ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1376.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1376/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 o dovolání obviněného M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 9 To 228/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 T 10/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 9 To 228/2012, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného, podané proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 3. 2012, sp. zn. 3 T 10/2011, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků, dále podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost nahradit v době podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil a dále podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků; o nároku poškozené společnosti bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 9 To 228/2012, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný „zásadní vadu odvolacího řízení spatřuje v nesprávném právním posouzení skutku, které je popsáno v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 9 To 228/2012, když ze skutkové věty není vůbec patrno, že v rozhodnou dobu, tj. dne 30. 6. 2012, údajně v 19.50 hodin obžalovaný údajně řídil vozidlo, tedy vykonával činnost ve stavu vylučujícím jeho způsobilost“. Vzhledem k tomu, že obsah alkoholu v jeho krvi byl zjišťován k jinému času, nebylo podle mínění obviněného vůbec prokázáno, jakou koncentraci alkoholu měl v krvi v době údajného přečinu. Pro právní kvalifikaci jeho jednání nebyl tedy řádný podklad, a proto obviněný navrhl, aby dovoláním napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc přikázána Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že nalézací soud po subjektivní stránce se velmi pečlivě věcí zabýval, skutkový stav zjistil plně v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy důsledně hodnotil podle §2 odst. 6 tr. ř., a proto je nutno dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolací námitky neodpovídají obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podstata námitek obviněného spočívá v tom, že vozidlo neřídil, neboť několikrát v odůvodnění svého dovolání poukazuje na termín „údajného spáchání přečinu“, „údajně v 19.50 hodin, údajně řídil vozidlo“. V souvislosti s těmito termíny dále soudům vytýká, že ze skutkové věty není patrno, že by to byl on, kdo vozidlo řídil, když navíc z popisu skutku nevyplývá, že by takto jednal ve stavu vylučujícím jeho způsobilost, kdy hladina alkoholu v jeho krvi k času, kdy mělo k dopravní nehodě dojít, nebyla zkoumána. V souvislosti s takto koncipovaným okruhem námitek, které obviněný uplatnil v řízení o dovolání, je nezbytné uvést, že obsahově shodné námitky uplatnil také v řízení před soudem prvního stupně a v řízení před soudem odvolacím (uvádí, že vypil pivo a tvrdý alkohol, oslava skončila kolem devatenácté hodiny a pak šel k vozidlu, ve kterém chtěl přespat, přišel jeho známý, neví jak se jmenuje, sám si vzal klíčky od vozidla, obviněný seděl na místě spolujezdce, známý vozidlo nastartoval a odjel, po nárazu z vozu vyskočil a utíkal, obviněný chtěl také vylézt a upadl). Soud prvního stupně věnoval obhajobě obviněného dostatečnou pozornost ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. pro zjištění skutkového stavu věci, kdy důkazy hodnotil ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. V souvislosti se zjištěním skutkového stavu věci je potřebné uvést, že zjištěný skutkový stav je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu, jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Těmto požadavkům odůvodnění soudních rozhodnutí odpovídají (v případě rozhodnutí odvolacího soudu jde o ustanovení §134 odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s námitkou obviněného o „údajném“ spáchání přestupku je nad rámec úvah soudu prvního a druhého stupně třeba dodat, že sám obviněný připouští požívání alkoholu předmětného dne cca do 19.00 hodin. Následnou zkouškou na alkohol v krvi obviněného bylo zjištěno v jeho krvi 1,92 g/kg alkoholu (v 21.05), v mezidobí žádný alkohol nepil – je tedy zřejmé, že zjištěné množství alkoholu je v příčinné souvislosti s požíváním jím uváděného alkoholu cca do 19.00 hod. Obviněný tedy byl ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k řízení motorového vozidla v době od okamžiku, kdy se sám odebral do vozidla (hájil se tím, že v důsledku požitého alkoholu nechtěl řídit, jeho stav v době nehody byl také popsán svědky – viz str. 3-5 rozsudku soudu prvního stupně) až do okamžiku odběru jeho krve, ke zkoušce na alkohol. Námitku, kterou obviněný zpochybňuje skutečnost, že řídil motorové vozidlo, je nutno označit za právně irelevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu, neboť uplatňuje vlastní verzi skutkového děje, která však byla provedenými důkazy vyvrácena. Na případ, kdy obviněný zpochybňuje skutková zjištění a vlastní verzi skutkového děje v rámci dovolání prosazuje jako správnou, pamatuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení. Ve vztahu k formálnímu podání dovolání je potřebné také uvést, že Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na takto koncipované námitky odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann