ECLI:CZ:NS:2012:5.TZ.99.2011.1
sp. zn. 5 Tz 99/2011-57
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. února 2012 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Roušalové a soudců JUDr. Františka Púryho a prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Ing. O. Č. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 10 To 60/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 151/2010, a rozhodl podle §268 odst. 2 a §269 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 10 To 60/2011, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., a to ve prospěch obviněného Ing. O. Č..
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě podal dne 20. 10. 2010 u Okresního soudu v Náchodě obžalobu na obviněného Ing. O. Č. pro skutek, v němž spatřoval trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) a porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. Citovaných trestných činů se měl obviněný dopustit ve stručnosti tím, že jako starosta, člen rady a zastupitel města N., současně jako předseda zřízené „komise pro otevírání obálek a hodnocení nabídek“ v době od 20. ledna do 23. února 2009 na Městském úřadě v Náchodě, s vědomím, že hlavním kritériem hodnocení nabídek pro prodej 100 % akcií Pivovaru Náchod, a. s., je kupní cena, byla i jeho přičiněním komisí vyhodnocena jako nejlepší nabídka společnosti LIF, a. s., přestože nesplňovala všechny zadané podmínky prodeje a byla o 35 milionů Kč nižší než cena navržená druhým účastníkem společností Pivovar HOLBA, a. s.; jejíhož zástupce nekontaktoval a nevyvolal jednání o možnosti úprav v nabídce tohoto účastníka soutěže, dále pak v přesně nezjištěné době od 5. do 13. března 2009 podepsal za prodávajícího město Náchod „Smlouvu o úplatném převodu akcií“ včetně příloh, a to 72.000 ks listinných akcií Pivovaru Náchod, a. s., o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč za jeden kus, resp. hromadné akcie emitované Pivovarem Náchod, a. s., v listopadu 1993, kupujícímu společnosti LIF, a. s., za sjednanou kupní cenu 150.000.000,- Kč, ačkoli věděl, že jím podepsaná smlouva neodpovídá textu schválenému předtím zastupitelstvem města Náchod, přičemž jak smlouvu o úplatném převodu akcií, tak současně uzavřenou a jím podepsanou „Smlouvu o obsazení orgánů Pivovaru Náchod, a. s.“, antidatoval, aby se tak město Náchod vyhnulo dodržení vykonatelného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 33 Cm 68/2009, jímž bylo uloženo městu Náchod zdržet se uzavření smlouvy o prodeji akcií se společností LIF, a. s., opatření jakékoli akcie převodním rubopisem a jejich předání jmenované společnosti, s nímž se obviněný seznámil dne 2. 3. 2009, tj. v den doručení, a tímto jednáním měl obviněný způsobit městu Náchod škodu ve výši 35.000.000,- Kč.
Okresní soud v Náchodě nařídil ve věci předběžné projednání obžaloby a rozhodl usnesením ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 11 T 151/2010, tak, že věc obviněného Ing. O. Č. vrátil státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Náchodě k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě v neprospěch obviněného stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové zamítl usnesením ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 10 To 60/2011, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Ministr spravedlnosti podal proti citovanému usnesení soudu druhého stupně stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného Ing. O. Č.. Podle jeho názoru soudy obou stupňů důsledně nerespektovaly důvody pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření obsažené v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., čímž v daném případě došlo k porušení zákona ve prospěch obviněného. Výhrady soudů k formulaci usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 3. 2010 označil ministr spravedlnosti za zcela nedůvodné. Předmětné usnesení splňuje zákonné náležitosti, neboť vystihuje veškeré důležité okolnosti tak, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. Pokud zůstalo jeho součástí i jednání, původně kvalifikované jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 tr. zák., má podle názoru ministra spravedlnosti svůj význam nejen pro naznačení motivu obviněného, ale i z hlediska určení doby spáchání skutku. K pochybnostem soudů ohledně prokázání antidatování předmětných smluv se ministr spravedlnosti ohradil s tím, že výsledky dokazování jasně svědčí o tom, že text smluv byl dopracován později, než je prezentováno. Rovněž výhrady soudů týkající se obžalobou tvrzených úprav té části smlouvy o prodeji akcií, z níž měla být určena doba splatnosti kupní ceny, nemají podle ministra spravedlnosti žádné opodstatnění. Jednak je patrné, že obviněný podepsal dokument jiného obsahu, než jaký schválilo zastupitelstvo města Náchod, ale významné je i to, že ačkoli rozhodujícím kritériem vítězné nabídky byla nejen výše, ale i splatnost kupní ceny, došlo ke změně smlouvy o prodeji právě v otázce splatnosti, aniž by se k této úpravě mohlo zastupitelstvo města Náchod vyjádřit, či ji dokonce odsouhlasit. Proto i okolnosti týkající se konkrétních úprav smluvního ujednání patří podle ministra spravedlnosti do popisu skutku, který tak současně výstižně formuluje i okolnosti významné pro určení zavinění obviněného. Je mu totiž kladeno za vinu nejen to, že odhlasoval a podepsal smlouvu, která přinesla městu Náchod menší prospěch, ale i skutečnost, že neučinil nic pro to, aby nebyl majetek města vůbec zcizen v podobě, v jaké k tomu došlo. Předmětem obžaloby tak nemohlo být jednání, jež předcházelo nevýhodnému prodeji akcií, jak se domáhaly soudy, neboť bylo v podstatě přípravou pro následně dokonané trestné činy, pro něž byla obžaloba podána. Popis skutku tak ministr spravedlnosti považoval za srozumitelný a výstižný, přičemž jeho formulace současně dává prostor pro případná nová zjištění, která by se mohla objevit v průběhu dokazování před soudem.
Ministr spravedlnosti rovněž nesouhlasil s požadavkem soudů, aby byl ve věci vypracován znalecký posudek za účelem zjištění výše případné škody. Zdůraznil, že přes určité pochyby o způsobu stanovení konkrétní škody, ji orgány činné v přípravném řízení nakonec určily jako rozdíl mezi cenou, kterou za odkoupení akcií navrhla vítězná akciová společnost LIF, a. s., a cenou nabídnutou společností Pivovar HOLBA, a. s. Pokud by se nakonec vůbec podařilo znalci dodatečně určit hodnotu převáděného majetku, resp. celého podniku Pivovar Náchod, a. s., k datu konání výběrového řízení, zůstala by výše škody způsobené městu Náchod nezměněná, neboť žalovaným skutkem je obviněnému vytýkáno, že ze dvou soutěžitelů zvolil nabídku nižší kupní ceny. Navíc byl prodej uskutečněn nikoli s ohledem na tržní cenu akcií, nýbrž za cenu „smluvní“, neboť představitelé města Náchod neučinili nic pro to, aby si před zamýšlenou majetkovou dispozicí prověřili hodnotu akcií na trhu. Závěrem své stížnosti pak ministr spravedlnosti nesouhlasil ani s výhradami soudů proti procesním nedostatkům přípravného řízení. Jestliže pouze někteří ze svědků byli vyslechnuti za účasti obhájce obviněného, tj. po zahájení trestního stíhání, jednalo se o ty z nich, jejichž výpovědi byly z hlediska obžaloby zásadní. Ostatní osoby slyšené procesně nepoužitelným způsobem (hodnoceno k době rozhodování soudů), resp. jejich výpovědi, neměly významnou vypovídací hodnotu pro potřeby obžaloby, jejíž základy se opírají především o listinné důkazy.
Za zcela nedůvodné pak ministr spravedlnosti označil požadavky soudů, aby orgány činné v přípravném řízení prověřily i další možné verze, za nichž mohlo dojít k prodeji předmětných akcií, a aby případně zahájily trestní stíhání vůči dalším osobám, které se podílely na prodeji majetku města Náchod, a postihly tak i období předcházející žalovanému skutku. V této souvislosti ministr spravedlnosti připomněl obžalovací zásadu s tím, že v posuzované trestní věci byla obžaloba podána na konkrétní osobu pro skutek, který nemůže být zaměněn s jiným, tudíž není třeba jakkoli doplňovat dosud shromážděné důkazy.
Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. namítané porušení zákona ve prospěch obviněného Ing. O. Č. ve vztahu k usnesení odvolacího soudu v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř.
Obviněný Ing. O. Č. využil svého práva a písemně se vyjádřil ke stížnosti pro porušení zákona. V podání ze dne 31. 1. 2012 namítl nepřípustnost stížnosti pro porušení zákona proti rozhodnutí soudu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Tento svůj názor založil na charakteru tohoto rozhodnutí, které není konečným, resp. meritorním rozhodnutím ve věci, jež představuje překážku věci rozsouzené ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f), g), h) tr. ř. Usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta stížnost státního zástupce, stejně jako usnesení soudu prvního stupně o vrácení věci k došetření, tak mají povahu rozhodnutí zatímního, kterými nedochází ke konečnému řešení trestní věci, ale pouze dočasně je oddalují. Přestože zákon v ustanovení §266 odst. 1 tr. ř. výslovně nevymezuje druhy rozhodnutí, která lze stížností pro porušení zákona napadnout, vyslovil obviněný jasný názor, že je tak možné učinit výhradně proti rozhodnutím ve věci samé. Současně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 4 Tz 51/2011. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustnou.
Nejvyšší soud se nejprve vyjádří k uvedené námitce obviněného o nepřípustnosti podané stížnosti pro porušení zákona jako mimořádného opravného prostředku proti usnesení soudu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný správně konstatoval, že trestní řád ve svém ustanovení §266 odst. 1 nevymezuje okruh rozhodnutí, proti nimž lze podat stížnost pro porušení zákona. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který je určen především k nápravě právních vad pravomocných rozhodnutí, popř. vad ve skutkovém zjištění, které byly patrné již v době vydání rozhodnutí. Obviněnému lze přisvědčit také v tom, že se zpravidla bude jednat o konečná meritorní rozhodnutí, nicméně tímto mimořádným opravným prostředkem lze napadnout i procesní rozhodnutí, u nichž se právní moc projevuje alespoň z hlediska její formální (procesní) stránky – nezměnitelnosti rozhodnutí. Cílem stížnosti pro porušení zákona je totiž náprava nejen vadných rozhodnutí, ale i vadného postupu řízení. Mezi tento druh rozhodnutí patří usnesení soudu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., které orgán činný v trestním řízení nemůže při změně procesních podmínek sám nahradit jiným rozhodnutím a které je bez dalšího postupu státního zástupce rozhodnutím konečným (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 2195). Shodně se k těmto otázkám vyjadřuje i právní teorie, například Císařová, D., Fenyk, J. a kol. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Linde, 2004, s. 633., a Jelínek, J. a kol.: Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges 2010, 650 s. Jestliže obviněný odkázal ve svém vyjádření na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 4 Tz 51/2011, není možné přehlédnout, že jeho základem byla odlišná procesní situace. Soud prvního stupně v této věci nejprve rozhodl v rámci předběžného projednání obžaloby o zastavení trestního stíhání obviněného, soud druhého stupně následně toto usnesení zrušil a okresnímu soudu nařídil, aby věc projednal a rozhodl. Po provedeném hlavním líčení bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného, přičemž odsuzující rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci bez konání odvolacího řízení. Teprve poté podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného a dožadoval se zrušení rozhodnutí soudu druhého stupně, jež předcházelo vydání odsuzujícího rozsudku. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud zamítl podanou stížnost pro porušení zákona, neboť již bylo ve věci samé rozhodnuto rozsudkem, proti kterému však ministr spravedlnosti mimořádný opravný prostředek nepodal. O takový případ ve věci obviněného Ing. O. Č. nejde, a proto je nutné stížnost pro porušení zákona směřující proti usnesení soudu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, resp. zamítnutí opravného prostředku proti takovému rozhodnutí, posoudit jako přípustnou.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 10 To 60/2011, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Na tomto podkladě Nejvyšší soud shledal, že zákon byl porušen ve prospěch jmenovaného obviněného v těch ustanoveních, která uváděl ministr spravedlnosti.
Úvodem je možné předeslat, že soud druhého stupně se v podstatě ztotožnil se všemi výhradami (vyjma poslední, která bude jmenována), jež proti podané obžalobě vznesl soud prvního stupně a vyjádřil je ve svém usnesení o vrácení věci k došetření. Lze je shrnout ve stručnosti tak,
že jednáním obviněného Ing. O. Č. jako člena komise pro posouzení a hodnocení nabídek spočívajícím ve vyhodnocení výsledků výběrového řízení na prodej 100 % akcií společnosti Pivovar Náchod, a.s., při jejím jednání konaném dne 20. 1. 2009, nemohla vzniknout městu Náchod žádná škoda, neboť byla vybrána výhodnější nabídka,
že pokud obviněný jako starosta města N. podepsal Smlouvu o úplatném převodu akcií společnosti Pivovar Náchod, a.s., ze dne 23. 2. 2009, ve znění, které neodpovídalo návrhu schválenému zastupitelstvem města Náchod na jeho 17. zasedání konaném dne 23. 2. 2009, neporušil své povinnosti ani jeho jednáním nemohla být městu způsobena škoda,
že nebylo prokázáno jednání, kterým měl antidatovat Smlouvu o úplatném převodu akcií ze dne 23. 2. 2009, Smlouvu o obsazení orgánů v Pivovar Náchod, a.s., ze dne 25. 2. 2009 a vyznačení rubopisu akcie o převodu Hromadné akcie Pivovaru Náchod, a.s., aby se vyhnul dodržení vykonatelného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2009, č. j. 33 Cm 68/2009-19, jímž bylo městu Náchod uloženo zdržet se nakládání s akciemi uvedené společnosti, a podle konstantní judikatury ani nemohlo dojít k naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ve smyslu §171 tr. zák. (navíc bylo citované rozhodnutí zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2009, č. j. 3 Cmo 117/2009-51.). Soudy tak požadovaly vypuštění této části skutkových okolností z obžaloby, stejně jak to bylo učiněno s právní kvalifikací tohoto trestného činu,
že nebyly provedeny výslechy všech svědků podle hlavy páté trestního řádu, tj. procesně použitelným způsobem, čímž nejen vzniklo nebezpečí oslabení důkazní hodnoty svědectví v čase, ale i faktické omezení obhajovacích práv obviněného účastnit se významných procesních úkonů.
Přestože krajský soud v podstatě souhlasil s tou částí odůvodnění soudu prvního stupně, v níž naznačil možný podíl dalších osob na nesrovnalostech při prodeji majetku města, event. nevyloučil ani manipulaci samotné přípravy a způsobu prodeje včetně ovlivnění samotného obviněného, poukázal současně na obžalovací zásadu, jejíž hranice již v tomto ohledu okresní soud překročil. Na druhou stranu soudy obou stupňů shodně nevyloučily, že okolnosti vyplývající z dosud provedeného a poté doplněného dokazování svědčí o možnosti spáchání trestného činu podvodu podle nejpřísnější právní kvalifikace nebo porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, a takový případný právní závěr by zakládal věcnou příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně. Oba soudy se rovněž shodly na nutnosti vydání nového usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu §160 odst. 1 tr. ř., v němž by srozumitelným a výstižným způsobem bylo popsáno konkrétní protiprávní jednání obviněného, či dalších osob včetně okolností významných z hlediska naplnění zákonných znaků trestných činů, jež budou ve skutku spatřovány. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně odmítl možnost projednat podanou obžalobu v hlavním líčení, rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření a soud druhého stupně se s tímto postupem ztotožnil.
Nejvyšší soud připomíná, že podle ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení. Uvedené ustanovení dopadá na případy, kdy se orgány činné v trestním řízení dopustily závažných procesních pochybení v rámci přípravného řízení nebo neobjasnily základní skutkové okolnosti, z kterých vyplývá existence znaků stíhaného trestného činu. V souvislosti s nedostatečným objasněním skutkových okolností přitom citované ustanovení obsahuje podmínku, podle které je věc možné vrátit k došetření jen tehdy, pokud by si soud mohl opatřit určitý důkaz jen velmi obtížně nebo by opatřování takového důkazu bylo časově značně náročné. Trestní řád přitom neuvádí konkrétní důvody, pro které je možné vrátit věc státnímu zástupci k došetření. Posouzení závažnosti procesních nebo skutkových vad přípravného řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu proto závisí vždy na okolnostech konkrétní věci a musí vycházet z celkového hodnocení předchozího procesního postupu orgánů činných v přípravném trestním řízení (k výkladu shora citovaného ustanovení srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha. C. H. Beck : 2008, s. 1554 až 1558).
Pokud zhodnotíme důvody, pro něž soud prvního stupně a následně i soud druhého stupně, shledaly, že na podkladě podané obžaloby a dosavadních výsledků přípravného řízení není možné postavit obviněného Ing. O. Č. před soud, je nutné dospět k závěru, že nesměřují k objasnění základních skutečností pro rozhodnutí v této věci. Výjimku snad tvoří výhrady k neprovedení výslechu významné části svědků za přítomnosti obhájce obviněného. Jinak lze podstatu problémů, které soudům bránily v projednání věci před soudem, charakterizovat jako snahu vymezit jiným způsobem skutek, a to již v usnesení o zahájení trestního stíhání, jež bylo následně převzato do obžaloby s tím, že došlo k vypuštění právní kvalifikace trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 tr. zák.
Soud prvního stupně provedl poměrně podrobné zhodnocení stěžejních důkazů, na nichž bylo založeno obvinění, a dospěl přitom k závěru, že nebyla dosud řádným a dostatečným způsobem objasněna především otázka výše škody, která měla být městu Náchod způsobena prodejem akcií společnosti Pivovar Náchod, a. s. Domáhal se především vypracování znaleckého posudku k určení hodnoty tohoto podniku v rozhodné době, kterou pak bude nutné porovnat s cenou, jíž za uskutečněný prodej město obdrželo od společnosti LIF, a. s. K tomu je třeba uvést, že jak správně uvedl ministr spravedlnosti ve své stížnosti, výše škody byla v podané obžalobě spatřována v rozdílu mezi cenou, kterou za prodej akcií nabízela právě společnost LIF, a. s., a cenou, jíž navrhl druhý účastník soutěže - společnost Pivovar HOLBA, a. s. Rozdíl těchto dvou částek činil 35 milionů Kč a v této výši spatřovala obžaloba i škodlivý následek, resp. účinek. Za této situace není vůbec rozhodující, jakou hodnotu měl podnik před prodejem, neboť státní zástupce se omezil pouze na matematické porovnání výše obou nabídek. Nakonec, jak správně ministr spravedlnosti upozornil, i sám krajský soud v závěru napadeného usnesení zpochybnil potřebu opatření znaleckého posudku ke stanovení tržní nebo obecné hodnoty podniku Pivovar Náchod, a. s. Objasnění konkrétní výše škody tak nelze hodnotit jako důvod pro vrácení věci k došetření, neboť již v řádném opravném řízení nebyl takový požadavek shledán potřebným.
Další výhrady, jimiž se zabýval okresní soud v rámci hodnocení jednotlivých skutkových okolností ve vztahu ke znakům skutkových podstat žalovaných trestných činů, již krajský soud akceptoval. Týkají se především změn v textu smluv, a oba soudy je označily za nevýznamné, event. dokonce za prospěšné prodávajícímu, tj. městu Náchod. Mimo znaky skutkové podstaty trestných činů shledaly soudy okolnosti vytýkající obviněnému, že nevstoupil v jednání se zástupci společnosti Pivovar HOLBA, a. s., a nesnažil se tak dosáhnout případné úpravy návrhu smlouvy ve prospěch prodávajícího. Stejně jako soud prvního stupně i krajský soud požadoval vypuštění té části popisu skutku, v níž je tvrzeno antidatování podepsaných smluv a snaha obviněného (pohnutka) nerespektovat rozhodnutí civilního soudu o předběžném opatření. Nakonec pak soud druhého stupně souhlasil s pokynem provést výslechy dalších svědků za přítomnosti obhájce, přestože současně deklaroval nebezpečí oslabení důkazní hodnoty důležitých svědectví v čase.
Shrnou-li se jednotlivé výhrady k provedenému přípravnému řízení tak, jak je vyjádřil především Okresní soud v Náchodě, a jejichž převážnou část potvrdil i Krajský soud v Hradci Králové, vyjadřují nesouhlas soudů s tím, jak byl již od počátku trestního stíhání proti obviněnému vymezen okruh skutkových okolností, jimiž se měl dopustit trestných činů porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. Soudy obou stupňů se v podstatě snažily zhodnocením zásadních důkazů, jež orgány činné v trestním řízení dosud opatřily, vyvrátit obžalobou tvrzenou trestní odpovědnost obviněného Ing. O. Č. oběma trestnými činy. Domáhaly se nového zahájení trestního stíhání nejen z důvodů rozsáhlé a těžko srozumitelné formulace popisu skutkového stavu, ale i pro jiné jednání, časově předcházející podpisu předmětných smluv, a dokonce i obvinění jiných osob než obviněného, event. modifikace jeho trestní odpovědnosti z pachatelství na případné účastenství na trestném činu.
Takový druh námitek proti obžalobě a výsledkům přípravného řízení však odporuje důvodům pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření, jak byly již citovány. Tento procesní institut totiž není určen k tomu, aby místo žalovaného skutku a obviněného, byly orgány činné v přípravném řízení soudem „nuceny“ k zahájení úkonů pro jiné jednání či dokonce proti jiným osobám. Už zmíněná zásada obžalovací, tzv. akuzační princip, jíž je ovládáno trestní procesní právo (srov. §2 odst. 8 tr. ř.), vyjadřuje rozdělení funkcí mezi různé procesní subjekty – obžalobu, obhajobu a soud a obsahuje v sobě i zásadu rovnosti stran (srov. čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Trestní stíhání konkrétní osoby je tak možné jen na základě obžaloby, přičemž soud může rozhodovat jen o skutku a obviněných, uvedených v žalobním návrhu (srov. §220 odst. 1 tr. ř.). Svým postupem soudy v podstatě odmítly vést řízení o podané obžalobě a vyjádřily odmítavé stanovisko k obvinění s tím, že poskytly státnímu zástupci prostor pro „lepší“ přípravu, pokud bude chtít stíhat určitou osobu, či osoby, jako pachatele protiprávního jednání, jež souvisí s uskutečněným prodejem akcií společnosti Pivovar Náchod, a. s. V současném stadiu řízení a především bez provedení důkazů není možné předjímat výsledek, jaký může dokazování v projednávané trestní věci přinést pro obviněného Ing. O. Č.. Soud prvního stupně však nemůže otázku důvodnosti podané obžaloby hodnotit dříve, než v rámci hlavního líčení provede důkazy dosud opatřené a dále poskytne jak straně obžaloby, tak i obviněnému možnost navrhnout, případně provést důkazy další. Za těchto okolností bylo nutné posoudit napadená rozhodnutí jako předčasná. Soudy totiž v podstatě nepožadovaly odstranění závažných vad přípravného řízení, za něž nelze považovat potřebu provedení výslechů svědků podle hlavy páté trestního řádu, neboť tito svědci mohou být bez větších obtíží vyslechnuti v rámci hlavního líčení za přítomnosti obviněného, resp. jeho obhájce. Navíc už nemůže ani dojít k případné nápravě zeslabení paměťových schopností těchto svědků, neboť od spáchání činu již delší doba uplynula.
Výhrady k samotnému obvinění v usnesení o zahájení trestního stíhání, následně i v obžalobě skutečně velice obsáhlým, nadbytečně podrobným a z těchto důvodů nikoli výstižným popisem skutkových okolností pak nespadají do druhé z alternativ pro vrácení věci k došetření, tj. objasnění základních skutečností pro rozhodnutí. Soudy totiž, byť bez provádění jednotlivých důkazů, zhodnotily obžalobu podanou na obviněného Ing. O. Č., přičemž odmítly jeho trestní odpovědnost za jednání a následek takovým způsobem, pro který byl dosud stíhán. Tím se však ocitly již mimo rámec možného napravení vytýkaných vad, neboť navrhují státnímu zástupci vybrat jinou vyšetřovací verzi, poté zahájit trestní stíhání pro jiný skutek, event. i vůči jiným osobám. Důvodem pro vrácení věci obviněného Ing. O. Č. proto není potřeba objasnit skutečnosti významné pro rozhodnutí v této trestní věci, nýbrž pokyn zabývat se jinými protiprávními okolnostmi, jež mohly vést k prodeji podniku Pivovar Náchod, a. s.
Vzhledem k tomu, že důvody, pro které soudy nižších stupňů rozhodly o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, se míjí s okruhem zákonem vymezených možností k takovému postupu v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., musel Nejvyšší soud vyhovět stížnosti pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti. Jak vyplývá z již uvedených argumentů, soud je vázán obžalovací zásadou a může rozhodnout jen o skutku, pro který byla na konkrétní osobu podána obžaloba. Ve vztahu k přijatým závěrům je evidentní, že hlavním motivem soudu prvního stupně, s nímž se zcela ztotožnil i soud druhého stupně, byla snaha „obvinit správné osoby pro správný skutek“ tak, aby mohlo být spravedlivě rozhodnuto o vině a trestu. Takový způsob odmítnutí obžaloby, kdy soud prvního stupně zhodnotil důkazy opatřené v přípravném řízení, aniž by je však provedl v hlavním líčení, přičemž dospěl k závěru o neodůvodněnosti obvinění Ing. O. Č., je třeba označit za odporující zákonu. Jestliže obžaloba založila trestní odpovědnost Ing. O. Č. na tom, že se rozhodujícím způsobem podílel na výběru pro město cenově horší nabídky na odkoupení akcií, a následně podepsal pozměněnou smlouvu o prodeji, skutečně nemůže případné znalecké zkoumání hodnoty prodávaného majetku přispět k objasnění viny. Jiné konkrétní potřeby doplnění dokazování ve vztahu k podané obžalobě již soudy nepožadovaly, kromě již zmíněných výslechů některých svědků. Ostatní důvody vrácení se týkaly možnosti vést trestní stíhání pro jiný než žalovaný skutek, event. proti jiné osobě než obviněnému Ing. O. Č.. Soud druhého stupně v zásadě akceptoval postup okresního soudu, jehož závěry jen nepatrně modifikoval, aniž by se však zabýval zákonnými předpoklady pro vydání rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 10 To 60/2011, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, byl usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 11 T 151/2010, porušen zákon v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., a to ve prospěch obviněného Ing. O. Č..
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona ve prospěch obviněného, rozhodl pouze tzv. akademickým výrokem podle ustanovení §268 odst. 2 tr. řádu, aniž by zrušil napadené rozhodnutí nebo předcházející řízení. Vzhledem ke znění ustanovení §269 odst. 2 tr. řádu nemohl Nejvyšší soud současně zrušit napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející, neboť shledal jiné porušení zákona než v neprospěch obviněného. Nyní již bude záležet výlučně na státním zástupci, zda podá ve věci novou obžalobu, aniž by jakkoli změnil či upravil skutek (při zachování zásady totožnosti skutku), a vystavil se tak možnosti, že v řízení před soudem neobhájí obvinění, nebo případně provede další úkony ve věci tak, aby odstranil soudy tvrzené vady, jež oprávněně upozorňují na nedostatky významné pro vyslovení viny obviněného Ing. O. Č..
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný další opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová