ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.143.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 143/2012-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. února 2012 o dovolání, které podala obviněná J. N. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 9 To 400/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 121/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 4 T 121/2011, byla obviněná J. N. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou (v bodě 1.) pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a (v bodě 3.) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu společně s obviněným D. K. „1. v době od 00.30 hodin dne 07. 03. 2011 do ranních hodin dne 10. 03. 2011 v obci Ch., okr. Nymburk, opakovaně neoprávněně vnikli do domu čp. ... tím způsobem, že společně přelezli plot, obž. D. K. vypáčil uzamčené zadní dveře domu, společně vstoupili dovnitř, dům prohledali a obž. D. K. pomocí nezjištěného nástroje násilím otevřel kovový trezor, z nějž odcizili finanční hotovost 300.000,- Kč a 6.700 EUR (t. j. 162.341,- Kč dle kurzovního lístku ke dni 09. 03. 2011), a dále odcizili plazmový televizor zn. Panasonic Viera, úhlopříčka 102 cm, notebook zn. Asus se záložním zdrojem, digitální fotoaparát zn. Olympus s látkovým pouzdrem, klíč od vozidla tov. zn. Škoda Felicia, osobní počítač zn. Acer s příslušenstvím, černý kufr na kolečkách, 150 ks kosmetických přípravků zejména značek zn. Avon a Elizabeth Arden, bižuterii v sáčku zn. Avon, a to medailonek s řetízkem ze žlutého kovu, prsten s postavičkou z bílého kovu, řetízek s přívěskem ve tvaru kytice z bílého kovu, řetízek s barevnými kamínky a 19 ks různých náušnic, zelenou šusťákovou bundu zn. Adidas s logem chodeckých závodů, sluneční brýle, settopbox zn. Thomson, notebook zn. Umax, housle v černém pouzdře, navigaci zn. Garmin, spací pytel zn. High peak, tašku na lyžařské boty, mini digitální kameru zn. Thanbe s látkovým obalem, šedá sluchátka k discmanu, dvě žluté elektrické vrtačky, hasicí sprej o obsahu 1 litr, dvoukotoučovou stolní brusku, úhlovou brusku, 6 ks prodlužovacích kabelů, ruční frézu na dřevo zn. Extol, CD mechaniku do počítače, videokameru zn. Sony, elektrickou vrtačku zn. Orfeus, ruční vibrační brusku zn. Orfeus, fotoaparát zn. Pentax, bourací kladivo zn. Kinzo 850W, laserovou vodováhu 40 cm 650 nm ve žlutém obalu, oranžovou motorovou pilu zn. Oleomac, 5 ks toroidních transformátorů, červenou elektrickou okružní pilu, náhradní zdroj pro oběhová čerpadla typ NZ 200, campovou ledničku modré barvy, 2 ks modrých přepravek, 3 ks štípacích kleští s červenou, oranžovou a modrou rukojetí, napařovací žehličku, subwoofer stříbrné barvy, 2 ks přijímače internetu WIFI a 2 ks propojovacích kabelů, měděný drát navinutý na cívce o průměru 0,3 mm o hmotnosti 20 kg, měděný drát navinutý na cívce o průměru 1,6 mm o hmotnosti 15 kg, měděný drát navinutý na cívce o průměru 1,2 mm o hmotnosti 30 kg, měděný drát navinutý na cívce o průměru 0,8 mm o hmotnosti 10 kg, 20 ks cívek s měděným drátem různých průměrů o celkové hmotnosti cca 10 kg, 2 ks svářecích kabelů z měděného drátu se svářecími svorkami, autorádio zn. JVS s přehrávačem na CD, růžové dvoudílné plavky, žlutou noční košili, bílou krajkovou podprsenku, černé látkové lodičky, šedé lyžařské boty, 25 ks stravenek zn. Flexipass od firmy Sodexo v celkové hodnotě 5.000,- Kč, účetní doklady Ing. Jaromíra Ptáčka za roky 2008-2010, parfém a deodorant zn. Adidas v modré krabičce, 3 ks SIM karet společnosti T-Mobile a Eurotel, mobilní telefon zn. Sonny Ericson T 630, 2 ks ručníků béžové barvy, 2 ks osušek modré barvy, 2 ks disketové mechaniky, stříbrný řetízkový náramek v délce 10 cm o průměru 5 mm, a dále z domu vynesli na zahradu a připravili k odvozu dvě letní pneumatiky s aluminiovými disky z vozidla Suzuki SX 4, igelitovou tašku, obsahující černé džíny, černé kozačky, tlakoměr na měření krevního tlaku, stříbrný řetízkový náramek v délce 10 cm o průměru 5 mm, kalhoty a bundu na motocykl tzv. nemok, modrý dvoukolový příruční vozík, 2 ks transformátorových svářeček a občanský průkaz na jméno J. P., čímž způsobili majitelům domu Ing. J. P. a H. P. odcizením věcí celkovou škodu ve výši nejméně 565.456,- Kč a poškozením věcí škodu ve výši 1.500,- Kč,
a uvedeného jednání se dopustili přesto, že byl obž. D. K. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 07. 2009, sp. zn. 6 T 121/2009, který nabyl právní moci dne 30. 09. 2009, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku, která mu byla následně prodloužena na 2 roky za současného uložení dohledu probačního úředníka, a obž. J. N. byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 07. 2009, sp. zn. 6 T 121/2009, který nabyl právní moci dne 06. 08. 2009, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku, která jí byla následně prodloužena na 2 roky“ a dále obviněná sama „3. dne 09. 03. 2011 v době kolem 09.25 hodin z obce V. p. O. přes čerpací stanici firmy Tank ONO s.r.o. k obci K., okr. Nymburk, a poté zpět do V. p. O., řídila osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 316, r. z. ..., přestože jí byl trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 06. 2010, sp. zn. 3 T 48/2010, který nabyl právní moci dne 08. 07. 2010, uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců“ .
Za tuto trestnou činnost byla obviněná podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jí bylo uloženo propadnutí zajištěného motorového vozidla tov. zn. BMW 316 RZ ... s klíčem, dálkovým ovladačem a osvědčením o registraci. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci, a to kovového přípravku sloužícího k vylamování vložek zámků. Podle §70 odst. 5 tr. zákoníku bylo učeno, že vlastníkem propadlých věcí se stává stát.
Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněného D. K.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli oba jmenovaní obvinění zavázáni k povinnosti uhradit společně a nerozdílně poškozeným H. P. a Ing. J. P. škodu ve výši 90.000,- Kč.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali oba obvinění, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 9 To 400/2011, jímž tato odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že jí byl uložen trest, který pro daný případ zákon nepřipouští.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odvolacímu soudu vytkla, že nezkorigoval rozsudek soudu prvního stupně v otázce společného trestu podle §45 tr. zákoníku ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 T 121/2009. Uvedla, že pro pokračující jednání je stíhána v celkem čtyřech trestních řízeních. Řízení vedené Okresním soudem v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 121/2009 (pro dílčí skutek ze dne 28. 3. 2009) bylo pravomocně skončeno již zmíněným trestním příkazem, jenž byl posléze ve výroku o vině a trestu zrušen dosud nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 4 T 76/2011. Řízení vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 76/2011 (pro dílčí skutky od 28. 3. 2009 do 8. 10. 2010) se nachází ve stadiu odvolacího řízení. Třetí v pořadí je řízení vedené u Okresního soudu v Nymburce v posuzované trestní věci (pro skutek ze dne 7. 3. 2011). A konečně, řízení vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 T 105/2011 (pro skutky od 1. 11. 2010 do 15. 1. 2011) dospělo do stadia nařízení hlavního líčení. Zdůraznila, že ze spisové dokumentace ve všech těchto řízeních je zřejmé, že jednotlivé dílčí skutky spáchali totožní pachatelé, stejným způsobem, v krátkých časových úsecích, vedeni stejným motivem. Shledala, že jde proto nepochybně o jedno pokračující jednání, které skončilo vzetím spolupachatele (zde spoluobviněného D. K.) do vazby. Následně konstatovala, že Okresní soud v Nymburce ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 76/2011 vzal tuto hmotně právní skutečnost na vědomí a zrušil jak trestní příkaz Okresního soudu v Kutné Hoře, tak rozsudek Okresního soudu v Nymburce v této věci, ve výrocích o vině a trestu, přičemž jí uložil společný a souhrnný trest. Stejným způsobem měl podle ní postupovat nalézací soud v této trestní věci, tzn. vycházeje ze skutečnosti, že jde o pokračující jednání a nikoliv o recidivu, měl zrušit pravomocný trestní příkaz Okresního soudu v Kutné Hoře ve výroku o vině i trestu a měl jí uložit přiměřený společný trest podle §45 tr. zákoníku. Prohlásila, že procesní „rozkouskování“ jediného jejího pokračujícího jednání na více řízení, a tedy i rozsudků, je pro ni velmi nevýhodné. Kdyby totiž ve všech řízeních byly uloženy samostatné tresty, byla by vlastně „uměle“ odsouzena za více trestných činů, ač podle zákona jde o jediné pokračující jednání, za které měla být odsouzena jedním rozsudkem s jediným trestem. Dodala, že význam rozhodnutí v dané trestní věci je také v tom, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku je „limitem“ pro rozhodování v dalších věcech (trest nesmí být mírnější, než trest uložený rozsudkem dřívějším). Uzavřela, že jestliže soud prvního stupně nezrušil předchozí pravomocný trestní příkaz Okresního soudu v Kutné Hoře ve výroku o vině a trestu, nerozhodl znovu o vině a trestu ve svém rozhodnutí, pak porušil hmotně právní ustanovení §45 tr. zákoníku a zároveň uložil samostatný trest, který zákon pro tento případ nepřipouští. Odvolací soud potom chybný názor soudu nalézacího v otázce společného trestu neopravil.
Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 9 To 400/2011, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněné se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že obviněná se skutečně opakovaně od počátku roku 2009 do počátku roku 2011 dopouštěla jednání, které bylo v samostatných řízeních právně kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §247 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, případně jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku. V této souvislosti připomněl, že pokračováním v trestném činu se podle §116 tr. zákoníku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou souvislostí v předmětu útoku. V §45 tr. zákoníku je zjednodušeně řečeno stanoven postup při ukládání společného trestu, jenž je namístě v případě, kdy je pachatel pokračujícího trestného činu odsouzen za jednotlivé dílčí útoky tohoto trestného činu ve více řízeních. Výchozí podmínkou aplikace je ovšem situace, kdy je obviněný odsuzován za další dílčí útok pokračujícího trestného činu, pro jehož jiný dílčí útok již byl pravomocně odsouzen. Dále je k vyhodnocení námitek obviněné namístě konstatovat, že pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek (§12 odst. 11 tr. ř.). Následně státní zástupce konstatoval, že z informací vyplývajících zejména z usnesení Krajského soudu v Praze a v konečném důsledku i z dovolání obviněné je zcela zřejmé, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 121/2009 byl již dne 7. 8. 2009 obviněné doručen trestní příkaz, jenž dne 15. 8. 2009 nabyl právní moci. Okolnost zahájení tohoto trestního stíhání přitom obviněné musela být sdělena nutně již dříve. Nyní projednávané trestné činnosti se obviněná dopustila od 7. 3. 2011 do 10. 3. 2011. Na základě popsaných skutečností je nepochybné, že útoky obviněné, projednávané ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 121/2009 a v předmětném řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 121/2011 nemohou být s ohledem na citovaný §12 odst. 11 tr. ř. součástí jednoho pokračujícího trestného činu, ale jedná se nutně o trestné činy samostatné, které váže toliko vztah recidivy. Uložení společného trestu tudíž nebylo namístě. Pokud jde potom o řízení vedená u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 76/2011 a sp. zn. 3 T 105/2011, státní zástupce poznamenal, že i obviněná v dovolání uvádí, že doposud nebyla pravomocně ukončena, a proto ani zde ukládání společného trestu není možné (§45 odst. 1 tr. zákoníku). Státní zástupce uzavřel, že soudy dříve činné ve věci posoudily jednání obviněné zákonu odpovídajícím způsobem, a proto navrhl, aby dovolání bylo v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 9 To 400/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále poznamenává, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V návaznosti na výše uvedené je možno konstatovat, že námitky obsažené v dovolání obviněné byly z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněny formálně právně relevantně. Nejvyšší soud však shledává, že jde o námitky (a tedy i dovolání jako celek) zjevně neopodstatněné.
Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
Pokračování v trestném činu je tedy vymezeno čtyřmi znaky:
a) útoky musí naplňovat (byť i v souhrnu) stejnou skutkovou podstatu,
b) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost),
c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a
d) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislosti).
Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu, za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. V rámci společného trestu za pokračování v trestném činu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Toto ustanovení určuje, že mezníkem, který ukončuje skutek při pokračujícím jednání, je sdělení obvinění. To má zásadní význam pro trestné činy trvající a hromadné a pro pokračování v trestném činu, které z hlediska tuzemského trestního práva hmotného tvoří jeden trestný čin a zásadně i jeden skutek. S dělením obvinění se zde přitom rozumí okamžik, kdy bylo dotyčné podezřelé osobě obvinění skutečně sděleno, tedy až moment, kdy je podezřelému doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. Bylo-li ve věci konáno zkrácené přípravné řízení, je skutek ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. (s ohledem na dikci §314b odst. 1 věta druhá tr. ř.) ukončen doručením návrhu státního zástupce na potrestání osobě, proti níž se trestní řízení vede. Z uvedeného se podává, že p ostup podle §45 odst. 1 tr. zákoníku přichází v úvahu jen tehdy, když pokračující trestný čin (skutek) nebyl ukončen sdělením obvinění ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. Jakmile došlo ke sdělení obvinění pro trestný čin a obviněný poté spáchá další útok (či útoky) naplňující znaky téhož trestného činu, přičemž by jinak byly splněny podmínky §116 tr. zákoníku, jde již o další trestný čin (příp. opět pokračující), u kterého není použití ustanovení §45 tr. zákoníku namístě.
V návaznosti na výše stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud (se zřetelem k faktu, že dovolací námitky obviněné se zcela zjevně týkají výlučně její majetkové trestné činnosti) konstatuje, že z trestního spisu vedeného Okresním soudem v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 121/2009, z trestních spisů vedených Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 4 T 76/2011 a sp. zn. 3 T 105/2011, z odůvodnění napadených rozhodnutí, jakož i z obsahu samotného mimořádného opravného prostředku obviněné je evidentní, že nyní posuzované trestné činnosti se obviněná dopustila (v období od 7. 3. 2011 do 10. 3. 2011) až poté, co jí bylo ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. sděleno obvinění pro trestnou činnost, jež byla předmětem shora zmíněných trestných řízení. Především je třeba zdůraznit, že ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 121/2009 byl obviněné dne 6. 8. 2009 doručen společně s trestním příkazem jmenovaného soudu ze dne 27. 7. 2009, č. j. 6 T 121/2009-62, též návrh na potrestání. Se zřetelem k tomu dnem 6. 8. 2009 nastaly účinky sdělení obvinění. Ve věcech vedených Okresním soudem v Nymburce obviněné byla sdělena obvinění pro skutky a trestné činy téhož charakteru, jako byl majetkový delikt, jímž byla uznána vinnou dovoláním napadenými rozhodnutími, dne 20. 10. 2010 (věc sp. zn. 4 T 76/2011) a dne 19. 1. 2011 (věc sp. zn. 3 T 105/2011). Za této situace nemohou být útoky obviněné, jimiž byla pravomocně uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 T 121/2009 (uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 15. 8. 2009), a rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 4 T 121/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 9 To 400/2011, součástí jednoho pokračujícího trestného činu, ale jedná se nutně o trestné činy (skutky) samostatné. Dodat lze, že pokud trestnou činnost shora popsanou obviněná spáchala po pravomocném odsouzení za trestnou činnost ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 121/2009, jde o recidivu.
Vzhledem k těmto skutečnostem nelze soudům nižších stupňů vytýkat, pokud v předložené trestní věci neshledaly ve vztahu k pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 T 121/2009, zákonné podmínky pro uložení společného trestu ve smyslu §45 odst. 1 tr. zákoníku.
Stran řízení vedených u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 76/2011 a sp. zn. 3 T 105/2011 nutno zdůraznit, že tato nebyla v době vydání rozhodnutí soudu druhého stupně pravomocně skončena, a tudíž v relaci k nim nebylo již z tohoto důvodu ukládání společného trestu možné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud dovolání obviněné v souladu s citovaným ustanovením zákona odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu