uvedeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněného Ing. J. J. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Učiní tak zejména z toho hlediska, že skutek spáchaný obviněným naplňuje všechny znaky pomoci k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) a §248 odst. 1, 4 tr. zák., resp. podle §24 odst. 1 písm. c) a §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Přitom všechny úvahy, které vedly k novému rozhodnutí, včetně použití zákona z hlediska časové působnosti trestních zákonů, musí soud prvního stupně vyložit v jeho odůvodnění.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí. Jak je zřejmé ze shora uvedeného, rozhodnutí soudů obou nižších stupňů byla zrušena jen z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, takže zde neplatí zákaz reformationis in peius uvedený v §265s odst. 2 tr. řádu.
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě důvodného dovolání nejvyššího státního zástupce nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 10. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y