ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.612.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 612/2012-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. května 2012 o dovolání obviněného V. V. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 16. 2. 2012, č. j. 6 To 17/2012-52, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 69/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 16. 2. 2012, č. j. 6 To 17/2012-52, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 6. 2011, č. j. 31 T 69/2011-34. Tímto rozsudkem byl obviněný V. V. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin mu byl podle §353 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem.
Dovolání obviněný podal pouze do výroku o trestu, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytýká soudům, že v rozporu se zákonem hodnotily jeho předchozí odsouzení. U obou těchto odsouzení platila fikce neodsouzení, a proto bylo na místě uložit trest podmíněný. Trest nepodmíněný považuje za nepřiměřeně přísný. Z tohoto důvodu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně a podle §265 l tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že mu měl být uložen podmíněný trest odnětí svobody a uložený trest nepodmíněný považuje za nepřiměřeně přísný. Nejvyšší soud však považuje za nezbytné zdůraznit, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
(
srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V dané věci nelze mít za to, že by obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným, neboť podle §353 odst. 1 tr. zákoníku je možno mj. uložit také trest odnětí svobody. Z výše uvedeného je tedy patrno, že pokud byl obviněnému uložen tento druh trestu, bylo postupováno v souladu se zákonem stejně jako v případě, že byl tento druh trestu uložen v trvání šesti měsíců, neboť tento druh trestu mohl být obviněnému uložen v trvání až jednoho roku. Lze tedy konstatovat, že obviněným uplatněná námitka pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadá, což je důvod pro její odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Jde o druh trestu, který byl uložen v rámci zákonné trestné sazby stanovené za přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Toliko nad rámec uvedené argumentace Nejvyšší soud poznamenává, že u obviněného odvolací soud vzal v úvahu fikce neodsouzení, přičemž k potvrzení uloženého nepodmíněného trestu jej vedly další skutečnosti, kterým se věnoval na str. 2 svého usnesení.
Lze tedy shrnout, že ačkoliv obviněný formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky po obsahové stránce nejsou způsobilé tento dovolací důvod naplnit. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, aniž by postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann