ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1401.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 1401/2012-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 o dovolání obviněného R. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 42 To 354/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 T 105/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 42 To 354/2010, byl k odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 9. 2010, č. j. 13 T 105/2010-141, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a trestným činem přechovávání dětské pornografie podle §205a tr. zák. a odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody byl obviněnému podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a dále byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty /§55 odst. 1 písm. a) tr. zák./, uvedených ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a nově podle §259 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. byl obviněný uznán vinným trestným činem šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem přechovávání dětské pornografie podle §205a tr. zák. a byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když výkon trestu odnětí svobody byl obviněnému podmíněně odložen podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání tří let a dále byl obviněnému uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty (specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku).
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 42 To 354/2010, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle mínění obviněného je uplatněný dovolací důvod dán tím, že soudem druhého stupně bylo nesprávně postupováno při posuzování jednání obviněného, zda obviněný k šíření pornografie použil „veřejně přístupnou počítačovou síť“. V této souvislosti poukazuje obviněný na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2011, č. j. 3 Tdo 414/2011-21, kterým došlo ke zpřesnění a stanovení podmínek, za kterých šíření pornografických děl veřejně přístupnou počítačovou sítí není považováno za šíření způsobem veřejně přístupným. Obviněný dále poukazuje na charakter internetu jako rychlé a levné komunikační medium. E-mailové zprávy posílané prostřednictvím internetu požívají podle mínění obviněného obdobné ochrany jako písemnosti zaslané poštovní službou, jsou tedy obdobně chráněny, kdy k e-mailové schránce má uživatel přístup pod přihlašovacím jménem a heslem. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že skutek, kterým byl uznán vinným nebyl správně právně posouzen, neboť jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle §205 odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť uvedený čin nespáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek a uznal ho vinným v rozsahu viny vyslovené soudem prvního stupně a uložil mu trest odpovídající trestu, který mu byl uložen soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s předmětnou trestní věcí je potřebné uvést, že k odvolání státního zástupce byl rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 1. 12. 2010, č. j. 42 To 354/2010-167, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku
o trestu propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 9. 2010, č. j. 13 T 105/2010-141, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a trestným činem přechovávání dětské pornografie podle §205a tr. zák. a odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody byl obviněnému podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. byl soudem druhého stupně podle §55 odst. 1 tr. zák. uložen obviněnému trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (specifikovaných ve výroku rozsudku soudu druhého stupně). Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 1. 12. 2010, č. j. 42 To 354/2010-167, napadl v neprospěch obviněného dovoláním nejvyšší státní zástupce a Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 28. 7. 2011, č. j. 6 Tdo 903/2011-18, rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 1. 12. 2010, č. j. 42 To 354/2010-167. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (následoval rozsudek vydaný soudem druhého stupně, který je napaden dovoláním obviněného).
Předmětem dovolání, které bylo nejprve podáno nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, se stal stejně jako v nyní posuzovaném případě výklad pojmu „veřejně přístupná počítačová síť“. Sám obviněný ve svém dovolání poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu k uvedenému pojmu.
Z rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 42 To 354/2010, který je nyní napaden dovoláním obviněného mj. vyplývá, že v souvislosti s pokynem Nejvyššího soudu byl ve věci vypracován znalecký posudek z oboru kriminalistika se specializací bezpečnost dat, informačních a komunikačních systémů, ochrana dat, počítačová kriminalistika, kriminalistická počítačová expertíza a z tohoto posudku vyplynulo, že předmětná e-mailová komunikace realizovaná prostřednictvím freemailů Cenrutm.cz, Seznam.cz, Volný.cz či Tiscali.cz, obecně ze svého technologického principu nezaručuje bez šifrování vyšší důvěrnost komunikace. Ze znaleckého posudku rovněž vyplynulo, že charakter nezabezpečeného e-mailu by snesl srovnání s otevřenou listovní zásilkou, jejíž text si může během poštovní přepravy (a často i po doručení do schránky, k níž má přístup více osob) přečíst i neoprávněná osoba, která nemusí být přímo adresátem. Uvedený závěr by spíše odpovídal závěrům z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1135/2010. Vzhledem k tomu, že v různých rozhodnutích Nejvyššího soudu se názory na výklad pojmu skutkové podstaty trestného činu šíření pornografie podle §205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaný rozesíláním souborů obsahujících fotografie nebo videozáznamy s dětskou pornografií pomocí e-mailových zpráv do e-mailových schránek jiných adresátů rozcházely, bylo k uvedené problematice zpracováno stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. Tpjn 300/2012, které bylo přijato v následujícím znění: „Rozesílání pornografických děl prostřednictvím elektronické pošty mezi tzv. e-mailovými schránkami, chráněnými individuálními přístupovými hesly, nenaplňuje znak, „veřejně přístupná počítačová síť“ ve smyslu ustanovení §191 odst. 3 písm. b) a ustanovení §192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. V případě rozesílání takových děl na větší počet e-mailových adres, je-li význam tohoto jednání pro šíření díla pávě s ohledem na počet oslovených adresátů srovnatelný se pácháním trestného činu tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo veřejně přístupnou počítačovou sítí, naplňuje znak „jiným obdobně účinným způsobem“ ve smyslu týchž výše uvedených zákonných ustanovení“. Z přijatého stanoviska rovněž vyplývá, že rozeslání pornografických děl 163 adresátům tuto podmínku – tj. naplnění znaku „jiným obdobně účinným způsobem“, naplňuje. V souvislosti s trestnou činností obviněného je součástí skutkového zjištění, že obviněný nejméně ve sto případech, odeslal na přesně neustanovené e-mailové adresy pornografické fotografie a nahrávky. Vzhledem k uvedeným skutečnostem a výpovědi obviněného, že dále jiným osobám poskytl přístup do své e-mailové schránky, kde si je mohli sami vyzvednout, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v daném případě jednáním obviněného byly naplněny znaky trestného činu podle §205 odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zák., kdy ve vztahu k odstavci třetímu byl naplněn znak „jiným obdobně účinným způsobem“.
V reakci na již zmíněné stanovisko Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 300/2012, musí však Nejvyšší soud rovněž uvést, že toto stanovisko konstatuje, že jednočinný souběh mezi trestnými činy podle §205a a podle §205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. je vyloučen. Nutno podotknout, že otázka souběhu nebyla v rámci dovolání napadena obviněným, přesto se musel Nejvyšší soud touto problematikou zabývat a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 955/2012, které bylo přijato do Sbírky soudních stanovisek (následně bude publikováno ve Sb. rozh. tr.). Souběh mezi výše uvedenými trestnými činy je vyloučen i tehdy, jestliže pachatel používá tutéž e-mailovou schránku jak k přechovávání pornografických děl a přístupu k nim, tak i k jejich odesílání, přičemž přechovávání je od počátku určeno jako prostředek k rozesílání takových děl. Vzhledem k uvedenému nazírání na otázku souběhu uvedených trestných činů, musel Nejvyšší soud zvažovat svůj další postup, a to, zda je nutno rozhodnutí zrušit a provést úpravu v právní kvalifikaci, či dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Podle tohoto ustanovení je možno dovolání odmítnout jeli zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Vzhledem k tomu, že věc byla po právní stránce vyřešena stanoviskem trestního kolegia Tpjn 300/2012, je bezpochyby splněna druhá z podmínek §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. – otázka, která má být z podnětu dovolání řešena (nebyla však obviněným v dovolání namítnuta), není po právní stránce zásadního významu. Podstatnější bylo posouzení otázky, zda nové projednání dovolání by mohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. V této souvislosti je potřebné připomenout, že obviněný by i po ev. zrušení věci byl uznán vinným trestným činem podle §205 odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zák. (uvedená skutečnost mj. plyne z již zmíněného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2012). Podle uvedeného ustanovení je možno obviněnému uložit trest odnětí svobody v trvání až šesti let. Je nutno uvést, že pokud ukládal soud druhého stupně obviněnému trest odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let (jednalo se o úhrnný trest) v nově posuzovaném případě by byl obviněný ohrožen stejnou trestní sazbou, pouze by se nejednalo o trest úhrnný. Okolnosti případu, které bylo nutno zvažovat, tj dobu, po kterou se obviněný dopouštěl trestné činnosti (od 8. 9. 2005 do 16. 3. 2009), počet přechovávaných zpráv a jejich obsah, následný způsob nakládání s těmito soubory, vedly Nejvyšší soud k závěru, že uložení trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu tří let, s ohledem na charakter trestné činnosti i při skutečnosti, že by byl obviněný uznán vinným pouze jedním trestným činem, a to podle §205 odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zák. plně odpovídá hlediskům pro uložení trestu a nové projednání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného (zejména za situace, kdy mu s ohledem na charakter trestné činnosti nebyl ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody).
S ohledem na shora uvedené skutečnosti odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jan Engelmann