ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1258.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1258/2012-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2012 o dovolání obviněného P. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2011, č. j. 10 To 87/2011-590, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 2/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2011, č. j. 10 To 87/2011-590, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. v celé odsuzující části zrušen rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 12. 2010, č. j. 8 T 2/2004-548, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 3 tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 3 T 83/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 12 To 313/2004 a byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §59 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 3 T 83/2003, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, o nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. /obviněný byl týmž rozsudkem soudu prvního stupně zproštěn podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a pro spolupachatelství na trestném činu podvodu podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák./ a nově bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto soudem druhého stupně tak, že byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 3 T 83/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 12 To 313/2004, podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §39a odst. 3 tr. zák zařazen do věznice s dozorem a podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 3 T 83/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 12 To 313/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; o nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2011, č. j. 10 To 87/2011-590, podal obviněný prostřednictví obhájkyně JUDr. Dagmar Malé dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Z předloženého trestního spisu vyplývá, že v době, kdy rozhodnutím odvolacího soudu pravomocně skončilo trestní stíhání obviněného, měl tento obhájkyni Mgr. Marii Voříškovou, které bylo rozhodnutí soudu druhého stupně doručeno dne 9. 6. 2011, obviněnému pak dne 8. 6. 2011. Poslední den lhůty k podání dovolání tak se zřetelem ke shora citovaným ustanovením připadl na 9. 8. 2011. Dovolání obviněného však bylo podáno až dne 15. 8. 2012, a to prostřednictvím obhájkyně Dagmar Malé, která byla obviněnému soudem ustanovena dne 25. 11. 2011. Nejvyšší soud ze spisu (č. l. 652) zjistil, že veškeré poučení k tomuto ustanovení obhájkyně zaměřil soud prvního stupně na řízení o odvolání, které v té době bylo již pravomocně skončeno, přestože v pokynech je hovořeno o dovolání, a přestože ustanovená obhájkyně soud upozornila na tu skutečnost, že lhůta k podání dovolání podle jejího mínění již uplynula. V této souvislosti je však třeba podotknout, že obviněný svými přípisy vytýkal soudu prvního stupně, že soud činí průtahy ve věci a jeho věc nepředložil s dovoláním Nejvyššímu soudu (č. l. 630, 642).
Ze shora uvedených skutečností je tedy nepochybné, že dovolání, na kterém obviněný trval, bylo prostřednictvím ustanovené obhájkyně podáno až po uplynutí lhůty stanovené ustanovením §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
Na tomto závěru nemění nic ani ta skutečnost, že obviněný sám zaslal soudu podání označené jako dovolání dne 3. 8. 2011 (nikoli prostřednictvím obhájce) a byl soudem vyrozuměn o tom, že toto podání nesplňuje náležitosti dovolání (č. l. 625) a toto upozornění převzal dne 22. 8. 2011 s tím, že mu soud stanovil lhůtu k odstranění nedostatků v trvání dvou týdnů, tj. do 5. 9. 2011. Ani v tomto termínu nebylo dovolání podáno řádně, o čemž svědčí obviněným zaslaný dodatek k dovolání ze dne 26. 8. 2011 (č. l. 630). Na skutečnosti, že došlo k uplynutí lhůty pro podání dovolání, nemění nic ani ta skutečnost, že v rámci komunikace mezi obviněným a jeho obhájkyní došlo k neshodě, což vyústilo v žádost obhájkyně Mgr. Marie Voříškové o zproštění obhajovat obviněného (č. l. 635), kdy uvedenou žádost zaslala soudu až 21. 9. 2011, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
V souvislosti s předloženým dovoláním obviněného a předkládací zprávou předsedy senátu, kde tento mj. uvádí, že předkládá spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř., neboť obviněný podal návrh na odklad výkonu trestu, musí Nejvyšší soud upozornit soud prvního stupně na znění §265h odst. 3 tr. ř., kde se hovoří o tom, že pokud předseda senátu soudu prvního stupně na podkladě dovolání a obsahu spisu dospěje k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem předloží Nejvyššímu soudu, který o takovém návrhu rozhodne do 14 dnů po obdržení spisů. Předkládací zprávu, ve které předseda senátu uvede, že obviněný začal vykonávat trest odnětí svobody a podal dovolání, a proto předkládá spis k rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř., nelze považovat za návrh, neboť např. z rozhodnutí č. 9/2003 Sb. rozh. tr. vyplývá, že návrh se musí opírat o konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání apod., které vyvolávají opodstatněné pochybnosti o vhodnosti dalšího výkonu rozhodnutí. V předmětné trestní věci však vyjádření předsedy senátu veškeré shora uvedené náležitosti postrádalo, a proto také Nejvyšší soud nemohl předkládací zprávu obsahující pouze sdělení předsedy senátu soudu prvního stupně Nejvyššímu soudu, aby postupoval podle §265h odst. 3 tr. ř., za takový návrh považovat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann