ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.990.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 990/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2012 o dovolání, které podal obviněný N. T. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 31 To 618/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 266/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného N. T. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 4 T 266/2008, byl obviněný N. T. T. uznán vinným přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil ve stručnosti tím, že
nejméně dne 16. září 2008 ve V. , okres D. , v pronajaté garáži v L. ul. uskladňoval 364 000 kusů cigaret různých zahraničních značek, přestože věděl, že všechny cigarety byly do České republiky dovezeny v rozporu s celními předpisy Evropského společenství a České republiky, zejména s Nařízením Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává Celní kodex Společenství, Nařízením Rady (EHS) č. 918/83 z 28. března 1983, o systému Společenství o osvobození od cla pro obchodní účely, a §293 odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších předpisů, jakož i v rozporu s ustanoveními §9 odst. 2, §108 a §109 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a které v rozporu s ustanovením §114 odst. 2 tohoto zákona, nebyly označeny tabákovými nálepkami, přestože byly určeny k prodeji v České republice, a tímto jednáním zkrátil clo o částku 192.891,- Kč, spotřební daň z tabákových výrobků o částku 698.880,- Kč a daň z přidané hodnoty o částku 233.064,- Kč, čímž na úkor České republiky - Celního ředitelství v Ústí nad Labem, zkrátil uvedené povinné platby celkem o 1.124.835,- Kč.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §244 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §70 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věci, a to cigaret popsaných ve výroku o trestu v citovaném rozsudku.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 31 To 618/2011, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný N. T. T. podal dne 18. 6. 2012 prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Namítl, že k jeho odsouzení došlo nesprávnou interpretací výsledků dokazování soudy obou stupňů. Cigarety totiž nebyly nalezeny v garáži, v níž byl zadržen, ale v jiných prostorách, do nichž však on neměl přístup, neměl je pronajaty, jak potvrdil majitel nemovitosti. Podle obviněného nebyl ve věci opatřen žádný důkaz svědčící o tom, že by s nekolkovanými cigaretami manipuloval, skladoval je, či s nimi obchodoval. Upozornil na fakt, že soud se rovněž nepokusil předvolat a vyslechnout jako svědka K. T. P. , který byl původně stíhán společně s dovolatelem. Právní závěry soudu jsou tak podle názoru obviněného v rozporu se zjištěnými skutečnostmi a vedly k nesprávnosti předchozích soudních rozhodnutí. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a „věc přikázal k dalšímu řízení“. Obviněný rovněž požádal o „odkladný účinek napadeného rozhodnutí“, což odůvodnil vážným dopadem rozsudku na jeho rodinné poměry i podnikatelskou činnost.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a obsahuje veškeré náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být naplněn v případech, kdy soudy posoudily skutek podle ustanovení hmotného práva, zásadně trestního zákona, které na něj nedopadalo, event. dovolatel může tvrdit, že skutek nemůže být žádným trestným činem. Jeho prostřednictvím však není možné napadat obsah skutkových zjištění, k němuž soudy dospěly po provedeném dokazování. Stejně tak není určen k výhradám směřujícím proti rozsahu dokazování a způsobu, jakým soudy důkazy hodnotily. Znamená to, že dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které nemůže bez dalšího měnit či upravovat. Již s ohledem na omezené možnosti provádět dokazování v dovolacím řízení a zásadu dvouinstančního řízení se nelze v mimořádném opravném prostředku domáhat přezkoumání správnosti skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku nebo s jiným hmotně právním posouzením. Zásady ústnosti a bezprostřednosti zakotvené v ustanovení §2 odst. 11 a 12 tr. ř. jsou naplňovány zejména v řízení před soudem prvního stupně, event. v odvolacím řízení. Dovolání proto není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání, přičemž důvody vyjmenované v §265b odst. 1, 2 tr. ř. jsou taxativní a nelze je rozšiřovat.
Jednotlivé námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, nesměřují proti hmotně právním vadám, ale jsou výlučně skutkové. Obviněný totiž vytýká způsob hodnocení provedených důkazů, resp. tvrdí, že výsledky dokazování nesvědčí o jeho vině. Přestože stejným způsobem argumentoval již ve svém odvolání a odvolací soud se náležitě vypořádal s jeho výhradami, znovu je opakoval i v dovolání. Nejvyšší soud nemá žádnou pochybnost o správnosti právní kvalifikace skutkových zjištění, která jsou v naprosté shodě s obsahem provedeného dokazování. Obviněný trvá na tom, že v garáži, kterou měl v nájmu, nebyly nalezeny žádné cigarety a že do přilehlé místnosti, kde naopak nalezeny byly, neměl přístup. Podle svědka J. B. , majitele celé nemovitosti, však ona místnost – bývalá kotelna, byla přístupná pouze z garáže, tudíž nikdo jiný, kromě osoby užívající garáž, do ní skutečně přístup neměl. Touto osobou byl však v rozhodnou dobu právě obviněný, náhradní klíče měl v držení pouze majitel. Stejně tak fotodokumentace a protokol o provedení domovní prohlídky (č. l. 54-55 a 46-47 trestního spisu) jasně ukazují, že cigarety neoznačené kolky byly nalezeny jak v garáži tak v „kotelně“, do níž byl vstup přes neuzamčené dveře z garáže.
Obviněný tak opakovaně prosazuje svou obhajobu, jejíž prostřednictvím se chce zbavit obvinění, avšak důkazy ve věci opatřené a provedené u hlavního líčení svědčí o tom, že skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku okresního soudu spáchal právě obviněný. Stejně bezpředmětná je výtka obviněného týkající se výslechu původně spoluobviněného občana Polské republiky. Jak správně konstatovaly soudy, nebylo nutné doplnit dokazování v tomto směru, neboť jeho rozsah odpovídá požadavku zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti zakotvenému v §2 odst. 5 tr. ř. Soudy realizují ústavně garantovaný princip soudcovské nezávislosti mj. také tím, že samy určují, které z navržených či opatřených důkazů provedou a nejsou povinny akceptovat vše, co procesní strany navrhnou.
Nejvyšší soud proto neshledal obsah dovolání obviněného relevantní jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neodpovídá ani ostatním zákonem definovaným důvodům dovolání. Musel proto odmítnout dovolání obviněného jako podané z jiného než zákonného důvodu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Obsah trestního spisu i samotného dovolání umožnil takový postup a Nejvyšší soud tak učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S ohledem na způsob rozhodnutí se Nejvyšší soud nezabýval ani návrhem obviněného na „odložení vykonatelnosti“, které zřejmě mělo odpovídat ustanovení §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová