ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.469.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 469/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2012 o dovolání, které podal obviněný D. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 439/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 205/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 6 T 205/2011, byl obviněný D. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) dne 7. 4. 2011 ve 14.28 hod. v Praze 10, ulicí Š., kde byl kontrolován hlídkou PČR, řídil neoprávněně osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW X3, rz …, bez řidičského oprávnění, neboť ačkoliv proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvě k odevzdání ŘP v důsledku pozbytí řidičského oprávněné vydaného Magistrátem hl. m. Prahy, ze dne 3. 5. 2010, č. j.: S-MHMP-DSA-391057/2010, podal námitky a poté proti rozhodnutí MHMP o jejich zamítnutí i odvolání, bylo rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 28. 3. 2011, č. j.: 321/2011-160-SPR/3, potvrzeno původní rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o dosažení 12 bodů, které osobně převzal dne 30. 3. 2011,
2) dne 26. 4. 2011 v 10.40 hod. v Praze 2, ulicí V., kde byl kontrolován hlídkou PČR, řídil neoprávněně osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW X3, rz …, bez řidičského oprávnění, neboť ačkoliv proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvě k odevzdání ŘP v důsledku pozbytí řidičského oprávnění vydaného Magistrátem hl. m. Prahy, ze dne 3. 5. 2010, č. j.: S-MHMP-DSA-391057/2010, podal námitky a poté proti rozhodnutí MHMP o jejich zamítnutí i odvolání, bylo rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 28.3.2011, Č.j.: 321/2011-160-SPR/3, potvrzeno původní rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o dosažení 12 bodů, které osobně převzal dne 30. 3. 2011.
Za uvedený přečin byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 439/2011, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Máchy dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V jeho odůvodnění namítl, že jím napadená rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutek, jímž byl uznán vinným, nemůže naplňovat skutkovou podstatu přečinu podle §337 odst. 1 tr. zákoníku. Z dikce citovaného ustanovení ( „kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci“ ) dle obviněného plyne, že naplnění skutkové podstaty přečinu předpokládá ztěžování výkonu rozhodnutí, a to buď soudu, nebo jiného orgánu veřejné moci, přičemž oznámení o dosažení 12 bodů nelze v žádném případě postavit na úroveň rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci. Citací ustanovení §67 správního řádu ( „… kdy rozhodnutím správní orgán určité věci zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo u určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. Rozhodnutí se vyhotovuje v písemné formě. Rovněž se dá v zákonem stanovených případech pouze vyhlásit.“ ) a ustanovení §68 správního řádu ( „rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků“ ) dospívá obviněný k názoru, že podstatnou částí rozhodnutí je poučení, v němž je účastník řízení upozorněn na to, že může proti rozhodnutí podat odvolání a je rovněž poučen o odkladném účinku. V jeho písemném vyhotovení se podle §69 správního řádu rovněž uvede označení „rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem (jímž je usnesení podle §76 správního řádu). Samotné oznámení o dosažení 12 bodů v žádném případě rozhodnutím není, neboť nemá zákonem předepsané náležitosti. Jeho nerespektování nemůže proto naplňovat skutkovou podstatu přečinu dle ustanovení §337 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný toliko opakuje argumenty, jež uplatnil již v řízení před nalézacím a odvolacím soudem. Oba soudy se namítanou problematikou pečlivě zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s ní přesvědčivě a logicky vypořádaly. Není pochyb o tom, že obviněný vyčerpal všechny opravné prostředky k tomu, aby zvrátil oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, stejně jako výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Jeho námitky byly zamítnuty rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 3. 5. 2010, č. j.: S-MHMP-DSA-391057/2010, proti němuž podal odvolání, které zamítlo Ministerstvo dopravy, odbor silničních vozidel rozhodnutím s právní mocí dne 30. 3. 2011, sp. zn. 321/2011-160-SPR/3, které téhož dne bylo doručeno dovolateli. Obviněný po tomto datu vykonával činnost, která mu byla zakázána, přičemž v rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravy správních agend ze dne 29. 9. 2010, jež převzal dne 13. 10. 2010, byl poučen v tom směru, že po právní moci tohoto rozhodnutí musí být splněny povinnosti uvedené v §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, na základě pozbytí řidičského oprávnění, tj. že musí odevzdat řidičský průkaz odboru dopravně správních agend, oddělení evidence a odbavování občanů Magistrátu hl. m. Prahy.
V souladu s ustálenou soudní judikaturou se za odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku považuje i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, k odevzdání řidičského průkazu. Pokud v situaci, kdy byly podány obviněným námitky do záznamu, kterým jmenovaný dosáhl 12 bodů a následně došlo k jejich pravomocnému zamítnutí ve smyslu §123f odst. 4 cit. zákona, dotyčný řídil motorové vozidlo, naplnil nepochybně po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Vzhledem k uvedenému státní zástupce shledal námitky obviněného, týkající se užité právní kvalifikace jeho jednání, jako zjevně neopodstatněné a závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně udělil souhlas k tomu, aby toto rozhodnutí, případně i jiné rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání (§265 odst. 1 písm. c/ tr. ř.)
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání obviněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 439/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože jím bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal obviněný prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný, zákonem stanovený dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Námitky uplatněné obviněným v jeho dovolání lze sice pokládat za způsobilé k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jimi zpochybňuje naplněnost objektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, avšak nelze jim přisvědčit. Tvrzení obviněného v jeho dovolání, že skutek popsaný ve výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 T 205/2011, nemůže naplňovat zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, se opírá o stejnou argumentaci, jakou v rámci své obhajoby uplatnil již v řízení před soudem prvního a druhého stupně. S ní se přiléhavým způsobem vypořádaly oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Zejména odvolací soud ve svém usnesení (str. 3) poukázal na to, že právní posouzení skutku nalézacím soudem je třeba pokládat za zákonu odpovídající, neboť aplikace hmotně právních ustanovení soudem prvního stupně na jím zjištěný a ve výroku rozsudku popsaný skutek odpovídá rozhodovací praxi soudů a je v souladu se stanoviskem kolegia Nejvyššího soudu ČR č. 302/2010. Citované stanovisko publikované pod č. 1/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu totiž vychází z toho, že: „ Za odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle §123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle §123f odst. 3 cit. zák. č. 361/2000 Sb. o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněné. “
Zmiňované stanovisko Nejvyššího soudu se při výkladu aplikovatelnosti ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na případy, kdy řidič řídí motorové vozidlo poté, co obdržel oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění, podrobně zaobírá i otázkou (zejm. str. 17 až 22), jaké individuální akty aplikace práva je třeba považovat za „ rozhodnutí “ ve smyslu zákonného znaku objektivní stránky uvedeného přečinu. Dospívá přitom k závěru, že za rozhodnutí v uvedeném smyslu je třeba podkládat nejen ty akty aplikace práva, které jsou takto též výslovně označeny (např. ty, jimiž příslušný obecný úřad námitky řidiče vůči provedenému záznamu bodů v registru řidičů zamítne a provedený záznam potvrdí), nýbrž i takové, které je třeba z hlediska materiálního za rozhodnutí pokládat, ač takto formálně označeny nejsou. Při zdůraznění požadavku vykládat právní pojmy stejným způsobem, aby bylo dosahováno předvídatelnosti práva, činí Nejvyšší soud ve svém stanovisku – a to i s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu rovněž vycházející z materiálního pojetí – právní závěr, že rozhodujícím z hlediska posouzení „oznámení o dosažení dvanáctibodové hranice a výzvy k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu“ jako rozhodnutí ve smyslu §337 odst. 1 tr. zákoníku je skutečnost, zda tímto úkonem došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické nebo právnické osoby, jinými slovy řečeno, zda individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci byl učiněn z pozice jeho vrchnostenského postavení. V tomto nazírání je pak zásadní, že v uvedené výzvě se řidiči podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. ukládá odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení, s tím, že řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno, nepodá-li proti němu námitky. V závěru pasáže obsahující podrobnou argumentaci věnované této otázce vyslovuje Nejvyšší soud sjednocující právní závěr, dle něhož je nutno oznámení o dosažení dvanáctibodové hranice a výzvu k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu považovat za rozhodnutí ve smyslu §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
I s přihlédnutím k těmto závěrům obsaženým ve stanovisku, na které odkázalo odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, nelze právní posouzení skutku obsaženého v rozsudku soudu prvního stupně považovat za vadné. Jestliže byl totiž v posuzované věci obviněný v důsledku převzetí ve výroku rozsudku specifikovaných rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva dopravy seznámen s tím, že jím podané námitky a posléze i odvolání nebyly shledány důvodnými a původní rozhodnutí o dosažení 12 bodů jimi bylo potvrzeno a byl současně poučen i o právních důsledcích z těchto rozhodnutí pro něj vyplývajících, a přesto poté ve dnech 7. 4. 2011 a 26. 4. 2011 řídil motorové vozidlo tov. zn. BMW X3, rz …, pak vědomě tato rozhodnutí a zákaz z nich pro něj plynoucí nerespektoval, čímž po stránce subjektivní i objektivní naplnil znaky skutkové podstaty přečinu, jímž byl pravomocně uznán vinným dovoláním napadenými rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze. Tento právní závěr, obsažený již v napadených rozhodnutích soudu prvního a druhého stupně, je totiž plně souladným s již citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu, dle něhož: „… pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. “
Výroková část rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, resp. jeho tzv. skutková věta obsahuje všechny právně relevantní skutečnosti, které umožňují zde popsaný skutek subsumovat pod zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to pro naplněnost znaků „ mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána“. Tento poznatek vede Nejvyšší soud k závěru, že odvolateli nelze přisvědčit v jeho hodnocení, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právní posouzení skutku v rozsudku Obvodního soudu po Prahu 2 ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 6 T 205/2011, resp. navazujícím usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 439/2011, je v souladu s vyjádřením způsobu jednání ve skutkové podstatě označeného přečinu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil