ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1358.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1358/2012-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 o dovolání obviněného A. L., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 9 To 288/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 16/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 9 To 288/2012, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného A. L., proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 16. 4. 2012, č. j. 9 T 16/2012-437, kterým byl společně s R. Š., jenž odvolání ani dovolání nepodal, uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku v jednočinném souběhu pod bodem 2) s pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, když pro výkon trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. O nároku poškozených na náhradu způsobené škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 9 To 288/2012, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když podle mínění obviněného „rozhodnutí Krajského soudu v Plzni spočívá na nesprávném právním posouzení skutků nebo na jiném nesprávném hmotném právním posouzení“. V podaném dovolání obviněný poukazuje na to, že soud druhého stupně se ztotožnil s hodnotícími úvahami soudu prvního stupně, kdy obviněný popírá spáchání přečinů, kterými byl uznán vinným, když navíc u hlavního líčení nebyl prokázán opak, že v době „údajného spáchání činů byl doma“. Při hodnocení důkazů nebylo přihlédnuto ke změně výpovědi spoluobviněného Š., které vzhledem k tomu, že ho tížilo svědomí, neboť na základě jeho původní výpovědi byl obviněný L. uznán vinným za něco, co neudělal, v dopise vysvětlil, že si vše v přípravném řízení vymyslel. Soudy rovněž nepřihlédly k tomu, že obviněný neměl potřebu páchat trestnou činnost, neboť ho živili prarodiče, kteří mu také našli zaměstnání. V souvislosti s odsouzením za přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nebylo soudy bráno v úvahu to, že obviněný se domníval, že nemá uložený zákaz činnosti. Dále však k uvedenému dodává, že v této souvislosti „nebylo ani věrohodně prokázáno, že by dne 24. 11. 2011 řídil předmětné osobní vozidlo“. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém přípisu k dovolání obviněného pouze uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s tím, aby o tomto dovolání Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Předně je nezbytné uvést, že obsahově shodné námitky byly obviněným uplatněny již v řízení před soudem druhého stupně a soud druhého stupně se s těmito způsobem odpovídajícím zákonu vypořádal. V rámci své obhajoby uplatňoval obviněný rovněž obsahově shodné námitky již v řízení před soudem prvního stupně a také soud prvního stupně na ně reagoval v odůvodnění svého rozsudku, kde jednak poukazuje na soudem provedené důkazy a dále zmíněné důkazy způsobem vymezeným v §2 odst. 6 tr. ř. hodnotí. Pokud obviněný v rámci námitek uplatněných v dovolání zpochybňuje výpověď spoluobviněného, který ho z trestné činnosti usvědčuje a uvádí, že se žádné trestné činnosti nedopustil, pak je potřebné uvést, že soud prvního stupně na str. 6 - 7 svého rozsudku rozvedl, proč považuje výpověď spoluobviněného z přípravného řízení za pravdivou a nikoli následně spoluobviněným upravené výpovědi, resp. dopisy (spoluobviněný v přípravném řízení usvědčuje obviněného L., stejně jako policistka Nováková, která viděla z vozidla dne 24. 11. 2011 utíkat další osobu, která dle záznamu bezpečnostní kamery stavbou těla odpovídala právě obviněnému L.). Správně soudy argumentovaly tím, že odsouzení obviněného bylo vybudováno na výpovědi spoluobviněného z přípravného řízení, která však nebyla v rámci hodnocení důkazů osamocena, ale byla podpořena dalšími důkazy. Pokud obviněný v dovolacím řízení poukazuje na to, že soudy nebyla jeho vina prokázána, pak jeho argumentace stojí zcela mimo dovolací důvod vymezený §265b odst. 1 písm. g), kterým byl obviněný uznán vinným, neboť jeho výhrady jsou skutkového nikoli právního charakteru. Obdobného charakteru je také námitka ohledně odsouzení pro trestný čin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy rovněž zpochybňuje skutkové zjištění soudu tvrzením, že vozidlo neřídil. V této souvislosti přehlíží výše zmíněnou výpověď spoluobviněného, ale také příslušnice Policie ČR a již zmíněný záznam bezpečnostní kamery. Pokud v této souvislosti uvádí, že nevěděl o tom, že mu byl uložen zákaz činnosti, pak již soud prvního stupně a následně soud odvolací upozornily obviněného na skutečnosti, ze kterých musel vědět o tom, že v jeho případě existuje soudní rozhodnutí, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. S těmito závěry se obviněný neztotožnil a v dovolání uvedené hodnotící úvahy zpochybňuje a argumentuje dále tím, že mu uvedené jednání nebylo prokázáno. Takto koncipované námitky, které spočívají ve zpochybnění skutkových zjištění a hodnotících úvah soudů, je nutno považovat za námitky skutkové.
V souvislosti s takto koncipovanými námitkami, jejichž podstata spočívá ve zpochybnění skutkového zjištění, je nutno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Ve vztahu k formálnímu podání dovolání je potřebné také uvést, že Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na takto koncipované námitky odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann